poslal katolik VELIKONOCE V KATOLICKÉ CÍRKVI
Již 40 dní před velikonočním týdnem (počínaje Popeleční středou) se na ně připravují půstem, oslavy pokračují i dalších 50 dní poté, do neděle Seslání Ducha svatého (letnice).
Již před naším letopočtem konali židé sedmidenní slavnost přesnic (Pesach - svátek nekvašených chlebů) na památku jejich vysvobození z Egypta, odkud je Mojžíš vyvedl kolem roku 1300 před naším letopočtem. Na tuto slavnost křesťanská církev navázala svými Velikonocemi. V roce 325 Nicejský sněm rozhodl, že velikonoční neděle se bude slavit první neděli po prvním jarním úplňku.
Události velikonočního (pašijového) týdne:
Květná (Palmová) neděle (letos 13. dubna) - Připomíná příjezd Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými listy či zelenými ratolestmi.
Modré pondělí - Pondělku se říká modré podle látky, která se v kostele na oltáři v ten den vyvěšuje.
Černá (škaredá) středa - Den, kdy Jidáš zradil Krista.
Zelený čtvrtek - Den poslední večeře Páně, při níž se Ježíš loučil s apoštoly; zelený se mu říká podle zeleniny, kterou jedí židé v tento den.
Velký pátek - Den ukřižování Ježíše Krista. V katolické církvi je dnem nejhlubšího smutku a největšího půstu v roce. U protestantů je však nejslavnějším hodem a svátkem zasvěceným.
Bílá sobota - Nesvítilo se ani v kostele, ani v domech. Před kostely lidé z vlastních polínek zakládali "nový oheň". Opět se rozezní zvony, jež utichly ve čtvrtek.
