Dnes ráno při ztišení mi jasně vytanula na mysli jedna myšlenka, která zněla. Křesťané se více zabývají volbou prezidenta než modlitbami za něho. Mám-li být upřímný, vůbec nejsem nadšen, zda se mám rozhodovat mezi bývalým ambiciózním školeným agentem komunistické kontrarozvědky a předsedou ZO KSČ, nebo nomenklaturním kádrem, radícím se s astrology a věštci, který šel na ruku farmaceutickým firmám v době covidové hysterie, zavřel na dlouho školy, vynutil si dočasně povinné očkování genovými vakcínami bez dlouhodobé klinické bezpečnosti, a zařadil nás tak mezi nejhůře postižené země.

Na druhou stranu je tato tristní skutečnost i odrazem církve, která nahradila evangelium pokání pohodovými a zábavnými kurzy; moc Ducha svatého torontskými Alfa atrakcemi; evangelizaci manažerskými triky; a učednictví následováním člověka. Paracírkevní organizace suplují církve stejně, jako neziskovky politické strany; křesťané se rozvádějí a píšou přitom knihy o zdravé rodině a vysluhují Večeři Páně pohanům a povzbuzují k tomu ostatní. Nečiní rozdíl mezi eucharistií a Večeří Páně a v Praze máme opět vztyčený protireformační kůl. Církve nejsou schopny rozpoznat skutečnou pandemii od agresivní reklamy farmaceutických koncernů, pomalu se modlí za co nejvíce mrtvých Rusů, a jistě se bojí i změny klimatu. Bůh nad tím vším asi podle nich ztratil kontrolu, a tak musíme začít jednat, jsme přece jeho tělem, bez kterého sám Kristus nemůže nic učinit, jinak budeme muset přepsat knihu Zjevení, kde lidstvo zahyne na přehřátí, aniž by stihlo Armageddon.

Někteří si jsou těchto věcí vědomi, a tak raději následují astrologické kazatele, kteří spočítali, že nás Kristus evakuuje do jednoho roku, a když k tomu nedojde, přidá se rok, a pak se jistě provede nějaký nový výpočet nebo se vše zduchovní. Tito křesťané k životu potřebují nové a nové zjevení a impulzy, a pokud přijdete se sebepitoresknější vizí a namluvíte ji na Youtube, mnohatisícovou sledovanost máte zajištěnu.

Mezitím se potichu připravuje cenzura, zákaz chovu dobytka a kuru. Dobrovolně se připravujeme o ropu, plyn, uhlí a dřevo. Vláda protlačuje zákon o pobytu cizích vojsk bez schválení Parlamentem ČR. Nebudeme jezdit auty, jíst maso a topit, a možná i narukujeme do války, kterou prý ČR bez jejího vyhlášení vede s Ruskem. Nakonec, jak řekl prorok tohoto nového světového řádu, nebudeme nic vlastnit a budeme šťastní. A tak zatímco se kácí sochy otrokářů, zdá se, že lidstvo dobrovolně směřuje do feudalismu nebo rovnou do otroctví. Tak jak se můžeme rozčilovat, že máme kandidáty, jaké máme?

Ale vážně, koho volit? Letos jsem se rozhodl, že pokud se zúčastním druhého kola, nikomu to neřeknu. Pokud zvítězí nesprávný kandidát a Milion chvilek vyjde do ulic (již se mu nepodařilo donutit soud rozhodnout dle jeho přání), už vidím, jak budu neustále vyslýchán a bombardován dotazy, koho jsem volil. Neřeknu! Možná ani nebudu mít co říct, jelikož se toho třeba vůbec nebudu účastnit.

Vybízím ale k jiné věci. Ať bude vládnout kdokoliv, stále bude mít vše v rukou Hospodin a bude jednat i podle našich modliteb a postojů. Představme si, že by KMS učinila zástupné pokání za Kurzy Alfa; ČEA a KAM by se omluvily za lobismus a manažerské fígle; letniční a charismatici by činili pokání z falešných proroctví o probuzení a nevytvářeli by další; novokalvinisté by se omluvili za rozbití BJB vlivem dravé zahraniční misie; církve by začaly věřit Písmu, opustily darwinismus, liberalismus a politiku; astrologičtí kazatelé by činili pokání z falešných předpovědí (například že 3. a 4. dávka vakcíny bude již znamením šelmy atd.). Co by následovalo?

Věřím, že stejně, jako se mohl egomaniak Nabukadnesar stát Božím ctitelem a lvu tak bylo dáno lidské srdce, tak by se mohlo stát každému našemu prezidentovi. Ovšem půjde-li to s námi z kopce, pak ani ten nejlepší prezident nic neprospěje. Kdysi vládl na Haiti, kde křesťani praktikují voodoo, filantrop a lékař François Duvalier, otcovsky obyvateli přezdívaný „papá Doc“, který byl přítelem Demose Shakariana. Ačkoliv miloval a praktikoval voodoo, obcházel vesnice a léčil její obyvatele penicilínem, který byl v té době nedostupný. Ušel pěšky stovky kilometrů, aby jako lékař zdarma ošetřil i ty nejchudší obyvatele. Ve volbách pak samozřejmě drtivě zvítězil. Již za pár dní své vlády udělal čistku v armádě a později si nechal nosit mrtvoly svých politických odpůrců. Dokonce prý osobně ukřižoval novorozeného syna jednoho z nich. Byl vídán, jak sedí oblečen v černém oděvu ve vaně a diskutuje s uřezanými hlavami svých odpůrců. Nakonec se prohlásil za nesmrtelného, doživotního prezidenta Haiti. 

Mnoho zemí světa má svého papá, ať už se jmenoval Kim, Mao nebo Pol, kteří mísili místní etnické náboženství s terorem. Obvykle bývali i (alespoň napoprvé) svobodně zvoleni. Jejich země se často v minulosti přikláněly ke křesťanství, ale církev zde selhávala.

Ale historie zná i člena NSDAP Oscara Schindlera, který organizoval uloupení polských uniforem, aby převlečení němečtí agenti mohli napadnout vysílač v Gliwicích a Hitler tak mohl mít záminku k napadení Polska. Později tento válečný zločinec a kariérista Schindler zachránil s nasazením vlastního života stovky židovských obyvatel před holocaustem. A tak zatímco Schindler obdržel od izraelské vlády vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“, dodnes má figurovat na polském seznamu válečných zločinců.

Co tím chci říct? Ať zvolíme kohokoliv, vždy bude v Božích rukou, které se často rády nechají pohnout pod vlivem modliteb jeho lidu. Když Izrael přebýval v babylónském zajetí, sdělil jim prorok Jeremiáš, že v požehnání Izraelců bude i požehnání Babylónu. Pro požehnání Josefovi Bůh žehnal Egyptu, a pro požehnání Jákobovi Bůh žehnal Lábanovi. V jedné písni se zpívá, že Bůh pro svůj lid žehná celou zem.

Možná si církev neuvědomuje, jak mnoho jí Bůh svěřil do rukou a namísto modliteb a zbožného života propadla politickým kláním a falešným učením. Pak i kdybychom si zvolili filantropa, může se stát temnou osobou, holdující okultismu. A i kdybychom si zvolili agenta Abwehru, může se z něho stát filantrop. Až příliš mi ta evokace okultista vs. agent připomíná současnost. Jakou cestou tedy půjdeme?