poslal vatatu
SLOVO BOŽÍ
Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.
Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.
Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.
Boží slovo má však tu moc, že když hovoří v srdcích lidí, tak tam způsobí LÁSKU k sobě, to je k tomu slovu.
Kdo nemiluje Boží slovo, ten neslyšel Boží slovo, ale slyšel jenom nějakou zvěst o Božím slovu.
Zamilování se do Božího slova je známkou toho, že takový člověk SLYŠEL BOŽÍ SLOVA.
Bůh je totiž LÁSKA, Bůh je DUCH, a Bůh je to SLOVO, viz Janovo evangelium 1:1, 4:24.
Jestliže někdo nemiluje Boží slova, ať se tím netrápí, protože láska k Božímu slovu je možná jedině z Boží milosti, to znamená, že to může udělat pouze Bůh svou milostí.
Bez lásky k Božímu slovu jsou všichni lidé v odsouzení, protože jenom láska k Božímu slovu je skutečný život.
To si však nikdo z lidí neuvědomuje, dokud tu lásku k Božímu slovu nemá, protože si myslí, že to, co má je dobré.
A tak když skrze Boží milost přijde do srdce člověka první zamilování se do Božího slova, tak je z toho člověk tak nadšený, že chce to slovo okamžitě vykonávat, řídit se jim a chce ho VLASTNIT.
Je to téměř automatické u každého člověka, protože takto jsme ve svých tělesných životech nastavení.
Muž miluje svojí ženu a tak jí chce vlastnit. Když mu je jeho žena nevěrná a on na to přijde, tak jí chce zabít. Kde se najednou ztratila jeho láska k té ženě? Přemohl ho ten tělesný pud vlastnictví.
Skutečná LÁSKA nikoho nevlastní, ani vlastnit nechce, protože skutečná LÁSKA dává absolutní 100% svobodu.
Sebemenší nátlak na člověka, sebemenší omezení jeho svobody dělat si co chce, NENÍ, NIKDY NEBYLA A NIKDY NEBUDE SKUTEČNÁ LÁSKA.
A tak, když po tom prvním zamilování se do Božího slova z tělesné touhy po tom slovu ho vlastnit-OVLÁDAT, aby nikdy neodešlo, neztratilo se, aby stále působilo tu nádheru té LÁSKY, začne člověk ve své tělesné touze chtít to slovo vlastnit a dělat si jim dobře, jak on sám chce, a kdy chce.
Protože je Boží slovo ABSOLUZTNĚ SVOBODNÉ, je plaché jako holubice, tak od takového člověka, který ho chce zavřít do KLECE SVÉHO TĚLESNÉHO SRDCE, uletí.
Od všech těch, kteří říkají o sobě, že jsou činitelé Božího slova, Boží slovo dávno uletělo, a tak jim zbyla pouze TVRDOST jejích srdce, skrze kterou konají své zlé tvrdé skutky podle INFORMACE z toho slova, v naději, že tak dosáhnou opět LÁSKY.
Tito lidé jsou tvrdí ve svých srdcích, jsou tvrdí vůčí sobě i jiným, říkají tomu poslušnost Božímu slovu, a očekávají v budoucnu za to odměnu.
Nikdy se jí ovšem nedočkají, protože odměnou Božího slova je jeho LÁSKA, kterou působí to slovo samo, bez přičinění člověka.
A tak je tu RADOSTNÁ zvěst Božího slova o SMRTI NA KŘÍŽI.
Ten, kdo vírou zemřel spolu s Ježíšem na Kříži, zemřel jakémukoliv vlastnění čehokoliv, zejména Boží LÁSKY, pocházející se slyšení Božího slova.
Ta smrt na Golgotské Kříži způsobila v člověku, že člověk již nechce nic vlastnit, nic ovládat, dokonce ani sám sebe, natožtak něco, nebo někoho, kdo je mimo něho.
Po takovéto smrti lidského tělesného srdce člověka toto srdce obestoupí ze všech stran, zdola i s hora Boží slovo, doslova ho zabalí do své lásky, a ne jenom to, ale udělá si uvnitř jeho srdce DŮM, kde začne z NEPŘEDSTAVITELNOU RADOSTÍ PŘEBÝVAT.
A protože ten člověk již zemřel spolu s Ježíšem na Golgotě na Kříži svému tělesnému tvrdému srdci, které neustále chtělo něco ovládat a vlastnit, čemuž majitelé takových srdcí s oblibou říkají ZODPVĚDNOST PŘED BOHEM ZA SVÉ SKUTKY, tak to slovo obklopující a naplňující toto NOVE srdce, ZROZENÉ Z BOHA, Z JEHO SLOVA, začne uskutečňovat v tom srdci a všude kolem něho to, co říká, o čem mluví, protože ONO je PLNOSTÍ samo v sobě.
Takový člověk se stává radostným a plným LÁSKY i tenkrát, kdyby mu někdo plivl do obličeje, nebo kdyby mu někdo vrazil kudlu do zad.
Tam, kde se lidem zdá, že takový život by byl až moc pěkný, a že v tomto světě není MOŽNÝ, a tak používají i svou zodpovědnost za své skutky vedle té LÁSKY z Božího slova, tak tomuto Sdružení lidí se říká NÁBOŽENSTVÍ.
Je to nejrozšířenější způsob myšlení dnešních lidí sdružujících se v tak zvaných DENOMINACÍCH.
Takoví lidé se neumějí v celém rozsahu položit do Boží milosti, spolehnout se plně na Boha a jeho slova, což znamená, že jakoby ještě zcela NEZEMŘELI na tom kříži s Ježíšem.
Protože v tomto pozemském životě plyne čas, je tu tok času, tak všichni, kdo jednou uvěřili v Ježíše, uvěřili, že je Syn Boží, který přišel na zem v lidském těle a zemřel za všechny lidské skutky konané v tvrdosti jejích srdcí, tak ten již zcela a dokonala zemřel na tom kříži s Ním.
Po této smrti teprve přichází skrze to slovo Boží k člověku VÝCHOVA tím slovem k absolutnímu odevzdání se do milosti a moci toho slova, jde o tak zvanou proměnu srdce MOCÍ BOŽÍHO SLOVA.
To trvá nějaký pozemský čas, i když u Boha je již všechno HOTOVO.
Omylem dnešních věřících v Ježíše je, že si myslí, že všechny apoštolské listy včetně skutků apoštolských, byly napsány až po dokončení Boží výchovy těch lidí, co to napsali.
Není to PRAVDA a samy ty listy to dokládají, když mnohé, co je tam napsané, je v rozporu mezi sebou.
Lidé, kteří se dnes sdružují v denominacích a věří, že všechno co je v apoštolských listech napsané je DOKONALÉ, jako slova Ježíšova, tak tito lidé věří v NÁBOŽENSTVÍ, ne Božímu slovu, protože Ježíš je Boží slovo, a jenom to, co řekl On je Duch a je život.
Žádný z apoštolů to o sobě nikdy neřekl, že jeho slova jsou Duch a jsou život, a neřekl to o nikom jiném ani samotný Ježíš.
První list Korinstkým po desátou kapitolu a téměř celý list Galatským jsou v takovém rozporu, že člověk musí být ve své mysli hodně něčím otupený, aby to neviděl.
Tím otupením lidské mysli je duch náboženství, ve kterém si lidé myslí, že všechno, co je v Bibli napsané je PRAVDA.
A tak proto do jejich společenství Bůh nepřidává lidi tak, jak to dělal po prvním vylití Ducha na letnice.
Nevím jestli přidává, nebo nepřidává, ale spíš si myslím, že ti lidé, kteří tam přijdou, tak mají touhu ve svém srdci Boží slovo vlastnit, nepustit ho, a zodpovědně ho vykonávat, aby tak sklidili odměnu za svou práci.
Toto je nejrozšířenější myšlení lidí téměř všech denominačních skupin.
Podle toho, co mně, jak věřím, Ježíš svým slovem ZJEVIL, tak již samotná existence těchto denominací není Božím plánem pro člověka, není to Boží vůle zjevená Jeho slovem.
Tyto shromáždění denominací jsou totiž, mnohdy PERFEKTNĚ, organizované člověkem, jeho vůlí, jeho rozhodnutím.
A to by mělo být dostačující na to, aby to bylo pochopeno, že to NENÍ V PRAVDĚ.
PROČ?
Protože Bůh shromažďuje svůj lid jako ovce svojí svrchovanou vůlí, to tak, že přitahuje LÁSKOU SVÉHO SLOVA lidi ke svému slovu.
Tomuto se říká v dnešních křesťanských kruzích PROBUZENÍ.
Co to PROBUZENÍ znamená?
Znamená to, že lidé organizovaní v denominacích dalšími lidmi tyto denominace po tom PROBUZENÍ OPUSTÍ, to proto, že začnou být organizovaní pouze LÁSKOU k Božímu slovu Božím slovem, kde není žádná organizace člověka člověkem, ani žádná lidská zodpovědnost za splnění Božích nařízení, ale jenom VÍRA V MOC BOHA, ŽE UČINÍ TO, CO ŘÍKÁ.
Amen.
