poslal Aleš Franc Koho očekává CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE ? 4. díl
Dar proroctví
Dar proroctví jen v pravé církvi
Adventisté vždy zdůrazňují, že duchovní dary pokračují
až do dnešní doby, slouží k budování, a že mezi tyto dary církve
„poslední doby“ patří i dar proroctví.(1, str. 266) Na první
pohled by se proto mohlo zdát, že adventisté jsou charismatickou církví, v jejichž
řadách se vyskytují proroci. Byl by to však velký omyl. Vždyť
charizmatické hnutí je hnutím spiritistickým, jehož duch je jednou z ropuch
ze Zjevení, které vystupují z úst draka, dravé šelmy a falešného
proroka.(12, přednáška 19, str. 6) Úřad skutečného proroka zastává
Ellen Whiteová. Zrovna tak, jako byl Jan Křtitel vyslán před prvním příchodem
Páně, Whiteová je vyslána k službě před jeho druhým příchodem.
„Bůh vzbudí dalšího proroka, tak jako to učinil před
prvním příchodem Mesiáše – proroka, který by připravil lidi na Kristův
návrat, proroka, jenž nenapsal jediné slovo Bible. Proroka, který by mohl být
ženou, které by svěřil stejně velké poslání a poselství, jaké měl Jan
Křtitel…“(12, přednáška 23, str. 4)
Adventisté na úřadu Ellen Whiteové postavili i
eschatologii. Jak jsme již uvedli, věří, že jsou tou jedinou pravou a ryzí
církví, která je zobrazena v knize Zjevení, ve dvanácté kapitole.
„Zjevení označuje věrné věřící, kteří tvoří
ostatek jako ty, „kdo zachovávají svědectví Ježíšova (Zj 12,17)“ Z pozdějšího
rozhovoru mezi andělem a apoštolem Janem vyplývá, že výraz „Ježíšovo
svědectví“ označuje prorocké zjevení… Zjevení ukazuje, že církev
poslední doby bude vlastnit dva rozhodující znaky; její členové jsou ti,
„kteří ostříhají přikázání Boží a mají svědectví Ježíše
Krista“ – prorocký dar (Zj 12, 17) “ (1, str. 268)
Darem proroctví, kterým bude církev ostatku vedena, jsou
samozřejmě míněny spisy Ellen Whiteové, která je pojata jako jakýsi
lodivod, který vede loď církve ostatků, bez jehož hlasu není možné
dorazit k cíli. Kdo by se domníval, že mu k následování Krista
stačí pouze Písmo, staví na politováníhodném omylu. Kdo odmítá Ellen
Whiteovou, na Písmo ve skutečnosti nedbá.
„„Ale pro tuto část cesty“, říká, „jsem vám připravil
lodivoda“… musíte jej respektovat… Když však nabízí své služby,
staví se proti němu někteří členové posádky. „My máme původní příručku
a pokyny,“ říkají, „a ta nám úplně stačí. Spoléháme na ni a úplně
na ni, nechceme od tebe nic.“ Kdo nyní více dbá na původní příručku?
Ti, kdo odmítli lodivoda, nebo ti, kdo ho přijali tak, jak příručka
informovala?“(1, str. 269)
Podle adventistů má přijetí duchovního daru proroka
dokonce vést k jednotě víry a poznání. „Protože církev tohoto
stavu ještě nedosáhla, stále potřebuje všechny dary Ducha.“(1, str.
266) Whiteová dle adventistů splnila všechna kritéria pro tento úřad, „její
proroctví jsou v souladu s Písmem, naplňují se, nesou dobré ovoce
a uznávají Kristovo vtělení.“(1, str. 270 –271)
Tato proroctví jsou ale s Písmem v rozporu, popírají
Kristovy Božské atributy, neadventistické duchovní dary cejchují jako
satanské, vedou k vědomí vlastní výlučnosti a miliony lidí po celém
světě uvádějí k poddanství zákona. Navíc je evidentní, že spíše
než duchovně inspirována, byla opsána ze spisů velikánů, jako byl např.
zakladatel Mormonů Joseph Smith. Adventisté ve svém věroučném manuálu přesto
píší, že: „Dar proroctví se projevil ve službě Ellen G. Whiteové,
která patřila mezi zakladatele Církve adventistů sedmého dne.“(1,
str. 271)
Proroctví v praxi
Životopisec Ellen Whiteové podrobně popsal stav vytržení,
ve kterém Whiteová získávala instrukce a vize.
„Někteří se protlačili až k ní a sledovali zblízka,
co se děje. Na její tváři byl příjemný výraz. Jasně viděli, že nedýchá.
Zkusili tep a zjistili, že srdce jí bije normálně, a že na tvářích měla
přirozenou barvu. Měla otevřené oči a vypadala, jakoby upřeně hleděla do
dálky. Nedívala se netečně, ale spíš, jakoby pozorovala nějaké dění.
Jakákoliv snaha upoutat její pozornost selhala, protože naprosto nevnímala
své okolí, a vůbec si nebyla vědoma toho, co se kolem ní dělo. Na zkoušku
přinesli zrcátko a podrželi ho těsně u její tváře. Zrcadlo se vůbec
neorosilo. Potom přinesli svíčku a opět ji přinesli k jejímu nosu a
ústům, ale plamen se ani nepohnul. Občas přirozeným hlasem mluvila o tom,
co jí bylo ukázáno ve vidění, ale při tom vůbec nedýchala.
Chodila po místnosti, dělala jemná gesta a v krátkých
zvoláních mluvila o tom, co ve vidění viděla. Přestože naprosto nevnímala
své okolí, při tom, jak se ladně pohybovala po místnosti, neklopýtla, ani
do ničeho nenarazila. Dvě hodiny měla Ellen Whiteová vidění, za dvě
hodiny se ani jednou nenadechla. Pak, když vidění skončilo, hluboce se
nadechla a naplnila své prázdné plíce. Brzy zase přirozeně dýchala a začala
vnímat své okolí. V tomto vidění jí byly ukázány hlavní události
velkého sporu od počátku až k jeho závěru. Připadalo jí to, jako
kdyby byla přímo svědkem oněch událostí v době, kdy se odehrávaly.
Viděla pád Lucifera v době, kdy se ve vesmíru
objevil hřích a on byl se svými následovníky svržen na zem. Pak viděla
stvoření světa a slyšela plán spasení, který Bůh oznámil Adamovi a Evě.
Byla svědkem zkušeností patriarchů. Viděla Mojžíše, jak schází s hory
s deskami zákona na svých rukou. A byla odvedena až do doby Ježíše
Krista. Byla svědkem jeho narození, když přišel na tento svět a stal se členem
lidské rodiny. Byla svědkem Ježíšova života a jeho činnosti a pak také
jeho oběti na krutém golgatském kříži proto, abychom my měli život věčný.
A potom se v rychlém sledu obrazy měnily.
Byla svědkem nanebevstoupení Krista a viděla učedníky,
jak vyšli, aby rozšířili evangelium do všech končin země. Pak se zármutkem
sledovala odpadnutí, které následovalo v průběhu temných staletí.
Viděla velkého reformátora Martina Luthera. Pozorovala ho, jak přibíjí
teze na dveře chrámu ve Wittembergu. Byla svědkem zkušeností reformátorů
a mučednictví mnoha těch, kdo obětovali to nejdražší. Jak před ní probíhal
panoramatický obraz historických událostí, byla svědkem také znamení blízkého
Kristova příchodu. Byla dovedena až do dnešní doby a pak do budoucnosti.
Pak viděla Kristův příchod na nebeských oblacích. Objevil se před ní ve
vší úžasné vznešenosti… Prošla celým milleniem a spatřila novou zem,
zdálo se jí, že se dostala mezi svaté, kteří obdrželi své dědictví.“(27,
str. 14-17)
Prorocký hlas Whiteové se projevuje v životech jejich
oddaných následovníků dodnes. Badatelé na Andrewsově univerzitě,
ideologické základně adventismu, kde se spřádala i Síť (NET 98),
sestavili mezi čtenáři Whiteové anketu. Zjistili následující.
„Čtenáři těchto spisů mají užší vztah s Kristem,
větší jistotu svého postavení před Bohem a dokáží snáze rozpoznat své
duchovní dary. Mají větší pochopení pro podporu veřejné evangelizace a více
přispívají na místní misijní projekty, cítí se lépe připraveni pro vydávání
svědectví a také více svědčí a více se konkrétně zapojují do
evangelizačních programů…“(1, str. 274)
Tito lidé jsou tedy více oddáni adventistickým doktrínám
a jsou pro ně ochotni podstoupit více než jejich chladnější bratři, kteří
Whiteovou tolik nestudují.
Jiní však svědčí o tom, že ti, kteří její spisy
berou vážně, sklouzávají k cynismu, ztrátě víry a k izolacionismu.28
Hlas Ducha nebo epilepsie?
Molleurus Couperus v článku „The Significance of
Ellen White's Head Injury“ v Adventist Currents, z června
1985 však dává opatrně nahlédnout, že příčinou stavů paní Whiteové
mohlo být i něco zcela jiného než uchvácení duchem. Byly to, dle něho, záchvaty
temporální epilepsie, do kterých upadala a ve kterých přijímala své
vize. V závěru jeho práce, kde podrobně srovnává stavy Ellen Whiteové
s citáty a komentáři některých neurofyziologů, uvádí pětibodový závěr:
1. V dětství byla Ellen normální, psychicky i fyzicky
zdravá dívka až do okamžiku svých devíti let, kdy byla poraněna kamenem v
nosní části tváře a byla pro 3 týdny v bezvědomí. Došlo u ní k
rozsáhlému mozkovému poranění, následkem čehož si nebyla schopna na
svoji nehodu vzpomenout. Typ a umístění jejího poranění a dlouhodobé bezvědomí
spojené se ztrátou paměti se patrně nakonec vyvinuly v epileptické záchvaty.
2. Její sny a vize začaly ve věku patnácti let, šest let
po její nehodě, a pokračovaly během celého jejího života. Když se tyto
zkušenosti porovnají se záchvaty temporální epilepsie, nalezneme zde typické
příznaky komplexních záchvatů.
3. Její chování bylo srovnáno se třemi temporálními
epileptiky a bylo nalezeno jako shodné. Byl diskutován i obrovský Ellenin výkon
v množství napsaných spisů, kterému se málokdo vyrovná. Ellen měla
zvyk půjčovat si volně pasáže jiných autorů bez udání zdroje, což je
vysvětlitelné její hypergrafií a také částečným vzděláním; dokončila
pouze třetí třídu, a vypůjčování pasáží ji umožnilo zahrnovat myšlenky,
které by sama formulovat nedovedla. Ačkoliv prohlašovala, že nevěděla o
tom, že u literárních citací by měly být uvedeny zdroje, v některých
svých dřívějších pracích citáty těch, z nich si vypůjčovala,
velmi podrobně uváděla. To je jasně vidět v pracích J. N. Andrewse, od
kterého čerpala již velmi brzy.
4. Dalším epileptickým syndromem Ellen, který je dodnes
viditelný v jejích spisech a který byl pozorován i v její řeči, je
tendence držet se slova, výrazu nebo myšlenky a neustále ji dokola opakovat.
Nejvíce je to patrné tam, kde dochází k opakování jediného slova,
např. ve větě, která je přičítána Kristu: „Má krev, Otče, má
krev, má krev“ nebo když je anděl přinucen říci, „nikdy, nikdy,
nikdy“ nebo kde ona sama říká „psát, psát, psát, psát“
nebo „Temnota! Temnota! Samá temnota! Taková temnota!“ A jinde,“ryzí,
ryzí, ryzí, Bůh je ryzí“. Toto opakování je obsaženo téměř ve všech
raných spisech Whiteové a taktéž se objevuje v psaných textech jiných
osob, trpících temporální epilepsií. Jak se ukázalo, editace pozdějších
spisů tato opakování odstranila, ale ne všechna. Nejnápadnější bylo její
používání spojení „Viděla jsem“, kde místy až každá věta
začala tímto opakovaným úvodem.
5. Její spisy a řeč měly i jiné charakteristiky, které
jsou běžné u této formy epilepsie, jako absence nadsázky, nestřízlivost,
podezíravost k motivům druhých, těžkopádnost, hypermoralismus a hyperetičnost.
Její spisy zahrnují dlouhé popisy chyb a nedostatků jiných a reinterpretace
slov a činů členů církve, doprovozené jejich zavržením. Ruku v ruce
s tím kladla velký význam své vlastní práci a popisu strašných následků
plynoucích z ignorování její rady. Její hyperetické požadavky zahrnovaly
zákazy dětem hrát si v sobotu, nošení jistých druhů oděvu a odsouzení
tenisu, košíkové, kriketu a jízdy na bicyklu. Takové charakteristiky jejího
myšlení a mínění lze pravděpodobně přičíst následkům z jejího
zranění....
Učení o věcech posledních
Svět před příchodem Krista
Těsně před příchodem Krista, po adventistickém probuzení
„pozdního deště“, bude následovat doba úpadku. Lidé budou sobečtí a
chamtiví a bez lásky, což nakonec vyústí v nastolení celosvětového
padlého náboženského systému představovaným papežstvím, jež je
zobrazeno desetihlavou šelmou. Papežství bylo sice roku 1798 smrtelně zraněno,
avšak nyní vstalo z mrtvých, aby svedlo všechny obyvatele země. Tehdy
satan vytvoří nesvatou konfederaci draka, šelmy a falešného proroka. Jedinými,
kteří zůstanou pevnými a nesvedenými, budou právě ti, kteří budou
zachovávat přikázání Boží, rozuměj desatero - včetně svěcení soboty,
tedy adventisté, a ti jediní také nepodlehnou svodu.
„Satan a jeho pomocníci vytvoří konfederaci zla,
symbolizovanou nesvatou trojicí draka, šelmy a falešného proroka, který svádí
svět (Zj 16,13-14; srov. 13,13-14). Pouze ti, kteří se nechávají vést Biblí
a „zachovávají přikázání Boží a věrnost Ježíši“ (Zj 14,12),
mohou úspěšně odolat ohromujícímu svodu tohoto svazku. (1, str. 404)
Papežský antikristovský systém nakonec zpochybní odluku
církve od státu, zcela zruší náboženskou svobodu, skrze světové vlády získá
ekonomickou nadvládu a tomu, kdo se danému náboženskému systému nepřizpůsobí,
znemožní nakupovat a prodávat.
Falešné učení o tom, že Kristus svým ukřižováním
zrušil zákon, povede k nárůstu bezbožnosti a zvýšení zločinnosti,
sexuální nezdrženlivosti, rozvodovosti a zvýšenému počtu potratů.
Nakonec povstane národ proti národu, nastanou zemětřesení, hlad a velká
znamení z nebes.
„Náboženská svoboda získaná za velkou cenu, zaručená
odlukou církve od státu, bude postupně zpochybněna a nakonec zrušena…
Pohrdání Božím zákonem vedlo ke zvýšení zločinnosti a nemorálního
jednání… Sexuální revoluce má za následek šokující vzrůst
rozvodovosti… děsivý počet potratů, široce rozšířená homosexualita mužů
a žen…“ (1, str. 404 – 405)
Dravé šelmy vládnou světem
Život na zemi před příchodem Krista bude představován
satanovou vládou v období velkého odpadnutí, kdy se vlády na zemi
ujmou dvě jím inspirované šelmy. Tou první, desetihlavou, jak už jsme řekli,
bude moc papežství.
„První šelma tedy vzniká uprostřed velkých národů a
lidí v dějinách. Jediná celosvětová nábožensko politická mocnost,
o které můžeme říci, že v průběhu temného středověku povstala
uprostřed historických, velkých národů, je římské papežství.“
(12, přednáška 18, str. 2)
Druhou šelmou, kterou ortodoxní křesťanství již od dob
první církve považuje za antikrista, zde však - jelikož adventisté nepovažují
antikrista za osobu, nýbrž systém - ztělesňuje něco docela odlišného.
„Kdo je druhá šelma…? Podíváme-li se na historické
pozadí a na časové zarámování jejího vzniku, je jen jedna mezinárodní
mocnost, která splňuje prorocký popis – a to jsou spojené státy americké.“
(12, přednáška 18, str. 3)
Pro potvrzení amerického původu dvourohé šelmy existuje
pro adventisty nezvratný důkaz v podobě existence jejích dvou rohů.
„To jsou tak významné aspekty, že mnozí vykladači
tohoto proroctví vidí význam dvou rohů v… dědictví občanské a náboženské
svobody.“ (12, přednáška 18, str. 4)
Avšak tímto významným vykladačem není nikdo jiný než
Ellen Whiteová, která napsala:
„Proroctví ve Zjevení 13. Kapitole říká, že moc znázorněná
šelmou se dvěma beránčími rohy přinutí „zemi a její obyvatele“, aby
se klaněli papežství – které v proroctví představuje šelma podobná
levhartu. Šelma se dvěma rohy také navede „obyvatele země, aby postavili
sochu té šelmě“. Navíc přinutí všechny, „malé i velké, bohaté i
chudé, svobodné i otroky“, aby přijali cejch (znamení) šelmy (Zj 13,11
– 16). Jak jsme již uvedli, moc představená v proroctví šelmou s beránčími
rohy jsou Spojené státy. Proroctví se vyplní, až Spojené státy budou
vynucovat zachovávání neděle, kterou Řím pokládá za zvláštní uznání
své svrchovanosti.“ (26, str. 362)
Prostudujeme-li blíže adventistickou eschatologii, zjistíme,
že druhou šelmou je také falešný prorok, v němž adventisté
rozpoznali Spojené státy americké. „Falešný prorok je jiným termínem
pro druhou šelmu ze Zjevení 13. kapitoly.“(12, přednáška 19, str.
3-4) To znamená, že USA a falešný prorok jsou pro adventisty synonymem. Falešný
prorok se tedy stane ústy Říma, aby svedl celý svět.
Neděle namísto soboty
Spojené státy americké sehrají ke sklonku světa velmi
smutnou úlohu. Pod pláštíkem křesťanství nakonec prosadí zákonné uctívání
neděle namísto soboty. A nejen to, ve spojení dvou šelem, tj. římského
papežství a amerického imperialismu, nakonec bude celý svět nucen uctívat
Boha v satanem podvrženém dni.
„V poslední době mě znepokojuje rostoucí hnutí v mé
zemi, které se snaží prosadit změnu ústavy, aby v amerických školách
byla dovolena modlitba… to, že křesťanská pravice začíná používat
politické pány, aby prosadila modlitbu, je jen předzvěst toho, že jednoho
dne tato nábožensko-politická koalice nakonec bude toužit po tom, aby přikazovala
celému národu, v který den se má modlit. Jistě chápete mé znepokojení,
když věřím, že sobota je jediným ustanoveným dnem bohoslužby a uctívání
stvořitele. Proroctví jasně říká, že tento náboženský program se
nebude týkat jen Spojených států, ale že bude snaha vnutit ho celému světu.“
(12, přednáška 18, str. 5)
To, čeho se bude satan v poslední době snažit docílit
tedy bude to, aby prostřednictvím římského papežství za pomoci výkonné
moci USA celý svět upadl v modloslužbu a uctíval Stvořitele ve falešný
den. „To je to, co se stane na konci. Řím a Amerika, vy a já.“ (12, přednáška 18,s tr.
5)
Tři nečistí duchové
Velké spojenectví falešného proroka, draka a šelmy
nakonec povede k vyjití tří nečistých duchů, podobných ropuchám,
které mají shromáždit světové vůdce k boji proti křesťanům, kteří
budou světit sedmý den. O třech nečistých duších se zmiňovala již Ellen
Whiteová, která v nich rozeznávala různé formy spiritismu.(26, str.
353) V jejím duchu tento výklad přebrali i její následovníci, kteří
toto učení podrobněji rozpracovali.
Různé formy, které na sebe tito duchové budou brát, se
projeví zhruba ve třech rovinách. První manifestací těchto duchů jsou
marijánská zjevení. V tomto směru se velmi zasloužil i Jan Pavel II,
který z Marie učinil sjednocující prvek své služby. Papež se domnívá,
že Mariina přímluva mu zachránila život, ukončila období komunismu v Evropě
tím, že Rusko bylo zasvěceno Mariinu neposkvrněnému srdci, což se stalo v roce
1984, krátce před tím, než k moci přišel michail Gorbačov. (12, přednáška
19, str. 6)
Jinou manifestací ropušného ducha je produkce Hollywoodu,
zabývající se posmrtným životem a snažící se lidstvu namluvit, že smrt
není zlá, a že smrtí nic nekončí. (12, přednáška 19, str. 6)
A konečně třetí manifestací je charizmatické hnutí,
kterému se otevřely protestantské církve a které je maskovanou manifestací
satanských sil.
„Pat Robertson se může před televizními kamerami
modlit, aby hurikán odešel z pobřeží Karoliny. Ernest Engely může před
vašima očima někoho uzdravit. A i když se skeptičtí analytikové mohou
pokusit odhalit podvod nebo nějaký trik, skutečností zůstává, že prostřednictvím
obrovské vlny charismatického hnutí v tomto národě jsou Američané
nuceni věřit padělkům zázraků a jazyků a nadpřirozeným projevům, které
stejně jako mariánská zjevení lidi nenápadně a tiše připravují na
obrovský závěrečný podvod, jenž Lucifer uskuteční na této planetě.“(12,
přednáška 19, str. 6)
Velké soužení
Velké soužení nastane po sjednocení padlého křesťanstva
- které se bude bláhově domnívat, že Boha je možné uctívat v nesprávný
den - s politickou světovládou. Bude to v době, kdy Kristus v nebeské
svatyni dokoná dílo smíření a uzavře tak dveře k obdržení milosti.
Tím také skončí jeho přímluvná služba ve svatyni a milióny sobotu světících
křesťanů tak na čas zůstanou bez přímluvce. Tehdy se naplní slova z knihy
Zjevení: „kdo jsi svatý, posvěť se ještě a kdo škodíš, škoď ještě.“
„Až skončí poselství třetího anděla, přestane se
Kristova milost přimlouvat za hříšné obyvatele světa. Boží lid splnil svůj
úkol, obdržel „pozdní déšť“, „čas odpočinutí“, rozvlažení od
Hospodina, a je připraven pro nastávající dobu zkoušky. Andělé spěchají
sem a tam. Anděl, vracející se ze země, ohlašuje, že jeho úkol skončil.
Na svět přišla závěrečná zkouška a všichni, kdo zůstali věrni Božím
přikázáním, dostali „pečeť živého Boha.“ Tehdy Pán Ježíš ukončí
svou prostřednickou službu v nebeské svatyni. Pozvedne ruce a pronese
silným hlasem: „Dokonáno jest!“ Zástupy andělů složí své koruny, když
Ježíš Kristus slavnostně oznámí: „Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo
je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane
spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.“ (Zj 22,11) Případ každého
člověka bude již rozhodnut, buď k životu, nebo k smrti.“
(26, str. 385)
Nastane kruté pronásledování křesťanů, neboť „v
té době budou muset věřící žít před svatým Bohem bez přímluvce.“
(26, str. 385) Satan proto zavede lidstvo do závěrečné doby soužení a veškerá
lidská nenávist zloba a hněv bude namířena proti jediné a pravé církvi,
která se držela soboty.
„Protože se sobota stane předmětem sporu v celém křesťanstvu
a protože se církve spojí se světskými úřady, aby vynutily uctívání
neděle, stane se předmětem všeobecného zatracování malá menšina, která
bude vytrvale odmítat podrobit se názoru většiny.“(26, str. 385)
Zlo, které se v té době projeví, bude tak strašné,
že bude formální křesťany vést k vyznávání hříchů, avšak
jejich pokání bude marné, neboť dveře milosti budou již zavřeny. Budou se
konat nadpřirozené zázraky z moci démonů, až nakonec satan napodobí
Kristův příchod.
„Vrcholným činem veškerého podvodného dramatu bude
satanovo napodobení Ježíše Krista… V různých částech země se
satan lidem ukáže jako vznešená bytost oslňující krásy podobající se
Božímu Synu, jak ho popisuje Jan ve Zjevení (Zj 1,13-15). Slávu, která ho
bude obklopovat, nepřekoná nic, co dosud spatřilo lidské oko. Zazní vítězoslavné
volání: „Kristus přichází! Kristus přichází!“ Lidé budou padat před
ním v úctě na zem, on pozvedne ruce a bude jim žehnat jako Kristus žehnal
svým učedníkům, kteří žili na zemi. Jeho hlas bude měkký a podmanivý,
a přitom melodický. Laskavým hlasem zopakuje některé z pravd, které
kdysi vyslovil Spasitel, bude uzdravovat lidské nemoci a pak bude lidem tvrdit,
že změnil sobotu na neděli a bude všem přikazovat, aby světili den, kterému
on požehnal. Bude prohlašovat, že lidé, kteří stále zachovávají sedmý
den, se rouhají jeho jménu tím, že neposlouchají jeho anděly, které k nim
poslal se světlem a pravdou.To bude klam, kterému takřka nebude možné
odolat. “ (26, str. 391)
Jediní uctívači soboty, vyzbrojeni darem proroctví, budou
schopni těmto podvodům čelit. Avšak různé dekrety, které budou vydány církevními
představiteli, nakonec zruší ochranu náboženské svobody a praví křesťané
se stanou lovnou zvěří, která bude štvána. Nakonec se tito uchýlí do
pustých míst, bažin a pouští. Mnoho z těchto lidí však upadne do
nespravedlivého a krutého otroctví.
„Budou zajímáni, vsazováni do vězení, odsuzováni na
smrt, někteří budou ponecháváni v odporných vězeňských kobkách,
aby tam zahynuli hlady.“(26, str. 392)
Bůh však na svůj lid nezapomněl a bude obyvatele země
trestat krutými ranami. Slunce bude spalovat lidi hroznou výhní, uschnou
stromy, vyschne voda. Toho nezůstane ušetřen ani Boží, sobotu stále světící
lid. Nakonec nastane doba, kdy se svedení lidé jedné noci rozhodnou uštědřit
sobotní sektě zničující úder, a budou chtít vyvraždit všechny její členy.
Kristus přichází
Kristův příchod se uskuteční v hodině dvanácté,
v době, kdy praví křesťané budou stát na pokraji smrti z rukou
svých pronásledovatelů.
„Davy zlých lidí se budou chystat vtrhnout na své oběti
s vítězoslavným pokřikem, s posměchem a proklínáním, ale v tom
padne na zemi hustá mlha, černější než nejtemnější noc. Pak se na nebi
objeví duha, zářící slávou Božího trůnu, a bude se zdát, že obklopuje
každý hlouček modlících se lidí. Rozzuřené davy se náhle zastaví.
Jejich posměšný křik ustane. Zapomenou, proti komu směřovalo jejich vražedné
běsnění. S hroznými předtuchami budou sledovat znamení Boží smlouvy
a budou se chtít skrýt před její pronikavou září.“(26, str. 398)
V této době se otevře nebe a svatí spatří Syna člověka
sedícího na trůnu, v temnotě noci se objeví slunce a rozzáří se v plné
své síle, voda přestane téci, nastane hrozné zemětřesení a země se
rozkymácí. Padlí andělé uznají Kristovo božství a budou se třást před
jeho mocí.
Poté se otevřou hroby a nastane vzkříšení zesnulých
spravedlivých a zbědovaní věřící obléknou nesmrtelnost. Zde se však
poselství některých adventistů rozcházejí. Když čteme spisy Whiteové,
které mnohdy hýří barvitostí popisu jednotlivých událostí na úkor
logiky a přesné souslednosti jednotlivých dějů, dozvíme se, že při
Kristově příchodu procitnou i nespravedliví:
„Hroby se otevřou a „mnozí z těch, kteří spí v prachu
země, procitnou; jedni k životu věčnému a druzí k věčné hrůze”
(Da 12,2). Všichni, kdo zemřeli s vírou v poselství třetího anděla,
vyjdou z hrobu oslaveni, aby slyšeli smlouvu pokoje spolu s těmi,
kdo zachovávali Boží zákon. Také ti „kdo ho probodli“ (Zj 1,7), kdo se
vysmívali smrtelnému zápasu Ježíše Krista a zesměšňovali jej, i
nejzarputilejší odpůrci jeho pravdy a jeho lidu budou vzkříšeni, aby ho
spatřili v jeho slávě a aby uviděli, jakou odplatu dostanou věrní a
poslušní.“ (26, str. 399)
Podle Whiteové druhý Kristův příchod spatří „krutý
Herodes“, dále „vojáci, kteří ho bezbožnýma rukama oblékli do
rudého pláště“ a „lidé kteří zabíjeli hřeby do jeho
rukou.“ (26, str. 402-403)
Whiteová, která dále viděla, jak se v otevřeným
nebi objeví desky desatera a jak se v dáli objeví malý černý mráček,
který se bude zvětšovat, až se z něho vyklube Syn člověka, zjevně
tyto události stavěla na svých viděních, avšak svoji teologii nedomyslela.
Pokud by při druhém Kristově příchodu vstali i nevěřící, museli by, dle
adventistické teologie, v zápětí zahynout. Avšak museli by být znovu
vzkříšeni na konci tisíciletého království a již potřetí ve svém životě
zemřít.
Autoři, kteří o mnoho let později formulovali
adventistické doktríny, proto při prvním Kristově příchodu nechali vstát
pouze sedmý den světící křesťany a nevěřící a nesedmidenní křesťany
zatím nechali spát v prachu země. Podle současné teologie tedy při
Kristově příchodu vstanou pouze věřící svatí.
„Lidé, kteří povstanou při prvním vzkříšení jsou
„blahoslavení a svatí“ (Zj 20,6). Nezakusí druhou smrt v hořícím
jezeře na konci tisíciletí (Zj 20,14). K tomuto vzkříšení k životu
a nesrtelnosti (J 5,29; K 15,52-53) dojde při druhém příchodu Ježíše
Krista.“ (1, str. 421)
Nesobotní křesťané a pohané vstanou až na konci tisíciletého
království. „Nespravedliví vstanou při druhém vzkříšení, ke kterému
dojde na konci tisíciletí.“ (1, str. 421)
Na každý pád však bude úděl těch, kteří se vzepřeli
světit sobotu, neradostný. Falešný Babylon bude zničen ohněm a ostatní
nevěřící zahynou.
„V této době Bůh zničí Babylón, spojení všech
odpadlých náboženství. „Bude zničen ohněm (Zj 18,8)… Ostatní bezbožní
„byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce“ – Ježíše
Krista, Pána.“ (Zj 19, 20-21).“(1, str. 421)
Kristův druhý příchod tedy bude znamenat vytržení svatých
do nebe a zahubení všech sobotu nesvětících lidí. Na zemi zůstane pouze
satan.
„Když spravedliví půjdou při druhém příchodu „v
oblacích vzhůru vstříc Pánu“, jejich cílem je nebe, ne země, kterou
opustili. Ježíš Kristus tehdy ještě neustanoví své království slávy na
zemi. Učiní tak až na konci milénia.“ (1, str. 429)
Tisíciletá říše
Po vytržení svatých do nebe nastane na zemi tisícileté
království. Nepůjde však o žádnou vládu Krista nad Zemí, jak se nesprávně
domnívají křesťané. Jediným, kdo zbude na zemi, je satan. Země zůstane
pustá a prázdná po dobu tisíce let.
„Protože spravedliví vystoupí do nebe, aby byli s Pánem,
a bezbožní budou zničeni při jeho příchodu, zůstane země na nějaký čas
lidmi neobydlena. Písmo poukazuje na takovou situaci. Prorok Jeremjáš řekl:
„Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl
jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a
hle, nikde žádný člověk.“ (Jr 4,23-25) (1, str. 429)
V tomto čase budou věřící v nebi vládnout
spolu s Kristem. To znamená, že z nebeských knih budou posuzovat,
zda Bůh skutečně jednal spravedlivě a zda jsou pravdivá satanova nařčení.
Po vyšetřovacím soudu, který v nebeské svatyni probíhá od roku 1844
a který musí proběhnout do Kristova příchodu, dojde během tisíciletého
království k soudu poslednímu. Křesťané zde budou soudit skutky padlých
lidí a padlých andělů. Nebudou to však tito, kdo budou souzeni, vždyť spí
ve svých hrobech a na čas přestali existovat. Bude to sám Bůh, který dá
nyní nahlédnout do svých spisů, zda v jejich životech jednal správně.
„Protože je Bůh soudcem, který je ochoten dát nahlédnout
do svých rozhodnutí. Bůh rozhodl, že proběhne další soud pro užitek jeho
přátel, jeho dětí, které přišly domů. A tak otvírá všechny soudní
dokumenty. Ukazuje všechny soudní důkazy. Pak říká: Prosím, zkoumejte má
rozhodnutí a řekněte mi, zda-li jsem udělal správnou věc.“ (12, přednáška
26, str. 5)
Bůh v tomto období bude svému stvoření po tisíc
let vysvětlovat, že jednal správně. Bude utírat slzy s očí těm,
jejichž známí se do království nedostali, neboť nezachovali Ježíšova přikázání
a nezískali tak věčnou pečeť sabatu.
Tohoto soudu se budou účastnit i vesmírní Adamové, kteří
spolu se vzkříšenými lidmi budou zkoumat knihy záznamů.
„Během tisíciletí měli vykoupení příležitost
zkoumat spravedlnost Božího jednání s každou bytostí ve vesmíru. Nyní
samotní odsouzení –včetně satana a jeho andělů- potvrdí spravedlnost Božího
jednání.“ (1, str. 433)
Svázání satana
Když Kristus dokoná dílo smíření v nebeské
svatyni a vloží hříchy svého lidu na satana, bude tento, podobně jako
kozel Azazel, vyhnán do pustiny, kde ponese nepravost lidu po dobu tisíce let.
„Satan však musí nést odpovědnost za všechny hříchy,
ke kterým svedl zachráněné. A stejně jako „připravený muž“ vedl
kozla do pouště země, tak Bůh vyhostí satana do zpustošené a neobydlené
země.“ (1, str. 430)
Jelikož v tisíciletém království zůstane země
pustá a prázdná, neboť křesťané budou s Kristem v nebi, bude ďábel
svázán tíživou okolností, že nemá koho pokoušet. „A nyní, po tisíc
let satan musí sedět „svázán“ okolnostmi své vzpoury. Nemá, koho by
pokoušel, není zde nikdo, koho by sváděl – nikdo, jen on sám.“ (26,
přednáška 19, str. 3-4)
„Během milénia bude satan nesmírně trpět. Bude uvězněn
spolu se svými anděly na zpustošené zemi a nebude moci svádět, což byla
jeho činnost, která ho trvale zaměstnávala. Bude nucen pohlížet na výsledky
své vzpoury proti Bohu a jeho zákonu.“ (1, str. 432)
Toto vysvětlení je z hlediska adventistické teologie
jediné možné, neboť adventisté existenci pekla neuznávají a jakékoliv zmínky
o zlých andělech svázaných v podsvětí (2 Pt 2,4 a Ju 1,6) proto
alegorizují. Pokud však Písmo přeci jen mluví o „temné propasti podsvětí“,
je zde opět k dispozici teorie „myšlenkové“ nikoliv „verbální“
inspirace Písma.
„Petr, který psal křesťanům žijícím v helénské
kultuře, používá pro ně tento známý specifický termín, ale užívá ho
jinak než řecká mytologie, kde označoval peklo. Tomuto slovu, které se dá
přeložit také jako „propast podsvětí“, zřejmě dává obrazný význam
vězení (viz kralický překlad „strhna do žaláře“). Podle Petra jsou
padlí andělé uvězněni na naší zemi jako ve vězení (žádné specifické
místo se neudává) a čekají na soud.“ (11, str. 14)
Tedy, jak satan, který bude na tisíc let svázán, tak padlí
andělé, kteří jsou spoutání v podsvětí pro den soudu, jsou ve skutečnosti
zde na zemi svázáni pouze pro ně nepříznivými okolnostmi.
Ačkoliv má tato teorie mnoho slabých míst a dalo by se s ní
úspěšně polemizovat z mnoha úhlů, snad nejpřesvědčivěji ji lze
zpochybnit tím, že samotní padlí andělé, kteří již na zemi působili v době
Kristovy pozemské služby a kteří dokonce ovládali pozemšťany, Ježíše
prosili, aby je právě do propasti neposílal. „A prosili Ježíše, jen
aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.“ (L 8,31)
Jestliže tedy podsvětím je míněn tento svět a tito andělé
na světě již byli, kde leží ona propast?
Druhé vzkříšení
„Po skončení období jednoho tisíce let se Ježíš
Kristus opět vrátí na Zem. Bude ho doprovázet zástup vykoupených lidí a
andělů. Sestoupí v úžasné vznešenosti a přikáže bezbožným mrtvým,
aby vstali a přijali svůj rozsudek. Povstanou jako mohutný zástup, nespočetný
jako zrnka písku na břehu moře. Budou se podstatně lišit od těch, kdo
vstali při prvním vzkříšení. Spravedliví byli proměněni, oděni nekonečným
mládím a krásou. Bezbožní však ponesou stopy nemoci a smrti.“ (26,
str. 415)
Na konci tisíciletého království bude vzkříšení bezbožných,
které ďábel, který do té doby neměl koho pokoušet, svede k boji
proti městu svatých.
„Svým oklamaným poddaným se představí jako zachránce,
bude je ujišťovat, že z hrobů je vyvedla jeho moc a že je chce zachránit
před nejkrutější tyranií. Satan využije nepřítomnosti Ježíše Krista
mezi lidmi na zemi, a bude konat zázraky, aby podepřel svá tvrzení. Ze slabých
udělá silné a všem vdechne svého ducha a svou energii. Navrhne, že je
povede proti vykoupeným a zmocní Božího města. S ďábelskou radostí
bude ukazovat na nesčetné miliony lidí, kteří byli vzkříšení z mrtvých,
a prohlásí, že jako jejich vůdce město dobude a znovu získá svůj trůn a
své panství.“ (26, str. 416)
To proto, aby se ukázalo, že srdce sobotu nesvětících zůstalo
ve vzdoru, a aby pozemští i mimozemští obyvatelé mohli na vlastní oči vidět
závěrečný zlatý hřeb Boží sebeobhajoby.
„Kdyby je Bůh nechal mrtvé, mohly by zůstat nezodpovězeny
otázky. Skutečně si nakonec zvolili, že nebudou Božími přáteli…? Změní
se jejich rozhodnutí? Smutným záznamem ve Zjevení 20 je, že se znovu budou
snažit dobýt město.“ (12, přednáška 26, str. 7)
Ačkoliv bude nevěřícím lidem poskytnuta po jejich smrti
ještě jedna šance, jejich srdce zůstanou neoblomná.
„Ti, kteří odmítli Boha, jeho pomoc a jeho principy,
zahynou při druhém příchodu, ale pak budou vzkříšeni. Nezměnili se však.
Budou chtít pokračovat dál ve svém hříšném životě, budou chtít zaútočit
na Ježíše a jeho vykoupené… Vidíte vně Jeruzaléma někoho, kdo by se
chtěl změnit? Mají důkazy a přes to nečiní pokání.“ Právě toto je
podle mne důvod, proč Bůh opět vzkřísí bezbožné. Kdyby toto vzkříšení
nemělo velký význam pro celý vesmír, bylo by nesmírně krutým a nelidským
činem“ (7, str. 13)
Neučiní pokání, aby se mohli radovat z věčného
sabatu a navěky plnit Boží přikázání, a to přesto, že budou v otázce
spasení poučeni.
„Tito vzkříšení „bezbožní“ lidé jsou nejen
podrobně seznámeni s dějinami spásy (v panoramatu světa jsou vysvětleny
dějiny světa a osvětlen případ každého jednotlivce), ale jejich postoj k této
vznešené skutečnosti ukazuje celému vesmíru, že jejich srdce je „blátem“,
které se pod vlivem paprsků Boží lásky jen zatvrzuje. Navzdory tomu, že
byli seznámeni s pravdou, že dostali ty nejsprávnější informace co
nejlepším způsobem, ničeho nelitují, nechtějí se změnit, ale šikují
se, aby dobyli a urvali, co se dá. Jsou zatvrzelí. To, že spolu s padlými
anděly a satanem útočí na svaté Boží město, Nový Jeruzalém, zřetelně
dokazuje, jaký mají charakter.“(11, str. 29)
Verdikt posledního soudu
Na posledním soudu už nebude de fakto koho soudit. Půjde
pouze o zničení bezbožných vzkříšených dobývajících město svatých,
kterému bude předcházet vynesení rozsudku nad těmi, kteří se zdráhali světit
sedmý den týdne, velký princip stvoření a celého vesmíru. Stane se tak,
když bezbožní budou dobývat Jeruzalém.
„Satanovo vojsko město obklíčí a bude se připravovat k útoku.
Pán Ježíš se znovu ukáže svým nepřátelům. Vysoko nad městem, na
podkladě ze zářícího zlata se ukáže velký a vyvýšený trůn. Na trůn
se posadí boží Syn a kolem něho se shromáždí obyvatelé jeho království…
nejblíže trůnu budou stát lidé, kteří kdysi horlili pro satanovu věc,
byli však vychváceni jako „oharek z ohně“ a následovali svého
Spasitele hlubokou vnitřní oddaností. Vedle nich budou stát ti, kdo si vypěstovali
dokonalou křesťanskou povahu v prostředí klamu a nevěry, lidé kteří
dodržovali Boží zákon, když jej křesťanský svět považoval za neplatný,
a dále miliony těch, kdo ve všech dobách byli mučeni pro svou víru. Za
nimi bude stát „tak velký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst…“
(26 str. 417)
V této době nastane i „závěrečná korunovace
Božího Syna.“(1, str. 417) Tehdy bude Boží lid stát uvnitř města
a radovat se, avšak Boží nepřátelé se při tomto pohledu budou chvět
strachy. Nastane vynesení rozsudku.
„Když se celé lidstvo shromáždí kolem trůnu – někteří
v bezpečí uvnitř města, jiní vně, vyděšeni přítomností Soudce, Bůh
vykoná poslední fázi soudu… Tato výkonná fáze soudu proběhne na základě
otevřených knih Božích záznamů… Potom Bůh vynese rozsudek smrti.“
(1, str 433)
Ellen Whiteová tuto fázi popsala v sytých barvách,
viděla satana přemoženého Boží přítomností vzdávajícího poctu Bohu,
viděla zástupy na smrt odsouzených jak volají Kristu sláva, avšak nic
naplat, jejich srdce zůstalo neoblomné. Pro toto neoblomné srdce sobotě odpírajících
bytostí sestoupí oheň z nebe, Gehena, a jednou provždy očistí zemi od
hříchu.
„Oheň, jenž sestoupí z nebe, pouze očistí zemi
a odstraní poslední zbytky hříchu.“ (12, přednáška 19, str.
3-4) Od Boha z nebe sestoupí oheň. Země se otevře , ukáží se
zbraně ukryté v jejich hlubinách. z každé propasti vyšlehnou
stravující plameny. i skály budou hořet… povrch země bude jako jediná
roztavená hmota – obrovské vařící ohnivé moře. bude to čas soudu a záhuby
bezbožných – „den Hospodinovy pomsty, rok odplaty v soudní síni při
Sijónu.“ (26, str. 421)
Nové nebe a nová země
Opravdoví křesťané nevstoupí do věčnosti na nové
Zemi. Půjde pouze o Zemi, jež bude ohněm očištěna a obnovena. Život na ní
je znám adventistům téměř detailně. Budou studovat, rozvíjet své
schopnosti, létat do vesmíru na návštěvu k nepadlým obyvatelům a
samozřejmě, jak jinak, každou sobotu se scházet k bohoslužbě.
„Nová země je především touto zemí, ne nějakým jiným
místem. Ačkoliv bude obnovena, zůstane známým místem – domovem. To je nádherené!
Země však bude nová v tom smyslu, že Bůh ze země odstraní každou
poskvrnu, kterou přinesl hřích.“ .(1, str. 442)
Lidé zde budou zdravotně zaopatřeni, budou stavět a sázet
své vinice a spravovat ovocné sady a obilná pole a kralovat s Kristem na
věky věků. „Když budou jíst ze stromu života, zbaví se své tělesné
a duševní zaostalosti.“ (1, str. 446)
„Neznáme rozsah jejich vlády. Můžeme však předpokládat,
že významnou částí poslání vykoupených v království bude jejich
služba jako božích vyslanců ve vesmíru; budou svědčit o své zkušenosti
s Boží láskou.“ (1, str. 444-445) Boží vykoupení budou moci
volně studovat všechny poklady vesmíru. Neomezeni smrtelností a únavou
poletí na vzdálené světy, které trpěly pohledem na lidskou bídu a které
jásaly štěstím při zprávě o každém vykoupeném člověku. S nevýslovnou
radostí se děti země připojí k radosti a moudrosti nepadlých bytostí.
Budou mít přístup k vědění a poznání nashromážděnému za věky
studia o stvořitelské moci.“ (26, str. 424)
Budou žít ve světě, kde již neexistuje vzpoura, svévole,
či kde by si někdo dovolil odporovat věčnému Božímu zákonu.
„Každý týden se budou vykoupení setkávat k sobotní
bohoslužbě: „V každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo
přede mnou, praví Hospodin.“ (Iz 66,23)(1, str. 447)
Ačkoliv adventistům nelze upřít snahu o skutečně
propracovanou nauku, i v této poslední věci své teologie zůstávají
nebibličtí, neboť Bible nám zcela jasně zaslibuje novou zemi i nové nebe a
nikoliv nějakou rekonstrukci či repas. Stará země, která je prokleta již
nedlouho od doby jejího stvoření (Gn 3,17), musí být zničena a stvořena
nová.
„Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy,
kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví
v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a
novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2P 3,11-13) A viděl jsem
nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již
vůbec nebylo. (Zj 21,1)
pokračování
Obsah této studie zveřejněné na GRANO SALIS:
1. Stručná
historie a charakteristika církve
2. Učení
CASD - Teologická sebereflexe
3. Učení
CASD - Zákon, desatero a sobota
4. Učení
CASD - Dar proroctví
5. Učení
CASD - SOUHRN
6. Přílohy
