poslal xvejvodam Úskalí současného charismatického hnutí I.
Rád bych na tomto místě uveřejnil, podle mého názoru, velice kvalitní sérii kritických postřehů, které se týkají nezdravých jevů v charismatickém (v.t.letničním) hnutí. Tento cyklus čtivých a vtipných studií napsal bratr Mirek Tengler původně pro účely sborového časopisu. Myslím však, že by byla škoda jej zde nezpřístupnit širšímu okruhu čtenářů, už proto že pojednává o věcech, které jsou skutečně dobře poznané zevnitř a „odžité“.
xvejvodam
Úskalí současného charismatického hnutí
(autor Mirek Tengler)
Nejnebezpečnější lží není průhledná lež, neboť takovou můžeme snadno zjistit a odmítnout. Daleko více škody napáchá směs pravdy a lži. Stačí odchýlit střelku kompasu o jeden stupeň a výsledkem je úplně jiný směr. „Málo kvasu celé těsto prokvasí.“ (Ga 5,9)
Prolog
Je víra produkt vztahu člověka s Bohem, nebo ji lze získat a posilovat také jinými „technikami“? Máme právo na vyslyšení všech našich modliteb? Byla nám dána moc přikazovat andělům, co mají dělat? Je bohatství a prosperita znakem úspěšného křesťanského života? Proč jsou někteří lidé Bohem uzdraveni a jiní zůstávají nemocní, nebo dokonce umírají? Kam až sahá autorita služebníků v církvi? Jak se rozpozná lidská touha po seberealizaci od Božího povolání? Je možné žít plnohodnotný křesťanský život bez příslušnosti k jakémukoliv sboru? Před těmito a podobnými otázkami už stála zřejmě většina z vás. Budete-li souhlasit, můžeme se v několika následujících dílech nad těmito otazníky naší víry zamyslet. Třeba najdeme odpověď i na vaše otázky. Čas od času totiž nezaškodí, zamyslet se nad tím, zda-li se naše víra opírá výhradně o slova Písma.
Hned na začátek bych chtěl zdůraznit, že mým jediným cílem je, abychom už nebyli unášeni různými pochybnými učeními, které nemají svou oporu v Bibli, ale sami hledali, co tato kniha opravdu říká. Jelikož věřím, že v Božím království jde pravda s láskou ruku v ruce, nechci v žádném případě jitřit rány a podněcovat k řevnivosti a pohrdání mezi křesťany a církvemi. Nikdo z nás není úplně bez chyby. O mně to platí také. Proto si nevyhrazuji právo na jedinou vyčerpávající odpověď.
V několika příštích číslech bych se tedy chtěl spolu s vámi podívat na některá úskalí současného (nejen charismatického) křesťanství. Jako první bych chtěl pootevřít téma: ……
Bohatství jako znak úspěšného křesťanského života
V americkém křesťanstvu se rychle šíří infekce zákeřné nemoci, takzvané evangelium „hojnosti a zdraví“ --- ačkoli v sobě má z podstaty evangelia velmi málo. Ve svých nejzakrytějších podobách prostě říká: „Služ Bohu a zbohatni,“ … ve svých slušnějších --- avšak stejně zhoubných --- podobách staví křišťálové katedrály za patnáct miliónů dolarů ke slávě blahobytného předměstského křesťanstva.
(Gordon Fee: The Cult of Prosperity, s.13)
Jedním z často používaných učení některých odnoží současného charismatického hnutí je takzvaná „teorie prosperity“. Základem je předpoklad, že pokud znáte některé obecné zákony, které Bůh stvořil, a tyto aplikujete, získáte v podstatě vše, co chcete. Setkáte se zde s takovými výrazy jako například „vizualizace svých přání“ a „vyznávání veršů z Písma, které zajistí vaše požehnání“ a podobně.
Abyste mně špatně nepochopili: Nic proti tomu, když ve víře v Boha vyznáváme Jeho slovo. Tady jde ale podle mne o něco jiného. Je opravdu biblickým způsobem modlitby, když si její vyslyšení vizualizujeme? Může „fungovat“ vyznávání veršů (nebo jak se zde říká „formulí“) jen tak --- samo o sobě? Příkladem takové „formule úspěchu“ má být podle K. Copelanda verš z Markova evangelia 10,30, kde je zmiňována „stonásobná odplata“. Gloria Copelandová vyučuje tento duchovní zákon těmito slovy: „Dáš jeden dolar na evangelium --- a patří ti 100 dolarů. Dáš 10 dolarů --- a dostaneš 1000 dolarů, dáš 1000 dolarů a dostaneš 100 000 dolarů. Dej jeden dům a dostaneš sto domů. Dej jedno letadlo a dostaneš stokrát víc, než co jedno letadlo stojí. … Zkrátka Marek 10,30 je velmi dobrý obchod.“ Zdá se vám to směšné a vzdálené naší české realitě? Nemylte se. I tady v Hradci Králové se něco podobného svého času vyučovalo.
Je pravdou, že Hospodin odmění každého, kdo je mu věrný a kdo štědře dává (nejen peníze, ale především sám sebe, svůj čas, zájem atd.). On sám ale rozhodne, kdy a jakou formou se to stane. „Hledejte především Boží království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Vždyť Otec ví, že to všechno potřebujete“. (Mt 6,33) Proč by se Boží odměna měla přepočítávat výhradně na něco tak dočasného jako jsou peníze, případně kravaty, auta, domy, letadla --- prostě majetek? Nevylučuji, že někdo, kdo Boha opravdově miluje, může od něho dostat vlastní „setbu“ zpět ve stejné podobě, ale dělat z něčeho takového univerzální duchovní zákon je opravdu velmi odvážné.
Ještě bych se chtěl vrátit k pojmu „vizualizace“. ….V Bibli žádný takový výraz (ani jemu vzdáleně podobný) nenajdete. Nikde Písmo nemluví o tom, že bychom si svá přání měli v modlitbě vizualizovat. (Tedy představovat si, jakým způsobem bude naše modlitba vyslyšena --- například barvu auta, počet místností v budoucím domě apod..)
Hlavní problém teorie prosperity je v tom, že nahrazuje živý vztah s Bohem jakýmsi systémem, který vlastně funguje sám o sobě. A právě to by nás mělo vždy varovat. Podle mne je křesťanství především o vztahu s Bohem a důvěře. Písmo to ostatně potvrzuje: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky…. Zůstaňte v mé lásce.“ (J 15,7--9) Zůstávat v Kristu neznamená dělat si, co chci a jen používat jakési duchovní zákony. Zůstávat v Kristu znamená být s Ním, hledat Boží vůli, a tu také činit. Takovému člověku je poté dána Boží nabídka: Pros oč chceš a budeš to mít. Člověk, který miluje svého Boha a zůstává v Něm, nebude mít jiná přání, než ta, která jsou v Božím srdci.
Dalším podstatným rozdílem oproti biblické víře je motiv. Dávám, protože chci někomu požehnat, nebo proto, abych měl později ještě více pro sebe? Na první pohled to nepoznáte, ale Hospodin vidí velmi dobře lidské touhy. Otázkou je, zda jsou vyznavači tohoto učení natolik pevní ve své víře, že odolají vábení a nezačnou se přiklánět více k majetku a „své zasloužené sklizni“, než ke službě Bohu z vděčnosti.
Toto učení je podle mne už ve svém základu mylné a jeho praktikování může mnoha lidem velmi vážně ublížit. První neúspěch, který dozajista přijde, totiž může důvěřivé lidi od křesťanství spolehlivě odradit. Navíc mi připadá nemravné ukazovat světu evangelium přes své bohatství --- tedy evangelizovat majetkem. Lidé by měli hledat Boha kvůli něčemu úplně jinému, než aby naplnil jejich pozemské touhy. Pravdou je, že Bůh svým dětem žehná ve všem, co potřebují. Křesťanství však není náboženstvím pozemské prosperity a Ježíš není záložna!
Chtěl bych jasně říci, že ač tato teorie vytváří dojem, že je pevnou součástí křesťanské věrouky, nemá ve skutečnosti s Písmem a vztahem k Bohu téměř nic společného. Více než na Božím slově stojí na pochybných zkušenostech některých lidí, kteří svoje zážitky zobecnili a oddělili od podstaty křesťanství, jímž je právě vztah s Bohem, který reaguje na naše modlitby podle své vůle, a ví, co opravdu potřebujeme. Postavit na několika z Písma vytržených verších vlastní teorii není zas až tak těžké. Dokazuje to ale jen úpadek církve, která se pomalu přizpůsobuje současnému světskému způsobu života a občas až k okultním praktikám. To je ale v přímém protikladu k životu Pána Ježíše Krista, jeho proroků, apoštolů a vůbec většiny lidí víry, o kterých se Písmo zmiňuje. Králové, jako byl Šalomoun, sice patřili k nejbohatším lidem na zemi, ale co jim to prospělo? Byl snad majetek důkazem jejich zbožnosti? Samotný Šalomoun ke stáru říká, že to vše byla jen marnost. Měli bychom si z tohoto poznání vzít trvalé ponaučení. Podle majetku a velikosti konta v bance se nedá usuzovat na to, zda-li Bůh někomu žehná či nikoli. Svět je plný bohatých pohanů, kteří na Boha nemají čas a naopak v mnoha zemích potkáte křesťany, kteří nevlastní téměř nic a přesto se skrze jejich ruce dějí zázraky. Co je tedy skutečná prosperita a bohatství? Pravé bohatství je v tom, koho nosíme v srdci. A tam je první místo jen pro jednoho. „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu,“ řekl kdysi sám Ježíš.
Mirek Tengler
I. Bohatství jako znak úspěšného křesťanského života
II. Pozitivní vyznávání a techniky modlitby
III. Doktrína uzdravení --- neléčená bolest současné církve
IV. Autority v církvi
V. Cestou k dospělosti
