1Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. ·  

2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. ·  

3V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.   

Není  popsáno o jaké šlo svátky. Židé slavili plno svátků. Ovčí brána. Musíme si uvědomit, že tehdy byl Jeruzalém chráněn hradbami a do města vedlo několik bran.  Uvádí se  jich sedm. Zde se píše o Ovčí bráně. Dodnes existuje v tomto místě taková brána, ale říká se jí Lví, protože do jejich kamenů nechal  sultán Sulejman Nádherný k oslavě vítězství Osmanů nad Mamlúky v roce 1517 vytesat hlavy šelem.  A poblíž této brány je rybník Betseda

4Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. 

   Tady je napsáno čas od času, takže nikdo nevěděl, kdy se voda v rybníku začne  vířit, že to bude ta příležitost první se tam dostat a být vyléčen. Je jasné, že většin   lidí neměla šanci se tam dostat, protože byli ochrnutí či měli jiná postižení. Jistě by ti lidé zemřeli hlady, kdyby těm lidem občas někdo nepřinesl jídlo, možná i oblečení, takže  ti lidé byli závislí na pomoc  zdravých lidí. Proto výraz Bethesda znamená dům milosti.   ·  

5Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.   

Asi to mohl být nejstarší nemocný z hlediska délky nemoci, protože tam ležel a žil ještě 5 roků před narozením Pána Ježíše  a vlastně to mohl být už stařík kolem 50 či víc let. Možná i smířený  s tím, že tu umře, člověk bez naděje.   ·  

6Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“  

 Je zvláštní, že pán Ježíše zaujal jen tenhle starý muž. Můžeme si položit otázku, proč ho nezaujali ostatní a proč stejnou otázku nepoložil těm stovkám, co tam leželi a také toužili po uzdravení.. Ale asi proto, že to nebylo v Boží režii  a nikoliv proto, že by s těmi ostatními Pán  Ježíš necítil. Přece z evangelií víme, jak léčil všechny, kteří se vydali za ním-   Vzpomeňme si na tento úryvek:  

12Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi. ·  13Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. · ¨

Možná, že Pán Ježíš se šel vyplakat a nechtěl, aby ho lidé viděli. měl přece city jako máme my.  Měl přece  Jana Křtitele rád.

14Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.  

 Ale vraťme se k našemu příběhu. . Cituji dál:   ·  

7Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ · 

8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ ·  

9A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.   

   Ten muž vysvětluje svoji situaci a považuje ji za beznadějnou.  Ale Pán Ježíš mu řekne Vstaň a on najednou zjistí, že chodí, že má sílu se udržet a ovládat své končetiny a vezme si svoje lože, což je si nějaký slamník, protože to jeho jediný majetek a jde do města.  On je vlastně z toho zázraku uzdravení v šoku, takže se nedivme, že nečteme, že Pánu Ježíši poděkoval.  Jde do města, kde nebyl 38 let, kde nemá domov, nemá, kam jít a tak se tak potuluje městem se svým majetkem v náručí. A mnozí lidé ho jistě poznávají a také se diví. Ale místo toho, aby měli radost z toho, že je zdráv, aby mu nabídli práci, bydlení a nezeptali se, zda něco nepotřebuje, tak ho kritizují ( sprdnou ho )   ·  

10Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ ·  

11Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ ·  

12Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ ·  

13Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.     

   Je totiž sobota a oni ji dodržují tak zákonicky jak si sami stanovili různými nařízeními, že je zázrak uzdravení vůbec nezajímá. je zajímá něco jiného než uzdravení. Je zajímá to, že nedodržuje jejich ne Boží, ale lidská ustanovení. Oni udělali ze dne odpočinutí doslova den strachu a nesvobody. Muž, který 38 let jen ležel a nebyl ve městě, ani neví nic o těchto nařízeních.   Neví, jak se bránit a tak dopoví takto:   „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“   A tady vidíme reakci židů. Takže za to může ten muž, který ho uzdravil. A chudák uzdravený muž, neví, kdo je to?    Jak asi tomu uzdravenému je?  Je mu lépe či hůře, než když tam pod přístřeškem lehával ?   A kam má svůj majetek, slamník uložit? Kdo se nad ním teď slituje, když je zdravý?   Cituji dál:   ·  

14Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ ·  

15Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. ·  

16A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.    

Je zajímavé, že sám Ježíš tohoto člověka opět vyhledal? Kde jinde než v chrámě. Byla přece sobota. Ubezpečuje ho slovy, jsi zdráv. Jinými slovy, najdi si práci, ničeho se neboj. A hlavně nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.   Co znamená Nehřeš a proč mu to říká. Ostatně Pán Ježíš to často říká.   Vzpomeňme na příběh zase z Janova Evangelia: 8 kap.    Cituji: · 

1Ježíš však odešel na Olivovou horu. ·  

Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. ·  3Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed ·  4a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. ·  

5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ ·  

6Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. ·  

7Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ ·  

8A opět se sklonil a psal po zemi. ·  

9Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. ·  

10Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ ·  

11Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“    

 Co se vlastně stalo? Zákonici  a farizejové si myslí o sobě, jak jsou svatí a morální, jak dodržují Mojžíšovy zákony a v honu za lidmi, kteří hřeší, uloví jednu ženu, která je cizoložnicí, aspoň tak je obviněna,  a vedou ji před Ježíše. Je to i léčka na Ježíše. Ted ukáže, zda se řídí zákony podle Mojžíše nebo ne. Jenže se dopustili jedné chyby. K cizoložství jsou třeba dva. Jak to, že přivedli jen ženu? Kde je ten muž? Mojžíš přikázal kamenovat celou dvojici a nejen ženu:   ·  

10Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.  

 Co udělá Ježíš? Jak se zachová?   Tady vidíme i ten nespravedlivý vztah mužů k ženám. Oni svoje chyby se snažili zakrýt, ale ženám nic neodpustí.    Píše do písku. Co tam píše?  Asi něco intimního, co se týká těch, co chtějí kamenovat. Každý si to tam může přečíst. Pozná každý sám, že není bez hříchu. Stačí to setřít rukou a zase nikdo nic neví, jen sám hříšník o sobě. Tohle nečekali. Honem raději pryč a jeden po  druhem se vytrácí.      Není divu.  Sami by zasloužili stejný trest.   A ta žena zůstává sama:   ·  

10Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ ·  

11Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“   I tomu uzdravenému  muži řekl nehřeš.      

Ale, co  je tedy hřích?     

  Hřích (ze stsl. grěch, chyba, hřích) je náboženský pojem, který původně znamenal zbloudění, omyl, chybu, také ve smyslu urážky božstev.   Pro Starý zákon je základním hříchem porušení smlouvy a to hlavně 1. přikázání, které znamenalo „nevěru“ vůči Hospodinu, úctu prokazovaná jiným bohům a modlám (např. Ex 32, 30 (Kral, ČEP)).[8]   

   Ale to není jediné přikázání. Máme jich deset  a je až nemožné, vždy a za všech okolností je dodržet. Vždycky některé aspon malinko porušíme.   Takže definice hříchu je i není  je složitá, ale vždy souvisí s naším srdcem, s tím, co je v nás a z nás vychází a projevuje v našem jednání. Každý jsme tedy hříšný. Důležité je hřešit, co nejméně.   Kdybychom byli tak dokonalí  a bezhříšní, jak některá náboženství učí, pak by nás pán Ježíš neučil v modlitbě toto:   · 

12A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. ·  

13A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. ·  

14Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; ·  

15jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.    

A Jan v 1 Epištole 2     ·  

1Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. ·  

2On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.     

Ale vraťme se ještě k našemu příběhu. Muž je uzdraven a jak dál žil, o tom nic nevíme. Stejně nevíme nic o těch dalších nemocných, kteří dál čekali v naději, že přijde nějaká záchrana. Ale vždyť Pán Ježíš o nich věděl.   Tak je to i s námi. Jsme třeba také vážně nemocní a čekáme marně na uzdravení Má pro nás Pán Ježíš nějako útěchu,? Ale o tom až dalším zamyšlení.   

 Ano, má!!