Písma Nz psali Židé a proselyté.

Jak se pravda asi tak opouští?

// přesto se jejich výklady mnohdy i zásadně liší. Bible sama tedy evidentně umožňuje pluralitu výkladů a nic na tom nezmění skutečnost, že každý jeden z "vás" považuje tu svoji verzi za souladnou s biblí.

Podívej toto je čistě o lidech. V zásadních věcech se výklady rozhodně neliší. Zásadně se liší výklady Tvou typů lidí. Jednak Ti co věří, že si k tomu mohu cokoliv přidávat, pokud to odsouhlasí jejich církev (klasický příklad je Katolická církev), a pak to jsou lidé, kteří nedokáží nebo nechtějí věřit příběhům a faktům popsaným v Bibli, a tak jednoduše dávají slovům a textům zcela jiný význam (např. liberální teologie, zde je klasickým příkladem uživatel tele). Toto ovšem není problém Bible, a mohl by postihnout libovolný textový zdroj. Ovšem věřit tomu, co se v Bibli píše bez těchto vedlejších 'kliček' je věc dobrovolná, individuálního rozhodnutí, a věřím také dar Boží. Osobně nevidím jinou variantu, než k tomu přistupovat způsobem, jak Ti píši. Protože jinak se staneš závislý na lidech, na sobě, ale určitě ne na Bohu - byl-li pravdivý jiný přístup, vlastně by to implikovalo, že se na náš stvořitel vykašlal, a celá Bible je lidským výmyslem. Pokud ji však inspiroval a dohlížel i na kanonizace, i když skrze lidi, pochopitelně, i skrze ty, co to sepsali, pak v tom problém není.

Poctivější křesťané nemají výklad všeho, a tedy ani nemusí svou verzi považovat za tu v souladu s Biblí. Když Bible jasná není, nebo třeba jenom mně něco jasné není, tak k těm slovům je lépe nic nepřidávat. Tož tak. Osobně věřím a poznal jsem, že tu pravdivost s vysokou mírou jistoty možné poznat je.

//Nepozoruju například panny, které rodí děti. Nepozoruji zmrtvýchvstání ve fyzickém slova smyslu atd. Není tedy důvodné pro mě tyto skutečnosti předpokládat. Tyto dogmata předpokládají víru a víra předpokládá tyto dogmata.

Vidím to jinak. Důvodné to předpokládat sice pro Tebe není, ale to neznamená, že to není možné. Neexistuje žádný důkaz, že nemohou nastat zázraky, tj. aktivní zásah Tvůrce vesmíru a přírodních zákonů do toho, co sám stvořil. Jediné dogma, které to skutečně předpokládá, že Bůh stvořil tento svět a udělil mu přírodní zákony. To pochopitelně předpokládat musíš. Přírodní zákony tak jak je máme definované, vycházejí z pozorování, z opakovaných experimentů a měření. Ale nedají se odvodit samy od sebe, nevyplývají ze samotné podstaty existence a složení hmoty. Nebo snad ano? Pokud ne, tak nemůžeme s jistotou tvrdit nic.

//Něčemu jsi uvěřil... Protože jsi ale rozumově založený, snažíš se zpětně uvést tuto víru v soulad s rozumem. Pokud to není možné a někdo poukáže na logické nesrovnalosti, odvádíš pozornost jinam, relativizuješ, mlžíš.

Reálně to probíhalo tak, že jsem na základě rozumových důvodů uvěřil v existenci Boha. To byl první krok. A dalším krokem bylo hledání nejvěrohodnější varianty. Pokud to napíšeš tak, jak to píšeš, mám obavy, že mlžíš sám. Několikrát jsem Ti nabízel možnost alternativu ukázat. Nikdy jsem v obecné rovině netvrdil, že křesťanská víra je objektivní, dokazatelná, nebo že neexistují těžko vysvětlitelné problémy. Pro mne vždy byla podstatná minimalizace těchto těžko vysvětlitelných věcí, minimalizace rozporu mezi vírou a pozorovatelnou skutečností, atd. Samozřejmě svou roli může hrát i otázka samotného smyslu takové víry. O smyslu ateistické víry jsem iluze ztratil dávno, a třeba věřit v neosobního Boha, nebo takového, který se o nás nijak nestará, nezajímá, by znamenalo, že ke morálně kvalitativně na nižší úrovni než jeho stvoření, tedy lidé - a to rozhodně rozumný a moudrý předpoklad není. S různých důvodů se jedna varianta vedle druhé diskvalifikuje, a pokud máš alternativu, která obstojí lépe než křesťanství - už ve svých základních předpokladech a bodech, tak není problém ji v porovnání s křesťanstvím rozebrat.

//Nejjednodušší a nejpřímočarejší způsob je přece skrze svědomí (mozek) každého člověka. Ne skrze zjevení dostupné jen někomu.

Skrze svědomí Bůh samozřejmě působí taky, a bylo to patrné v tom, co jsem psal o těch obětech. Jenže svědomí se právě na rozdíl od pevně daného textu dá ovlivňovat, manipulovat jím, opakováním zlého se otupí. Nesouhlasím s tím, že by bylo věrohodnějším zdrojem než psaný text, který má ambice na to být inspirovaný Stvořitelem. Důkazem Ti budiž, že svědomí má každý člověk trochu jiné a morálka se v průběhu staletí značně mění. Ale úplně primární problém je ten hřích, který v lidech přebývá a oddělení od Boha. Na to Ty však moc slyšet nechceš, proto jsem to napsal až na konec. Dává smysl, že před pádem člověka měl Bůh s člověkem opravdu přímý konktakt. To považuji taky za podstatnou součást víry. Podává vysvětlení, proč se nám dneska Bůh jeví tak skrytý a přistupuje k Němu vlastně především skrze víru...

//Navíc křesťané sami věří, že Duch Svatý působí na svědomí každého člověka. To je přímá komunikace.

Samozřejmě, že působí, vlastně jsem Ti odpovídal už s tím svědomím. Ale i když jsi sebeupřímnější k Bohu, není vždy snadné rozlišit, co je skutečně od Boha, co je Boží hlas ve svědomí, a co vliv jiný. Je to prostě mnohem méně objektivní než text, na němž se všichni křesťané shodnou. Takových bratří, co tvrdili, že jim Pán něco řekl, těch už jsem zažil... navíc sám mám zkušenost, jaké bylo mé svědomí v době ateistmu, a nyní. Tehdy jsem byl taky upřímný, hledal pravdu, ale prostě některé věci zůstávaly skryté. Ano, věřím, že u všeho toho rozumového, co jsem psal třeba o prvotní uvěření v existenci Boha, bylo primárně vedené přímým působením Ducha Svatého.

//Tady si dost protiřečíš. 

To protiřečení tam chceš vidět Ty. I tak píšu extrémně dlouhé příspěvky a snažím se psát velmi stručně - v naději, že se třeba zamyslíš a vžiješ trochu do mého myšlení. Rozporovat jej je velmi snadné. Za většinou tím, co tu píši velmi stručně stojí velká řada dalších myšlenek a odvození, ale kdybych je všechny sepsat, tak by to nebylo přehledné a já bych tím zabil celý den. Teďka jsem Ti toho o svědomí, ovlivněné hříchem, jiné přímé komunikaci s Bohem, a jeho vlivem napsal více. Jsem prostě přesvědčený, že i když Bůh komunikuje různými způsoby, žádný není tak přímý, jako byl před tím, než se člověk rozhodl vzepřít se Bohu, a žádný další není tak objektivní a nemá takovou dlouhodobou trvanlivost, jako jednou napsaný text, o němž panuje obecný konsensus ohledně jeho původu, pravosti a závaznosti. Různá 'osobní' zjevení křesťanů od boha si někdy natolik protiřečí, že to snad ani není třeba dokazovat. Mám s tím své konkrétní zkušenosti, na sobě, i na druhých, ale to by zase bylo na dlouho a stejně bychom se pohybovali jistě v subjektivnější rovině, než je text sepsaný lidmi, co Ježíše poznali osobně, nebo skrze přímé svědky.

//Z pohledu universality stačí pro platnot námitky jeden jediný člověk a to je splněno cela jistě.

Jenže takovou univerzalitu sis definoval a vymyslel sám. Není jediný důvod něco takového předpokládat. Z pohledu křesťanství by každý hříšník (kdo se dopustil hříchu, něčeho zlého), už k Bohu mít přístup neměl nikdy - a tedy tento argument nemá z hlediska křesťanství smysl. Každý by prostě po smrti šel na soud Boží, a tam neobstál. Nějaké spasení, věření, oběď je Boží milost. Tedy třeba z hlediska komunikačních technik se jedná o laskavost, nikoliv oprávněný požadavek. A tedy si to nikdo nijak nemůže nárokovat.

//Máš něco co nevychází z lidského myšlení? Vše o čem přemýšlíme, prochází našim myšlením. Přemýšlíme-li o universálním Bohu, měl by nabízet universální řešení. To je rozumný předpoklad.

Ortodoxní křesťanství považuje zjevení za dané Bohem, v konečné podobě Ježíšem Kristem, který sice byl i člověkem, ale věří se, že měl přímý kontakt s Bohem Otcem, že byl Bohem přišlým v lidském těle. Stále mluvíš o univerzálním Bohu, který bude nějak jednat podle Tvých představ - jenže ono nic takového neexituje. Taky bych si rád vymyslel nějakého Boha, který by odpovídal mým představám a lépe vyhovoval 'mé' logice. Tady je to přece i o pokoře před Bohem, nestavět se na Jeho roveň, jako to chtěli Adam s Evou, a jak to v podstatě chtějí skoro všichni dodnes.

//Nejedná. Jde zase o vyprávění z jedné knihy, ne o něco co by mohl přirozeně odvodit každý člověk. Námitka je stále platná.

Nejedná, tedy jsem se nepletl. Stále platí, co jsem psal výše. Máš své představy, které Tobě na Tvém úrovni poznání připadají opodstatněné logické, nicméně existují akorát ve Tvojí hlavě. Ideální předpoklad pro to stát se agnostikem, který raději ví, že neví a nevěří vlastně ničemu, ale připouští mnohé (jasně, agnostik by se vzpouzel, pro vnějšího pozorovatele se tak jeví). Opakovat mohu jenom to, že věrohodnější alternativa prostě neexituje, nikdo jí nepředložil. Existují jen různé lidské konstrukty, řekněme spíše lidská přání, jak by to být mohlo. Takový Bůh by ovšem byl de facto mrtvý, bezcitný, zřejmě neosobní - už to, jak by nějaká představa univerzálního boha, který je nějak součástí světa, z něhož jsme vyšli, do něhož se nějak vrátíme, příp. panteismus, apod., mohla být rozumově přijatelná, když by z toho boha dělala v podstatě nerozumné fluidum, energii, či nějaký jiný nejasný mlhavý obraz, který pořádně neví co chce a projeví se, až když se rozpadne na lidské bytosti, které teprve začnou vnímat lásku, city, empatii... přece zdrojem všeho dobrého by měl logicky být Bůh, měl by být kvalitativní na vyšší úrovni než jeho stvoření - a Ty nějakého takového znáš, kromě Ježíša Krista, který to sobě tvrdil, a tvrdí, i Němž máme svědectví a věříme, že stále působí skrze Svatého Ducha - a sám jsi to napsal (i když tomu patrně nevěříš)? Co by to bylo za neschopného ignoranta, který by představám takového universalistického Boha aspoň v teoretické rovině vyhovoval? Samozřejmě jsem se takovou myšlenkou zabýval - ale vedle příběhu o Ježíši naprosto neobstála pod tíhou mého zkoumání a toho, co jsem sám považoval za rozumné předpoklady o Bohu v kontextu s pozorovatelnou skutečností (tedy i ten evidentní hřích, čímž se také mnohé vysvětluje) - ano, taky jsem jednal tak, jako Ty - Ty si dáš univerzalitu, ale už nevidíš další souvislosti z toho plynoucí - že prostě nic takového neexistuje, nic tomu neodpovídá.

//Obecně lidé umíraji za něco (nebo někoho) čemu fanaticky věří. Jsou přesvědčeni, že je to pravda. Jak to bylo tehdy nevím. Pravděpodobně tomu věřili, ale to o pravdivosti předmětu víry objektivně nic nevypovídá.

Tvrdili, že ho viděli zemřít, a pak ho viděli znovu vzkříšeného. Prostě to tak bylo nebo ne, a o ni to věděli. Tady se mi konkrétně zdá, že mlžíš Ty. Toto nemá s vírou nic společného, to byla znalost. Buď věděli, že mluví pravdu, nebo věděli, že si to vymysleli a mluví lež. To už je lepší zpochybňovat věrohodnost samotných textů a záznamů, ale toto je opravdu neodiskutovalné, a nelze to lacině srovnávat s fanatickou vírou, která je prostě čistě vírou.

//Pro ně jsou zase výjimečné jejich příběhy.

Ale prosím Tě, v čem? V čem jsou objektivně vyjímečné, tak jako je objektivně vyjímečné tvrzení křesťanů: Bůh přišel jako člověk, byl ukřižován a vstal z mrtvých, abychom měli spasení darem, z milosti? Je to o tom, že Bůh sám za lidmi přišel v hmotné podobě, a je to poměrně dost věrohodně historicky podložené. Není to jen báje, kterou by někdo sepsal stovky či tisíce let později. Psali to očití svědkové - jak jsem psal, mohlo to celé být podvod, ale zpochybňovat, že se ty události staly, je docela zcestné - to bychom mohli zpochybnit všechno z dávné historie. Tím chci především eliminovat nějaké smyšlené příběhy ryze lokálního významu, které prostě nejsou zdaleka tak věrohodně podložené jako křesťanská víra (množství rukopisů, stáří nejstarších dochovalých rukopisů, atd.). 

//Křesťanský mýtus také vytěžil prastaré archetypy...

Vytěžil/nevytěžil - toť otázka. Samozřejmě, že pokud na počátku byl Adam a Eva a z nichž vešli všichni lidé, a pokud už oni své poznávání předávali dále (např. oběti - Kain, Abel, usmíření s Bohem, hřích, spasení - Gn 3:15, apod.), pak je právě v pořádku, že tam ty podobnosti jsou. Totéž se říkává, že mnohé národy mají příběhy o veliké potopě. Já tedy tyto, jak říkáš archetypy, považuji za očekávatelné - má-li křesťansko-židovský směr být opravdu pravdivý, neboť tradice by měla být společná minimálně od dob Noeho. Ta slova 'mýtus' a 'vytěžil' je už čistě výklad skutečnosti zatížený předpoklady (např. že křesťanství od Boha nepochází a přirozeným vývojem jej vymysleli lidí). Můj výklad je taky jiný a vidím v něm jenom další potvrzování následováníhodnosti Písma.

//Zase nechceš vidět inkonzistenci, tak problém odsouváš stranou. 

Spíše mi nerozumíš, a je to tak pro Tebe jistě jednodušší. Tak řekni, co je to svět? Měl jsem za to, že myslíš jen hmotný svět. A to je podle mne omezující, protože se to vztahuje především na duchovní svět. A ten není apriori hříšný - přece tam jsou i Boží andělé, atd. Jestli tu někdo byl nekonzistentní, tak Ty, neboť podle mne hřích není omezen na hmotný svět. A kdybys myslel i duchovní svět, tak o něm se zase nedá říci, že by byl hříšný, jako celek (bavíme-li se v rámci křesťanské dogmatiky). Proto jsem s Tebou nesouhlasil, a psal, že je to omezující. Navíc jde spíše o hřích konkrétních jednotlivých bytostí, nikoliv obecně hřích světa, i když to tak zjednodušeně vyjádřit taky jde.

//Není to poprvé, kdy jsem zaznamenal tento přístup z tvé strany.

Tady jsi to poprvé sdělil konkrétně, a jak jsem psal, je to čistě problém nepochopení problému na Tvé straně - a nebo jsem zase nepochopil, co jsi chtěl říci, ale pak problém hledej v tom, zda jsme si porozuměli či nikoliv, a ne v mém výkladu. Pokud jsem Tě pochopil dobře, tak je rozhodně tvrzení, že svět je hříšný značně neúplné. Těžko řešitelné problémy - bylo by to třeba to, že hřích by po přechodu člověka z hmotné existence do duchovního světa, patrně zmizel - pokud bys hřích tedy omezil jen na hmotný svět. Pak by ale nebylo třeba Kristovy oběti, a vůbec 90% křesťanských tezí, předpokladů a učení bys postavil na velmi tenký led. Má pointa spočívala v tom, že hřích nelze omezovat pouze na pojem svět - no, prostě jak jsem to napsal, zkus se na to podívat znovu.

//Není co víc vysvětlovat. Ten argument je velmi jednoduchý a ty ses ani nepokusil ho zpochybnit.

Asi jsi reagoval na toto své vlastní, které já nepovažoval ani za hodné zpochybňování: ///Toto už je slovní ekvilibristika. Obecně v bibli svatost značí oddělenost. A koneckonců neslučitelnost s hříchem znamená dle křesťanské dogmatiky v praxi neslučitelnost se světem, neboť svět je hříšný. Čili můj argument je platný a ukazuje na logickou inkozistenci v křesťanské dogmatice////

Tak to se týká toho, co jsem vysvětloval před tím. Hřích je odvrácení se konkrétních bytostí od svého Stvořitele, vyhlášení mu neposlušnosti, dalo by se říci boje, vzepření se mu. Je to také minutím se cíle svého stvoření. Důsledkem toho je prokletí a oddělení od Boha. Bůh přítomnost hříchu ve své přítomnosti nesnese (jako ten sníh na Slunci). To je můj pohled. Ty tu podle mne píšeš něco úplně jiného, co sis vymyslel, nebo nějak pochopil, někde vyčetl, a co Ti na tom mám jako zpochybňovat? Samozřejmě lze v argumentaci postupovat tak, že vymyslíme nesmyslný, nesprávný předpoklad a na něm pak ukážeme inkonzistenci jiného systému myšlení. Jenže pokud ten systém myšlení s takovým předpokladem nepočítá, nebo je ten předpoklad silně neúplný, nepřesný, nedostatečný (což se myslím stalo tady), tak to samozřejmě neukazuje vůbec nic - jenom nepochopení ze strany toho, kdo ten nesprávný předpoklad vymyslel - někdy to může být úmysl, jindy neznalost. Jediná naděje je, že se mne pokusíš pochopit, jak to myslím. Jinak zůstaneme na mrtvém bodě. Opravdu nemám potřebu něco odsouvat stranou, tak mi to prosím opakovaně nepodsouvej. Sám jsi dosud o tom, čemu věříš Ty, nenapsal skoro nic - a jsem si jistý, že bych Ti přímo v Tvých slovech našel inkonzistence až až - a to opravdu logické inkonzistence - pokud tedy vůbec nějakou ucelený systém víry máš, a nejsi tím agnostikem. Zatím jsi psal, co Tě znám, jen velmi vágně a obecně. A mně to zatím ukazuje právě na toho boha ignoranta, co má morálně podstatně nižší kvality než člověk - ale taky se mohu mýlit.

//Proto se celou dobu ptám na "technickou" stránku věci. Proč by vnější oběť měla něco řešit? 

Vnější oběť by to měla řešit z důvodu Boží lásky. Je to vlastně princip stvoření. Proč by vůbec Bůh člověka tvořil, když ne z lásky? Proč by se jej pak snažil zachránit, když ne z lásky. Bůh je spravedlivý, hřích nemohl vymazat bez trestu, protože by popřel svou spravedlnost, ale mohu potrestat zástupně svého Syna, který hříchu neměl, a pak na náš pohlížet skrze něj jako na čisté. Smysl to dává, a dávalo mnoha křesťanům - a dává to smysl rozhodně větší, než si myslet, že si Boha nějak získáme vlastním skutkařením, vlastními zásluhami, apod. Toto je právě tím, co člověka očistit nemá moc. Samozřejmě hřích a zlo taky nemusí být potrestáno, ale pak bychom se raději měli bavit o ateismu...

//Tam nebyl primárně motiv uvědomění si nějaké hříšnosti, ale snaha si božstva naklonit a získat pro sebe výhodu. 

Ono to jde trochu ruku v ruce. Asi kdyby si mysleli, že jsou dokonalí a Bůh je s nimi spokojený, tak by měli výhodu automaticky. Nežil jsem s těmi lidmi, abych si dovolil přesně hodnotit jejich motivaci, ale jenom získat výhodu to rozhodně nebylo. Nehledě na to, že to samo o sobě je hříšný soběstředný postoj.

//Vyvráceno nic nebylo a ani nemohlo být. Celé to stojí na svědectví z jednoho zdroje a to může být zkreslené.

Ta ano, psal jsem, že mohlo jít o podvod. Vycházíme-li však z toho, co napsané je, pak je Tvá spekulace takřka nemožná. Četl jsem na to dost odborné pojednání, vyjadřovali se k tomu i doktoři, ale bylo už to natolik odborné, že bych Tě spíše odkázal na vhodnou literaturu (kdybys někdy měl zájem - nejlepší způsob, jak se přesvědčit o nepravdivosti křesťanství by pro Tebe mělo být číst tu nejlepší křesťanskou literaturu, a v ní vidět, zda to tak mohlo být nebo ne - mám obavy, zda nečteš především odpůrce - to Ti zdaleka tolik nedá)

//Průnik mezi pravdou a lží je množina prázdná. To bys mohl vědět. Pokud kanonická a nekanonická evangelia obsahují totožné výroky, potom se těžko jedná o množinu prázdnou.

Právě proto jsem to považoval ze nesprávný způsob hledání pravdy o Kristu. Jasně, že nekanonická evangelia mohou obsahovat dílčí pravdy. Ale patrně byl jasný důvod, proč je církev nezahrnula do kánona. Některé jsou zjevné podvrhy, jiné prostě byly v rozporu z většinovým a tradičním pohledem. Nemá cenu psát takto obecně, ani mi vyčítat, že jsem je nedočetl - prostě byla nesmyslná. A už si nepamatuji detaily. Co Ti brání tomu být někdy nějak konkrétní, něco vysvětlit, napsat, co konkrétně si myslíš, jak konkrétně jsi postupoval, k čemu došel? Já nevidím jinou možnost závěru, než že si pisatelé hodně vymýšleli, a že by pak nešlo věřit ničemu a celé bychom to označili za mýtus. Patrně to je Tvým cílem, a podle toho i píšeš a argumentuješ.

Teďka delší dobu nebudu moci psát takto obšírně, budu zaneprázdněn, takže - budeš-li chtít, můžeš si s tím dát tu práci a projít to vše pořádně znovu, zda tam něco najdeš, třeba více smyslu nebo konzitence - a reagovat až později - nebo to taky můžeme ukončit. Předpokládám tak týden, možná dva se omezím maximálně tak na velmi krátké komentáře, nebo vůbec nic. Takže tentokrát prosím tolik nespěchej a případně poodhal mnohem více z toho, čemu věříš Ty, ať je vůbec co porovnávat. Ono zpochybňovat jde úplně všechno, ale dát alternativu, to už tak snadné není. To myslím zcela obecně, i v běžném životě. Není to prostě fér postup, a hlavně nevede k poznání pravdy.

PS: Už to po sobě ani raději nečtu, nemohu, takže za případné chyby, překlepy a možná i chybějící slova se předem omlouvám - je to daň za snahu odpovídat příliš pečlivě na všechno...

'Nezávislé' jsem myslel především tak, že jsou zcela jiné, neslučitelné podstaty. Jejich existence tedy například není závislá na existenci stejných částic (jako třeba známe u hmoty). Nesdílí tedy žádnou společnou část, nemají průnik, patrně nelze určit jejich vzájemnou polohu, apod. Ale lze se z duchovního světa navázat na svět hmotný, např. skrze mozek, který nám dává vědomí, ale zároveň nám plně umožňuje interakci s hmotným světem. Podobně nějak zasahuje Bůh, který jej věřím drží pohromadě svým Slovem. A Bible nám třeba popisuje případy, kdy interakci mají jiné duchovní bytosti. Známé jsou třeba i různé případy okultismu - kdy se dějí jinak nevysvětlitelné věci, než skrze příspění nám smysly nepoznatelného duchovní světa. Třeba ovládání mysli druhého člověka na dálku, což jsme zažili i v rodině, tak vím, o čem je řeč.

Promiň, že to neformuluji vždy dostatečně přesně - je už na to Tobě, zda budeš primárně přemýšlet nad tím, co píšu, a jak to nejspíš s ohledem na vše ostatní, co jsem psal, mohu myslet a budeš se ptát - nebo můžeš pokračovat ve svém stylu, hledání nepřesností, a snažit se vše zpochybnit. To mne jistě brzy přestane bavit, zejména, když tam budeš navíc vkládat své vlastní předpoklady, s nimiž se sám neztotožňuji, jako třeba s tím hříšným světem, nebo universalismem. Tady jsi měl pravdu, že jsem použil dost nevhodná slova, ale snad se to i tak dalo při troše snahy pochopit. A hlavně neočekávej, že Ti budu přesně popisovat jak podle mne funguje duchovní svět, jak technicky vysvětlovat hřích a jeho odpuštění - i tak píšu jen o svých představách, jak mi to dává smysl, jak si to představuji - a třeba pod tíhou rozumných námitek budu některé věci vidět za 10 let trošku jinak, o něco blíže skutečnosti - kdo ví. Vždy je třeba rozlišovat mezi zjevenou pravdou, a tím, co si z ní odvodíme, a tím, co už jsou vyložené spekulace, které mohou být zcela mimo - když to smysly nepoznáme, a žádná kniha, ani ta co si dělá nárok na to, že byla zjevená Bohem, o tom nepíše, pak je asi zřejmé, jak moc se můžeme mýlit. O to snažší je vše rozporovat, a nenabízet alternativní řešení.