Grano Salis - Je sestra dáma?

Okamžik - napřed si musíme říci, koho nazýváme dámou. To slovo má totiž špatnou minulost a ani dnes nemívá vždy nejlepší zvuk. Jeho význam se nenáležitě ušinul jednak směrem nahoru, jednak směrem dolů. Jednou se stalo označením pýchy, jindy neřesti. My však na nic takového nemyslíme. Bereme toto slovo v jeho nejlepším významu a chceme ho užít jako výraz úcty k ženě, která si úctu zaslouží. O úctě nelze jen mluvit, je třeba ji dát viditelně najevo. Také v maličkostech. Například v tom, že muž dá ženě přednost při vystupování z vlaku (ale nikoli při nastupování), že první pozdraví a první se představí (ale ruku první nepodává), že jí uvolní v tramvaji sedadlo atd. Nechci vypočítávat samozřejmé věci - aspoň předpokládám, že jsou všem samozřejmé. Méně už je samozřejmé, komu všemu je třeba úctu viditelně projevovat, čili - v naší souvislosti - koho všeho konkrétně pokládat za dámu. Lidé kolem nás se dělí na dvě skupiny: na blízké a na cizí. To platí samozřejmě i o ženách. V jedné vidíme jen dámu, v druhé dámu a kromě toho maminku nebo manželku nebo sestru. Jestliže se nám v tomto druhém případě dáma ztratí, není to dobré znamení. Vzájemný vztah mezi lidmi určuje i jejich vzájemné chování. Čím je tento vztah bližší, tím spolu jednají otevřeněji a důvěrněji. Ale to všecko je tu navíc, nikoli na úkor základních předpokladů společenského soužití. Jinak naše odlišné chování k blízkým lidem nepředstavuje vyšší stupeň, ale naopak krok zpátky k primitivnímu barbarství. Což platí ve vztahu k ženě dokonce dvojnásob. Z tohoto hlediska bychom měli revidovat své poměry rodinné, přátelské, kolegiální, ale i sborové. Chceme a snažíme se, aby sbor byl společenstvím bratří a sester. Nesmíme přitom zapomínat na různé důležité maličkosti, třeba na to, že i sestra je dáma.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace