poslal eva angella Velikonoční úvahaPřemýšleli jste někdy o tom, jak by asi vypadal náš život, kdyby takříkajíc "vynechaly" první Velikonoce? Kdyby hrobový kámen se nehnul ani o vlásek a Ukřižovaný nevstal z mrtvých? Začnu hezky popořádku. Především bychom neznali žádné nedělní bohoslužby. Neděle, latinsky Dominica (Den Páně), rusky vosskresenije (Vzkříšení) by ztratily svůj obsah. Nescházeli bychom se ovšem ani žádný jiný den, protože by tu nebyla Církev. Mrtvý zakladatel by jí nedokázal dávat životadárnou sílu. "Vzpomínky na Ježíše" by sice nějaký čas lidi dojímaly, ale brzy by vybledly, zmatněly a skončily v zapomnění. Vždyť učedníci velkého Mistra by doživořili někde v Galileji v hořkosti a zklamání. Když by Ježíš práchnivěl v hrobě, kdo by ty polekané rybáře mohl poslat do světa ke všem národům, aby kázali evangelium všemu stvoření?
Také horlivý rabi Saul by tenkrát dojel do Damašku podle svého programu. Mrtvý Ježíš by ho neoslovil a neproměnil v Pavla. Tudíž by nevznikly žádné křesťanské sbory, kterým by apoštol psal své epištoly. Dvě z nich byly určeny pro sbor v Tessalonice, pozdější Soluni. Odtud, jak známo, vyšli v roce 863 na Moravu Konstantin a Metoděj. Přinesli našim pohanským předkům evangelium o živém Pánu ve staroslověnštině. Kdoví, jak by se vyvíjela celá naše kultura bez tohoto předznamenání. A jak by asi vypadaly mezilidské vztahy bez zvěsti o Boží lásce, odpuštění a smíření? Nebyl by náš svět, už tak dost krutý, neskonale horší? Dobře víme, že historie nezná žádná "kdyby". Je však zřejmé, že bez velikonoční zvěsti bychom neměli veliká díla křesťanského umění, obrazy Durerovy, Cranachovy, Rembrandtovy bychom museli oželet. Neslyšeli bychom hudbu oslavující Vzkříšeného, jak ji psal Bach a Händel, Dvořák či Martinů. A naše krajina by byla také jim, protože by tu zcela scházely kostely, ukazující svými věžemi vzhůru. Ve známém Abuladzeho filmu "Pokání" stará žena, bloudící nevlídným městem se ptá: "Co je to za ulici, která nevede ke kostelu?" Teprve světlem vzkříšení dostává život barvy, naději a smysl. Nebloudíme šedivými ulicemi světa sami, ala jdeme k dobrému cíli se svým živým Pánem, který řekl: "Já jsem s vámi po všechny dny." Každá neděle, den Vzkříšeného, kdy se scházíme k slyšení Božího slova, nám to svou tichou radostností potvrzuje. Luděk Rejchrt
