Můžete pít kalich, který já mám pít?  

Co tím myslel? Co bylo oním kalichem?    Pohleďme do Getsemanské zahrady , večer, kdy tam Ježíš bere  shodou okolností právě Petra, Jakuba a Jana !  Cituji:  

Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „ Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy. Tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „ Má duše je smutná až k smrti.  Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „ Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne, jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku…/ Mat. 26,36-40/   

Tímto kalichem mínil Ježíš to obrovské utrpení, kterým má vzít na sebe všechny lidské hříchy a nést za ně a tím za nás v šechny trest. Nejsme schopni vůbec pochopit tu obrovskou škálu a množství zla a hříchů, které lidé za svou existenci spáchali. Ježíš bere veškeré naše viny na sebe a dobrovolně , místo nás se nechá odsoudit,  umučit a tím zaplatit pokutu za naše viny. To byl ten kalich, který ho v Getsemane vedl k hroznému strachu a úzkosti. To byl kalich, který nikdo z lidí nemohl vypít, aby lidská smrt mohla zbavit vin celé lidstvo. Protože jsme hříšní. Pokud by kdokoli umíral mučedickou smrtí, umíral by za svoje viny, ale nikdy ne za viny celého lidstva. Tu dokonalou oběť mohl přinést pouze bezhříšný a dokonalý Boží Syn…   A tak žasnu nad tou sebejistotou Jakuba a Jana, když bez váhání tvrdí, že Kristův kalich mohou pít…Skutečnost byla úplně jiná. Právě je žádá Pán Ježíš, aby s ním v Getsemane bděli a modlili se za něho…A co oni? Kde je jejich statečnost, kde je jejich sebejistota? Ve chvíli, kdy se Ježíš modlí v úzkosti před tím, co ho čeká, tito zájemci o výsostné postavení nedokáží ani chvíli bdít. Navzdory tomu, že to bylo úpěnlivé Ježíšovo přání .   Klidně  a bezstarostně si spí…Nejsme i my někdy podobně pyšní sami na sebe? A přitom si nechceme připustit, že jsme slabí a hříšní a velice zranitelní…   Velmi zajímavá je v tomto příběhu i odpověď Pána Ježíše, který jim říká:

Nevíte, oč žádáte. 

Učedníci zřejmě snili o tom, že Pán Ježíš zvítězí, porazí Římany a stane se pozemským králem v Izraeli. Nepochopili, že Boží království se nazývá Božím právě proto, že není pozemské, že není z tohoto světa, že tam nebudou platit lidské zákony a zvyklosti, ale že pánem a Králem bude Bůh. Dokonalý Bůh a Boží Syn Ježíš Kristus budou vládnout v Božím království. Budou vládnout sami, oni to přeci  zvládnou! Vždyť právě Oni stvořili a dodnes  řídí celý vesmír, dodnes usměrňují život na naší Zemi – a zvládají to. Pán Ježíš nebude v Božím království potřeboval lidské poradce, nebude potřebovat volby a pořádat předvolební akce, aby si ho lidé zvolili za svého pána a krále. On prostě bude Pán a Král s velkým P a velkým K, dokonalý, spravedlivý, vševědoucí, všemohoucí a věčný…Už nikdy nedovolí, aby se na jeho výsostné místo cpali ambiciozní stvořené bytosti, kterými jsme i my lidé. Protože právě to bylo prvopočátkem vzpoury v nebesích. Když se satan začal povyšovat nad Boha a vyvolal vzpouru proti Bohu. To byl důvod, proč – v zájmu zachování klidu a bezpečí v nebesích- ho Bůh i s jeho anděly svrhl na zem. A vidíme, jak svět pod satanovou a potažmo i lidskou  vládou vypadá. Vidíme, kam vede lidské úsilí vládnout. Kolik bitev, válek, krutostí, nespravedlností a zla způsobili lidé v historii! A přitom si mysleli, jak činí dobře!   Pokud má být v Božím království po celou věčnost klid a mír, pokud tam máme být i my šťastní, pak jedinou zárukou je jedno jediné:

Přenechejme plnou moc a veškerou vládu v Božím království Bohu Otci a Božímu Synu, Ježíši Kristu! A buďme vděčni za to, že díky oběti Pána Ježíše tam můžeme být i my…Připomínejme si ten nesmírný dar milosti, odpuštění našich vin a utrpení Ježíše Krista, bez kterého bychom nikdy do Božího království nemohli vejít…   

Právě proto nejsme spaseni na základě našich skutků, na základě našich schopností, našich obětí, na velikosti našich darů církvi…Jsme spaseni na základě naší víry, lásky, důvěry a poslušnosti a úcty vůči Bohu a Ježíši Kristu.

To proto, a bychom na věčnosti byli schopni poslechnout bez reptání Boží nařízení, abychom respektovali Boží způsob života – a to dobrovolně, s absolutním přesvědčením, že to, co po nás Pán Ježíš žádá, je vždy dokonalé, spravedlivé a správné.. Jen to, že veškerou moc dobrovolně přenecháme našemu milujícímu Bohu a Ježíši Kristu, aniž bychom cokoli kritizovali, aniž bychom se cítili poškození, nám zajistí klidný a dokonalý život…Pán Ježíš nebude v Božím království potřebovat lidské rádce, tajnou službu, která by ho informovala o tom, kdo o něm co povídá, nebude se muset  zodpovídat před jízlivými dotazy novinářů, nikdo na něho nebude kreslit posměšné karikatury či šířit zesměšňující vtipy,  nebude ohrožen tím, že si lidé demonstracemi vydupou volby a  svrhnou ho z trůnu. Protože On bude náš dokonalý Bůh a my ho jako dokonalého Boha budeme respektovat, milovat a ctít.    Je mi úplně jedno, kde jednou v Božím království budu žít. Vůbec netoužím po tom, abych tam měla důležité postavení, moc či slávu nebo bohatství. Jsem přesvědčená o tom, že kdekoli mi Pán Ježíš určí místo k životu, budu tam šťastná. Jakoukoli práci mi svěří, věřím, že ji zvládnu a že i v ní budu šťastná…A velmi, velmi se těším na chvíle, kdy si i na mne Pán Ježíš najde čas a navštíví mne. Představuji si, jak spolu posedíme u stolu, jak ho pohostím něčím dobrým a jak si budeme spolu krásně vyprávět, vzpomínat na ty spousty situací, kdy mi pomohl, potěšil, dával sílu a zdraví zvládat životní těžkosti. Moc se těším, že mu budu moci upřímně, z očí do očí  za všechno Jeho dobrodiní poděkovat…  

         

Článek napsala jedna moudrá žena.