|
Právě je 552 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116592708 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič
Vloženo Pátek, 23. leden 2015 @ 16:02:08 CET Vložil: Tomas |
poslal Frantisek100 Kdo si zaslouží posvěcení? Lidický farář anebo
Štěpanič??
Nedá mi spát nespravedlnost vedení katolické církve.
Posuďme dvě události.
Chorvatsko a Lidice:
Ve vsi Valerica vyvedli, podle návodu katolického kněze
Sidonija Šolce, pravoslavného kněze Jiřího Boblice o půl noci
z domu, uřezali mu nos a jazyk, opálili plnovous, rozpárali mu
břicho a střeva mu omotali kolem šíje.
Jesuita Filipovic přišel v únoru 1942
v čele tlupy do dolu u Banja-Luky, podle pasů zjistil, že mezi
havíři bylo 52 pravoslavných a poručil všechny pobít; potom se odebral do
vsi Dragulice, kde tito horníci bydleli, a povraždil zde kolem 1.500
lidí, tj. všechny obyvatele. Zachránila se jen jedna žena s pěti
dětmi a ta z prožité hrůzy zešílela.
V Livanijském okrese v létě 1941 obrátil se
františkán Dr. Srecko Peridc k Chorvatům se slovy:
»Bratři Chorvaté, jděte a podřežte všechny Srby, a jako první
zařízněte moji sestru, která se provdala za Srba, a potom všechny Srby po
pořádku. Až s tím budete hotovi, přijďte ke mně do kostela, já vás
vyzpovídám, a všechny hříchy vám budou odpuštěny.« V tomto okrese
byli vyvražděni všichni Srbové v počtu 5.600
lidí.
Originálního způsobu pokatoličtění použil františkán Ivo
Brkan v srpnu 1941. Z jeho farnosti bylo odvedeno do tábora
kolem 500 Srbů, a protože věděl o tom, že takovéto tábory pro
pravoslavné bývají obyčejně jen »přestupní stanicí« na onen svět, požádal
úřady, aby mu byla důvěrně dána zpráva o smrti všech odvedených, neboť
v takovém případě bude kolem 500 až 600 pozůstalých žen přinuceno provdat
se za katolíky, a tak ony samy i jejich rodiny budou
pokatoličtěny.
Aby si ulehčili hromadné vraždění, uchylovali se k takovémuto
prostředku. Pravoslavným bylo nařízeno, aby se shromáždili na určitém místě za
účelem vykonání společného obřadu přijetí do římskokatolické církve; katolický
kněz se však neukázal, nýbrž přišli ustaši a vraždili sta a tisíce
shromážděných.
V Banja-Luce katolický biskup Joso Garidz
přesvědčoval pravoslavného biskupa Platona, že mu žádné nebezpečí nehrozí,
a zatím sám vstoupil v tajné jednání s ustaši, a biskup
Platon zaplatil za svou důvěřivost životem. Ve vesnicích kolem Mostaru
vštěpovali katoličtí kněží lidem ve svých kázáních, že zabít Srba není hřích,
protože je nyní válečný stav.
Ve Stolackém okrese, kde bylo zavražděno kolem čtyř tisíc nevinných
Srbů, vedli vrahy dva katoličtí kněží Marko Zovko a Tomas
Ilja. Poslední donutil ve vsi Klepec mnohé Srby, aby přešli do
římskokatolické církve, dal jim přijímání, a pak je poslal do školy, kde
je ustašové všechny do jednoho povraždili. »Mýlíte se, « říkal Srbům,
»myslíte-li si, že vás převádíme do katolictví, abychom chránili váš majetek,
pense nebo platy. My nechceme zachránit ani vaše životy, nýbrž jen vaše
duše.«
Nutno poznamenati, že obyčejná praxe klerofašistů byla takováto:
pravoslavní, kteří přestoupili do katolické církve, byli často brzy po
přestupu, který jim podle názoru katolických kněží zabezpečoval spásu duše,
vražděni.
Pravoslavní obyvatelé vesnice Begovo Brdo, nemajíce možnosti zůstati
pravoslavnými a současně nepřejíce si přijati římský katolicismus,
z pohrdání k pronásledovatelům pravoslaví a katolickému knězi
Medvedovi, demonstrativně přestoupili k islámu, vesnice však byla srovnána
se zemí a všichni její obyvatelé byli povražděni.
Zvláště popisuje autor knihy hrůzy »chorvatského Dachau«
- Jasenovce. Dále jsou popsány i v jiné knize Dr. Nikoly
Nikolice: »Jasenovacký tábor«. »Vražděte bez ustání, já beru na sebe všechny
vaše hříchy,« tak mluvil katolický mnich, kat
z Jasenovce.
Ve Slovinsku, v katolickém kostele na vrchu sv. Urcha, byla
zřízena hrozná mučírna, kam s vědomím a schválením místního
faráře a katolického biskupa byli auty sváženi protivníci
klerofašismu, byli podrobováni mučení a nezemřel-li kdo při něm, tu byl
ubíjen nebo pohřbíván za živa. Kulka zde byla považována za velkou milost.
Hlavním katem tu byl Dr. Petr Křižaj
- kněz.
Tady je úryvek z projevu bývalého předsedy lidové vlády ve
Slovinsku Borise Kidriče: »-Vzpomněl jsem si, že za poslední čtyři roky
vyšší církevní pastýřové a duchovní, ve jménu Boha
a věčných principů, postavili se na stranu okupátorovu a v nejtěžším
okamžiku vrazili nůž do zad vlastnímu lidu… Vzpomněl jsem si také na
katolické kněze, kteří v Dolenském vlastní rukou vraždili zajaté
partyzány a křičeli: 'Ve jménu Kristových ran, ať zhyne partyzán!'
Vzpomínám si na katolické kněze v Chorvatsku s plnými koši
vyloupaných lidských očí. Pamatuji si na katolického kněze
- ustašovce, v jehož kapse byly nalezeny do
hedvábného papíru zabalené modré oči osmnáctileté dívky a u nich
poznámka se slovy: 'V dar poglavnikovi'
(tj. Paveličovi)...«
Zvláště důležité služby okupátorovi prokazovali kněží jako
nejinformovanější osoby, jakožto špióni; velitelé okupantských oddílů
s nadšením mluví o »ohromné pomoci, kterou jim prokazovali
špióni – kněží« při stíhání ochránců lidské svobody. Za kněžími
nezůstávaly pozadu ani katolické jeptišky - řádové sestry.
Sloužily jako vyzvědačky ustašovcům i okupantům, účastnily se vraždění
partyzánů a spravujíce tábory srbských dětí, nelidsky je mučily
a mořily hladem. Na příklad 26. srpna 1942 bylo dokázáno, že
v dětském táboře v Jastrebarském jen během jednoho měsíce zemřela
stovka dětí z celkového počtu 400. Chlapec Božo Šarid_ byl zabit proto, že
chtěl z tohoto tábora smrti utéci. Dva hoši byli vyvedeni
katolickou sestrou za tábor a tam zabiti »pro neposlušnost«.
Katolický metropolita Stepanic, který měl 110 dojných krav,
zakázal dávati mléko srbským dětem v záhřebském útulku Caritas. 1
Neomezujíce svou protislovanskou činnost na Chorvatsko,
katolické duchovenstvo v kostelech agitovalo pro vstup do
armádního sboru legionářů, který měl jít bojovat na ruskou frontu, pro
dobrovolné vstupování do 55 německých divizí, které zabíjely v Chorvatsku
i na ruské frontě slovanské bratry. V předvečer osvobození musel být
konstatován žalostný fakt, že nejhnusnějšími vrahy, paliči a lupiči, jak
na ruské frontě tak i v Chorvatsku byli žáci katolických
mnichů v Bosně a Hercegovině, a nejkrutější kati
v táborech Jasenovci a Staré Gradisce obdrželi vzdělání
v těchto katolických klášterech.
Zločinná činnost katolického duchovenstva vyvolávala protesty
- byť jen velmi řídké a slabé - se strany lepších představitelů
katolického kléru: »Násilníci zradili disposice,« psal např. 18. srpna 1941
mostarský biskup Al. Mišic, »a zatímco nově obrácení jsou ještě v chrámě,
chytají je, mužskou i ženskou mládež honí jako otroky, a v masách je
odpravují na onen svět.« Týž popisuje 7. listopadu 1941 stav své diecése
takto: »Nakonec došlo k hromadnému vyhnání do Srbska. Nářek, pláč, slzy
rozléhají se na všechny strany, až k Mussolinimu a do Říma se vydala
deputace. Důsledkem toho byla nová okupace Hercegoviny
Itálií.«
I v samém Římě musel zástupce "Nezávislého Chorvatska"
Rušinovic vyslechnouti 6. března 1942 nepříjemná slova od kardinála
Tisseranka: »Pater Simuc sám vedl ozbrojenou tlupu, která bořila pravoslavné
chrámy. Vím přesně, že také františkáni v Bosně a Hercegovině
si počínali hanebně. Němci uznali "chorvatskou pravoslavnou církev",
když spolu s námi vyvraždili všechny pravoslavné kněze a když zmizelo
350.000 Srbů.«
V Srbsku žijící předáci Slovinců obrátili se 1. března 1942
prostřednictvím bělehradského katolického biskupa Ujčice na Vatikán
s prosbou, aby bylo zakročeno proti násilnému pokatoličťování
pravoslavných v Chorvatsku, ježto to snižuje prestiž a důstojnost
katolické církve.
Ba i chorvatští mohamedáni, nebojíce se represálií,
obrátili se 12. listopadu 1941 s žhavým protestem proti pronásledování
pravoslavných k pohlaváru "Nezávislého Chorvatska",
k samotnému Paveličovi. »Vraždění kněží a významných pravoslavných
osobností, střílení a mučení mas - často zcela nevinných lidí, žen
i dětí, hromadné vyhazování z domů a loží celých rodin se
lhůtou od jedné do dvou hodin ke shromáždění a vyvezení do neznáma,
loupení jejich majetku, donucování k přijetí katolictví
- to všechno jsou taková fakta, která uvádějí v úžas každého
skutečného člověka a která v nás, mohamedánech, vyvolávají velmi
špatný dojem.« Tak mohamedáni učili ke křesťanskému vztahu k jiným
křesťanům!
Všechny tyto protesty zůstaly hlasem volajícím na poušti, neboť
ti, kteří mohli jedním slovem zastavit zběsilost svých podřízených
- římský papež a Stepanič (Stěpanič, Stěpinac), takové slovo
nevyřkli. Papež při znamenité organisaci katolické agentury jistě
dobře věděl, co se v Chorvatsku děje, a železná disciplína, příznačná
pro římskokatolickou hierarchii, dávala mu naprostou možnost zastavit
chorvatský klér, aby změnil hnusný způsob jednání (nebo se o to jistě
mohl alespoň pokusit).
A nyní to nestrašnější
Biskup zodpovědný za řádění krvežíznivých katolických kněží a
mnichů se stal katolickým svatým.
Pro pravoslavné křesťany zůstane papež Jan Pavel II. tím, kdo svatořečil
kardinála Stepaniče - vraha 800.000 pravoslavných Srbů za II. světové války.
Tento arcibiskup chorvatský nese přímou osobní odpovědnost za genocidu
pravoslavných Srbů a je jednou z nejproblematičtějších osob římské církve.
"Středisko Simon Wiesenthal" nejznámější mezinárodní organizace, která
zkoumá zločiny nacismu a zodpovědnost za oběti, žádala papeže, aby odročil
proces blahořečení "než dojde k obsáhlejšímu prozkoumání činů Stěpaniče v
období druhé světové války, podmínkou čehož je volný přístup do archívu
Vatikánu". Při této příležitosti, ředitel sekce Mezinárodních vztahů centra
Simon Wiesenthal, Saimon Samuel, zveřejnil včas mnoho dokumentů o charakteru
Stepaniče.
Ve stejné zprávě, ředitel Centra zdůrazňuje: "Rozhodnutí počkat na
nezaujatou expertízu historiků by zmírnilo ohlas na blahořečení, které v
lepším případě budeme nazývat provokativním a v horším se stane největším
příkladem zkreslování dějin".
Na oficiální velkolepé bohoslužbě, při níž byl vyhlášen Jeho Exelexence
Stěpanič za "blahoslaveného", kázal papež pokrytecky o smíření a odpuštění.
Připomenul i "bolestivou a tragickou" minulost slovy: "Upřímně žehnán této
části Evropy, aby se nikdy neopakovaly nelidské události, které se udály v
tomto století." Historie Chorvatska je skutečně bolestivá a tragická; od roku
1941 až do r. 1945, toto "část Evropy" krvácela "nelidskými událostmi", které
dosáhly až rozměrů genocidy. Jenže to, co se snažil Jan Pavel II. zamlčet, je,
že odpovědnost za tuto genocidu dopadá na hlavu arcibiskupa Aloise Stěpaniče,
který byl - s plnou podporou Vatikánu - jedním z jejích nejaktivnějších
spoluviníků.
V nezávislém státě Chorvatsko, založeném fašisty a nacisty v období r.
1941-1945, se završila nejodpornější a nejstrašlivější stránka druhé světové
války. Ustašovci Ante Paveliče, podporováni Hitlerem a Musolinim, vyhladili
statisíce pravoslavných Srbů a desítky tisíc Židů a Cikánů. Likvidace se udála
ve jménu národně-náboženského "definitivního řešení" a násilného donucení k
náboženskému přestupu, čili ve jménu "masového proselytismu" do katolictví. V
tom všem sehrála rozhodující úlohu - přímo či nepřímo - "Svatá církev římská".
Katolický arcibiskup záhřebský, svatý Alois Stepanic, spolupracoval aktivně s
ustašovskou diktaturou. Příslušníci katolického kléru se osobně zúčastňovali
masového zabíjení a násilného proselytismu do katolicismu. Vatikán tuto
národně-náboženskou genocidu, kterou uskutečńoval Ante Pavelič, podporoval.
Stepanič byl odsouzen soudním tribunálem po pádu nacismu jako válečný
zločinec za genocidu Srbů a za spolupráci s loutkou nacistů Paveličem. Trest,
který mu byl vyměřen, je však pro svoji shovívavost urážkou památky obětí -
jednalo se o domácí vězení! Přesto všechno Vatikán prohlašuje tento rozsudek za
"komunistické intriky" a domácí vězení za mučednictví!
Je takové jednání důvodem ke svatořečení?
A katolíci na takové jednání Vatikánu mlčí, omlouvají a
urážejí se.
Máme zapomenout a tvářit se, že to bylo OK.
Lidice 1941
Pocházel z velmi skromných poměrů. Rodina Štemberkových
žila v chaloupce nad potokem Brodkem v Pecce čp. 187. Otec byl domácí tkadlec.
Josef se narodil 2. února 1869. Měl dalších šest sourozenců a jeho těžce
nemocná matka zemřela, když mu bylo jedenáct let. Stejně jako jeho bratr
Jindřich, který se stal advokátem a spisovatelem, i Josef byl velmi nadaný. Na
přímluvu svého učitele odešel studovat na gymnázium do Jičína. Bydlel v
jezuitské koleji, živil se kondicemi a milodary. Z domova nemohl dostávat nic.
Po středoškolských studiích nastoupil cestu přípravy ke
kněžství. Po ukončení semináře roku 1894 přijal kněžské svěcení. Do farnosti
Lidice byl Josef Štemberka poslán v roce 1909.
Skromnost jej šlechtila
Věnoval se své službě svědomitě a věrně: oddával,
křtil, zpovídal, kázal a pohřbíval. Obyvatelé Lidic se na něj často obraceli s
prosbou o radu i se svými sousedskými spory a jeho rozumná slova i rozhodnutí
většinou rádi respektovali. Velmi se staral o farní kostel, povznesl chrámový
zpěv lidový i sborový. Sám byl muzikant – hrál na harmonium. Zvlášť krásný
vztah měl k dětem, které ho milovaly, a dodnes žijící pamětníci vzpomínají na
rozlehlou farskou zahradu, kam je zval na ovoce a ořechy. I na to, že do hodin
náboženství přinášel pecny domácího chleba s medem. Včelařství a ošetřování
stromů patřilo k jeho koníčkům. Páter Josef byl velmi
skromný: denně se umýval studenou vodou, nekouřil, maso jedl jen výjimečně, k
večeři míval pravidelně hrnek mléka a krajíc suchého chleba. Měl rád zeleninu
a sladil pouze medem. Farní hospodyně vzpomíná, že když začala druhá světová
válka, nakoupil velké množství dětského ošacení, protože odhadl, co vše se ve
válce bude hodit. Poslední varhaník v lidickém kostele, lékař Quido Jeřábek,
zase krátce po válce vzpomínal na faráře jako na upřímného vlastence, ke
kterému za války chodili přátelé poslouchat zahraniční rozhlas a diskutovat o
válečných událostech. Do rodné Pecky jezdil Josef
Štemberka navštěvovat své tři sestry – Anežku, Leopoldu a Lojzičku, které
zůstaly doma svobodné, protože chudá rodina neměla na věno. Při jedné návštěvě
se s nimi dohodl, že na místě staré rodné chaloupky postaví vilku, kde budou
bydlet na sklonku života opět společně. Začátkem roku
1942 se stavba budovy chýlila ke konci a páter Josef se chystal na stěhování,
které bylo plánované na květen. Jeho nástupce však nebyl na převzetí kněžské
služby v Lidicích ještě připravený, a tak vyhověl žádosti a termín odchodu
odsunul o několik dní. Ty se však staly pro jeho farnost osudnými.
Tragédie z roku 1942
Lidice postihla tragédie, která změnila životy mnohých.
Podrobně se o ní dozvídáme ze zápisků farské hospodyně Antonie Škrdlové.
Přežila pobyt v několika koncentračních táborech, v roce 1945 se vrátila a
svůj život dožila v Pecce. "Na Boží tělo v roce
1942 přijelo do Lidic několik aut a v nich gestapo. Ve vsi byl velký rozruch.
Zamířili k domku paní Stříbrné a pak k Horákovům. Obě rodiny a jejich příbuzné
odvedli na konec vesnice, a tam je hlídali. Mezitím chodili druzí gestapáci od
domu k domu a prohlíželi je. U nás na faře vyházeli všechno prádlo a šaty ze
skříně a šlapali v tom, řvali, kde máme co schováno. Když nic nenašli, odešli.
Oddychli jsme si, ale naše radost netrvala dlouho. V
úterý 9. června byl důstojný pán na Kladně u zkoušky z němčiny. Domů se vrátil
večer. Najednou o půl jedenácté bylo slyšet střelbu a bouchání na domovní
dveře u fary. Šla jsem otevřít. Dovnitř se vhrnulo šest esesmanů a ihned
žádali všechny klíče. Ptali se, kde je farář. Uvedla jsem je do pokoje. Pan
konzistorní rada se hned oblékl a šel dolů. Já musela se dvěma vojáky do
kuchyně. Dokud jsme byli na faře, viděli jsme, jak esesmani nosí dolů do auta
stojícího před farou matriky, zlaté kostelní předměty i šatstvo, prádlo a
koberce. Potom nám poručili jít do kostela. Vzala jsem
klíče a šla s nimi. Důstojný pán jim musel dát klíče od svatostánku. Sami si
ho otevřeli a vše z něho vyházeli. Přitom jsme se nesměli ani pohnout. Stáli u
nás s puškami napřaženými k výstřelu. Po prohlídce nás vyvedli ven. Chtěli
jsme jít k faře, ale oba nás odvedli na dvůr k Horákovům. Na statku jsme stáli
až do půl třetí ráno. Pak přišel rozkaz: ženy do školy, muži zůstanou zde."
Nespravedlivá
smrt
"Měla jsem pro důstojného pána balíček prádla,"
vzpomínala hospodyně. "Když jsem mu ho předávala, esesman ho chytil za rameno
a srazil ho k zemi. Začal do něj kopat. Chtěla jsem mu pomoci vstát, ale
rozzuřený voják mě začal škrtit. Upadla jsem, kopal do mě. Potom jsem musela
jít do školy – a víc jsme nikoho z mužů a chlapců nad patnáct let neviděli."
Neexistuje jediný svědek, který by dovolil nahlédnout na
poslední hodiny prožité ve stodole Horákova statku, kde byl s ostatními
lidickými muži P. Josef Štemberka zavřený. Je velmi pravděpodobné, že v této
beznadějné chvíli dodával svým farníkům sílu, odvahu i víru a žehnal jim.
Skutečností je, a potvrdili to později i samotní esesáci, že lidičtí muži
odcházeli před hlavně popravčí čety klidně, zpříma a statečně. Nebyli spoutáni
a ani jim nezavazovali oči. Ke zdi Horákova statku se
třiasedmdesátiletý bělovlasý pastýř postavil jako jeden z posledních. Byl mu
sice gestapem nabízen volný odchod z obce, ale kněz, žijící třiatřicet let v
Lidicích, nabídku nepřijal.
Ano, před takovým katolíkem se hluboce skláním. Ten si zaslouží
věčnou úctu.
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 29. leden 2015 @ 09:27:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | K jedné absurdní tragédii došlo také po likvidaci obce Ležáky. Přežily jenom dvě setry, které byly dány do Německa k osvojení. Jedné byl asi rok a druhé tři roky. Po válce byly repatriovány do Čech a pak to teprve začalo. Na to co bylo v Čechách vzhledem ke svému věku zapomenuly, mluvily německy a milovaly své německé rodiče a sourozence. Celý ten příběh vyprávěla jedna z nich po revoluci u nás v televizi. Asi by se to bylo poddalo ale rodiče z Ležáků byli mrtví a zbyl jenom děda a strýc. Těžce poznamenaní tragédií a se dvěma holčičkami které se cítily být Němkami a odmítaly mluvit česky i ve škole. Kde je kvůli tomu šikanovali. Kromě toho se nenáviděly navzájem a každý rok musely povinně na výroční akci a demonstrativně ukazovat jaká to byla tragédie a jak se mají rády. Jedna z nich udržela kontakt s německou rodinou která žila na západě, zatímco ta druhá co byla na východě se o sobě neodvažovala dát vědět.Prvně se setkali v 60. letech a potom to zase nešlo. Až do roku 1989. Dneska žijí obě dvě vedle sebe v Čechách, usmířily se, mají velkou rodinu a jedna z nich se stýká s nevlastními sourozenci z Německa. Z druhé rodiny zbyl v Německu jenom syn který se už ke starým událostem nechce vracet. |
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 29. leden 2015 @ 09:43:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vidíš, a ti, kteří taková zla páchali, našli milost ve
Vatikánu nebo u jiných lidí. To je láska Boží? Miluj nepřátele! Ale lze milovat
vrahy a chránit je před trestem? |
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 29. leden 2015 @ 11:16:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pochybuji že bychom byli my lidé milosrdnější než Bůh. Kromě toho se obávám že značná část všeho zlého co je potkalo pochází od nás. Kdybychom do toho byli netahali politiku tak by je děda a strýc pravděpodobně poslali zpátky do Německa a spokojenost by byla na všech stranách. Kromě toho je otázka jestli by bylo k nějaké válce vůbec došlo. První i druhé. Kdybychom se byli víc drželi Boha a Vatikánu. |
]
Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 29. leden 2015 @ 12:28:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Poslat dítě vrahům
rodičů? To může napadnout jen ubohého člověka bez citu. Aby se děti nedověděly
pravdu. Typicky vatikánská zrádná politika. Však těch válek
násilí podporoval dost. Je vidět, že fašismus
miluješ!!! Stejně jako ti papaláši, co ukrývali zločince ve
Vatikánu.
|
]
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Lu v Úterý, 27. leden 2015 @ 16:03:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Velice děkuji, jako rodilý kladeňák, za svědectví o lidickém panu farářovi. Zmíněný varhaník MUDr. Quido Jeřábek se osobně znal s mojí babičkou. Zmiňuje se o něm rovněž Ota Pavel v povídce Smrt krásných srnců. Otci Oty Pavla opatřil falešnou neschopenku, takže Leo Popper nemusel do práce na šachtu a mohl jet lovit do křivoklátských lesů srnce. To srnčí maso potřeboval pro své dva starší syny, Huga a Jirku, aby se mohli před cestou do koncenráku pořádně najíst. Tím jim, jak Ota Pavel uvažuje, možná zahránil život. Dodnes v Lidicích stojí památkově chráněná hrušeň, která přežila vypálení. Viz. www.zanikleobce.cz
|
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 27. leden 2015 @ 13:45:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Blahoslavený Alois Stepinač plošně exkomunikoval z církve každého kněze a řeholníka, který by se jakýmkoliv způsobem podílel na masakrování Srbů a Židů. V době kdy jeho země bojovala o holé životy a kdy byla napadána zevnitř i zvenčí. Věřím že byl a je světec a muž Boží, za kterého můžeme právem děkovat Bohu a prosit ho o přímluvu. Věřím že je vhodným přímluvcem a patronem když se modlíme za mír, za oběti válek a katastrof a za porozumění mezi národy.Obvinění proti němu a Církvi vznášeli komunisti, aby odtrhli Jugoslávii od Boha a aby zamaskovali svou vlastní genocidu. Server který se ho pokouší obvinit je ten informátorův. Ten který považuji za nepřítele pravoslaví. Nesetkal jsem se s tím že by jakkoliv vadil současným Srbům nebo pravoslavné církvi, i když nějaká vyjímka existovat může. Zajímavé informace o blahoslaveném kardinálu Aloisovi a nejenom o něm najdeme zde :
http://immaculata.minorite.cz/?m=14&idc=t-65
Obávám se že jsme se my Češi chovali za války mnohem hůř než Slováci. Nesrovnatelně hůř.
Věřím že otec Josef Štemberka je mučedník který dobrovolně prolil svou krev za Krista a za svěřené stádo. Přestože to s ním nemíval lehké. V Lidicích jsem nikdy nebyl ale jestli se tam někdy podívám tak se pomodlím k Bohu na jeho hrobě když to bude možné a poprosím aby nám prokázal nějakou milost na jeho přímluvu. Což mohu doporučit komukoliv kdo bude mít kolem cestu. Pokud dojde k zázračným vyslyšením které bude možno řádně doložit a vyloučit jiná vysvětlení tak může být zahájen beatifikační proces. |
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Úterý, 27. leden 2015 @ 15:18:11 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Musím uznat, že tentokrát to pan Malý napsal dost přesvědčivě.
Je z toho jasno, že vše začali ustašovci a je jasné, že tam byli mnozí
katolíci, bohužel spíše nacionalisti, než lidé, kteří věří v Ježíše.
Slovenská situace je docela dobře a
objektivně popsána. Na Slovensku se žádné takové masakry neděly. Bohužel to
ukazuje i na slabost církve čelit zlu, to nejen církve katolické. Těžko soudit
a je z toho pořádně smutno. Přesto měl papež počkat se svatořečením, dokud
se vše neporovná s pravdou obou stran. Lidický farář dokázal, komu věří a
vážím si ho. |
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 27. leden 2015 @ 15:34:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč bychom měli čekat když Pánbůh nečekal ? |
]
Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Úterý, 27. leden 2015 @ 17:54:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To přece nebyla věc Boha, ale jedné hříšné náboženské organizace, která zla napáchalal dost. |
]
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pátek, 23. leden 2015 @ 23:30:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hele - s tím Štěpaničem.... nevím, do jaké míry byl "karatel" (analogie s dnešní UA...), ale na wiki - polské... - se lze dočíst, že po ww2 s ním Tito (vítěz, komunista a partizán.. - pravda - rodem odpadlý muslim..) nejdřív cca 2 roky jednal o tom, aby "radostně podpořil novou Jugoslávii", onen "bratrský svazek rolníků a dělníků z bratrských národů" . Když Štěpanič Titoviřekl "ne"... tak teprve pak putoval "do baně". - aby... - ho za pár let Tito zase pustil...
No, já nevím.. ale Štěpanic asi opravdu nebyl "poglavnik Pavelič" - jinak by se s ním Tito nemazlil... navíc v tehdejší atmosféře...
ale samozřejmě je to jen můj "blbej názor".
|
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 24. leden 2015 @ 08:15:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj Františku. Když jsem byl věřící římský katolík, pomatuju si, že jsem tu podobně jako jiní římští katolíci před nevěřícími obhajoval z neznalosti justiční vraždu Jana Husa. Holt jsme tak byli naprogramovaní hájit to, co jsme měli hájit.
Jako bývalý římský katolík ti mohu říci jen toto: Je mi líto, že jsem byl kdysi také takový a že jsem se zůčastňoval podobných nesmyslných náboženských bitek a hájil zlo. Jsem rád, že mezi vás už nepatřím a že tyto věci už nemusím hájit a rád se omluvím za to pokud jsem to dělal špatně.
Toník |
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 27. leden 2015 @ 13:52:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je opravdu zvláštní. Nějaký ten pátek se v katolické církvi pohybuji a nevzpomínám si že by nás někdo v kostele programoval k nenávisti vůči Janu Husovi. Nebo o něm jakkoliv zle mluvil. K takovým věcem nám nedává moc prostoru ani mešní řád. Abychom rozebírali kohokoliv a cokoliv. Mistra Jana Husa uznal svatý Jan Pavel II. za oficiálního reformátora církve. Kdybychom to odmítli akceptovat tak bychom tím šli sami proti sobě. |
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 27. leden 2015 @ 20:57:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To je dobře, poutnicku, že alespoň tohle se v ŘKC nezměnilo. Za nás, v minulém tisíciletí, se o Husovi v ŘKC kostele mlčelo, jakoby neexistoval. V kostele jsem o něm snad nikdy nic neslyšel.
A rozuměl jsem a vnímal, že to téma je "tabu". že se o něm nemluví.
Ono by to bylo trapné, kdyby vás programovali nenávisti. Kdybyste byl programován v nenávisti, dostal se do ekumenického nebe a potkal tam římskokatolického kněze Jana Husa, měl byste asi pernou chvilku. |
]
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: noname (Honza610@centrum.cz) v Pátek, 23. leden 2015 @ 20:42:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Františku, z toho vyplývá, jsme lidé různí a samotné vyznání tě před ničím nechrání a jak známo, každý se budeme za své skutky odpovídat před Bohem, opět bez ohledu na církev. Honza.
|
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Sobota, 24. leden 2015 @ 06:51:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přece tohle není Boží spravedlnost!! Aby se lump a zbabělec stal svatým!!!
To je výmysl satanské organizace. Proč kardinál nešel do toho ohně zla osobně,
zatímco jiní byli ochotní za Boží pravdu položit život. A Martino asi placený za
propagandu zla, ho bude hájit,. |
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Sobota, 24. leden 2015 @ 08:47:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Františku. Samozřejmě, že nejde o Boží spravedlnost!! Jak by asi mohlo o ni jít?Vraťme se k Písmu, Podle Písem je svatý ten, kdo je smířen s Bohem. Každý člověk, kterému Bůh nepočítá viny je svatý. Proto je úplně jedno jestli nějaký pán v nějaké organizaci provádí něco co nazývá svatořečení. Proces svatořečení nemá nic společného s Bohem. My jsme se stali svatými milostí a milosrdenstvím Božím. Všichni (tedy ti smíření). Pokud jsi smířen s Bohem jsi svatý. Pokud činil pokání a smířil se s Bohem Štěpanič, nebo třeba Hitler, tak jsou taky svatí. Svatost není důsledek lidského obřadu, ale posvěcení od Boha, svatost je nám připsána stejně jako spravedlnost. Takže ten pán dělá něco co není z Boha, tak tě to nemusí vůbec trápit. Je úplně jedno jestli svatořečí "dobrého" člověka, nebo "zlého" člověka, nebo třeba nějakou "věc". Nemá to nic společného s Bohem. To nejvíc špatné není koho svatořečí, ale to, že to dělá. Já osobně jsem rád, že to činí, a jsem rád, že svatořečí "lumpy", ..je to jen důkaz jejich odpadnutí. Osobně bych se nedivil, kdyby jednou dokázali světit mučedníka víry zabitého katolickou organizací a zároveň světit jeho vraha, jako obhájce pravé víry. Proč? Protože to není z Boha. Ty mu děkuj, že to vidíš a nebyl jsi obelhán. Nejsem si plně jist, že bojuješ úplně správně, přemýšlej prosím o hypotetické otázce. Vadilo by ti to svatořečení, kdyby svatořečený byl "dobrý"? Ono je špatné svatořečení samo v sobě, protože k němu nemáme žádný pokyn ve Staré Smlouvě natož v Nové. Mě by svatořečení "dobrého" vadilo více. Proč? Protože tam by nebibličnost nebyla do očí bijící. Je Boží milostí, když tato organizace svatořečí zlé lidi, že je/byla zpitá krví bratří, že v určitých období ji šlo jen a jen peníze, že prodávala "spasení",.... Františku nezlob se na to. Buď vděčný Bohu, že jsou schopni činit tak viditelné skutky, že jsi ochráněn od nebezpečí upadnutí do jejich tenat. Na druhou stranu, ani tak šílené excesy, které byly v historii a některé pokračují do dnešního dne, neotevřou oči těm, kteří si více zamilovali organizaci než Boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Jan21 v Sobota, 24. leden 2015 @ 10:04:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Naprostý souhlas. Výstižně napsáno. Není co dodat. "Svatá pravda." Jedním slovem. Amen.
Něco podobného, jak když si komunisti (podobná totalitní organizace) udělují svoje řády a metály. Ti mnohé jejich způsoby odkoukali od katolíků.
|
]
|
|
Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: martino v Pátek, 23. leden 2015 @ 22:20:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Člověk který vědomě lže, aby pošpinil čest, dobrou pověst a důstojnost člověka je sluha Satana a sám sobě si již vybral odměnu, pokud se včas neobrátí, nebude litovat svých skutků zla a činit pokání. Franta lhář zde napsal toto:
Pro pravoslavné křesťany zůstane papež Jan Pavel II. tím, kdo svatořečil kardinála Stepaniče - vraha 800.000 pravoslavných Srbů za II. světové války. Tento arcibiskup chorvatský nese přímou osobní odpovědnost za genocidu pravoslavných Srbů a je jednou z nejproblematičtějších osob římské církve.
Martino
Pro vás co jste nečetli můj příspěvek ze srpna 2013, kde Franta lhář, již tuto lež jednou prezentoval. Protože má v hlavě jen Satanovo učení, lhát, pomlouvat a škodit je evidentní, že na tento můj příspěvek zapoměl. Pro vás ostatní pak jen malá ukázka, koho Jan Pavel II. v roce 1998 blahořečil. Proces svatořečení byl již ukončen. Všechna ta povidla co zde píše Franta lhář, jsou z dílny komunistické poválečné Jugoslávie, kdy komunisté usilovali o to, zbavit se statečného biskupa, který se nebál fašistického režimu, bránil důstojnost každého člověka, včetně židů a cikánů a jistě by vzdoroval i totalitnímu komunistickému režimu. Proto bylo nutné ho umlčet a zavřít. Jen Franta lhář ostatní masíruje komunistickou propagandou ještě v roce 2015. No každý má právo být omezený. A nyní z mého zdoje:
Záhřebský arcibiskup, kardinál Alois Stepinac
(1898-1960), kterého beatifikoval roku 1998 Jan Pavel II., patří k vynikajícím
postavám vyznavačů křesťanské víry v prostředí dvou totalitních režimů 20.
století, tedy nacionalistické a komunistické diktatury. Z mnoha jeho překvapivě
ostrých vystoupení vybírám dvě ukázky, obě z období vlády ustašovského
fašistického režimu v Chorvatsku. První z nich pronesl na slavnost Krista Krále
25. listopadu roku 1942:
„Každý lid a každá rasa, které žijí na zemi, má
právo na život hodný člověka, a je nutné a potřebné se k nim chovat způsobem
hodným člověka. Všichni bez jakéhokoli rozdílu, ať už jde o cikánskou či
jakoukoli jinou rasu, o černochy či hladové Evropany, židy s olivovou pletí
nebo o pyšné árijce, všichni mají právo říci: »Otče náš, jenž jsi na nebesích«.
A protože Bůh dal toto právo všem, jaká lidská síla jim ho smí brát? Všechny
národy, jakéhokoli jména, mají stejnou povinnost bít se v prsa a říkat: „odpusť
nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Proto katolická církev vždycky odsuzovala a také dnes odsuzuje každou
nespravedlnost a násilí, které se páchá ve jménu nějaké třídní či rasové teorie
nebo národní příslušnosti, protože je to totéž jako třídní boj, kterého se
dopouští bolševismus. Absolutně není dovoleno odstraňovat ze zemského povrchu
Židy a Cikány, protože je někdo považuje za nižší rasu. Pokud je tak snadno
přijato takovéto kritérium zcela nepodložených teorií, který národ na zemi by
se potom mohl cítit bezpečně?“
Kardinál Stepinac pozvedal svůj hlas podobným způsobem
častokrát. Během jednoho kajícného procesí 31. října roku 1943 řekl:
„Netoužíme být hlásnou troubou chvilkových tužeb a
potřeb jednotlivých politických stran nebo jedinců. Vždycky a také ve veřejném
životě jsme zdůrazňovali principy věčného Božího zákona, který platí pro
všechny: Chorvaty, Srby, Židy, Cikány, katolíky, muslimy, pravoslavné či pro
kohokoliv jiného. Nesmíme však podněcovat ke vzpouře ani fyzicky donucovat
kohokoliv, aby tyto zákony praktikoval, protože každý člověk se bude zodpovídat
za svoje skutky.
Odpovíme také těm, kteří nás obviňují, že jsme podpořili rasismus, protože, jak
vidíte, v některých hlavách vládne názor, že katolická církev je vinna za
všechno. Zaujali jsme postoj k rasismu, jakmile se zrodil a nikoli teprve dnes.
A tento postoj je jednoduchý a jasný. Katolická církev neuznává vládnoucí rasy,
ani rasy služebné či otrocké. Katolická církev zná jedinou rasu, lidského tvora
stvořeného Bohem. Pro církev je každý člověk stejný, ať už černoch nebo
Evropan. Král žijící v královském paláci je člověkem v téže míře jako poslední
chuďas či Cikán žijící pod stanem. Církev neuznává mezi lidmi žádný podstatný
rozdíl, každý má nesmrtelnou duši, každý má královský původ… Katolická církev
nemůže přijmout, že by nějaká rasa či národ jen proto, že je početný či
silnější svou výzbrojí, mohl páchat násilí na jiném národě, který je méně
početný nebo je hůře vyzbrojen. Nemůžeme přijmout zabíjení nevinných jako
odvetu za zabití vojáka, i kdyby byl tento jakkoli šlechetný. Masakrování
stovek zajatých lidí za zločin, jehož pachatel není znám, je pohanský přístup,
který nikdy nemůže přinést dobré plody…Odsuzuji proto všechny nespravedlnosti,
veškeré vraždění nevinných, všechny destrukce poklidných vesnic…
Těžce by se klamal ten, kdo by si myslel, že pachatelé
zločinů nebudou potrestáni. Všechen tento strašlivý chaos, který svět prožívá,
není ničím jiným než Božím trestem za porušování desatera Božích přikázání a za
pohrdání Kristovým evangeliem. A pokud lidstvo nebude chtít nad sebou uznat
autoritu Boha, je zcela jisté, že pravice Boží zasáhne ještě tíživěji.“
Z knihy Aleksa Benigara, „Alojzije Stepinac, hrvatski
kardinal“, Záhřeb 1993, str.406-419, |
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pátek, 23. leden 2015 @ 23:38:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | řekl bych, že současné "plně demokratické a plně legitimní" Západem a Obamou "pomazané" "Armagedonsky proti Říši Zla" bojující KYJEVSKÉ vedení používá mnohem ostřejší rétoriku a hlavně činy než "nějakej arcibiskup Štěpanič" (z té ukázky usuzuji, že musel asi jak skutečné "fašisty" - Němci byli přece nacisté... tak domácí Ustašovce (= "Povstalci") docela asi "smolit". Hele - je jasné, že Hitlerov bylo jasné... že : "s takovým přístupem se války nevyhrávají"... a jasné je to i současné vládnoucí klice v Kyjevě... :-)
no- proč v Kyjevě? - no, oni asi ty vztahy mezi RU a UA budou asi podobné jako mezi HR a SRB ...
|
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 24. leden 2015 @ 05:14:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rač si všimnout hošane, že "vladnoucí klika v Kyjevě" bojuje proti Říši zla na svém území.
|
]
Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Sobota, 24. leden 2015 @ 09:25:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | jo Chorvatsko a Srbská Krajina.... typické chorvatské území. Hele Rosamáku ;-) - zažádej o "vrácení školného" jestli nevíš, že země Jugoslávie byli etnicky - či spíše "kmenově" ještě víc propletené, než dnešní "ruty šuty Ukrajina Donbas..." :-) a navíc se nemusí jednat jen o propletenec národnostní... ale i jazykový... nezapomeň, že i na území Bosny a Chorvatska se tamní řeč vyskytuje ve třech formách - "ikavština" "jekavština" a "ekavština" (plus do toho "kajkavština"..) a to téměř formou formou "kobercového propletence". "A včíl mudruj..." jak by asi dotal tady Cizinec alias Toník... (nebo si hopletu s Wilim??) :-) Jogoška a vůbec celý Balkán je úplně stejný "sud prachu" (střelného...) jako nesourodá a do jisté míry umělá (tak jako bývalé ČS..) Ukrajina...
PS. - a stejně tu Dalmacii šlohli Benátčanům... ale jelikož jsou mě bližšířečí... tak jim držím palce, ať se tam udrží... no ne?? (hele - všimni si ten zářný příklad v podstatě zavrženihodného a nekřesťanského (z podstaty...) "stranického" (straníš jednomu na úkor druhého...) nacionalismu, zde navíc spíše "kmenového". No ale jinak k historii - je třeba říct, že ani srbští královětí "četníci", ani Titovi komunisté se s tím moc "nemazali"... I proto se mi ta kauza zdá vykonstruovaná... protože kdyby na ni bylo něco pravdy, tak už by Štepanič po pádu nacionálního Chorvatska "chroupal kořeny". Partizáni a navííc komunističtí se s tím opravdu nepárali... Nevím jak v Jugošce... ale na Slovensku se jich prý místní báli víc než Němců... ;-) (trochu kecám.. ale něco takového jsem opravdu zaslechl..)
|
]
Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Sobota, 24. leden 2015 @ 06:38:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A co pokání ? Co budeš říkat na krysí stezku a ukrývání válečných
zločinců přímo břiše nevěstky??? |
]
Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Sobota, 24. leden 2015 @ 09:35:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | jo, a s papíry od Ami zprávy či přímo CIA... Ale Franto nenafukuj - Paceli byl za ww2 jasně prožidovský!!... (zkus si o tom něco zjistit...) a ty "fašounky" (spíše nácky...) mu tam ze svého rodného Rakouska pašoval jakýsi arcibiskup(?) či jen biskup Hudal... no tak to byl šovinistickej Rakušák... víš, že ti "parchanti" rakouský jsou(či byli...) ještě horší "nacisti" než vlastní Němci... On nakonec i Hitler ani tak nebyl Němec jako člověk z Ost-Marky.... jo, a se semitskými kořeny - zřejmě...
Paceli se také ale dopouštěl transferu a "de facto"pašování lidí - jo - jedné Vítězné mocnosti - GB... - pašoval do mandátní Palestiny Židy... :-) - no můžeš ho za to napadnout třeba z "fašizmu"... - když teda v tom jel proti GB... Mimochodem - kdo asi uzavřel přístup Evropským Židům do tehdejší GB a USA... - prakticky... - no, Paceli to určitě nebyl... (leda že by jejich vlády skrytě a umně infikoval tajnými jezuity... :-) )
|
]
Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 25. leden 2015 @ 08:46:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už dříve jsem Františkovi vysvětloval, že některé věci byly úplně jinak, než jak je převzal z článků na internetu.
Pokud se člověk chce dopátrat pravdy, musí na to pracněji a poctivěji skrze solidní historické prameny. Blesk , či Blisty jsou tendenční bulváry a jimi uveřejńované polopravdy jsou vlastně tou nejhorší formou lží.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 25. leden 2015 @ 09:32:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nelze věřit Vatikánu, který ukrýval válečné zločince, nelze věřit
zdrojům, které dělají ze Štěpaniče hrdinu. Seděl někde na zadku
v přepychovém paláci, ale mezi ty katolické zabijáky nekročil, aby zabránil
násilí. Byl politickou figurkou a kdoví kvůli jakým čachrům s Vatikánem ho
komunisté z vězení propustili.
Ale mně už je to jedno. Vatikán je jen hnízdo zla a život papalášů,
kteří tam žijí, ostře kontrastuje s Pánem Ježíšem.
Však při druhém příchodu Pána Ježíše bude jasno.
A pokud existují jiné zdroje, které ukazují na jeho statečnost, proč
nejsou také na internetu?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 26. leden 2015 @ 07:55:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dne 6. dubna 1941 vypukla německo-jugoslávská válka a během několika dní
se pod údery nepřátelských vojsk Jugoslávie, tento "malý žalář národů",
rozpadla. Již 10. dubna vznikl na jejích troskách nezávislý chorvatský
stát, přivítaný veškerým chorvatským obyvatelstvem. Nový stát pozdravili
i chorvatští biskupové.
Vládnoucím politickým hnutím v chorvatském státě byli ustašové -
radikální nacionalisté, s jejichž zbožňováním národa, jehož prospěchu
mělo být podřízeno i náboženství a morálka, Stepinac nemohl souhlasit.
Jeho postoj k novému režimu byl proto rezervovaný - uznával sice dobro,
které přinesl, ale nezavíral oči před zlem, zvláště před perzekucí
srbského obyvatelstva, jemuž se nyní neodpovědné elementy, zvláště
takzvaní "divocí ustašové", mstili za příkoří utrpěná v posledních
desetiletích i za násilnosti srbských partyzánů (četniků). Nekřesťanský
nacionalismus arcibiskup mnohokrát veřejně pranýřoval, a to nejen při
proslulém kázání na svátek Krista Krále roku 1942. Rozsáhlá charitativní
činnost, kterou arcibiskup za války rozvinul, se vztahovala nejen na
Chorvaty, ale i na příslušníky jiných národů a vyznání - na schizmatické
Srby, stejně jako na slovinské kněze, vyhnané Němci z okupovaných
slovinských zemí.
Největší nebezpečí pro církev i pro chorvatský národ se však již blížilo
ze strany, odkud by je nikdo ještě před několika lety nečekal. Byla jím
stále rostoucí vojenská moc komunistické partyzánské Národní
osvobozenecké armády, podporované Stalinem a intenzívně vyzbrojované
západními spojenci, v jejímž čele stál budoucí jugoslávský diktátor
Tito. Násilí vůči církvi v oblastech, které komunističtí partyzáni
opanovali, již dávalo tušit, co bude následovat v celé zemi.
V posledních dnech války se Titovi povstalci již blížili k Záhřebu.
Naděje na jejich odražení již nebyla žádná, a tak dne 6. května 1945
začal panický útěk obyvatelstva z města. Kromě chorvatské armády a
příslušníků ozbrojených jednotek jiných národů prchaly před
postupujícími komunisty statisíce civilistů. Cílem tohoto velkého exodu
byli spojenci v rakouském Celovci (Klagenfurtu). Jenom část uprchlíků
však dosáhla Korutan - většina byla na hranicích 5. britskou armádou
zrádně vydána komunistickým partyzánům, kteří většinu z nich povraždili.
Jméno rakouského městečka Bleiburg, kde došlo k nejhorším z těchto
masakrů, dodnes Chorvatům připomíná tento ne-li největší, tedy jistě
jeden z největších zločinů druhé světové války.
Stepinac zůstal v Záhřebu. Ještě v květnu 1945 byl zatčen, zatím však
jen na krátko a již v červnu byl propuštěn. Dne 4. června si Stepinace
povolal k sobě diktátor Tito, ale rozhovor nevedl k žádným výsledkům.
Trvalou snahou komunistického režimu od té doby bylo přimět arcibiskupa k
uvolnění vztahů chorvatské církve s Římem, přičemž za ideální by zřejmě
považovali vytvoření národní církve. V těchto snahách ovšem narazili
jak u arcibiskupa, tak u episkopátu i věřících na nekompromisní odpor.
Nový režim si zatím počínal s mimořádnou brutalitou. Na denním pořádku
bylo zatýkání a vraždění kněží i věřících laiků, někteří biskupové byli
internováni, byly zřizovány koncentrační tábory. V září 1945 se sešli
biskupové celé Jugoslávie, které svolal Stepinac jako předseda biskupské
konference. Z tohoto jednání jugoslávských biskupů vzešel společný
pastýřský list, přečtený ve všech farních kostelích dne 30. září.
Biskupové (obdobně jako to učinil předtím sám Stepinac v několika
memorandech) odsoudili nesčetné akty fyzického násilí na kněžích i
laicích, požadovali svobodu pro katolický tisk a školy, návrat
konfiskovaných institucí, svobodné vyučování náboženství, upozornili na
znemožňování činnosti katolických spolků i charitativní činnosti.
Tento rozhodný hlas biskupů, stejně jako ostrá protestní nóta Vatikánu
proti náboženskému pronásledování v Jugoslávii, vydaná v říjnu,
znamenaly velkou posilu pro chorvatské věřící, ovšem pronásledování
trvalo v nezmenšené intenzitě dál. Na samotného arcibiskupa byl dokonce
při otevírání nové farnosti v Zaprešići u Záhřebu zinscenován útok.
Posléze dne 18. září 1946 byl arcibiskup zatčen a postaven před soud.
Stepinac se odmítl hájit, odmítl i obhájce a předem prohlásil, že se
proti rozsudku nebude odvolávat. Dne 3. října pronesl před soudem
půlhodinovou řeč, ve které vyčetl komunistickému režimu všechny jeho
zločiny, statečně se přihlásil k právu chorvatského národa na vlastní
stát a neváhal veřejně zdůraznit, že jeho pravým žalobcem v tomto
zinscenovaném procesu je komunistická strana. Stepinacova řeč se změnila
v působivou obžalobu režimu a ona sama je dostačujícím důkazem
pravdivosti výroku Stepinacova nástupce Franja Kuhariće, jenž nazval
Stepinace "nejstatečnějším evropským biskupem té tragické doby."
Dne 11. října 1946 byl Stepinac odsouzen k 16 letům vězení a ke ztrátě
politických a občanských práv na dobu 5 let; 19. října byl pak převezen
do vězení v Lepoglavě. Po mnoha intervencích ze zahraničí jeho pětiletý
pobyt v této věznici, během něhož mu v roce 1947 zemřela matka, skončil v
prosinci 1951, kdy mu bylo věznění zaměněno na vyhnanství v rodné
farnosti Krašić.
Poslední léta života pak strávil přísně střežený arcibiskup na krašićské faře.
Zde máš zdroj.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lidický pan farář versus kardinál Špěpanič (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 26. leden 2015 @ 08:18:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V podstatě
politický článek zaměřený proti jugoslávským komunistům, jakoby komunisté začali
tohle zlo. Bohužel zlo se oplácí zlem a u nevěřících žádná
novina. To, co dělali Titovi partyzáni, bylo reakcí na zlo spáchané katolickými
ustašovci. Zajímavé, jak se článek zvěrstvům páchanými ustašovci vyhýbá.
Nakonec chudáci jsou ti, co začali. Je to stejný přístup,
jako když katolická církev pak pomáhala chudákům válečným
zločincům. Je mi z toho článku hodně smutno. Není to
objektivní pravda a chrání a obhajuje zločince. Typické pro
náboženskou organizaci, která si nepřizná svůj hlavní podíl viny. Hlavně musíme
zblbnout své ovečky, aby uvěřili jen naší pravdě!!! V této "pravdě" Ty
žiješ?
|
]
|
|
|
|