Grano Salis - Služba Bohu a lidem

poslal Willy

Petr ve svém prvním listu píše věřícím Židům v diaspoře (kromě jiného), že jsou svaté a královské kněžstvo. Svatí kněží předstupují před Boha za lidi a královští kněží předstupují před lidi za Boha. Kněží ve SZ přinášeli Bohu předepsané oběti. V novozákonní době je skutečností všech obětí, zejména obětí za hřích, Pán Ježíš Kristus.

Když jako královský kněz přistupoval k lidem apoštol Pavel, sloužil jim Kristem - ukřižovaným, vzkříšeným a nanebevstoupivším Kristem, s Nímž se setkal, dozvěděl se, že pronásledováním křesťanů pronásleduje Jeho, protože Kristus žil v těch pronásledovaných a když se tehdy ještě Saul z Tarsu zeptal, co má učinit, musel se jít do Damašku v této věci nechat poučit od tamního věřícího Ananiáše. Později Pavlovi Pán Ježíš zvěstoval evangelium, které měl kázat a kázal mezi pohany. Při setkání se sloupy církve v Jeruzalémě apoštolové zjistili, že evangelium, jak je káže Pavel je v podstatě totožné s evangeliem, které kázali Židům.

V čem tedy spočívá služba Bohu a lidem? Dá se říci, že spočívá ve vysluhování Krista, jak nám byl zjeven z Písma, jak jsme my sami Krista osobně důvěrně a subjektivně poznali. Vůči Bohu obětujeme Krista jako skutečnost všech obětí a vůči lidem jako Boha, který přišel v těle a byl nám zjeven tak, jak se nám dal osobně poznat.

Když se Saul z Tarsu setkal s Ježíšem, neznal Jej, a proto se ptal: Kdo jsi, Pane? Když se mu Pán představil jako Ježíš Nazaretský, jeho další otázka byla: Co chceš, abych učinil? Když Pán Ježíš dával pokyny Ananiášovi ohledně Saula, řekl mu: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl Mé jméno před národy i krále a syny Izraele. Ukáži mu, co všechno musí vytrpět pro mé jméno.“ Přinést Pánovo jméno znamená přinést Toho, čí to jméno je a v tom jménu záchranu, vysvobození, uzdravení. Když apoštolové Petr a Jan stanuli v Jeruzalémě před veleradou kvůli nepopiratelnému uzdravení člověka, řekl Petr naplněný Duchem svatým veleradě: „Vůdcové lidu a starší Izraele, jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ Reakcí velerady byl zákaz, aby apoštolové nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

Nová smlouva zjevuje tzv. všeobecné kněžství, tzn. že všichni věřící v Krista jsou kněžími, kteří mají jako svatí kněží sloužit Bohu a jako královští kněží sloužit lidem k poznání Boha. Apoštol Pavel, který si mohl zakládat na svém původu, teologickém vzdělání, na spravedlnosti, která je v Zákoně, napsal Filipským: Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro Něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v Něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal Jej a moc Jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních.

Podle J 17:3 je pozná(vá)ní Boha Otce a Toho, kterého poslal, Ježíše Krista, věčný život. Podle 1J 5:12, kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.

Sloužit lidem tedy znamená vysluhovat jim Krista, který je (můj) život, Krista, který se mi dal poznat jako Syn Boží, jako můj život, Jímž žiji.

Další důležitou podmínkou pro správnou službu je, že její iniciátorem a motivátorem je Bůh, ne my. Taková služba se pak odvíjí od vize a zjevení toho, Kým a čím Bůh v Kristu je. Byl to Bůh Duch Svatý, kdo oddělil v Antiochii Pavla a Barnabáše ke službě a poslal je na Kypr - Sk 13:2-4. Když však chtěli později promluvit Slovo v Asii, tentýž Duch svatý jim v tom zabránil a když se pokoušeli dostat do Bithynie, Duch Ježíšův jim to nedovolil¨(Sk 16:6-7) a skrze vidění je Pán nasměroval do Makedonie.

Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění (Sk 26:19), tato slova pronesl Pavel před králem Agrippou poté, co vydal svědectví o svém setkání s Pánem Ježíšem před Damaškem. Toto vidění, tato vize byla zcela určující pro celý další Pavlův život a službu.

Z toho vidíme potřebu ba nezbytnost vize a zjevení pro správnou službu spolu s tím, že Boží služebník nic neiniciuje, nenavrhuje, ale následuje Pána, Jeho pokyny a vedení Duchem, protože je to Pán, Kdo určuje svůj pohyb při budování své Církve. Je to Pán, Kdo buduje svou Církev, Kdo je Hlavou církve, Těla a všichni apoštolové se považovali za Jeho otroky.

Na závěr se vrátím do Petrova prvního listu (1P 4:10-11), kde píše: Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, Jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. Z tohoto Petrova slova vyplývá, že nelze sloužit ve starém člověku svým přirozeným životem, svými přirozenými schopnostmi, svou vlastní silou, neboť taková služba není ani Bohu ani lidem k užitku. Jak už bylo řečeno, je to Bůh, kdo službu iniciuje, motivuje, vytváří podmínky a dává vše potřebné. A je to milost sloužit a sloužíme Kristem jako milostí, životem a vším, Kým a čím je. Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace