Modlitba není nějaký zvyk, není to náhlé vzplanutí nebo vzrušení. Modlitba je otevřený a vřelý rozhovor, je to živé spojení člověka s Bohem. Jako když někdo mluví se svým přítelem, jako když si manželé navzájem sdělují svá přání a prosby, tak mluví duše s tím, komu důvěřuje.
(H. Bezzel)
Nedávno měl u nás ve sboru, zamyšlení jeden můj přítel. Je to vskutku zajímavý člověk. Vždy se na jeho kázání těším, jelikož to podává velice překrásným a citlivým způsobem. A hlavně, je stručný a výstižný. Téma, které si k zamyšlení vybral, znělo "modlitba". Proč tu je, jakým přínosem pro nás je a co by nám měla dávat. Do té doby jsem nikterak nad "modlitbou" nepřemýšlela tak intenzivně, jako nyní.
Modlitba..Jak samozřejmě přistupujeme k této části vztahu s Bohem. Jednou jsem četla knížku "Horká linka k nejvyššímu". Doporučila mi ji přítelkyně. Nikterak jsem nepřemýšlela nad tím, jak mám přistupovat k modlitbě. Prostě jsem se ráno probudila a ještě se zalepenýma očima odříkala tu svoji jistou naučenou frázi. Neznala jsem opravdovou hloubku modlitby. Nyní, když se dívám zpět, vidím jaký překrásný farizej ve mne přebýval. V období mé puberty to bylo modlitba typu:"Pane Bože, díky že jsem tak nezkažená, díky že jsem lepší než ti druzí.." atp. Nyní se směji nad svou povrchností a nedokonalostí (tím nechci říci, že momentálně dokonalá jsem). Po přečtení dříve jmenované knihy mi bylo jasné, že modlitba je vskutku překrásný a hlavně hluboký komunikační kanál mezi mnou a Bohem.
V tom všedním životním shonu, ve kterém se pohybujeme dnes a denně celkem často zapomínáme na své modlitby. Ano, Bůh slyší všechny modlitby. Slyší i ty, které vypouštíme ze svých úst, když ráno běžíme do práce..když si čistíme zuby..když jedeme metrem nebo tramvají..Slyší i ty, když nakupujeme a v peněžence máme jen 100,-- kč a my se modlíme aby náš nákup nepřesahoval onu částku. Vím, že kolikrát dáváme až přespříliš velký důraz tomu v jaké poloze onu komunikaci provádíme, než na opravdovou hloubku. Kolikrát jsem slýchávala jak mám při modlitbě pokorně klečet. Jak se nemám hrbit atp. A nebudu lhát, že i já sama, když se někdy modlím v leže, mám ten nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. Ale je to opravdu v tomto? Nerada bych, abyste tato slova pochopili tak, že nemám naprosto žádnou úctu k Bohu. Že zde chci nadřazovat svoje lidství, před neskonalostí Boha. To opravdu ne, naopak chci poukázat, jak někdy jsme povrchní a klademe důraz tam, kde je zcela zbytečný. Více bychom se měli zajímat o to, jakou váhu pro nás má modlitba v našich životech.
Ráda bych ještě poukázala na jeden velice důležitý fakt. Je to "komunikační kanál". Já osobně vnímám komunikaci jako sdílení se s někým. V podstatě jsme obklopeni informacemi. I jeden dotek se promění do jistého vzorce a hned upaluje na místo patřičné (tím myslím biologii). Víte, přijde mi celkem sobecké, když se mám modlit a v podstatě si tam odříkám tu svoji "knihu přání a stížností" a když se vypovídám, tak si vesele odejdu žít. Pakliže je vztah o tom sdílení se s Bohem, kdy mu dávám prostor ve svém životě, kdy jej požádám aby vedl můj život, neměla bychom mu dát prostor také v modlitbě? Zvláště je-li tu proto, abychom s nim hovořili. Nemyslíte, že bychom se měli též na chvíli odmlčet a naslouchat mu? Neočekávejme prosím velice zvučný hlas z nebe, který nám rázným způsobem řekne co máme či nemáme dělat. Toto je velice citlivá duchovní oblast. Každý vnímáme tu svou modlitbu svým způsobem. Ale na jedno prosím nezapomínejme. Nezáleží na délce či vybraném slově. Myslím si, že daleko více záleží na hloubce a intenzitě vztahu, který k němu chováme. Nenechme si proto ucpat náš kanál svou netečností a lehkovážností k této komunikaci. Je to pro nás stejně důležité jako čtení Bible. Je to důležité pro náš duchovní růst. Samozřejmě se to nedá srovnávat s kterýmkoliv vztahem. Ale podstata je stejná. Každý vztah se musí opečovávat a tvořit. A to nejen z jedné strany. Oba konce oné linky by měli být stále "on".
"V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu."
(Kol 4,2)
