Láska předpokládá řadu věcí, které ji spoluutvářejí, ale uskutečňuje se prostřednictvím toho, že něco společně sdílíme.Pokud jsou si dva lidé oddání, musejí své životy sdílet. Takové sdílení se děje prostřednictvím komunikace. Když ti sdělím své tajemství a ty jej se mnou budeš sdílet, stane se nám společným. Pokud se vzdalujeme jeden druhému a odmítáme vzájemnou otevřenost, láska se bude vytrácet. Komunikace není jen životodárným pramenem lásky a zárukou jejího růstu, ale je předpokladem jejího praktického uskutečňování. Láska je sdílením a sdílení předpokládá komunikaci.


Jedním z nejběžnějších úniků od pravé podoby lásky je nahrazení jejího uskutečňování pouhou diskusí. Raději bychom o ní hovořili, přemýšleli a tázali se na její pravou podobu, než bychom ji začali uskutečňovat. Je mnohem snažší diskutovat o tom, co je to pravda, než podle ní žít. Dnes například můžeme setkat s řadou diskusí o křesťanství. Můžeme stále ještě věřit? V co vlastně věříme? Je víra potřebná pro lidské štěstí? Jeden z největších omylů křesťanství v celé jeho historii spočívá v tom, že jsme zabloudili do nekonečných abstraktních diskusí.
Stejně tak je to s láskou. Raději bychom o ní diskutovali, než ji uskutečňovali. Za to, že
Vstoupíme do diskuse o lásce, neplatíme nic, ovšem uskutečňování lásky nás něco stojí. Dag Hammarskjöld ve své knize Markings píše:
Pro blaho duše je lepší učinit jednoho člověka šťastným než se "obětovat pro lidstvo".

(z knihyTajemství setrvání v lásce-láska a komunikace-od Johna Powella)