Tedy pokud jde o věřící osobně, pouze Kristus v nich skrze víru žijící může naplnit spravedlnost.

A Kristovcem se člověk nestává úkonem křtu, ale VÍROU a víra vzniká, když živé Boží Slovo spolu s Duchem Božím na příkaz Boží (2Kor 4,6) zasáhne srdce předem určeného člověka (Sk 2,37) a vdechne do něj právě tento Kristův život.

Křtem se ještě nikdo Kristovcem nestal. Nejsme v islámu, kde stačí odříkat šaháda. Žádný úkon ani rituál křesťana nedělá.

Proto je v ŘKC tolik formálních "věřících", prptože se snažíte rituály nahradit Boží práci, která se navíc děje pouze s Jeho vyvolenými od ustanovení světa, jejichž počet je předem uzavřen. 

no já bych toto netroufl. Je to stejné jako:

Nenazývejte na zemi nikoho otcem, jeden je Otec váš....

Přestože apoštol Pavel byl duchovním otcem mnoha věřících, NIKDY se tak nenechal nazývat od druhých. 

Takže přestože jsme každý z nás samostatná individualita jménem Petr, Pavel, Honza... Tak v nás žije Kristus, jsme s Ním jedno, ale nikdy bych se tak nenazval ani druhým jménem.

..."Proto nám Bůh implantoval Krista a tak naše svatost je Kristova. Jsme vším co je On, máme vše co má On a naše skutky jsou Jeho skutky. "...

To je jen nesouvislá slátanina výroků z Písma, docela hodně ostrádající zpětnou vazbu do naší reality:

..."Jsme vším co je On, máme vše co má On a naše skutky jsou Jeho skutky. "...

Opravdu si, Gregu, myslíš, že jsi Stvořitelem, Vykupitelem lidstva? Opravdu si o sobě myslíš, že jsi všemohoucím Bohem? Opravdu si o sobě myslíš, že máš už oslevené tělo jako Kristus , které může přicházet i zavřenými dveřmi?

Pán Ježíš uzdravoval nemocné, křísil mrtvé k životu.

Kolikpak mrtvých jsi ty už vzkřísil - když tedy údajně máš mít vše, co má Pán Ježíš?

..." A tím darem je Kristus, Jeho Život "...

A důsledkem tohoto daru je Kristova církev. NA TO TŘEBA NEZAPOMÍNAT!

Život v Kristu bez církve - to nejde!

Jako kdybychom prosili Boha za auto, ve kterém už dávno sedíme. 

S Kristem a v Kristu byl náš starý slabý, nečistý člověk ukřižován a náš nový člověk vzkříšen (Ř 6.kap).

To je fakt. Nemusíme o to prosit. To už je PRAVDA. Věříme nebo nevěříme této pravdě? 

Pokud říkáme - no my se snažíme, ale jsme slabí a nedaří se nám to, jak bychom chtěli. TAK TOTO JE NEVĚRA. Takto do Kristova odpočinutí nedojdeme (Žd 4).

  Principielně je to stejné, Gregu. Ale hodně, hodně se situace liší počty / poměry takových lidí a jejich situací.

  V denominacích, do kterých se lidi dostanou tak, že je někdo jako miminko poleje vodou a udělí jim tak svátost křtu, která z nich udělá "křesťana", je početně situace hodně jiná, než v církvích, kam přicházejí lidé podobně, jako v písmu - že jsou zasaženi v srdci, obrací se k Bohu a jsou pokřtěni Duchem svatým. 

  Zatímco v církvích jsou náboženští lidé běžně v menšině a je tam většina lidí, kteří mají Boží život, je to v denominacích naopak. 

  Když bude náboženský člověk v nějaké takové polévací denominaci, kde jsou všichni okolo na tom jako on, vydrží tam klidně do smrti a ani si toho nevšimne. Když se obrátí k Bohu a Bůh se ho dotkne, bude mít v té denominaci problém - a to často dost velký. Už jen když se zmíní, co s Bohem zažil.

  V křesťanské církvi je naopak většina lidí ráda za to, když se nějaký náboženský člověk obrátí k Bohu a Bůh mu dá život.

  A i u těch denominací je rozdíl mezi denominacemi, které jedou vyslovené démonská učení a uctívání materií a mezi denominacemi, které alespoň trošku vyučují to, co je v písmu. Je rozdíl, jestli je náboženských lidí 100% a nevyskytne se nikdo, kdo má život proti tomu, když alespoň někteří lidé znají Boží život a žijí ho, byť je jich jen pár procent. 

  A i u těch církví je rozdíl v poměru - když přicházejí do církve lidé a neobrací se, nepřijímají život a přizpůsobí se okolí, vezmou na sebe "křesťanskou" masku a snaží se žít to křesťanství, tak to nevadí, když je jich pár. Ale ve chvíli, kdy se počet náboženských lidí blíží vyšším desítkám procent, začínají té církvi vážné problémy, které jsou charakteristické. Náboženští lidé mají třeba tendenci vymýšlet nová a nová učení a snaží se je nutit druhým okolo sebe. Nebo se snaží mermomocí vymyslet nějaká pravidla, která by svázala život v církvi. Když je takový člověk jeden, dva, či několik, tak to církev zvládne. Ale když je jich sejde hodně a začnou se ve svých snahách podporovat.... ;-)

  Toník