Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Doplněk k diskusi pod článkem: Nehřešíme jako nová stvoření nebo nehřešíme vůbec?

Existuje jeden příběh o odsouzenci na smrt. Když měl být sťat, ptal se ho kníže, zda má ještě nějaké poslední přání. Odsouzenec prosil, aby směl ještě vypít pohár vody. Když mu ho přinesli, třásl se tak silně, že si nedokázal přiložit pohár ke svým rtům. Kníže řekl, že může být zcela klidný, protože rozsudek nebude vykonán, dokud pohár vody nevypije. Odsouzenec vzal knížete za slovo a rychle vodu vylil na zem, kde okamžitě vsákla. A protože teď už nemohl vodu vypít a kníže dodržel své slovo, nebyla poprava uskutečněna.
Existují křesťané, kteří kdysi na cestě Páně udělali dobrý začátek, ale pak se od Něho vzdálili. Takovou smutnou skutečnost nacházíme v životě Abrahama. Poslechl Boží hlas, proto byl ospravedlněn a dostal se do zaslíbené země.
Mnozí si myslí, že se do zaslíbené země dostanou svou zásluhou. Podobně jako Izraelci na poušti, než dostali desky zákona. Slíbili Hospodinu, že budou plnit vše, co jím řekne Mojžíš. Jak dopadli? Všech 600 000 mužů Izraele, starší 20 let, kromě dvou, zahynuli na poušti a nevešli do zaslíbené země. Jak říká Písmo, nevešli pro nevěru. Ano, byli to ti, kteří viděli sestoupit Hospodina na horu, země se třásla, trouby troubily, blýskalo a hřmělo se tak silně, že se všichni vyděsili až k smrti. Dnešní člověk by řekl, že museli uvěřit v Boha, možná jo, ale nezůstali mu věrní.
Vraťme se k Abrahamovi, procházel zaslíbenou zemi křížem krážem a všude tam, kde postavil svůj stan, postavil také oltář pro Hospodina. To znamená, že měl společenství s Bohem. Situace se ovšem změnila, když nastal v Kanaánu hladomor, Abraham se s celou rodinou vystěhoval do Egypta. Řídil se obyčejnou lidskou logikou. Ale nevšiml si přitom toho, že opustil místo, které mu určil Bůh.
V této situaci neprosil Pána o radu a také v Egyptě nepostavil žádný oltář. Následkem ztraceného společenství s Bohem byla neposlušnost; ta přivedla s sebou strach, a strach zase lež. Ze strachu, aby mu Egypťané něco neprovedli, vydával Sáraj, svou ženu, za svou sestru. Faraon si ji chtěl kvůli její kráse vzít za ženu. Kdyby Bůh nezasáhl, byla by Sáraj skutečně zneuctěna. Abraham musel přiznat svou chybu. Navíc se musel vrátit stejnou cestou až na místo, kde postavil poslední oltář a měl naposledy společenství s Bohem. (Gen. 13,3-4)   Co v tomto příběhu představuje zaslíbená země Kanaán? V Kristu. Abraham tam nemohl vstoupit, dokud nebyl pro svou víru ospravedlněn. Jak vidíte, i v Kristu se lze řídit obyčejnou lidskou logikou. Místo, aby mnozí stavěli oltáře a udržovali společenství s Bohem, začínají „opouštět první lásku“. (Zj. 2,4) Slovo „opustil“ neznamená „něco zapomenout“, ale „nechat vědomě“. Nikdo nepadá do hříchu, protože pokušení je příliš silné. Člověk si vyhledá cestu hříchu sám, a když pak přijde pokušení, samozřejmě padne.
Takže už víme, že máme zůstávat v Kristu, a udržovat společenství s Bohem. Neboli jinak řečeno, vstoupit do odpočinutí. (Žd.4,1-3) 1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.  2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. 3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.    Kamenem úrazu pro mnohé je, že získají pokoj s Bohem (Ř. 5,1) a neusilují získat Boží pokoj a udržovat si ho. (Filip. 4, 6-7) Jestli toto období trvá příliš dlouho, a stále ignorují Boží hlas, začnou uvažovat a řídit se obyčejnou lidskou logikou. A když se k tomu ještě připojí pokušitelé se zaručeným receptem, jak se líbit Bohu, například plněním nějakých buď nedefinovaných, nebo i definovaných křesťanských pravidel, odchod do Egypta nastává velice rychle. A co následuje, jsme viděli na příkladu Abraháma.
Jak dlouho byl Abraham v Egyptě, nevíme, ale ze zkušenosti vím, že to může trvat i desítky let. Nejhorší je, že tito křesťané v Egyptě se stávají nejzarputilejšími nepřáteli a kritiky těch, co zůstávají v zaslíbené zemi.
Jak se měl Abraham chovat v zaslíbené zemi, zjistíte studiem příslušných textů Písma. Jen bych doplnil osobní zkušenost. Mé svědectví si můžete přečíst tady: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=587311
Krátce potom, co jsem uvěřil, jsme začali chodit s manželkou a dětmi do jednoho křesťanského sboru. První půl rok jsem byl po každém shromáždění doslova rozcupován. Ale díky tomu, že jsem byl zvyklý vždy na vše hledat odpovědí v Písmu, Pán mi vždy vše vysvětlil a ukázal v Písmu. Dospěl jsem rychle. Do jednoho roku mi ukázal po jedné třídenní konferenci, kdy jsme se učili rozebírat slovo doslovně, jaký jsem hříšník. Vyznal jsem svou bídu Pánu Ježíši a On mi ihned odpustil. Kdo to prožil, ví, o čem píšu. Možná to bylo mé pokání, ale až nejméně rok potom, co jsem uvěřil.
Mnohem později jsem se svou zásluhou dostal do situace, kdy jsem se otrávil. Když jsem byl na hranici života a smrti, zjistil jsem o sobě další nemilou věc, že když jde o život, člověk ztratí svou víru. Jediné co mi Pán na to řekl, bylo, že On to věděl, ale já ne, proto to dopustil. Od té doby vím, že Pánu nelze nic předstírat. Nemá žádný význam si na nic hrát, třeba na křesťana nebo svou dobrotu. Cokoliv pochází z člověka, je před Bohem ohavnost. Nemáme nic, co bychom mu mohli nabídnout.
V takové situaci pochopíte význam božího Zákona. “Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jediný význam této výzvy je, abychom pochopili a přijali svou neschopnost ji plnit.
Někteří říkají: Duch svatý nám dá schopnost to plnit. Skutečně? Dokud totiž jsem v těle, je v nás něco, co vždy bude kazit i ty nejlepší snahy. Řím. 7,25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.  
Kdy budu v takovém stavu víry, jako Abraham, když šel obětovat Izáka, nevím, to ví pouze Bůh. Ale nejúžasnější je, že můžu jako apoštol Pavel zvolat: Řím. 8, 1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,  2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Jak v nás Duch naplňuje požadovanou spravedlnost zákona, dokud jsme v těle? Tím, že nás osvobodil od zákona hříchu a smrti. My nejsme schopni zvednout svou silou větší závaží, než zhruba tři sta kilogramu. Jenže musíme zvedat podle Zákona až pět tun! Sebevědomé děti si myslí, že to dokážou, když budou trénovat a pomůže jím Duch svatý. On nám pomohl tím, že to pětitunové závaží za nás nesl Pán Ježíš. My už nemusíme!
Toto je evangelium Boží milosti.
Kdo byli Nikolaité, tady: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120598