2Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. ·  

3Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. ·  4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  

 Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím. Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl sám. Všichni podobně uvažovali  a proroctví pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše?  Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají svá vysvětlení. Na první místo dávají  všechno možné, ale ne Pána Ježíše.

Vystupování Štěpána bylo pro veleradu a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista  pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit. Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale i církve nekatolické.  Spustila se tak vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale   i z touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud  se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem, ale  nyní se rozšíří po celé zemi  a i dál za hranice. Možná, že dříve se neodvážili na takové cesty a  takový život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi  jako větrem. Evangelium se tak dostalo i do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání, a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb. Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo, aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad dokázat, že  víra křesťanů je něco velice nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi  jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v Krista, který se nebojí smrti  a vidí Ho v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než jeho  farizejský názor a farizejská víra, a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.    

6Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. ·  

7Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. ·  

8A tak nastala veliká radost v tom městě.            

Filip, o kterém se zde píše, byl jedním ze sedmi hellenistů , to  je Židů, kteří mluvili řecky  a byli  sborem zvoleni k péči o chudé v jeruzalémském  sboru. Filip zajímal vynikající postavení vedle Štěpána a po jeho smrti uprchl z města, ale ne za účelem ukrývání se, ale aby kázal v Samaří, kde měl velmi dobré výsledky.     Samaří v Ježíšově době bylo území uprostřed Judska. Město Samaří bylo v době před dobytím Asýrií v roce 722 před  letopočtem hlavním městem Severního království  Izraele. Asyrský král odvedl  odtud mnoho zajatců .  Filip v tomto příběhu není apoštol jako jeho jiný jmenovec, má však od Boha dar kázání, kterým zaujme lidi a navíc dostal i dar uzdravování. Dokáže uzdravit tělesně i psychicky nemocné. Jeho přítomnost ve městě  vyvolává radost a všichni jsou rádi, že takového člověka zde mají. Je to nádherná reprezentace  Kristova učedníka a důkaz, že křesťanství je z moci Boží.   ·  

9Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. ·  

10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ ·  

11Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.    

   Existence kouzelníka, člověka, který se zabývá magií, nebylo nic neobvyklého. V té době bylo mnoho čarodějů a mágů, kteří měli velký vliv. Působili divy, uzdravovali, vymítali zlé duchy. Dnes se s tím také setkáváme hlavně v západních zemích v letničním hnutí. Navenek jejich působení vypadá tak, jakoby by byli pod zvláštní nadpřirozenou moci. Lidé ji nazývali božskou a působila na ně. Otázka je k čemu takové působení bylo užitečné. Šimon působil zde v Samaří asi dělal ze sebe velmi důležitého. Lidé ho poslouchali. Tady vidíme, jak je takové působení nebezpečné. Ala příchodem Filipa se to změnilo.   ·  

12Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. ·  13Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.   

Filip nedělá jen zázraky, ale zvěstuje evangelium a léčí duši. Ti lidé se pod vlivem zvěstování evangelia nechávají pokřtít a pro křest se rozhodne i Šimon. Nevíme přesnou motivaci jeho rozhodnutí pro křest. To se může stá i dnes, že se lidé nechají pokřtít v nějaké církvi a ani neví proč. V každém případě vidí  Šimon ve Filipovi svého velkého konkurenta. Možná si myslí, že křtem bude mít také takové schopnosti jako Filip. Možná, že Šimon upřímně uvěřil evangeliu, ale jeho povahu a touhy to nezměnilo.  Jsou třeba  lidé po křtu jiní  a lepší než před křtem? Zažil Šimon stav znovuzrození? Zdá se, že spíše nikoliv podle jeho uvažování. Filipův křest asi nebyl křest Duchem. On nepřikládal ruce na hlavu věřících.  Ale přesto mnozí pokřtění ve jméno Pána Ježíše byli oddáni Kristu. Oni  prostě uvěřili  a byli pokřtěni. Ducha mohli přijmout až od apoštolů. Filip tuto schopnost od Boha ještě neměl, ale přesto dokázal mnoho a Bůh byl s ním.   ·  

14Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 

15Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, ·  

16neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. ·  

17Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.  

 Apoštolové v Jerusalemě  se dozvěděli , že Samaří nadšené přijalo evangelium a že  mnoho věřících bylo pokřtěno. Musíme si uvědomit, že  mezi Židy  a Samařany existovala určitá distance. Židé se vždy cítili nadřazenější. Možná příčinou bylo i to, že mnozí Samařané pocházeli ze smíšených manželství, takže měli z části i pohanské předky. Tato situace nastala v době válek   a okupace Severního království. Bylo by zlé, kdyby se tato nadřazenost projevovala i mezi křesťany z Jeruzaléma a   křesťany ze Samaří.   Proto Bůh posílá a apoštoly do Samaří, aby přijetí Krista bylo plné  a bylo i v Duchu Svatém. Pak nebude mezi nimi v ničem rozdílu. Jan s Petrem tam přicházejí, vkládají ruce na věřící a oni přijímají Ducha Svatého. Nevíme, jak se to projevovalo. Možná nějak nějakým hlasitým projevem, radostí, voláním, děkováním, obrovským klidem v duši, prostě úžasným stavem, který lze přirovnat tomu, co člověk prožívá při opravdovém znovuzrození.     ·  

18Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: ·  

19„Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“    

Šimon je ohromen. Vidí, co činí apoštolové  a uvědomuje si, že takovou moc a schopnost nemá. On nedokáže dát lidem takovou radost a zážitek a ještě mnohem víc. Touží po takové schopnosti.  Proč asi? K čemu by mu byla? On nechápe její hluboký duchovní význam, a spíše v tom vidí nadpřirozenou moc, která by mu posloužila k obchodování s ní. Dnes také někteří mají podobnou moc,  ale od koho? Asi nebude od Boha. Dokáží vyvolat stavy podobné drogovým orgiím, kdy se lidé válí po zemi, křičí a jsou nepříčetní. Taková reakce u Pána Ježíše nikdy snad nebyla. Šimon by rád měl  schopnost, co vidí u apoštolů. Nabízí apoštolům peníze, pokud mu takovou moc předají. Tady vidíme, že Šimon je sice pokřtěný, ale  není obrácený. Nic z toho nechápe. Nechápe původ této moci. Nechápe, co je Duch Boží a co znamená pro věřícího. Nechápe, že něco takového se nedá koupit.   ·  

20Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! ·  

21Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. ·  22Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. ·  

23Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“     

Petr Šimonovi dává lekci  a odhaluje jeho nitro. Šimon není obrácený  a křest byl jen vnější ceremoniál. Svědčí to tom, že Šimon pochopil evangelium a Krista špatně a podle tohoto poznání jedná. Myslí na sebe, na svůj zisk, na svoji slávu a moc. Má v sobě stále moc nedobrých lidských vlastností. Měl by se odvrátit od hříchů  a prosit Boha o odpuštění hříchů a pak teprve bud emoci přijmout naplnění Božím Duchem. Spasení, odpouštění hříchů nebo Boží moc se nedá koupit ani za největší sumu. To může získat člověk jen pokání a vírou v Ježíše jako Spasitele.   ·  

24Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“ ·  25Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.   

Šimon si tato slova asi vzal k srdci.  Uvědomuje si, že potřebuje i cizí pomoc a sám si nepomůže. Tato změna je vidět na tom, že místo naštvání se na apoštoly je naopak prosí o modlitbu. Možná,   že přestal pak i se svým šamanstvím. Je dobré, že si vzal slova apoštola Petra k srdci a nechal je působit na své svědomí.  A  tak se apoštolové  mohli ze Samaří vracet  s pocitem, že v Samaří je poznání evangelia a jsou zde noví bratři v Kristu z části pohanského původu, plně hodnotní jako ti ze Židů.

26Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. ·

 27Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma ·  

28a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.       

Gáza. Městečko v jižní Palestině. Je to oblast  území při pobřeží Středozemního moře. sousedí s Egyptem a s ním také vedl Izrael v moderní době válku. Dnes patří palestinskému státu a je místem častých bojů. Vedla přes ní právě cesta směrem dál na jih až do Afriky. Vůbec nebyl   důvod, proč se tam měl Filip vydat. Jakoby  Bůh přesně určil, co se má stát. Filip se neptá na důvod toho vyslání  a poslechne anděla. Bůh nám někdy něco vnukne nějakým způsobem a přitom později zjistíme, že to mělo význam. Tady ta zdánlivě nepochopitelná Filipova vesta měla smysl, který Filip brzy poznal až na místě.  Setkání  s etiopským dvořanem mělo svůj smysl. Kdo by mu vysvětlil texty, kterým nerozuměl. Prostě tady zapůsobil nějak sám Bůh, Žádné náhodné setkání, ale vše je připraveno tak, aby působilo nenápadně. Filip sám dopředu nevěděl, co se stane.   ·  

29Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ ·  

30Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ ·  

31On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. ·  

32To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. ·  

33Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘     

Etiopský dvořan byl zjevně konvertitou k judaismu, protože předtím byl v Jeruzalémě, aby se tam poklonil Bohu a nyní se vracel domů. Držel u sebe asi svitek Izaiáše. A náhodou četl zrovna  z 53 kapitoly tu část, která se vztahuje ke Kristovu utrpení. Je obrovská shoda náhod anebo Boží vedení? Právě v této, chvíli kdy dvořan čten tyto verše se vedle kočáru objeví Filip  a  přátelsky zahájí s dvořanem konverzaci.  Ten právě přemýšlí nad daným textem a nerozumí napsanému textu.   · 

34Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ ·  

35Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.    

Dvořan  je jistě rád, že najednou okolo je tu muž, který mu asi text vysvětlí. Zeptá se ho a Filip si uvědomí, jaké asi bylo jeho poslání  od anděla do těchto končin. Filip má už zkušenosti a schopnosti pro vysvětlování evangelia a totéž učiní i zde. Účinek se dostaví okamžitě  po sdělení. Dvořan uvěřil v Pána Ježíše a toto uvěření chce potvrdit  a dokončit křtem.   ·  

36Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ ·  

37Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ ·  

38Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. ·  

39Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. ·  

40Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.   

 Filip dvořanovi  vysvětlil evangelium tak, že dvořan uvěřil, že Ježíš Kristus je Syn Boží a nejen to.  On chce vykonat to, co chce Pán Ježíš.  Být pokřtěn  a tím zjevně projevit, ,že Mu chci patřit, chci být jeho, přijímám jeho oběť  a jsem mu vděčný za odpuštění a věčný život, za usmíření s Bohem.    Neznáme další osudy dvořana, ale víme. že Etiopie byla jedna z prvních  křesťanských zemí na africkém kontinente. Musel zde působit Duch Boží, že dvořan nemá žádné další  otázky a chce učinit to, co si Pán Ježíš si  přál a co vzkázal učedníkům. A tak u nejbližší vody proběhl křest. Možná k němu přihlíželi služebníci dvořana, kteří nechápali, co se děje, ale on jim pak asi  později  sám  vše vysvětlil. Jak může být někdy jednoduché uvěřit  a nechat se pokřtít.  Dvořan měl tu výhodu, že znal již některá Písma a tak měl i z hlediska náboženského dřívějšího poznání pro víru  v Krista i určité  jasné a logické důkazy. Filip v nedaleké  oblasti zůstává a dál působí úspěšně  jako hlasatel evangelia.

Cesty Boží.