poslal hlavsa Posílám nový článek převzatý z adresy http://www.cho.cz/www/index.php?clanek=659
Je to příklad (z evangelikálního pohledu) problematického učení, které představuje charismatická obnova v katolické církvi.
Požehnaná ta, která uvěřila
Patti Gallagher Mansfield
Patti Gallagher Mansfield, která se účastnila dnes již slavného víkendu v Duquesne, kde skupinka amerických vysokoškoláků při duchovní obnově zakusila neobyčejné zjevení Boží milosti, jež pomohlo uvolnit hnutí charismatické obnovy v římskokatolické církvi na konci 60. let minulého století, se s námi dělí o myšlenku důležitosti Marie pro pokračující obnovu církve.
Věděli jste, že tam, kde se před více než třiceti lety v Duquesne narodila charismatická obnova, byla přítomna Maria? Ona je koneckonců tou Matkou, která byla v oné horní místnosti, je Matkou církve. Když jsme se my, tehdejší studenti, shromáždili v kapli, další z „horních místností“, naše první rozjímání, které nám předložil jeden z naši profesorů, bylo právě o Marii. Byla jsem tehdy hluboce zasažena, a to ne ani tak slovy o Marii, ale pomazáním, které tato slova provázelo. A nyní hledám podobné pomazání, abych mohla vyjádřit svou prostou myšlenku, že jsem totiž přesvědčena, že náš vztah s Marií jako vzorem i matkou je pro budoucnost obnovy klíčový. V roce přípravy na Velké jubileum vyzval papež Jan Pavel II. církev k obrácení k Marii jako vzoru víry a ke kontemplaci tajemství jejího božského Mateřství. Chci vás pozvat k zamyšlení nad třemi tajemstvími z Mariina života… jedním radostným, jedním bolestným a jedním slavným. Nechť tak “jako zrak služebnice vyhlíží k rukám její paní“ (Ž 123,2), i naše oči spočinou pohledem na rukou Mariiných.
Zvěstování: Ruce prázdné a přijímající
Zde vidíme Marii, ženu modlitby, s rukama očekávajícíma a prázdnýma před Bohem. Maria, naslouchající, ochotná poslechnout Boží hlas, nelpící na jakýchkoliv dřívějších plánech, nediktuje žádné podmínky. Prosté fiat. Ano. Ať se mi stane podle tvého slova. Opravdu zde platí „A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“ (Lk 1,45) Ve víře umožnila Otci naplnit Jeho plán a nechala se zastínit Duchem svatým. Ve víře objala Slovo učiněné tělem ve svém lůně. Víme, že se „bez víry není možné zalíbit Bohu“ (Žid 11,6) a že Maria zajisté Boží přízeň skrze svou víru získala. A stejně musíme my jako jednotlivci i jako hnutí obnovy v tomto důležitém okamžiku dějin pokleknout před Otcem v radikální chudobě ducha a učit se modlit s prázdnýma a očekávajícíma rukama. Během posledních třiceti let jsme přijali obrovské milosti, ale obávám se, že jsme se příliš často k Bohu obraceli s rukama spíše plnýma než prázdnýma. Mám pocit, že Bůh dává nová „zvěstování“ nového díla Ducha, ale mnozí prostě nechtějí, aby Bůh byl skutečným Bohem. Stále ho chceme přizpůsobovat našim vlastním podmínkám, aby byl Bohem, který zapadá do námi určených vzorců jednání. Nechceme toho Živého Boha, který obrátil vzhůru nohama Mariin život. Dejme si na to pozor! Skrze svou víru Maria dovolila Bohu „učinit na zemi věc novou“ (Jer 31,22). Tak jako jsem prosil Marii, aby byla mou matkou a učila mne modlit se s rukama prázdnýma a přijímajícíma, tak se učím říkat i Otci: “S Marií chci být pro Tebe cele Ano, pouze Ano, stále Ano.“
Kříž: Ruce na probodeném srdci
„Hle, tvá Matka!“ (Jan 19,27). Zde stojí Maria – trpící, zarmoucená matka – vedle kříže a prožívá zkoušku své víry. V neochvějné naději a vytrvalá v lásce přijímá od Ježíše nové poslání – být matkou nám všem. Nyní vidíme Marii s rukama položenýma na srdci, kterým prošel meč, právě tak, jak jí prorokoval Simeon. Došel jsem k myšlence, že ať už se setkáváme s Marií u paty kříže, či ve chvílích našeho utrpení a bolesti, nebo někde úplně jinde, pokaždé nás přivádí sem… k Ježíšovu kříži, abychom rozjímali a přijali vodu Ducha, která vytéká z Jeho raněného boku. To je jisté a bezpečné místo na naší cestě hledání hlubšího života v Duchu svatém. Mnozí z nás se už pokusili kříži a bolestnému očišťování, které způsobuje, vyhnout. Jak často naše skutky spíše než pokoru a tichost odhalují namyšlenost a duchovní pýchu! Když naše srdce probodne meč utrpení, často propadneme beznaději namísto obrácení se k Marii, která je ochotna nás učit věrnosti uprostřed zkoušek. Naše Matka probodená srdce zná a touží po našem novém očištění, abychom mohli odpovědět na nové vylití milostí. Maria mne učí Ježíšovi říkat: „Spal v mém srdci mou sebelásku a vypal do něj lásku k Tobě a Tvému kříži.“
Letnice: Ruce pozvednuté ke chvále a vyvyšování
„Nevěsta Ducha svatého“: to je titul, kterým Marii oslovovalo mnoho svatých. Umím si představit, jak o Letnicích Maria ujišťuje učedníky o tom, že vše, co vidí a slyší, je vskutku Duch svatý. Jako každá nevěsta zná nejdůvěrněji Toho, který ji miluje, Toho, kterého miluje ona. Zná Jeho dotek. Jeho příchuť. Způsob jeho jednání a jak se Mu v lásce odevzdat. Maria dobře ví, v čem opravdu spočívá naplnění Duchem svatým… je to o svazku lásky! Ona je naší nejlepší učitelkou chvály, oslavování a vyvyšování. Velmi rád se modlím jejími slovy chvály: „Má duše velebí Pána“ a proklamací: „Bůh, který je mocný, učinil veliké věci“ (Lk 1,46). Kardinál Suenens napsal ve svém úvodu k mé knize As By a New Pentecost (Jako během nových letnic): „Ježíš se dále tajemně rodí skrze Ducha svatého a skrze Marii a my nikdy nesmíme rozdělovat, co Bůh spojil vjedno.“
Nové víno
Tak jako mladé omamné víno způsobuje mezi Božím lidem radost a veselí po celém světě, tak zde zároveň zažíváme čerstvé vylití Ducha Božího. Přináší s sebou hluboké konverze, usmíření a dává impulzy k novým druhům služby. Nepromarněme tedy ono nové víno! V Káně to byla Mariina víra, která ji vedla ke slovům: „Nemají víno“ (Jan 2,3), a to vedlo Ježíše, aby v oné „hodině Pánově“ konal své dílo. Věřím, že i dnes Maria stojí před námi s očekáváním, že se na ni obrátíme se smělostí a s důvěrou, že její přímluva nám znovu zprostředkuje toto nové víno Ducha. A proč máme vlastně toužit po tomto novém víně? Ne jen prostě pro občerstvení a obveselení, ale aby Ježíš mohl zjevit Svou slávu a Jeho učedníci v Něj uvěřili. (srov. Jan 2,11)
