poslal Olda 28.2. 2004 vyšel v Mladé Frontě Dnes tento článek Benjamina Kurase: Mel Gibson, Ježíš Kristus a varovný návrat krutosti
Americký herec a režisér Mel Gibson prohlásil letos 16. února v jedné americké televizi: "Židé nepodávají stížnost na můj film, nýbrž na evangelia." Hovořil o svém snímku The Passion of the Christ. Ten do českých kin přijde 8. dubna pod názvem Utrpení Krista. Gibson výše uvedenými slovy provedl nejkrutější a nejzákeřnější útok na mírové naděje v křesťansko-židovských vztazích, jakého se tak významná veřejná osobnost v křesťanském světě dopustila od konce druhé světové války. Zákeřný je Gibsonův atak v tom, že chce do protižidovských nálad uvést americké fundamentální křesťany, kteří nyní s Židy spíše sympatizují či přinejmenším dobře vycházejí. A krutý je filmařův útok v tom, že Gibson moc dobře ví, kolik dějinných masakrů takovéto výroky napáchaly od chvíle, kdy církev prohlásila Židy všechny Židy vždy a všude - za vrahy boží. Je to navíc výrok vysloveně lživý: Židé nepodávali stížnosti na Pasoliniho ani na jiná dosavadní filmová zpracování evangelií. Židé - podobně jako dnes většina křesťanů totiž nemají problém s těmi aspekty evangelií, které do krutého světa Říma vnášejí naději lásky k bližnímu, léčby světa, vnitřního míru a království nebeského čili úsilí o vládu zákona božího v tomto světě. Problém mají - opět podobně jako dnes většina křesťanů - s tím výkladem, který na úkor tohoto laskavého poselství zbožňuje, zveličuje a zdůrazňuje bezvýchodnost, utrpení a krutost. Na tomto výkladu bohužel stála velká část historie křesťanství. Kdo si chce prostudovat, do jaké míry a hloubky hraničící se sadismem se křesťanství v krutosti dokázalo vyžívat, ať si projde sbírku španělského malířství v madridském Pradu. Do jaké hloubky bylo utrpení v křesťanské duši zakořeněné, svědčí i výrok osvícence Victora Huga, že "utrpení nelze vymýtit, protože je zákonem božím". Gibsonův opus The Passion of the Christ se v krvavé krutosti vyžívá s vášní a s perverzním požitkem - krutost zabírá snad víc než polovinu filmu. Takové děsivé detailní záběry mučení bychom těžko hledali ve všech těch násilných filmech a televizních seriálech, na které si tolik křesťanů stěžuje, že ničí a otupují morální smysly společnosti. Že se miliony laskavých a morálních Američanů věřících v lásku a naději vydrží na tyto děsivosti dívat a odcházet z nich s pocitem duchovního osvícení a posílení víry v lásku boží a království nebeské, je fenomén varovný a nebezpečný. Žijeme v době, kdy celým světem islámu táhne vlna zbožňování krutosti a uctívání smrti ve jménu božím. Západ se rád donedávna chlácholil, že holokaust jej po tisíciletích konečně šokoval k procitnutí z nekonečného cyklu krutostí a utrpení a k vytrvalé touze po lásce a míru. Jestliže se však ke zbožňování krutosti a smrti opět vrátí i křesťanství, nepomůže této planetě ani Bůh sám. A ve srovnání s tím současné dohady, zda Mel Gibson je, či není antisemita, budou naprosto nepodstatné.
