Modlář je po tomto duchovním zapomnění na Boha v duchovním stavu který jste vy dva nikdy nepoznali. Popíšu.

Procesu pohoršování nastane situace kdy modlářský duch již Boha nijak nevnímá ale vnímá všechno možné ostatní co od Boha není. Tehdy začne boží dítě vnímat své oddělení od Boha, tehdy se začne stávat modlářem. V tom okamžiku ještě není lidský duch zcela mrtvý, neb Boha sice nevnímá, ale ještě stále má schopnost Boha on line vnímat pokud se odstraní modlářská překážka. Pro tu schopnost stále existuje povědomý Boha se kterým lze být dnes a pořád, ale který mlčí a náhle nikde není. Ale tak již zbývá jenom ta vyprázdněná schopnost a nenaplněná touha našeho ducha Boha neustále vnímat, ale kde a jak? Ale přitom je čím. Technicky vyjádřeno- Bůh není naladěný na vašem přijímači. A to je ten okamžik kdy satan začne z vysíláním na frekvenci na kterou je přijímač špatně naladěný a bůh se ozve. A to je ten okamžik kdy zlý duch klamem strhne na sebe schopnost lidského ducha vnímat Boha, a to tak že se za boha sám začne vydávat. V lidském duchu se v tom okamžiku všechno obrátí jako ponožka naruby, a vlastnosti lidského ducha určené k poznání Boha jsou klamem přesměrované k poznávání zlého ducha který se za boha vydává aniž to ovšem modlář vůbec tuší. Aniž vůbec tuší že stanice kterou má naladěnou je dezinformační. Tak mocný je to klam. A život modláře podle tohoto poznání začne vypadat. Začne to vypadat podle pořadů které na svém přijímači sleduje. Což ostatně vidíme na zdejších modlářích, kam to až může zajít. 

Modlář se na toho svého falešného boha obrací pouze svým rozumem, a rozum který procesně neustále zpracovává staré i nové zkušenosti, poznatky a vjemy se nemůže stále věnovat jednomu a tomu samému. S Bohem nás nespojuje náš rozum, ale náš lidský duch a to duch zadává informace rozumu k procesnímu zpracování. Jenže u modláře je tomu jinak. Obrací se na toho svého falešného boha pouze a jenom rozumem, který zpracovává klamné duchovní informace.

A to je ta příčina i důkaz, že se modlář nemodlí k Bohu, že se o modlitbu vůbec nejedná.

Od Boha do a k našemu duchu stále a nepřetržitě něco přichází a v modlitbě zase třeba odchází a to všechno náš rozum zpracovává, ale nemusí hned a pořád, ale až na to přijde Bohem určený čas. Vnímaní Boha je to něco co v nás stále neustále probíhá, je to proces který neustále žijeme, je to to, co se nazývá životem v Bohu. To, že se někdy Bohu nevěnuji rozumem, neznamená že na Něho zapomínám, vždyť můj duch je u Něj pořád. A tak je tomu u Milky, Cizince, Williho, Brusle a Shony a to tady na GS společně dosvědčují v mnoha svým komentářích.

Nejde jenom o to, že Boha neustále vnímáme vším čím lidská duše dokáže vnímat, jde o to, že v sobě samých vnímáme ten proces neustále duchovní komunikace s Bohem, tu neustálou boží přítomnost a to celým svým bytím.. A to je modlitba v Duchu svatém, to je ten chrám Ducha těle, to je to srdce ve kterém Bůh sídlí. Přesně to!

Nyní se musím vrátit k tomu když tomu není tak, jak jsem to právě nyní popsal. A to proto, že nejde o nás milý bratři v Kristu, ale jde o ty co se kvůli satanskému klamu Bohem minuli.

Takže to nyní zopakuji.