poslal eva_angella V koho věří Češi?
Dvě třetiny Evropanů věří v Boha, alespoň podle časopisu Reader‘s Digest.
Telefonický průzkum, který časopis počátkem tohoto roku provedl ve 14 zemích mezi 8 000 respondenty, asi není tím nejvhodnějším způsobem dotazování ve věci tak delikátní, jako je náboženství, určitou vypovídací hodnotu však jeho výsledky mají.
Česká republika se umístila na posledním místě: pouhých 37 procent jejích obyvatel se prohlásilo za věřící. K nejzbožnějším zemím podle této ankety kupodivu patří Rusko, kde se k víře přihlásilo přes 80 procent obyvatel a jejich počet stoupá.
Zajímavá zpráva: po dlouhá desetiletí byl Sovětský svaz ve svých úspěších v boji proti náboženskému tmářství naším vzorem, od něhož jsme se mohli jen učit a učit a učit. Nyní tento učitel vědeckého světového názoru propadl, zatímco jeho někdejší žák je nyní v nevíře v Boha evropským premiantem.
Co je to víra v Boha, jaké jsou její rozpoznávací znaky, tím se průzkum Reader´s Digestu pochopitelně zabývat nemohl. Přesto se mi 37 procent věřících v Čechách jeví ještě jako číslo značně nadsazené.
Kdyby otázka zněla, zda umíte základní křesťanskou modlitbu,netroufnu si odhadnout, kolik procent Rusů by odpovědělo „ano“. Co se Evropanů v jejich úhrnu týče, možná že dvě třetiny věřících by se smrskly na méně než třetinu a v zemích Koruny české by podle mých zkušenosti zvládl „Otče náš“ sotva jeden jejich obyvatel z deseti.
O to víc kontrastuje s vyhlášeným českým nevěrectvím odpověď na otázku, zda církve přinášejí světu prospěch. 36 procent Rusů se domnívá, že ano; tedy ani ne polovina těch, kdo se prohlašují za věřící. I ve všech ostatních zemích je počet lidí věřících vždycky větší, než těch, kdo na činnost církví nahlížejí pozitivně. V České republice je tomu právě naopak. 42 procent Čechů má za to, že církve jsou světu prospěšné.
Čím vysvětlit tuto anomálii ? Že by Češi na školeních marxismu- leninismu dávali pozor, když se mluvilo o nevědeckosti víry v Boha, a usnuli teprve, když se mluvilo o ohlupování pracujících mas vatikánskými preláty a o reakčním působení církví vůbec?
Jak se zdá, komunistická propaganda měla na víru či nevíru lidí menší vliv, než chtěla mít a než se na ni svádí.
Český atheismus tu byl mnohem dřív než VUML a politické školení mužstva, a má dokonce tužší kořínek než sám komunismus. Naopak přejný vztah české veřejnosti k církvím není dán minulostí dávnější než je komunismus, nýbrž přítomností.
Když nás zaplavila velká voda, Česká katolická charita odvedla viditelné dílo. Adventistická Adra se v oblasti humanitární pomoci stala pojmem, na její konto lidé s důvěrou posílají desítky milionů na postižené v Asii.
Na místa v domech pokojného stáří evangelických Diakonií jsou dlouhé pořadníky, o laskavosti řádových sester v nemocnici pacienti doma a v sousedství vyprávějí. Školy zřízené církevními institucemi si nemusí dělat reklamu, zájem o ně převyšuje nabídku.
S křesťany jako sousedy a spolupracovníky mají Češi zkušenosti dobré. Nu a my Češi uvažujeme spíše prakticky než metafyzicky, víc než na hezké řeči dáme na pěkné jednání.
Výsledek mezinárodního průzkumu religiozity jistě nabízí i jiná vysvětlení. Nelze ale popřít, že větší výskyt důvěry v církevní instituce než osobní víry v Boha je v evropských poměrech úkazem mimořádným.
Snad povzbudí křesťany v této zemi, aby vydrželi, a povzbudí i celou společnost, aby si nadále všímala, kde se v ní děje něco dobrého, co prospívá všem.
Miloš Rejchrt
evangelický farář
