Život víry: Co je mi po mém šéfovi?
Vloženo Pátek, 27. srpen 2004 @ 09:01:13 CEST Vložil: Bolek |
poslal lda
Co je mi po mém šéfovi?
V poslední době hodně přemýšlím nad tím, jak se chovám a jak smýšlím o svých nadřízených. Nedávno mi jedna sestra ze sboru líčila, jak jim v práci šéfová ubližuje, jak neumí jednat s lidmi, je náladová a že je strašným svědectvím o své víře. Když jsem ji poslouchal, přemýšlel jsem, co by tomu řekla ta její šéfka. Srovnával jsem si to s tím, co prožívám v práci, jak na jednu stranu zaměstnanci vidí, jak by to šlo lépe, a ten hloupý vedoucí to celé kazí, a zároveň vidím toho vedoucího, který přitom možná vidí deset dalších věcí a tuší důsledky jednání. Bohumil Hrabal v jedené své knize píše následující: „Všude je to stejné. Šéfové a jídlo stojí za *****.“ Přijde mi, že tento Hrabalův výrok velmi dobře vystihuje smýšlení lidí u nás. Je to smýšlení ke kterému vede Písmo? Jaký má být křesťanův přístup k práci? Je v bibli něco o tom, jak mají jednat vedoucí pracovníci a podnikatelé?
Než zodpovíme tyto otázky, zkusme se podívat na to, jaký má být náš postoj k práci. Myslím si, že ho lze shrnout do postojů , které zastávala reformace.
1. Práce má hodnotu a píle je ctností.
2. Každá legitimně vykonávaná práce je svatá. Toto pojetí nejvíce zastával Luther. „Zdánlivě světská práce,“ napsal, „je ve skutečnosti poslušností a bohoslužbou, která se Bohu velice líbí.“
3. Práce má duchovní a morální cíl. Základní smysl práce je Boží oslava a společenský prospěch. Úspěch ve smyslu bohatství je vázán na Boží milost. Luther napsal, že bohatství je výlučně Božím požehnáním, které získáváme jednou prostřednictvím své práce a jindy zase bez vlastního přičinění, nikdy však výlučně díky své práci; požehnání totiž vždy udílí Bůh ze své nezasloužené milosti.
4. Ideál v umírněnosti v práci. Patří sem svěcení sedmého dne a varování před nadměrnou péčí o světské povolání. Cotton Mather definoval jako velký paradox přičinlivost ve světském podnikání a současně lhostejnost ke světu.[1]
Tyto body jasně ukazují biblický pohled na práci. Krásně to shrnuje Pavel v listu Koloským.
Koloským 3:23 – 24 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.
„Cokoli děláte“, tedy i práci. Z kontextu předchozího verše také vyplývá, že se jedná o práci:
Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně. Koloským 3:22
K práci máme podle Písma přistupovat jako ke službě Bohu a být závislí nikoli na ní, ale na Bohu, který žehná. Jak tedy jednat s vedoucími pracovníky?
Nejdříve si ukažme, jak je představuje Písmo a jaké na ně klade požadavky při vedení firem. Postoj k majetku a pracovní aktivitě jsem naznačili v předchozím odstavci. Pojďme zkoumat hlavně vztah k pracovníkům. Bůh dal jasné směrnice už Izraeli v Mojžíšově zákoně. Zmínil bych jen několik základních příkazů:
· Pracovat jen šest dní v týdnu – Ex 23:12
· Platit pracovníky v ustanovený čas – Dt 24:14
· Zaměstnanci má být umožněno jíst dílo jeho rukou – Dt 24:13
· Zákon správných měr a vah Lv 19:36 [2]
Je jich samozřejmě daleko víc, ale myslím si že biblický postoj jasně ukazují následující verše:
Dobře seznej stav svého dobytka, // svému stádu věnuj péči; // vždyť bohatství netrvá věčně // a čelenka se nepředává* z věku do věku. // Až sklidíš trávu, až se objeví otava, // až shrabeš seno z hor, // pak ať máš beránky, aby ses oblékl, // kozly, abys koupil pole, // hojnost kozího mléka, aby ses vyživil, // abys dal potravu svému domu a živobytí svým služkám. Př 27:23 – 27 (JBCZ)
Jde sice jen o příklad ze zemědělství, ale princip, který je zde vyjádřen, má všeobecnou platnost. Je zde zdůrazněno, že vedoucí (vlastník, podnikatel) má znát stav svého podnikání a věnovat mu péči. Také jsou zde jmenovány dva důvody tohoto jednání. Prvním je starat se o svou rodinu a druhým, ne méně důležitým, je starat se o své zaměstnance. Celé znění oddílku ukazuje, že ti, kdo vedou podnik, zde nejsou jen pro zajištění momentálních výrobních úkolů, řešení problémů s výrobou, i když to k vedení určitě patří, ale také k tomu, aby hledali způsob jak přežít a zajistit vše dál do budoucna. Myslím si, že tento oddílek přináší odpověď na otázku, proč mají vedoucí a zaměstnanci na různé úkoly rozdílné názory. Zaměstnanec vidí svůj problém a hledá k němu řešení, vedoucí (zaměstnavatel) musí vidět kontext problému a hledat, co je v dané situaci důležitější a k čemu to povede v budoucnu. Jsem-li vedoucí, smýšlím takto? Vnímám takové jednání u mých nadřízených? Čekám takové jednání u mých nadřízených, nebo jsou pro mě jen lidmi honícími se za majetkem, bez citu pro druhé?
Jak se chovat jako zaměstnanec, který si tyto věci uvědomuje, popisuje jasně apoštol Pavel Titovi:
Titovi 2 : 9 Otroci ať se ve všem podřizují svým pánům, ať jsou úslužní, neodmlouvají, 10 ať své pány neokrádají, ale ať ukazují veškerou dobrou víru (jsou naprosto spolehliví CEP), aby ve všem byli ozdobou učení našeho Zachránce Boha. (KMS)
Pokyny zde popsané se dají jednoznačně shrnout: být podřízen, dělat práci jen ve prospěch zaměstnavatele, být zodpovědný. Je to stálou výzvou k tomu, abychom jednali jinak, než jak jedná tento svět, tedy abychom nehledali jak vše ošidit či jak hodit vinu na jiného. Je to pro nás stálou výzvou: nejde jen o to být slušným člověkem, ale o to být Boží ozdobou.
[1] Zpracováno podle Blackwellovy encyklopedie moderního křesťanského myšlení, str.352, Návrat Domů
[2] Podrobněji lze snadno prozkoumat v 613 přikázáních. Jejich seznam lze najít třeba na www.yeshuatyisrael.com
|
