no veď práve... namiesto biblického podkladu a praxe prvotnej cirkvi vám ostal len ,,historický vývoj,,

ste sa ,,vyvinuli,, do podoby kedy ste napr. odobrali ľuďom kalich, zakázali manželstvo a korunovali Máriu... biblia to nenazýva ,,vývoj,, ale odpadnutie od pravdy

Moc svazovat i rozvazovat byla tímto rozšířena i na celý sbor apoštolů - Jen Petr ovšem (jako jediný "Kéfas" - Skála)   obdržel moc klíčů - ostatní apoštolové byli však s Petrem v jednotě.

Podstatou moci apoštolů svazovat i rozvazovat byla tedy jednota apoštolů ve víře  s Petrem.

Vyplývá z toho, že jsem hlavou církve??? ;-)

Podle tebe byl Petr hlavou sboru apoštolů. Byl proto i hlavou církve? (tehdy)

A dnes, kdy apoštolové již nežijí mezi námi (a správně jsi napsal, že proto je zjevení Božích pravd o spáse uzavřeno), platí to podobně o papeži  a biskupech? Pokud je papež hlavou sboru biskupů, platí z toho samosebou, že je hlavou církve?

Je mi líto, že nemám pro tebe lepší zprávu.

  Samozřejmě, že nepravdivé výmysly lidí s tématem vůbec nesouvisí, jsou mnohem pozdnější.

  Zato s tématem souvisí to, co říkal Petr a co říkal Ježíš.

  Toník

  

Věděli sami Apoštolové tedy kdo je mezi nimi první? ... Jistě, že ne. Matouš 18 začíná právě otázkou apoštolů 1V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“ Lukáš  Apoštolové Matouš 20 - 26Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; 27a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. 

V listu Galatským vidíme, že Apoštol Pavel zvěstoval bezchybné evangelium a neučil ho žádný z apoštolů. Vyučil ho Kristus. A když Pavel potkal Petra, tak mu nic nevytkl, dokonce Pavel pokáral Petra, že se chová nehodně. ... Pro získání pravdy tedy není potřeba žádný papež. Pavel dále píše, že za sloupy církve byly považování (a to v tomto pořadí) Jakub, Kéfas a Jan. Takže ne Jen Petr.

Pokud si Oko a Martino někdy přečtou Bibli, pak poznají, že ta Skála je prozření, že Ježíš je mesiáš a Petr nebyl nejvyšší z apoštolů. 

Gal1:11Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. 12Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. 13Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání, když jsem byl v židovství, že jsem do krajnosti pronásledoval Boží církev a ničil ji. 14Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice. 15Když se však Bohu, který mne oddělil již v lůně mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo 16zjevit ve mně svého Syna, abych evangelium o něm hlásal mezi pohany, neporadil jsem se hned s tělem a krví, 17ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku. 18Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou, a zůstal jsem u něho patnáct dní. 19Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra. 20Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež. 21Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie. 22Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. 23Pouze o mně slýchávali, že ‚ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil‘, 24a slavili kvůli mně Boha.

Gal2:1Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. 2Vystoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo. 3Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, 4jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. 5Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia. 6Od těch, kteří něco znamenají — na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby — ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili. 7Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané — 8neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané, působil i u mne k apoštolství pro pohany —; 9když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané. 10Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, což jsem právě i já sám pilně činil. 11Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení. 12Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných. 13A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím. 14Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?“