Grano Salis - Úloha katolické církve v epoše fašismu

Úloha katolické církve v epoše fašismu Vatikán ve druhé světové válce Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler předstoupil 1. 9. 1939 před shromážděný říšský sněm a učinil tam prohlášení s těžkými následky: Rozhodl jsem se s Polskem hovořit stejnou řečí, kterou Polsko užívá proti nám již několik měsíců..., rozhodl jsem se, že osud německého národa opět vložím do rukou jeho vojáků... Od 5,45 hodin je střelba opětována...! 2. světová válka začala.

Církevní válečná propaganda Okamžitě se rozběhla církevní válečná propaganda. Ještě v první den války připravil polní biskup Franz Justus Rarkowski výzvu německým vojákům: Ve vážné hodině, v níž náš německý národ obstál ve zkoušce ohněm v obraně a k boji nastoupilo naše přirozené a bohulibé právo na život, obracím se... na vás, vojáci, kteří v tomto boji stojíte na nejpřednější frontě a máte velké a čestné úkoly obhájit mečem život a bezpečnost německého národa... Každý z vás ví, oč v těchto dnech útoku německému lidu jde a každý uvidí v tomto nasazení před sebou světlý vzor opravdového bojovníka našeho vůdce a nejvyššího velitele branné moci, prvního a nejudatnějšího vojáka Velkoněmecké říše, který se nyní nachází na válečné frontě u vás. O něco později následoval společný pastýřský list německých biskupů, ve kterém se mimo jiné uvádělo: V této rozhodné hodině povzbuzujeme a nabádáme naše katolické vojáky k poslušnosti vůdci, k vaši povinnosti konat a být připraven obětovat celou svou osobu. V polském válečném tažení obětovalo svůj život 10 572 vojáků. Utrpení způsobené touto válkou v Polsku bylo jako těžké břímě ve srovnání s tím nesrovnatelně větší. 123 000 vojáků a 521 000 civilistů přišlo o život v tomto krátkém jednoměsíčním vojenském tažení, které však bylo jen začátkem vyhlazovací politiky německé říše, kterému v následujících letech padly za oběť milióny lidí. Co učinila církev? Především si zachraňovala pastýře a přenechala jejich krby trhajícím vlkům. Papežský nuncius Cortesi opustil Varšavu již 2. 9. 1939 a přesídlil do Rumunska. Kardinál-primas uprchl následujícího dne a arcibiskup von Gnesen-Posen August Hlond s početným doprovodem do Říma, odkud po německé intervenci musel odcestovat do Lourdes. Papež se naproti tomu vytrvale zdráhal zaujmout stanovisko k německému přepadení Polska. Samotné naléhání diplomatických zástupců Velké Británie a Francie nemohlo přimět papeže Pia XII. k jeho haně k odsouzení německého počínání 20. 10. 1939 zveřejnil Pius XII. svou první encykliku Summi Pontificatus , v níž také našel několik patetických slov k válečným událostem v Polsku: Tento okamžik, v němž tato naše první encyklika přichází k vám, ctihodní bratři, je v mnohém ohledu skutečnou hodinou tmy..., duch násilí a nesvornosti vylévá na lidství krví naplněný pohár bolesti, pro kterou není jména. Je možná nezbytné ujistit vás, že naše otcovské srdce svou spolutrpící láskou ke všem jejím synům je nablízku, obzvláště ke všem zarmouceným, utlačovaným, pronásledovaným. Národy, které byly strženy v tragický jícen války, jsou snad teprve na začátku utrpení, ale již v tisících rodin panují smrt a bezútěšnost, nářek a bída. Krev nespočetných bytostí, také těch, které nejsou bojovníky vznáší srdcervoucí obžalobu obzvláště pro milovaný národ, jakým Polsko je, které je zlatým písmem zapsáno svou věrností, svými zásluhami při obraně křesťanské kultury nezhasínajícím písmem do dějin kultury. Toto Polsko má nárok na bratrské a lidské sympatie ve světě a očekává, spoléhajíc na mocný zásah Marie, pomocnice křesťanů, hodinu znovuvzkříšení, které odpovídá základům spravedlnosti a skutečného míru. Na zásah Marie bude muset polský národ ještě roky čekat, pro tak mnohé nesmí to být podnes nastoupeno. Tato pozoruhodná neúčast papeže na osudu polského státu se částečně také odrazila jako zklamání nad tím, že Polsko po smrti Pilsudského v roce 1935 se s přibývajícími lety vzdalovalo od účasti na plánech Vatikánu - od společného německo-polského napadení Sovětského svazu. Polský ministr zahraničí Josef Beck totiž vzdor v r. 1934 uzavřené smlouvě Německem rozpoznal trvající nepřátelské úmysly proti Polsku a sblížil se s Francií a Velkou Británií. Papežská diplomacie podporovala v té době německou plně. Již v roce 1938 byl odvolán Vatikánem na naléhání Německa gdaňský biskup O'Rourke, pro nacisty příliš nakloněný Polákům, a byl nahrazen Carlem Maria Splettem, který zavedl divokou protipolskou politiku. Ještě v srpnu 1939 požadoval papežský nuncius na polském ministru zahraničí připojení města Gdaňsk k německé říši. Když Polsko tento požadavek odmítlo, bylo ponecháno Vatikánem ke konečnému pádu. Když Hitler uprostřed srpna informoval Pia XII. prostřednictvím berlínského nuncia Cesare Orseniga o nadcházejícím přepadení Polska a žádal, aby tuto útočnou válku neodsuzoval, stanovil papež jen podmínku, že smí způsobit válkou jen minimální škody. Hitler slíbil vše a zaútočil. Pius XII. vsadil po německém vítězství plně na Hitlera jako jediného a nejmocnějšího bojovníka proti bolševismu. Proto vycházel vstříc německé říši očividným způsobem. V odpovědi na novoroční přání říšské vlády prosil Pius XII. 31. 12. 1939 německého atašé ve Vatikánu, aby přání opětoval: Vůdci, celé říšské vládě a milému německému národu. Přitom vzpomínal vroucnými slovy na svůj dlouholetý pobyt v Německu, s nímž se svého času jen těžko loučil. Jeho velká láska a náklonnost k Německu trvá nezmenšena dále a snad je miluje - kdyby to bylo vůbec možné - v dnešních těžkých časech o to více. Výrazem této lásky bylo, že Pius XII., aniž vyčkal mírové smlouvy, připojil polská území k německým diecézím. Jiný příklad: Všechny obžaloby na pronásledování polského duchovenstva a řeholnic úmyslně přecházel mlčením a převáděl na to, že Poláci by rádi svou národní věc nezaslouženě smíchali s náboženstvím. Tak jako v případě Polska se zachoval PIUS XII. také při všech ostatních agresivních jednáních Hitlera: - mlčel k přepadení Norska v dubnu 1940 - mlčel k přepadení Nizozemska, Belgie, a Lucemburska. Anton Szanya
Neviditelný pes

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace