poslal Krestan Dvojí metr
Administrátoři Grano Salis se snad poprvé, co jsem mohl zaregistrovat, odhodlali k cenzuře, neboli jak to oni nazývají: k redakční úpravě textu zaslaného článku a vztahujících se komentářů. Asi to zřejmě vyvolá bouři nevole u těch, kteří již nějakou dobu usilují o vytvoření špatné pověsti, neřku-li démonizaci tohoto veskrze užitečného projektu. V té bouři zřejmě zcela zapadne velmi zajímavý postřeh, který se v poznámce o redakční úpravě objevil.
V odkazu na článek Rezignace Jany Čepové doplnili zdůvodnění redakční úpravy článku i komentáře zásahem do práva na ochranu soukromí nenápadnou větičkou: Jedná se o soukromou (intimní) záležitost, ne o veřejnou činnost, není také jisté, zda dotyční dali svolení k její publikaci. A to je totiž velmi závažná věc. Ostatně hodnotím chování administrátorů v celé této kauze za velmi moudré a prozíravé.
V případě zveřejnění informací na stránkách KS Praha Východ v článku Rezignace Jany Čepové je zřejmé, že totiž nejde o nic více a o nic méně, než o zásah do soukromého a rodinného života.
Druhý odstavec čl. 10 Listiny základních práv a svobod totiž říká, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a rodinného života. Podíváme-li se na Listinu blíže, zjistíme, že tzv. osobnostní práva jsou zde zakotvena v čl. 10. Jsou rozčleněna do tří odstavců. V odstavci prvním je uvedeno, že – Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Toto ustanovení vychází z principu úcty k člověku jako jedinečné bytosti, a například pokud jde o ochranu jména a dobré pověsti má odpovídající odezvu ve speciální právní normě – trestním zákoně (mám na mysli § 206 – pomluva). Dosah tohoto ustanovení je však pochopitelně mnohem širší, mimo jiné se odráží v ust. § 11-16 občanského zákoníku, ale samozřejmě i v jiných zákonných normách českého právního řádu. Kdo si přečte čl 10 pozorně, tomu neunikne, že ochrany podle odst. 1 článku 10 Listiny se dostává především tzv. dobrému jménu, ve významu dobré pověsti určitého konkrétního člověka. Podle tohoto ustanovení nemusí jít dokonce ani o člověka žijícího. Byla by to však nedokonalá ochrana, kdyby se zaměřila jen na pošpinění dobré pověsti či nactiutrhačství. Je totiž zřejmé, že újmu na právech člověk subjektivně pociťuje už tím, že o něm jsou nějaké informace zpracovávány. A to je klíčový pojem, který zákonodárce včlenil do odst. 3 článku 10 Listiny základních práv a svobod. Ten říká, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Někdo by mohl namítnout, že v uvedeném případě jde o osobu veřejně činnou, na kterou se tato ustanovení v plné míře nevztahují. K této otázce se již vyjádřilo nespočet fundovaných právnických kapacit, za všechny vybírám stanovisko Martina Elgera, advokáta v Praze:
V právu na ochranu osobnosti se zpravidla zmenšuje soukromá sféra osob veřejného zájmu, kam řadíme politiky, ale také sportovce či lidi ze showbyz. V případě politiků se připouští, že především média mají oprávnění pídit se, jak si stojí např. s plněním vyživovacích či daňových povinností. Test podobných aspektů soukromého života může leccos prozradit o způsobilosti vykonávat veřejnou funkci. Ovšem přes ustanovení na ochranu osobnosti by na evropském kontinentě ani ve vztahu k veřejným činitelům zřejmě neprošel zájem o otázky sexuální orientace, stálosti a čilosti.
I podle Občanského zákoníku má každý občan právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, dále také svého soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
Každý člověk má takto právo na to, aby do jeho osobnostních práv nebylo ze strany třetích osob zasahováno způsobem, který by porušil některou z výše uvedených složek. Jednou z nich je složka nemateriální (duševní), kdy se újma týká netělesných součástí lidské osobnosti, jako jsou její čest, dobrá pověst, lidská důstojnost, její soukromí, její jméno a projevy osobní povahy, ať jsou zachycené na hmotném podkladu či nikoli.
Tímto způsobem je chráněna je i lidská důstojnost, tedy v případech, kdy je občan vystaven ze strany jiných osob jednání, kterým je vystaven ponižování, výsměchu, ústrkům apod.
Informace osobní povahy, které se jej týkají přímo nebo se týkají jeho projevů osobní povahy, smějí být pořízeny, zveřejněny nebo použity jen s jeho svolením.
Je tedy velkou otázkou, zda provozovatel stránek http://www.praha.kaes.cz/ má svolení obou osob ke zveřejnění informací o jejich soukromém (intimním) vztahu. V případě, že tomu tak není, lze se domnívat, že provozovatel stránek porušil jejich právo na ochranu osobnosti a postižení mohou využít prostředky právní ochrany.
Dojde-li k porušení práva na ochranu osobnosti, může se dotčená osoba domáhat zejména toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Pozoruhodné je, jak kulantně se v kontrastu ke zveřejnění informací o těchto osobách staví nejen stránky, ale i rozhodující část společenství, ke zveřejnění informací o svém představiteli. Zatímco zveřejněním soukromých detailů oné dvojice za nimi prakticky zaklaply dveře (kdo najde sílu vrátit se k těm, kteří jej vláčejí na veřejný pranýř?), pro čelného představitele se nacházejí slova omluvy, sympatií, zlehčování ano i obdivu. Případní kritici jsou pohotově umlčování biblickými citáty, negativními nálepkami i výsměchem. V kontrastu k bývalé pracovnici na plný úvazek, které se nikdo nezastane, neb je již nadobro zapomenuta.
Taková dvojakost přístupu: padlý členy je odvržen a zapomenut, guru je omlouván a očekává se na jeho vzkříšení, je charakteristická a příznačná pro sociální schéma chování v sektách. Dvojí metr: agresivita a ponižování těch vně a bezbřehá tolerance a obdiv k těm uvnitř, není pro nás zas až tak neznámý. Pozorný čtenář jej vysleduje i v mnohých polemikách na tomto portálu.
