poslal OLDA Evangelium podle Gibsona
ÚHEL POHLEDU
Záliba Hollywoodu v historických postavách je dána dvěma věcmi: Jednak souvisí s uměním kulturních výpůjček, které zachvátily celou oblast americké audiovizuální kultury od filmů po počítačové hry. A jednak jde o potřebu ukázat historické postavy jako velké, nezvladatelné hrdiny, kteří bojují a trpí za svou pravdu, a jejich učení žije dál, i když jsou pokořeni, a inspiruje současnost. Evropané - tak závislí na svých dějinách - přistupují ke svým historickým postavám jinak: vidí je příliš pozemsky, v historických souřadnicích, a tedy příliš závislé na okolním světě. Jejich individualismus je omezený. Je to možná pravdivější přístup, ale odporuje podvědomé lidské potřebě identifikovat se s hrdiny.
Starozákonní postava Mojžíše byla v americké kinematografii přetvořena na westernového hrdinu, který slovy rozčísne vody a převede Židy z Egypta do Palestiny.
Americký způsob vidění věcí má však jednu výhodu: umí z historické události udělat davovou psychózu a módu, díky níž se vydávají populární publikace, suvenýry a díky níž se cestuje do vzdálených zemí.
Hollywood vytvořil z mnoha historických postav čaroděje a mistry zázraků. Nevěříme jejich skutkům, ale ztotožňujeme se s jejich odhodláním. Na druhé straně si právě Hollywood dával vždycky mimořádnou práci s tím, aby historické prostředí vypadalo do detailu realisticky. Americký film se většinou nesnaží vytvořit životopis historických postav, ale barvité plátno doby. Soustředí se jen na určitou, vyhrocenou část života hrdinů a prostřednictvím retrospektiv osvětluje - většinou tendenčně - některé události z jejich ostatního života, většinou dětství a jinošství. Biblické látky v jeho podání jsou žánrově čisté: jde většinou o dobrodružný film nebo horor. A ještě jeden postup je pro americký film příznačný: lidé jsou striktně rozděleni na dobré a na zlé. A ti zlí jsou opravdu hodně krutí. Ostatně brutalita a krutost je jedním z největších obchodních es současného filmu vedle sexu.
Proto bývá vybrána jedna postava, která krutost ostatních zjemňuje. Navzdory černobílému rozdělení postav si američtí filmaři dávali vždycky dobrý pozor na to, aby nevyzdvihovali jeden národ na úkor druhého. Proto ani Gibsonův film Umučení Krista nemůže být výjimkou. Jde o snímek, který hlásá toleranci a doufá, že jako tolerantní ho přijmou všechny národy.
Soucit v multiplexu
Biblické látky se táhnou světovou kinematografií od dob němého filmu. V sedmdesátých letech však taktovku převzala americká studia. Martin Scorsese natočil roku 1988 tříhodinové Poslední pokušení Ježíše Krista s Dafoem, Keitelem, Hersheyovou a Bowiem. Byl to film ještě hodně evropsky orientovaný a Ježíš v něm pochybuje jak o sobě, tak o svém učení. V průběhu dalších desetiletí se však prosazuje stále víc hollywoodský styl, zdůrazňující osobní hrdinství postav a jejich boj s mocnými, na nějž je navlečena stále silnější obrazová krutost. Gibsonův film Umučení Krista je vyvrcholením této linky a mnozí jej proto řadí k žánru hororu.
Sám Gibson vysvětlil, že biblická látka jej před třinácti lety zahltila pocitem absolutního strachu, šílenství a chaosu. Přemíra krutosti, utrpení, krve a násilí je vyvážena postavou Panny Marie. Američtí katolíci tvrdí, že Gibsonova Madona je vůbec nejkrásnější a nejautentičtější z toho, co zatím světová kinematografie v kristovských látkách nabídla. Ke kontroverzi jistě povedou šokující obrazy jako zacházení se zvířaty, násilí vojáků a strážců, utrpení Ježíše na kříži. Mohla by něco takového vůbec přežít normální lidská bytost? Je ještě vůbec možné identifikovat se s takto trpící postavou? Američtí katolíci říkají: Pro nás je klíčem k postavě Ježíše jeho vzkříšení, nikoli jeho utrpení. Toto obrovské, názorně vyjádřené utrpení může vést dokonce k tomu, že diváci jeho postavu odmítnou!
Gibson nechce, aby Ježíš zůstal člověkem. Jeho Ježíš je absolutním hrdinou, je Bohem. Explicitní scény násilí mají ukázat mystérium smrti. Film má být mostem mezi kulturami a nástrojem porozumění, který dva tisíce let po životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista má vést k vytvoření nového vztahu současníků vůči této postavě. On má být tím, kdo nám podává ruku v nejtemnějších obdobích dějin a v našich slabých chvílích. Gibson tyto těžké chvíle naší civilizace vidí právě teď. Potřebujeme nového hrdinu a potřebujeme víc soucitu s ubohými a trpícími tohoto světa. Tedy: naším úkolem je zabývat se utrpením, i když sedíme v multiplexu a chroupáme praženou kukuřici.
RADOVAN HOLUB
publicista
Lidové noviny
