Oslavili jsme výročí příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoda na Moravu a já jako rodák z Valtic na Moravě a vyrostlý v Březí u Mikulova a v Brně, jsem hrdý na to, že slovo, které věrozvěsti přinesli, je tam dodnes živé. Přes 40 let ateistické výchovy za komunistů, přes sílící vliv konzumu, sobeckého uzavírání se do nutnosti vydělávat, bohatnout, mít stále víc. Akorát nevím, co je horší, jestli nesvoboda totality, nebo kazajka přepychu a konzumu. Jistě, kdo poctivě pracuje a je skutečně v něčem lepší, než ostatní, zaslouží se mít se dobře. Ale nejsem si jist, zda to DOBŘE je v patrovém paláci, kde bydlí rodiče a jedno dítě, s bazénem o velikosti koupaliště a se třmi auty před domem a dalšími v garáži. 

      Když máte tři jídla denně, v bytě či domě pitnou, nikoli i teplou vodu, WC, když máte víc, než dvě místnosti k bydlení, ať jste singl, pár, nebo rodina s dětmi, když máte přístup k základní lékařské péči, práci nebo důchod, ukončené základní vzdělání (nikoli SŠ a VŠ) a když vaše děti mají reálnou šanci dožít se 15 let, patříte k 20 nejbohatším lidem na planetě z každé stovky. Což znamená, že těch 80% zbylých řeší úplně jiné problémy, než jaký mobil, jaké auto, jaký byt či dům, zda nové boty za dva, za tři, nebo za pět tisíc, kam a za kolik na dovolenou, na jakou VŠ po maturitě, atd.  Každá další věc, mrazák, velkoplošná televize, kamera, fotoaparát, PC, tablet, luxusní oblek, kožich, myčka, pračka, lednička vás posouvá ještě výše. A když k tomu máte finanční rezervu, díky šetrnosti, velmi dobře placené práci, dědictví, výhře v loterii, pak už nad vámi ční jen ty přeplácené sportovní idoly, hvězdy pop music, nejúspěšnější umělci a podnikatelé. 

       On člověk hned pokorně poděkuje za každý krajíc a čistě povlečenou postel, když si to uvědomí.  Někdy mi při masáži klient pláče, je zle, masére a bude hůř, jo jo a postupně z něj vypadne, že bydlí ve svém vlastním domě, má auto, každé léto v Egyptě a každou zimu ve Špindlu, k důchodu chodí do práce za nějakých 18 tisíc čistého a syn pracuje v Německu a postavil už dva domy.  Když se člověk srovnává se sobě rovnými a ne s nedosažitelnými idoly sportu a byznysu, má se dost dobře.

       U nás dole na Moravě mě učili- nehleď k sůsedom, co majů, ale jdi cosi dělat, abys také měl. Dyž budeš čučat a závidět, tož na tvojej straně plota nepřibyde nic. Ptaj sa Boha, co potřebuješ a co je pro tebja dobré. Šak on ti řekne, aj přidá a požehná. A to, co ti nedá, ani nepotřebuješ. Zle s týma, co budů  mět jednů aj hlíny na  hrobě málo.

       Někdo se narodí tak nemocný, že nikdy ani nemůže pracovat. Jiný zůstane na vozíku po nehodě a také nemůže. Pak jsme tu my, abychom osvědčili a dali víru, lásku, naději.  Jistě, nemocný či postižený dostane důchod, příplatky na pomůcky, na bezmocnost, ale i my v takovém člověku potkáváme Boha a on mu dá skrze nás  cosi víc, než stát a pojišťovna. Takové svědectví o milosrdenství Božím je za deset poutí a může oslovit blízké nemocného a změnit jejich život. 

       Náš stát, naše Evropa, naši bližní potřebují skutečnou naději a skutečné probuzení.  Strachu, zloby a nejistoty je v lidech moc. Láska a milosrdenství Boží mohou k lidem kolem nás jen skrze nás, jak jinak. Strom musíme zasadit, dům postavit, lidem pomoci. To je to nejlepší svědectví víry. Skutkové bez víry a víra bez skutků, jak říkají kraličtí, však to znáte.