poslal novykrestan
Po 70 letech intenzivnich archeologickych praci v Izraeli archeologove sumarizuji: ciny a zivoty patriarchu jsou legendami, Izraelci neprebyvali docasne v Egypte a neprovedli exodus, nedobyli take zemi kanan. Take neexistuji zadnéezminky o risich Davida a Salomouna a take zadny zdroj viry v Boha Izraele. Tato fakta byla znama uz dlouha leta, ale Izraelci jsou tvrdohlavi lide a nikdo nechce slyset o techto vysledcich.
By Ze'ev Herzog Friday, October 29, 1999 Ha'aretz.
Toto je co archeologove zjistili ze svych vykopavek: Izraelite nebyli v Egypte (a jestli ano tak odchazeli jako mnoho jinych nomadskych kmenu v miru), neputovali pousti, nedobyli zemi vojenskou silou a nerozdelili ji mezi 12 kmenu Izraele. Jeste tezsi je mozna prijmout, ze spojene kralovstvi v dobe Davida a Salomouna, ktere je v Bibli popisovano jako regionalni mocnost bylo nanejvys mensim kmenovym kralovstvim. A co asi prijde mnohym jako sok je to, ze Buh Izraele, Jehovah, mel zenu a ze rane izraelske nabozenstvi prijalo monoteismus az v pozdejsi dobe kralovstvi a ne na hore Sinai. Vetsina z tech kteri pracuji ve vedecke oblasti, kde se spojuje Bible, archeologie a historie Zidu a kteri se pustili do prace, aby potvrdili biblicke pribehy, nyni souhlasi, ze historicke udalosti tykajici se jednotlivych fazi rane zidovske historie jsou uplne jine nez tvrdi biblicke pribehy.
Hlavnim duvodem archeologickeho vyzkumu v Palestine byla svazanost zeme s Bibli. Prvnimi archeology v Jerichu a Shechemu (Nablus) byli biblicti vedci, kteri hledali zbytky mest citovanych v Bibli. Archeologie dostala impuls zapojenim Williama Foxwella Albrighta, ktery byl odbornikem jak v archeologii tak v historii i v semitskych jazycich, a ketry zacal provadet vykopavky v Palestine v 20. letech 20. stoleti. Jeho pristupem bylo, ze archeologie je zakladnim vedeckym prostredkem pro vyvraceni kritickych tvrzeni proti historicke verohodnosti biblickych pribehu a to zvlaste ze strany Welhausenovi skoly v Nemecku.
Skola biblicke kritiky, ktera se rozvinula v Nemecku v druhe polovine 19. stoleti a jejiz rozhodujicim clenem byl Julius Wellhausen, popirala historicnost Bible a tvrdila, ze biblicka historiografie byla formulovana a ve vetsi mire “vynalezena” behem babylonskeho exilu. Biblicti vedci tvrdili, ze historie Zidu jako serie udalosti zacinajici Abrahamem, Isakem a Jakobem a pokracujici dobytim zeme a usazenim izraelskych kmenu, nebyla nicim vice nez pozdejsi rekonstrukci udalosti s teologickym ucelem.
Albright veril, ze Bible je historickym dokumentem, ktery ackoli prochazel nekolika edicnimi stupni, tak presto popisoval historickou realitu. Byl presvedcen, ze kdyz dojde k pruzkumu starsich pozustatku Palestiny, tak tyto podaji nevyvratitelny dukaz historicnosti urcitych popisu biblickych udalosti.
V obrazku se ale uz od zacatku zacali vytvaret trhliny. Nastala paradoxne situace, kdy vetsina nalezu zacala zpochybnovat historickou verohodnost biblickych pribehu namisto aby je potvrzovala....
Laskaveho ctenare odkazuji, aby si zbytek clanku v pirpade zajmu docetl na odkazu http://www.truthbeknown.com/biblemyth.htm
Mohu take doporucit knihu The Bible Unearthed: Archaeology's New Vision of Ancient Israel and the Origin of Its Sacred Texts od Israel Finkelstein, Neil Asher Silberman (izraelsti vedci), ktera se timto tematem take zabyva a na kterou jsou zajimave reference – viz http://www.amazon.com/exec/obidos/ASIN/0684869136/qid=1079629373/sr=2-1/ref=sr_2_1/002-1772863-1993638
