poslal Nepřihlášený Pohled, nerad bych aby rouhavý, na vzájemnou podporu jednotlyvých údů těla Kristova. Snaha o... sám nevím jak to pojmenovat, ale je to důležité a bude čím dál důležitější, tak jak se bude čas chýlit ke konci.
Jan 10:24-30 (dle ČEP, revize 2001)
Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš (Kristus), řekni nám to otevřeně!“
Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí (+ jak jsem vám řekl).
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky (var: Co mně můj Otec dal, je větší než všecko ostatní; a nikdo nemůže nic vyrvat z Otcovy ruky.).
Já a Otec jsme jedno.“
Koloským 1:21-23(dle ČEP, revize 2001)
I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním (Otcem) smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem.
Zjevení Janovo 17:12-14(dle ČEP, revize 2001)
Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu(z) přijmou královskou moc spolu se šelmou. Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní.“
***
Chápu, že dokud v nás působí Duch svatý a náš vlastní lidský duch je zrovuzroný jsme mimo dosah Satana a pokud nepožádá Otce o to zkoušet nás, může na nás nanejvýše poštvat zlé lidi, či se pokoušet působit na našeho ducha.
Co mne však trápí je myšlenka zda by Otec mohl dostá svému slovu a to i u vyvolených (tedy těch které Kristu dal a jsou jeho a kteří jsou součástí těla Kristova - Církev svatá), takovým způsobem, že by jeden úd musel podpírat úd druhý a pomáhat mu aby nepadl (alespoň dočasně - což Otec také běžně používá tam kde dal svá zaslíbení, nebo kde potřebuje trestat).
Ač se v Bibli vždy píše, že vyvolení obstáli (není to detailně rozebíráno), myslím že podobný scénář není vyloučen.
Pak mne ovšem děsí stav lidí, kteří se považují za jednotlivé údy těla Kristova.
***
Takhle to stačí. Více toho psát nebudu, snad jen že nehovořím o ekumeně.
Vzpamatujte se! Ať již se považujete za vyvolené, nebo ne. Pán Ježíš Kristus prosil i za ty co uvěří skrze jejich slovo.
Jan 17:1-26 (dle ČEP, rev. 2001)
Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn (tvůj) oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi (veškerým tělem), aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které (ty které) jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen (dle řeckého originálu: syna zavržení), aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je (svou) pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli (jedno) v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Ekklesian
