Grano Salis - Poslední soud - mýtus nebo skutečnost?

V poslední době hledám prameny poznání o posledním soudu. Nebo o onom dni, či Hospodinově dni popsaném v Bibli. Židovská apokalyptika vznikla v posledních dvou stoletích před n.l. proto, že vyvolený lid již přestal věřit, že Hospodin zakročí. Bůh jednal, tedy spíše nejednal, choval se jako ten deistický, který jen natáhl hodinky. Proto v apokalyptice, jak v Danieli, tak v pseudoepigrafech Henocha a Ezdráše a v jedné apokryfní knize, namísto Boha vystupuje preexistentní dokonalý člověk, nebo "syn člověka", kteří dají věci do pořádku namísto nečinného Boha.

Tak to prostě bylo, jiné doklady o příchodu posledního soudu, pokud pomineme pohanské představy, nenalezneme.

Kde je spravedlnost

Je to ale nespravedlivé, aby zlo zůstalo nepotrestáno a dobro skončilo bez odměny. Přitom v každém člověku je podvědomě zakotvena touha po spravedlnosti, která nakonec zvítězí, a jestli ne v tomto životě, tak v eschatologické budoucnosti.

Věříme v to také? Když ano, tak proč? Kde je jistota?

Ježíš učitel

Ježíš z Nazareta byl člověk, který se vědomě ztotožnil se starozákonními pseudopegrafními a apokryfními postavami. Sám se označoval za "Syna člověka", který přijde a dá vše do pořádku. Soud sám vykoná. Učil nás, jak to má vypadat v tom Božím království, jehož bude vládcem. Jeho učení je jasné a pochopitelné, přísné, odsuzující do světa pláče a skřípění zubů i odměňující postavením v Božím království. Ve svém učení ukázal cestu, jak se takové království vytváří - odpouštěním, milosrdenstvím, ale také pokáním a zbavením se nesprávného jednání. Určil cestu plačících, žíznících po spravedlnosti, milujících své nepřátele a své bližní. I v tomto světě, kde uskutečnění téhle vize končí jen pohledem na utrpení kříže, pokud nechceme být následovníky zla a hříchu a jednat jako jejich nositeli.

Jak si ale máme být jisti, že tato Cesta není zase jen lidská představa, byť utěšující?

Důkazy

Kdo jiný na tu otázku může odpovědět, než Bůh sám. Čteme sice, že se z nebe ozval hlas svědčící něco o milovaném synu. Všichni synové Boží jsou milovanými, a je jich mnoho, za syny Boží byli považování, a to i u pohanů, všichni účastníci toho jakého božího kultu.

Odpověď přichází přímo od Boha. Seslal a sesílá svého Ducha, který vstoupil jak do Ježíše samotného, tak do každého, kdo ho chce přijmout. Duch je potvrzením, že Bůh sám to myslí vážně a nespí nikde na obláčku, ale prolomil spojení nebe se zemí.

Na křesťanském serveru snad není nutné popisovat, jak Boží Duch působí v tomto světě. Bůh není jen hodinářem, jedná a koná každou denní i noční dobu. Konal na Ježíši, po Jeho smrti se nám Duchem otevřely oči a víme, co je to být účastníkem Božího království, jak se v něm chovat a co máme konat.

Tady není o čem diskutovat. Věda vyžaduje důkazy a my je máme a dozvídáme se o nich dnes a denně.

Zachránění a zavržení

Abych to zestručnil, použiji vyjádření z etiky: Zvířata charakterizuje jejich zvířeckost. Například psa jeho psovitost, žížalu žížalovistost. Je to prostě jejich přirozenost, zvíře nikdy nepřekročí hranice jemu dané morálky. Pes se vždy chová jako pes, žížala jako žížala. Zvířata jsou tedy morálně dokonalá.

A co člověk? Kdyby byl alespoň jako to morálně dokonalé zvíře, choval by se vždy lidsky. Jenže člověk se morálně nechová, často se chová jako nemorální zrůda. My ale víme, jak se má chovat člověk. Lidsky a pokud nám to nic neříká, tak jako obraz Boží. Možná je preexistentní dokonalý člověk mýtus. Naprosto to nevadí. Neboť člověk má být obrazem Božím a vzor takového člověka nám byl předán.

Nikdo nemá výmluvu. Nezáleží zda věřím nebo nevěřím v Boha, zda znám učení Ježíše z Nazareta, nebo zda jsem v nějaké církvi. Stačí, abych byl člověkem, jehož přirozenou morálkou je lidskost.

Když existuje rozlišení mezi zrůdami a člověkem, musí je někdo od sebe oddělit. Kdy? Na soudu. Kdo bude rozdělovat? Soudce nejvyšší.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace