Úhel pohledu čili fokalizace je termín, který charakterizuje prezentaci informací v textu na základě různých kritérií. Jsou to odlišné perspektivy, hlediska, která mohou být různě motivována.

Při informování o téže události se používají různé formulace, odlišné akcenty, odlišná bude také hierarchizace informací, které se dozvídáme.

Při analýze literárních děl v naratologických studiích se fokalizace uvádí do vztahu k textovým subjektům: vypravěč může být nezaujatým pozorovatelem, který sleduje události zvnějšku, ale může být také totožný s postavou příběhu, která už není pouhým nezúčastněným pozorovatelem. Záleží na pozici, ze které je příběh vyprávěn, a důležitou veličinou je tu i empatie: nakolik se mluvčí/autor/vypravěč ztotožňuje se subjekty (postavami), o nichž vypráví, s jejich postoji a pocity.[1]

V biblickém textu nám částice „hle“ הנה v celé řadě případů může napovědět, že vypravěč nám ukazuje na určitý detail z úhlu pohledu[2] jedné z postav příběhu. To se nám ozřejmí, když se částice הנה „hle“ vyskytne po slovesech označujících vidění, jako tomu je ve verši z biblické knihy Genesis:

„I vyšel Izák k večeru přemýšlet na pole. Pozdvihl své oči a spatřil a hle והנה přicházejí velbloudi.“ Genesis 24,63

Žel Ekumenický překlad Bible vůbec částici „hle“ הנה ve svém překladu nereflektuje: „...Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy.“ (čep), proto uvádím svůj vlastní překlad.

Dokonce i když se objeví v biblickém textu „hle“, aniž by předcházelo slovo označující vnímání a ačkoliv se nám zdá, že máme před sebou zprávu vypravěče, ve skutečnosti jsou popsány události z pohledu jedné z postav příběhu.[3] Jako příklad mi poslouží vyprávění o králi Saulovi:

„Když přišli k tomu pahorku a hle והנה hlouček proroků proti němu.“ 1 Sam 10,10

V tomto případě se částice „hle“ הנה týká osoby, která vidí popsaný objekt, nikoliv vypravěče příběhu. Tedy „a hle“ ve verši 1 Sam 10,10 odkazuje na krále Saula, který vidí hlouček proroků naproti němu samotnému.

„Interní fokalizace“ podle Genetta nastane v tom případě, pokud toho vypravěč ví přesně tolik jako postava z příběhu. Nezná myšlenky a pocity dalších postav, vypravěč a hrdina existuje v jedné osobě.[4] Protože zkoumáme narativní metodou biblický text, uveďme vhodné příklady výrazové prostředky interní fokalizace.

Podle profesora Ska[5] jsou to zejména tyto formulace: ויאמר ... אל־לבו, což znamená „řekl si ... ve svém srdci“, text se vyskytuje v – Gn 8,21; 1 Sam 27,1; jiná formulace je tato: בקרבה „ve svém nitru“ – „Sára se zasmála ve svém nitru“ Gn 18,12; nebo případně i sloveso, pokud je mluvčí osamocený: ל־לבו „a řekl“, což se dá pochopit jako řeč k sobě samotnému. Například zde: „a řekl si“ Ex 2,14b.

Dalším pohledem, který nás bude zajímat je „externí fokalizace“. Úhel pohledu vypravěče v tomto narativním stylu se dá přirovnat k jakémusi objektivu filmové kamery.[6] Takový vypravěč jenom zprostředkovává chování postav v konkrétním příběhu, ale sám není schopný odhadnout jejich pocity.

V případě externí fokalizace existuje kromě omezeného přístupu k vnitřnímu myšlenkovému světu postav i časová omezení. Vypravěč může vyprávět pouze o tom, co se postavě děje „právě tady a právě teď“. Narativní funkce je u externí fokalizace omezena na záznamy dialogů, předmětů nebo různých druhů děje.[7]

Více než vhodný příklad deklarované externí fokalizace je příběh Abrahámova obětování syna Izáka. Jde o velice známý biblický příběh z knihy Genesis 22,1-19. Abrahám je vyzván, aby šel obětovat svého syna Izáka, kterého velice miloval, na horu, kterou mu určí Pán Bůh. Děj postupně graduje, Abrahám sváže svého syna, mlčky.

Tam, kde bychom chtěli slyšet „výbuch“ nějakých emocí, kde bychom očekávali palčivé otázky, snad dokonce i výčitky, čteme v textu pouze o mlčení. Nadto jsem se dozvěděl, že v původních rukopisech má být mezi jednotlivými větami v promluvě mezi Abrahámem a jeho synem Izákem prázdné místo, jde o text Gn 22,7-8. Snad mezi Abrahámem a Izákem proběhl přeci delší rozhovor, než který máme zaznamenaný v Bibli. Opisovači si toho byli vědomi, a tak nechali prázdné místo. Jako kdyby tento vypravěč příběhu o Abrahámovi věděl daleko méně. To je vypravěč, který je charakterizován v tzv. externí fokalizaci.[8]

A konečně „nulová fokalizace“ bude ten případ, pokud vypravěč ví více než postavy a zná také jejich myšlenky, vstupuje do jejich nitra a dobře je zná – je to tzv. vševědoucí vypravěč[9]. Což je častý způsob fokalizace, který se také hojně vyskytuje v Písmu svatém.

Je zřejmé, že jednotlivé typy fokalizace se mohou různě obměňovat a střídat během jediného vyprávění. Příkladem je vyprávění o obětování Izáka, úvodní věta prvního verše je určitě příklad nulové fokalizace:

„Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet.“ Gen 22,1a

Vševědoucí vypravěč vypráví svým čtenářům něco, co Abrahám určitě neví. Dále příběh pokračuje externí fokalizací.

Opět si zopakujeme druhy fokalizace: (1) Vnitřní interní fokalizace, která může být fixní nebo proměnlivá, v tom případě je vyprávění vedeno prostřednictvím více postav příběhu. (2) Vnější externí fokalizace – kde je vyprávění zaměřeno přímo na postavy, na popis postav, děje atd. a vyprávění není vedeno skrze tyto postavy. A konečně (3) nulová fokalizace, kde vypravěč ví mnohem víc než postavy příběhu a sdílí své vědomosti čtenáři.

„Nakonec těmito prostředky může vypravěč dosáhnout různých účinků. Různé varianty vyprávění se významně podílejí na určování celkového účinku románů. Příběh, v němž se uplatňuje vševědoucí vyprávění, ve kterém se podrobně popisují pocity a skryté pohnutky protagonistů a je zřejmé, jak se události nakonec vyvinou, může vyvolat dojem srozumitelnosti světa. Naopak, příběh vyprávěný z omezeného hlediska jednoho protagonisty může zdůrazňovat naprostou nepředvídatelnost budoucích událostí.“[10]

1. Jana Hoffmannová (2017): HIERARCHIZACE TEXTOVÉ INFORMACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.

URL: https://www.czechency.org/slovnik/HIERARCHIZACE TEXTOVÉ INFORMACE (poslední stažení: 4. 11. 2017)

2. BAR-EFRAT, Shimeon. Narrative art in the Bible. A&C Black, 1989. 

3. Tamtéž

4. GENETTE, Gérard. Narrative Discourse: An Essay in Method. Trans. Jane E. Lewin. Ithaca, NY : Cornell University Press, 1980.

5. SKA, Jean Louis. "Our fathers have told us": introduction to the analysis of Hebrew narratives. Gregorian Biblical BookShop, 1990. 

6. Příklad není úplně od věci. Externí fokalizace jako možný narativní styl bývala ve starších typologiích často nazývána okem kamery (camera eye).

7. BROMAN, Eva. Modely narativních fokalizací – kritický přehled. Aluze, 2006, 10(1), s. 115-131. S. 117.

8. To je podstatný rozdíl od vševědoucího vypravěče, který ví toho naopak daleko víc, než zprostředkovává svým čtenářům.

9. Vševědoucí vypravěč je pojem běžně užíváný v naratologii. Tento vypravěč dobře ví, co se odehrává v nitru ostatních postav příběhu, ví toho daleko více než ostatní postavy příběhu.

10. CULLER, Jonathan. Krátký úvod do literární teorie, přel. Jiří Bareš (Brno: Host), 2002.