poslal pisnicka
Drazí sourozenci v Kristu, výše uvedený nadpis Vás jistě přivede k otázce, o jakou nahotu se jedná. Chci tedy předeslat, že se zde opravdu jedná o oblékání.
Začnu tedy ránem: vstaneme z postele a po osobní hygieně na své tělo začneme věšet různé svršky. Jsou to: spodní prádlo, ponožky, kalhoty nebo sukně, košile či halenky a po snídani pokračujeme: kabáty, baloňáky, na hlavu klobouk nebo čepici a pro případ deště nějaké to paraple. Někdo si do kapsy dokonce šoupne i "kasr", jiný zase bibličku. Tím pro většinu z nás začíná den, když takto oděni vycházíme z domovních dveří. Některým lidem oděv slouží jako pracovní, jiným jako vycházkový, ale především slouží jako praktická a zároveň i hezká ochrana proti chladu, navazující na to dávné přiodění z knihy Genesis. Nepochybuji o tom, že většina populace to dělá stejně či podobně, činíme tak i my křesťané.
Když jsem se tedy rozepsal o tom, jak se všichni oblékáme, proč v nadpise píši o nahotě? Protože jsou někteří křesťané, kteří, ač jsou oblečeni, opravdu vybíhají z domovních dveří nazí.
Může to vést k mírnému úsměvu, mně osobně to však směšné nepřipadá, když si uvědomuji závažnost celé situace. Jako Boží děti jistě všichni víme, co nám Písmo říká v listu Efezským: "Berte na sebe plnou Boží zbroj, abyste obstáli v den zlý ..."
Věřím v důležitost těchto slov a pro lepší ilustraci bych rád popsal, co se stane v kasárnách, když vojákům vypukne poplach. My chlapi to známe, ženy o tom jistě slyšely. Zazní signál a už to lítá - celé vojsko se během několika desítek se***** obleče do toho, co potřebuje v den zlý mimo bezpečí kasáren: pevné maskáče, pevné boty, opasek na bodák a brašnu s náboji, na hlavu přílbu z kovu, na záda plnou polní a do ruky zbraň.
Dovedete si představit nějakého vojáka, který by šel do pole jen v trenkách a nazouvácích? První větev či bodláčí mu rozederou kůži, nazouváky ztratí a rozedere si i nohy. Bude mu zima a to ještě nehovořím o tom, co to udělá s nepřítelem. Ten se jistě smíchy neudrží na nohou a šmahem tohoto vojáka beze zbroje vyřadí z provozu. A to nejhorší - náš naháč nevykonal to, kvůli čemu byl do boje vyslán.
Bratři, nemá to náš nepřítel s námi některými podobně snadné? Nedáváme se mu mnohdy všanc, aniž o tom víme, a myslíme si, jak nám leží u nohou?
Pán Ježíš ví velice dobře, co se v duchovním světě děje, a proto nám velí, abychom jako duchovní lidé oblékli Boží zbroj, a to přesně tak, jak je psáno v Efezským 6. kapitole
Věřím, že oděn v Boží zbroji náš vnitřní člověk (někdo říká: skrytého srdce člověk) bude velmi odolný vůči veškerým útokům a na otázku "Jakpak se máš, bratře?" ubude odpovědí "Víš bratře, mám takové útoky..., asi mne Pán chce vést soužením, nejsem schopen překonat to, či ono." Nebo "Včera večer jsem asi ztratil spasení...", nebo "Ano, věřím Bibli, jen na to a to místo v té kapitole bych moc nespoléhal..." anebo dokonce: "Proti ďáblu se nemám jak bránit, snad to nějak dopadne..."
Na otázku: "Jak to tedy děláš ty, bratře Martine?" odpovím prostě. "Jak si na své fyzické tělo každé ráno oblékám oděvy, tak zároveň oblékám vnitřního člověka a vyznávám: Oblékám se do pásu pravdy - pravdy Božího slova, pancíře spravedlnosti - neboť On vzal na sebe můj hřích a dal mi spravedlnost v Něm, beru boty evangelia atd., neboť nevedu svůj boj proti tělu a krvi, ale proti duchovním mocnostem temnoty a zla."
Toto slovo známe všichni, a proto Vás bratří a sestry vyzývám - nechoďte nazí a Slovo žijte!
Na závěr chci vyznat slova chvály, která mne velmi povzbuzují: "Hospodin bude bojovat za nás, On je naše korouhev!"
Martin Gračka, AC Olomouc
