poslal Petr Haller Radujte se!
Jistý lovec se na lovu gazel v poušti setkal v jednom byzantském klášteře s mnichy, kteří všelijak laškovali a užívali si her. Tomu se lovec moc divil. Představoval si, že mniši musí být stále vážní. Tu ho jeden mnich vyzval, aby napjal svůj luk. Když lovec luk napjal, vyzval ho mnich, aby ho napjal ještě víc. Na to lovec odvětil: „Kdybych ho ještě více napjal, přepjal bych ho a luk by se mi zlomil.“ Na to řekl mnich: „Tak je to i s duchovním životem. Když si nedáme pozor a stále žijeme v duchovním napětí, naše vlastní zbožnost nás zlomí.“
Kdo žije v Jeruzalémě, pozná křesťany, kteří s sebou nosí celou bolest světa, takže se člověk ptá, zda jsou vůbec vykoupení. Museli by vypadat vykoupeněji. Stále s sebou vlečou Kristovo utrpení, jako by Pán Ježíš stále ještě visel na kříži. Zdá se, že se ještě nedověděli, že už dávno vstal z mrtvých a že Jeho vítězství je i naším vítězstvím, což je důvod k opravdové radosti. Jejich barva je šedo-šedá, o jarních barvách nechtějí nic vědět, to podle jejich mínění je „svět“.
Tato nadmíru vážná zbožnost se u mnoha natolik vyšroubuje, že se jednoho dne jejich „luk zlomí“, a ten postižený buď úplně odpadne od víry a přidá se ke skupinám, kde se jen hodně smějí a tancují, nebo se nakonec napojí na nějakou esoterickou sektu. Mylně se domnívají, že to zmítání jejich duše sem a tam působí Duch svatý. Přepjatá vážnost stejně jako převrácený smích postrádá jakoukoliv duchovní přirozenost, která zahrnuje ducha, duši i tělo.
Duch svatý používá náš život jako harfu, na níž v různých dobách našeho života dá zaznít různým strunám, protože všecko má svůj čas. Stejně jako ve sboru má tenor a bas své místo a nasazení. Není možné jen trylkovat v nejvyšších tónech nebo z hlubin sklepa basovat. Když se dáme vést Božím Duchem, reguluje temperament naší duše a chrání nás od extrémních výtržností. Pak bude naše svědectví věrohodné, nezadusí ho ještě v zárodku jeden či druhý extrém. Proto Pavel nabádá, abychom se radovali s radujícími a plakali s plačícími (Ř 12, 15). Duch svatý nám v pravý čas ukáže, co máme dělat. Jeho řeči však rozumějí jen ti, kdo mají pro Jeho hlas otevřený sluch a neblokují je nějaké extrémní postoje buď samého smíchu, nebo samého zármutku.
Ludwig Schneider
