poslal prkno Mé žalmy
III.
(Mí rodiče)
Vidím své rodiče,
jak každý den
jsou o vrásku starší,
jak každý den je jejich život zas o vrásku kratší.
O kousek blíž věčnosti,
o kousek blíž soudu,
já však jen mlčím,
bych nezkalil vodu.
Vidím je spěchat - do práce
a z práce
(spěchat se musí,
vždyť žijem jen krátce).
Spěchají vařit,
spěchají prát,
spěchají žehlit
a já je mám rád.
Však když je tak miluji,
jak jen můžu mlčet?
Jak můžu nechat je,
když řvát mám a křičet?
Srdce mé zbabělé
uvnitř se vaří,
co by mi řekli
a jak se zatváří?
A tak mí rodiče
jdou dál svou cestou
a já se modlím,
aby až jednou klesnou,
s tebou a se mnou
v nebi se setkali,
na věčný časy
plakat nemuseli.
