Grano Salis - SBORY AC V ČR

Karels poslal:

SBORY AC V ČR

AGAPÉ - ŘEKA (ČESKÝ TĚŠÍN)

Současný pastor sboru Jaroslav Šelong se narodil v rodině adventistů. Později začal s mladými ve sboru studovat Bibli a objevovat nové věci, tím však rostla nespokojenost s vlastním křesťanským stavem a touha změnit jej. Po několika letech se oženil a když se jim později narodil syn, byla u něj zjištěna porucha imunity. Nastal kolotoč cestování: lékař - nemocnice - lékař... V té době za nimi přijela jedna rodina z Čech se slovy: Pán nás poslal k vám a řekl nám, že jste jím připraveni na křest v Duchu svatém. Manželka prožila křest v Duchu a na druhý den i on. To byla radikální změna ve vztahu k Bohu. Úzké společenství v té době neměli a tak se snažili sdělit lidem v adventistickém sboru, co prožívají. Narazili však na nepochopení. Hledali tedy společenství a jezdívali občas na skupinky do Čech, do Liberce (vedoucím zde byl bratr Votrubec, kazatel Jednoty bratrské Liberec).

To bylo okolo roku 1983. V té době bratr Šelong cestoval jako zásobovač po celém Československu a měl možnost komunikovat s mnoha lidmi. Pro nedostatek času se musela různá setkání s potřebnými lidmi organizovat s více lidmi pohromadě. Tak vznikaly na mnoha místech skupinky. Náboženští představitelé některých církví zakazovali lidem do nich docházet, ale tím se vše rozhořelo. Přicházeli tedy zvědaví i zvídaví. Později se bratr Jaroslav Šelong setkává s bratrem Rudolfem Bubikem, který věřící z těchto skupinek dále vyučuje o práci Ducha svatého. Přibližoval se rok 1989 a tehdy začaly být byty, díky Pánu, malé. Členové těchto skupinek se spolu s bratry, kteří pomáhali v praktické službě, modlili o další vedení a závěrem bylo rozhodnutí rozloučit se s církví Adventistů a přidružit se tam, kde bude možno svobodně pokračovat v tom, co skupinky prožívají. V červenci roku 1991 vznikl tedy sbor a pastorem byl ustanoven Jaroslav Šelong. Ze sta lidí, kteří se pravidelně scházeli na skupinkách, se jich oficiálně jako členové sboru přihlásilo 15. Mnozí z ostatních dále navštěvovali skupinky a později i shromáždění. Stále však nebylo místa ke scházení, takže pokračovaly skupinky, ale první shromáždění v aule těšínského gymnázia bylo již 13.10.1991. Sbor z Boží milosti rychle rostl a o rok později měl 50 členů a v současnosti čítá okolo 126 řádných členů ve sboru Český Těšín – Agapé a dvou stanicích: Siloe-Třinec (23 členů) a Orlová (27 členů).

AC BRNO

Kořeny tohoto sboru nalezneme v polovině 50 let. Od 1.9.1955 se kazatelem brněnského sboru Bratrské jednoty baptistů stal dr. Pavel Titěra, který přestoupil z Jednoty bratrské v Holešově. Od roku 1956 se stále častěji zmiňoval o letnicích pro církev a o sborech Jednoty českobratrské na Těšínsku. Někteří členové sboru začali více toužit po Duchu svatém, a proto v roce 1957 skupina bratří a sester navštívila sbor v Hrádku a po svém návratu se dále scházela k modlitbám. V následujícím roce se jejich počet rozšířil. Od roku 1959 ve sboru probíhala pravidelná nedělní modlitební shromáždění pro toužící po "moci z výsosti". A v následujícím roce přijeli do Brna sloužit bratři z Těšínska. Někteří ze členů brněnského baptistického sboru se však postavili ostře proti a poslali na ústředí baptistické církve stížnost, nebylo však nijak zakročeno. V roce 1962 onemocněl laický kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Bohuslav Tetiva a odjel na léčení do Štrbského Plesa. Po ukončení léčby se oba manželé při zpáteční cestě zastavují na Těšínsku u bratra Brózdy a během této návštěvy prožil bratr Bohuslav Tetiva křest v Duchu svatém. V roce 1964, po 2 letech scházení, obdržel křest Duchem svatým i Vladislav Novák, pozdější starší sboru. O rok později, v roce 1965, nastaly mezi bratry Pavlem Titěrou a Bohuslavem Tetivou neshody kvůli modlitebním chvílím, které byly nakonec zrušeny. Skupina "nadšenců" se však scházela dál v bytě bratra Josefa Nováka, který roku 1947 přišel z Volyně do Čech, kde v Podbořanech a Žatci měli pod sborem Bratrské jednoty baptistů letniční skupinku. Další rok přibývalo lidí pokřtěných v Duchu a skupina, kterou přijížděl vyučovat bratr Bocek, se scházela téměř každý den. V polovině července roku 1966 přijeli do Brna bratři z Ústředí Bratrské jednoty baptistů a byla svolána schůze staršovstva I. a II. sboru Bratrské jednoty baptistů. Výsledkem byla výzva vzdát se daru jazyků a přestat o této zkušenosti hovořit. 23.6.1966 bylo vydáno všem sborům k projednání prohlášení, podle kterého každý letničně zaměřený člen BJB musel být zbaven funkcí ve sboru a kdo se nezřekl tohoto učení, sám se tím z Bratrské jednoty baptistů vyloučil. Okolo listopadu stejného roku došlo k vyloučení bratrů Bohuslava Tetivy a bratra Nováka.. V roce 1967 odchází 18 členů, poté co byli na výročním členském shromáždění vyzváni, aby se zřekli svého letničního zaměření. Tato skupinka se dále po několik let setkávala přes zimu v domku na Životského 10 u bratra Benzcika a přes léto u Tetivů, na chatě v Bystrci nebo v přírodě. Přirozenou autoritou se stal bratr Bohuslav Tetiva. V listopadu roku 1968 do skupiny začal opět chodit bratr Josef Novák s rodinou, který měl samostatnou skupinku. Skupina se tehdy scházela v pokoji u Benzciků a v březnu roku 1969 se obě skupiny na žádost Benzcikových sešly v neděli večer k modlitbám. Všichni se nahlas modlili v jazycích a skupina okolo bratra Bohuslava Tetivy se přestala těchto večerů zúčastňovat. Bratr Josef Novák odešel a stal se vedoucím stanice AC Bratislava v Brně. Roku 1975 přijel do Brna sloužit dr. Karel Marek, letniční teolog z Kanady a roku 1976 bratr Fabián.V tomto období přišla do sboru skupina lidí, kteří později výrazně ovlivnili sbor. Dne 21.3.1977 byla podána a poté zamítnuta žádost o založení církve Rozhodných křesťanů letničních, ke které se připojila i skupina Josefa Nováka. (2. skupina bratra Bohuslava Tetivy se zatím nepřipojila.) V roce 1979 se bratři z ilegální církve Rozhodných křesťanů letničních rozešli s bratrem Josefem Novákem a skupina bratra Bohuslava Tetivy se naopak k Rozhodnáým křesťanům letničním připojila a brněnský sbor se stal součástí nynější Apoštolské církve. O 2 roky později se v domě na Životského scházelo okolo 70 lidí a prostory již nestačily. O rok později od 11.1.1983 proběhla razie StB i v Brně a do vazby byli vzati 3 bratří (B. Tetiva, V. Novák, J. Bencsik), ale během měsíce byli všichni propuštěni. Sbor se i nadále scházel, a to nově u Malinů a Apetauerů, později u Mečkovských. V roce 1984 se vedoucím sboru stal po smrti bratra Bohuslava Tetivy František Pala a o 4 roky později se k bohoslužbám scházelo na 100 lidí. Počátkem února 1989 došlo státní správou k registraci Apoštolské církve v ČR a brněnský sbor se stal jedním ze 6 zakládajících sborů. Otevřela se tak cesta evangelizaci, kterou i tento sbor okamžitě využil.

AC BŘECLAV

Počátky sboru sahají až do roku 1965, kdy se v Nejdku scházely asi dvě rodiny. V dalších letech 1968-72 zde povstala malá skupinka. Lidé se setkávali v rodinném domku a soukromých bytech, byla to doba, kdy církev neměla plné pochopení od státu a kdy se mnohé věci musely dělat tajně. Přesto přibývalo členů a v roce 1971 zde vznikla stanice. Bylo potřeba najít někoho, kdo by za práci nesl odpovědnost a proto v roce 1971 přijeli bratři z vedení církve a po společné úvaze bylo rozhodnuto o vedení Františkem Cupalem. Díky Pánu stále přicházeli další noví lidé z okolních vesnic, ale největší skupinou byla skupina z Břeclavi. Tehdy se konala společná shromáždění a v roce 1989 byl oficiálně ustanoven sbor AC Lednice-Nejdek s Františkem Cupalem ve funkci pastora. V období od roku 1989 sbor procházel různými situacemi, ani jej neminulo tříbení. Prošel zkouškou, kdy ze sboru odešla roku 1992 skupina 8 lidí. O tři roky později po vzniku sboru, v roce 1991, společenství vidělo, že těžiště práce a hlavní tíha služby bude soustředěna přímo do okresního města Břeclavi a že toto bude místo, kde bude budován sbor. Následovalo stěhování a s tímto přesunem zároveň roku 1993 došlo k přejmenování sboru na Apoštolská církev Břeclav. V roce 1996 měl sbor okolo 100 členů, byl rozčleněn do šesti domácích skupinek, jedné stanice Hodonín a tří diaspor Lanžhot, Moravský Žižkov a Rakvice. V průběhu vývoje tohoto sboru po současnost také došlo k přerodu několika stanic: Hodonín (1997), Znojmo (1993), Hustopeče (1996) v samostatné sbory.

AC ČESKÉ BUDĚJOVICE

Roku 1984 se z Prahy do Českých Budějovic přistěhoval budoucí pastor Michal Beran s manželkou a začali v této oblasti pracovat. Při svém příchodu již měli určité kontakty s malou charismatickou skupinou. Byly zde sice v některých názorech a způsobech problémy, u některých končící odchodem, přesto někteří - především rodina Hejnových - se připojili a vydrželi věrně mnohdy velmi těžké chvíle. Během údobí let 1985-90, podle slov Michala Berana, pár lidí přibylo, později jich půlka zmizela, pak zase přišel někdo a vše rozbil... Přesto byl 1.5. 1989 v Českých Budějovicích bratrem Rudolfem Bubikem oficiálně ustanoven sbor Apoštolské církve a pastorem Michal Beran. V závěru roku 1990 prožil tento sbor krizi, kdy odešlo několik členů a zůstalo pouze 13 dospělých. Díky finanční. pomoci bratří ze zahraničí byl od počátku roku 1991 tehdejší pastor uvolněn ze zaměstnání pro práci kazatele a rok 1991 byl pro sbor velkým požehnáním, během něhož bylo hodně "rozséváno" a na jaře také začala s pomocí bratří a sester z Brna práce ve Vyšším Brodě. Ve sboru probíhalo také několik evangelizačních akcí (např. koncert černošské skupiny BASAKOLI, práce v ulicích s týmem HARVEST INTERNATIONAL či studenty biblických škol ze Švédska a Holandska, evangelizace s R.Cilwikem na zemědělské výstavě "Země živitelka"...). Tehdy vznikly dvě nové diaspory - Vyšší Brod a Vlachovo Březí. Ve sboru došlo toho roku k mnoha organizačním změnám a byly také zavedeny domácí skupinky. Po roce 1991 docházelo po několik let k budování sboru: výchově služebníků, rozvoji služby skupinek, zavedení Royal Rangers... Začala spolupráce s misijní organizací Operace mobilizace (OM) a místními reformovanými církvemi, pořádaly se další evangelizace. V té době prožíval sbor postupný růst a přibyly další diaspory. Po několikátém stěhování míst nedělních bohoslužeb sbor v roce 1995 přechází do upravených prostor sborového domu. I v tomto období však tento sbor prošel dvěmi zdlouhavými krizemi. Následujícího roku 1996 se připojila malá skupina z Nýrska u Klatov, která je v dnešní době již stanicí sboru. Tehdejší pastor Michal Beran byl počátkem roku 1997 požádán biskupem církve, aby po bratru Janu Vrzalíkovi převzal službu seniora Východočeské oblasti a novým pastorem sboru, čítajícího v roce 1997 62 členů, se stal Petr Škopek.

AC ČESKÝ TĚŠÍN

Jde o nejstarší známý letniční sbor v naší zemi, jelikož jeho počátky jsou úzce spojeny se začátkem letničního probuzení na území tehdejšího Těšínska. K oficiální registraci tohoto sboru poprvé došlo v roce 1910. Původně sbor vznikl na území vesnice Dolní Žukov, která je součástí širšího Českého Těšína. V dobách komunistického režimu se tento sbor scházel v Albrechticích, Svibicích a Žukově. Do doby, než se bratr Rudolf Bubik stal předsedou Apoštolské církve, byl vedoucím těšínského sboru on. Poté se jím stává bratr Bohuslav Wojnar. Na místo původního vzniku sboru bylo, krátce po legalizaci Apoštolské církve v roce 1989, přeneseno zpět hlavní shromáždění. Ve sboru však došlo k tomu, že poté, co se sbor přesunul zpět do Dolního Žukova, lidé se začali více soustředit sami na sebe, své potřeby. Postupně však přišlo do srdcí některých věřících uvědomění, že byli povoláni k většímu nasazení pro evangelizační službu v tomto městě a od pastora sboru vzešel návrh k pořádání nedělních odpoledních evangelizačních shromáždění v centru města Český Těšín. Bůh na těchto shromážděních začal přidávat další nové lidi a tím se začalo měnit i složení členů uvnitř sboru, jelikož přibývalo lidí z centra a okolních sídlišť. Nakonec došlo k potřebě přesunout hlavní nedělní shromáždění do centra města. Tento krok však doprovázela bolestivá situace, kdy se někteří členové postavili proti a začali organizovat separátní shromáždění. Vše nakonec vyvrcholilo odchodem více než 20 členů ze sboru. Po několika letech se sbor rozhodl ke stavbě Křesťanského centra poblíž největšího sídliště Svibice a dalším krokem bylo v roce 1995 zakoupení pozemku (právě v současnosti probíhá jeho stavba). V tomtéž čase Bůh otevřel dveře k zakládání misijních stanic, a to v Kopřivnici a Moravském Berouně. Navíc sbor prožíval břímě za vesnice, které jsou satelitními obcemi Českého Těšína. Tak vznikla akce s názvem "Akce Judea", která měla za cíl postupně uspořádat v těchto místech nějaké akce. Bůh mnohdy mocně jednal v životech dalších lidí, sbor rostl a na přelomu let 1995/96 čítal 150 a v roce 1997 již 171 řádných členů sboru.

AC FRÝDEK MÍSTEK

Ještě za doby totality požádali bratři starší ze sboru Český Těšín nynější pastor tohoto sboru Petra Pokorného, aby vedl skupinku ve Frýdku. Tento návrh přijal a vedl tuto skupinku přidruženou nejdříve ke sboru Český Těšín, později Třinec. Vždy 1x měsíčně za nimi někdo z těchto sborů dojížděl pomoci společenství v duchovním růstu. Určitý čas skupinka nerostla, ale později začali i sem přicházet lidé. V roce 1993 byly splněny podmínky ústavy Apoštolské církve pro vznik sboru a skupina se stala sborem, který byl oficiálně založen v lednu 1994, ale svým životem žil již od roku 1990, kdy se větší skupina křesťanů učila žít spolu. Začátky nebyly jednoduché, chyběli zralí služebníci a někteří lidé ze sboru později časem odešli, jiní však zde zůstali. Někteří také, jako tři rodiny v uplynulých třech letech, následovali Boží volání a odstěhovali se do jiných měst. V současné době má tento sbor 30 členů.

AC HLINSKO

Na počátku 80. let se v Hlinsku scházela ekumenická skupinka křesťanů. Byli v ní zástupci Římsko katolické církve, Českobratrské církve evangelické i lidé čerstvě uvěřivší. Scházeli se společně navíc nad rámec probíhajících bohoslužeb v Římsko – katolické církvi a Českobratrské církve evangelické. Tato skupinka, která čítala okolo 8 lidí, postupně krystalizovala. Proměňovala se, někteří prožívali Boží volání v rámci Římsko katolické církve a jiní mimo ni. Po odchodu těch, kteří chtěli sloužit v rámci Římsko katolické církve, se skupina několika zbývajících jedinců okolo roku 1985 přihlásila jako stanice sboru AC Kutná Hora, kde byla jako stanice vedena v letech 1985-1991. Její členové jezdili 1x měsíčně na společná shromáždění do Kutné Hory a 1x měsíčně přijížděli bratři z tohoto sboru sloužit přímo do Hlinska. Jinak žila samostatným duchovním životem. V roce 1991 přišel návrh, zda by se tato stanice nechtěla stát sborem. Protože již několik posledních let žila jako samostatné společenství, počátkem roku 1991 byl oficiálně ustanoven sbor Apoštolské církve v Hlinsku a s tímto krokem přešla stanice Polička (dříve Kamenec) a později i Havlíčkův Brod pod správu nového sboru Apoštolské církve Hlinsko. Okolo roku 1994/95 povstala také stanice Velké Meziříčí. Toto společenství, s velmi dobrými vztahy s ostatními církvemi v Hlinsku i okolí, v současné době patří v naší církvi mezi "malé sbory". Sbor, jehož pastorem je bratr Jiří Malý, čítá asi 40 členů, sídlo je v Hlinsku a spravuje tři stanice - Polička, Havlíčkův Brod a Velké Meziříčí.

AC HODONÍN

Mateřským sborem AC Hodonín je AC Břeclav, kde nynější pastor dříve sloužil jako vedoucí mládeže a starší sboru. V době, kdy do sborů přišla možnost uvolnění některých pracovníků pro misijní úkoly, byl bratr Bohuslav Cupal pověřen misijní prací ve městě Hodonín (v sousedícím okrese bez charismatického společenství), kde byly již dvě starší sestry. Bratr Cupal dojížděl od roku 1992 do města a misijně pracoval ve školách, penzionech, ulicích, s bezdomovci. Byla zde rovněž uspořádána stanová evangelizace. Postupně zde vznikala malá skupinka, ale když jich bylo asi 10 – 15, nastaly problémy ve vztazích. V té době přicházelo, ale i odcházelo dost mladých lidí. Byla to doba očišťování vztahů těch, kteří zde byli, a získávání zkušeností. Později z různých důvodů nastal problém i s dojížděním bratra Cupala a nakonec se se svou manželkou po modlitbách rozhodli odstěhovat z Nejdku do Hodonína. To bylo v roce 1996, kdy skupina čítala 20 lidí. Tak mohla důsledněji pokračovat veškerá práce. Začátkem roku 1997 požádali církev o ustanovení sboru, a to se stalo ke dni 1.6.1997, kdy byl oficiálně ustanoven sbor AC Hodonín. Pastory tehdy 24 členného sboru byli jmenováni Bohuslav Cupal a Marian Lokaj. V současné době sbor čítá 30 členů a spravuje diasporu v Ratiškovicích.

AC HUSTOPEČE

Naše církev byla po mnoha letech v lednu 1989 úřady zaregistrována, později přišla v naší zemi "sametová" revoluce a s tím i možnost misijní práce. V lednu roku 1992 byl Karel Fridrich (člen sboru Apoštolská církev Břeclav) uvolněn pro práci v církvi s cílem založit sbor v Hustopečích. Nejprve chtěli se svou ženou žít v Brně, ale Bůh potvrzoval jejich setrvání v Kobylí. To se po revoluci stalo diasporou a od září roku 1991 zde začala první setkání v kině. V lednu roku 1992 začal bratr Fridrich misijně pracovat na Střední zemědělské škole v Kloboukách a gymnáziu v Hustopečích. Někteří studenti se obrátili, věřících přibývalo a začal tak fungovat biblický kroužek v Kloboukách. Na konci roku 1993 se zde scházelo malé společenství 15 lidí. V letech 1994 i 1995 se zde konaly stanové evangelizace a do stanice přicházeli další noví členové. Sbor Hustopeče je mladým sborem, neboť od roku 1992 byli stanicí břeclavského sboru a 1.4.1996 byli ustanoveni samostatným sborem s počtem okolo 20 členů. Pastorem se stal bratr Karel Fridrich. (Prakticky se tak stalo na shromáždění 12.10.1996 za účasti bratra biskupa Rudolfa Bubika.) Společenství v Hustopečích je založen především na skupinkách a společných nedělních shromážděních, neboť se skládá z bratří a sester žijících přibližně v deseti vesnicích a městech..

AC KARVINÁ

V tomto městě jsou určité církve již roky. Přestože nedaleké město Český Těšín bylo střediskem letničního probuzení již téměř před 100 lety a samotné město Karviná je obklopeno letničními sbory, dlouhou dobu zde bylo jen pár stejně věřících křesťanů. V polovině 80. let uvěřili manželé Ochodkovi, zárodek budoucího sboru, a bratr Lešek se stal vedoucím této nově vznikající stanice. Postupně přibylo několik dalších rodin a lidí. Vznikající skupinka dojížděla na shromáždění sboru Český Těšín, který se tehdy scházel v Dolním Žukově. Později vznikl sbor AC v Havířově a skupinka začala jezdit tam. V této době přibývali v Karviné další a další noví lidé a začalo se tak rýsovat založení vlastního sboru. Tehdy do havířovské stanice v Karviné dojížděl bratr Stanislav Bubik, který zde sloužil spolu s bratrem Leškem Ochodkem. Později bratr Lumír Folvarčný získal byt v Karviné a Bůh jeho i bratry starší vedl k tomu, aby se vedoucím stal on. Bratr Stanislav Bubik přestal do stanice dojíždět a vznikající sbor začal postupně vést bratr Folvarčný. Když tato skupinka narostla do počtu 23 členů, bylo rozhodnuto ustanovit samostatný sbor. Ustanovující shromáždění proběhlo 8.12.1991 a o týden později přijel biskup Rudolf Bubik požehnat pastorovi, kterým se stal bratr Lumír Folvarčný,. V prvním roce existence sbor narostl zhruba o 150%, poté se však růst viditelně zpomalil. V roce 1992 po pořádání rómské konference s evangelizací do sboru docházelo okolo 30 Rómů. Ovšem o dva roky později, na podzim roku 1994, jich většina pod vedením J.Feneše ze sboru odešla a založila Rómský křesťanský sbor, který dnes již nefunguje. Dále sbor pořádal v Karviné různé evangelizační akce (např. stanové evangelizace v letech 1993 a 1995 v Karviné-8, akci pro mladé EMA 94, v letech 1992, 1994, 1996 evangelizace s týmem Steva Hertzoga, či účast na satelitní evangelizaci s Billy Grahamem v letech 1993 a 1995...) a někteří členové sboru se účastnili stanových misií Misijní společnosti Život v jiných městech. Po jedné takové akci se sbor po jeden rok staral o stanici Šumperk, kterou později předal olomouckému sboru. V letech 1991-95 byla také vedena evangelizační práce ve zdejším rehabilitačním ústavu. Od roku 1992, sice v určitých zmatcích, fungovala ve sboru služba mládeži, ale směr i rozměr získala až od letošního roku (1998). Během své existence sbor prošel také dvěmi velkými otřesy, prvním byl již zmíněný odchod skupiny Rómů (1994) a druhým bylo téměř rozbití sboru skrze pomluvy na jaře roku 1993. Sbor byl však s Boží pomocí tímto údobím proveden a zachován. Později v lednu 1996 ve sboru proběhla radikální změna, byla zrušena úterní shromáždění a místo nich zavedeny domácí skupinky a od září téhož roku vzniklo Sborové biblické vyučování. V roce 1998 má toto společenství 63 členů, 4 starší, sbor se schází v neděli na hlavním shromáždění, v úterý na skupinkách a během týdne na několika modlitebních. shromážděních, v pátek na setkání mládeže a dalších aktivitách.

AC KOLÍN

V Kolíně vznikl sbor v roce 1991 oddělením od původního mateřského sboru v Kutné Hoře. Skládal se ze dvou společenství - jedno bylo v Kolíně a druhým byla kazatelská stanice v Lysé nad Labem (i z té se později roku 1995 stal samostatný sbor). Situace v obou těchto částech sboru se do roku 1993 vyvíjela odlišně. V Lysé přicházeli noví věřící. V Kolíně byla sice vyvíjena velká aktivita, pořádaly se evangelizace, několik lidí se obrátilo, ale posléze opět odešlo a počet se prakticky nezvětšil. Vedení sboru se tehdy ujal Josef Štefánek, který však nikdy nebyl církví navržen ani schválen jako pastor tohoto sboru. Později okolo 1992-93 se situace v Kolíně i přes vytrvalé modlitby začala měnit spíše k horšímu. Starší sboru i někteří jeho členové poznali, že se u tohoto bratra začínají objevovat určité problémy. Přes veškeré modlitby a napomínání se situace zhoršovala a nakonec vyústila v měsíci dubnu roku 1993 v odchod jeho rodiny společně s 4 dalšími členy. Celá věc byla velmi komplikovaná a bolestivá. Po tomto odchodu kolínský sbor, který také spravoval od tohoto roku diasporu v Poříčanech a kazatelskou stanici v Lysé, neměl ústavou určený počet starších, a proto mu zanikl statut sboru. Po společných modlitbách se 25 členů bývalého sboru stalo opět stanicí Kutné Hory. Sborem se toto společenství stalo opět v roce 1996 a pastorem byl tehdy ustanoven bratr Robert Koukal. V roce 1994 se zde konala stanová evangelizace a po roce 1995 začala práce v sousedním městě Poděbrady. Stanice zde však byla roku 1997 zrušena. V současné době je tento 27 členný sbor po odstoupení dřívějšího pastora veden bratrem Michalem Beranem.

AC KUTNÁ HORA

Zhruba okolo roku 1983 zde vzniká společenství jako stanice sboru AC Praha. Poprvé kdosi omylem nazval Kutnou Horu sborem 13.4 1985 na jednom setkání bratří. Nejprve přišlo zasmání, později vážné zamyšlení, nelehké rozhodování a modlitby. Nakonec se stalo, že toto maličké obecenství čítající asi 8 dospělých v Kutné Hoře a jednu rodinu v Kolíně, se stalo sborem. Bylo tak trochu raritou, že do roku 1990 vlastní centrum sboru nijak nerostlo a dokonce se jedna rodina odstěhovala do Ostravy, ale naopak postupem času přibývalo stanic a diaspor a to v Kolíně, Havlíčkově Brodě, Hlinsku, Kamenci u Poličky, Pardubicích, Hradci Králové a Lysé nad Labem. Jednou měsíčně se všichni sjížděli ke společnému shromáždění do Kutné Hory, zatím v soukromí u jedné sestry. Proto již určitou dobu společenství na svých modlitbách volalo za vlastní modlitebnu a jako odpověď v roce 1990 probíhala jednání o koupi domu, který by bylo možno přebudovat pro sborové účely. Sbor později tento dům skutečně zakoupil. Tehdy měl sbor asi 60 členů a začala mnohá práce. Slavnostní otevření nové modlitebny se konalo 4.5.1995. Během tohoto údobí stavby Pán také v roce 1991 otevřel dveře kutnohorského společenství a přicházeli noví lidé také sem. Časem sbor zaznamenal změny: některé stanice se osamostatnily ve sbory a jiné po změně územního rozložení přešly pod správu těchto sborů. Na podzim roku 1994 vážně onemocněl pastor sboru Jan Vrzalík, následovala operace, rehabilitace... Dnes jej v této funkci zastupuje bratr Pavel Korábek a tento 26 členný sbor se stará také o diasporu Uhlířské Janovice.

AC LYSÁ NAD LABEM

Původní skupinka charismatiků, která se zde v Lysé začala scházet, byla postavena na základech „Manin“ (regionální sbor v Holešovicích Křesťanské společenství Praha), kde se tak z 99% narodila. To bylo okolo r.1986-87. Na základě jejich svědectví přicházeli další noví lidé. V lednu roku 1988 do této skupinky, po svém obrácení, přicházejí nynější pastor sboru Jiří Sedláček se svou manželkou Lenkou. Byla to skupinka nepatřící do žádné církve, tehdy ji vedli bratři Z. Kaiser spolu s H. Šenkem. Skupinka měla asi 12 členů, ale stále rostla. Stávající situace však nevyhovovala a bratři z vedení odjeli do Kutné Hory požádat pastora Jana Vrzalíka o statut stanice tohoto sboru. Staršovstvo po modlitbách souhlasilo a skupinka z Lysé se stala členem AC Kutná Hora. Někteří z těch, kteří toto společenství budovali od počátku, se s tímto faktem nemohli smířit a vše vedlo k odchodu některých členů. Jaro 1989 se stalo mezníkem, neboť Apoštolská církev po mnohých bojích, jejichž ozvěny zaznamenávali i zde v podobě výslechů na StB, vyhrožování a zastrašování, byla státem uznána a tato stanice tak oficiálně zaregistrována. Ale i přes mnohé požehnání se postupně objevovaly těžko řešitelné problémy, které nakonec vyústily v rozpad stanice. Ještě nějakou dobu se tato zbylá skupina scházela, ale nakonec jich zde zůstalo pět (1990). Ze stanice se stala diaspora, která se tehdy scházela doma u rodiny Sedláčkových. Nikdo však neuznával nikoho, všichni byli „vedeni Kristem“ a blížil se další rozpad. Později přišla a zasáhla Boží milost a bratři Jiří Serbus a Jiří Sedláček se začali scházet ke společným modlitbám. Následovala doba, kdy Bůh očišťoval vztahy a nakonec začali přicházet další noví lidé. Tato skupinka se začala rozrůstat a následoval opětovný přerod ve stanici, tentokrát při sboru AC Kolín, a v čelo stanice byl povolán bratr Jiří Sedláček. Uspořádaly se dvě evangelizace s Nory a stanice rostla. Později, roku 1993, přišel rozpad sboru v Kolíně a na vlastní žádost se stanice, čítající kolem 17 přihlášených lidí, stává opět součástí sboru v Kutné Hoře. Následného roku v lednu byla podána žádost, bratři ji přijali a 1.3.1994 následovalo ustanovení nového sboru Apoštolské církve Lysá nad Labem s pastorem Jiřím Sedláčkem. V té době měl nový sbor 23 řádných členů. Ale ani tento krok se neobešel bez několika otřesů a někteří lidé „na kraji“ odpadli. Roky 1995-96 byly dobou tříbení a sbor prožíval těžká léta. V tomto období také společenství prožilo nutnost zavlažovat tento tvrdý kraj modlitbami a byly tak ustanoveny modlitební hlídky (po okolních kopcích), které pravidelně volají k Bohu. Počátkem roku 1997 došlo k radostné události - ustanovení diaspory v Milovicích. Do sboru stále přicházejí noví lidé a v roce 1998 toto společenství čítá 28 řádných členů.

AC OLDŘICHOVICE

V roce 1971 poznal nynější pastor tohoto sboru Pavel Motyka osobně Pána Ježíše Krista.Tehdy působil v mládeži evangelické církve v Oldřichovicích. Po jeho návratu z vojenské služby do sboru zůstali z původní mládeže pouze tři bratři, celá jeho generace se rozpadla. Začali pořádat různé stanové tábory a opět pracovat mezi mladými s důrazem na znovuzrození. V roce 1986 se jeden bratr setkal s letničními a prožil křest v Duchu svatém. Po určitém čase osobních teologických bojů byl vodou a následně i Duchem pokřtěn také bratr Pavel Motyka, v té době služebník na biblických hodinách a člen staršovstva probuzeneckého hnutí Misie, které působilo v evangelické církvi. Misie se shromažďovala především odpoledne na biblických hodinách, měla vytvořené vlastní staršovstvo, svou vlastní strukturu. Tehdy tito bratři zakoušející působení Ducha svatého začali více hledat Boha a sdílet se s jinými, což se ale stalo kamenem úrazu. Začali se scházet po domech na skupinkách, prožívat nové občerstvení a někteří i křest Duchem svatým. Vše se začalo rozšiřovat a rozvíjet až do bodu, kdy se museli rozhodnout: setrvat nebo odejít. Před toto rozhodnutí byli později postaveni i staršovstvem evangelického sboru a nakonec ze sboru odešli. Nejprve nevěděli, zda vytvoří samostatný sbor, půjdou např. do sboru Apoštolské církve Třinec nebo se spojí s Církví bratrskou v Oldřichovicích. Jednali také s bratrem Rudolfem Bubikem o možnosti vytvoření sboru Apoštolské církve. Současně přišla nabídka modlitebny. Přišli bratři z Církve bratrské, kterým Městský úřad nabídl k odprodeji bývalou smuteční síň. Jelikož zde byla úzká spolupráce a někteří z nich docházeli na skupinky k této skupině, uvažovali o vytvoření společného sboru. Tuto nabídku modlitebny přijali jako odpověď zůstat a vytvořit samostatný. sbor. Na počátku roku 1992 zde bylo asi 32 členů, kteří se přihlásili k tomuto novému sboru, jehož pastorem se stal bratr Pavel Motyka. Někteří členové později odešli do jiných sborů, někteří se odstěhovali do Těšína a na jiná místa. Přesto sbor roste a v roce 1997 má měl 44 řádných členů.

AC OLOMOUC

Současný druhý pastor tohoto sboru Aleš Navrátil i jeho žena Danka odevzdali své životy Pánu v roce 1986. Bratr Navrátil chodil během své vojenské služby do baptistického sboru bratra J. Pospíšila v Kroměříži. Jeho manželka Danka zatím v Olomouci navštívila shromáždění s naším současným biskupem, bratrem Rudolfem Bubikem, kde přijala Pána Ježíše. Tak se stalo, že byli oba pozváni na dovolenou na Slovensku pořádanou Apoštolskou církví, v době, kdy církev byla prakticky v ilegalitě. Zde během týdne učinili vyznání hříchů, byli pokřtěni vodou i prožili křest Duchem svatým. Po návratu z vojny zjistili, že spolu s nimi jsou zde ještě dva lidé hlásící se k Apoštolské církvi. Začali se spolu s dalšími charismaticky orientovanými křesťany scházet u rodiny Coufalových. To netrvalo dlouho. Přišla rada bratra Bubika, že bude lepší, když se jako členové církve budou scházet na "vlastní půdě" v jejich bytě a příchozí budou jejich "hosty". Byli poslušní, brzy se prakticky všichni "zájemci" vytratili a zůstali čtyři. Bratr Navrátil začal vést tuto stanici tehdejšího žukovského sboru a následně začalo postupně, jeden za druhým, přibývat lidí. 1x měsíčně přijížděl sloužit bratr S. Pilch spolu s některými bratry žukovského sboru, či bratr R. Bubik, D. Coufal a začali o tuto skupinu pečovat. Toto společenství se stalo sborem 1.12.1991 a pastorem bratr Aleš Navrátil. Tehdy nový sbor čítal okolo 60 členů. Později přibývaly stanice a diaspory spolu s jejich vedoucími - Valašské Meziříčí, Zábřeh na Moravě, Litovel, později Grygov, Šternberk, Čechy pod Kosířem, Daskabát, Prostějov a Určice. První dvě zmíněné jsou v současnosti již samostatnými sbory. 1.4.1996 byl Aleš Navrátil jmenován zástupcem biskupa pro pastoraci a vzdělávání, v důsledku čehož byl 26.3.1997 pastorem jmenován Svatopluk Dysmas. V roce 1997 měl olomoucký sbor 106 řádných členů.

AC PRAHA

Začátkem 20.století se vlna letničního probuzení šířila po celé Evropě a počátkem roku 1908 o tom pronikly zprávy i do sboru Svobodné reformované církve (SRC) v Soukenické ulici. Skupinka bratří a sester, jejichž jádro tvořili bratři Sokolovi, se otevírá Duchu svatému a přijímá principy učení o Jeho působení. Ve sboru se viditelně začaly dít Boží zásahy: radost, jiné jazyky, Boží bázeň... V soukenickém sboru však vznikly dva tábory. Jedna skupina se tomuto požehnání s vděčností otvírala, naopak v druhé vznikala všelijaká nepravdivá obvinění. Největší odpor vzešel od vedoucích tohoto sboru. A krátce na to, 15.5.1908, tato skupina otevřená na působení Ducha svatého ze sboru odešla a na základě povolení úřadů ve snaze nevytvářet novou denominaci ustanovila náboženskou společnost pod názvem "Záchranný spolek Tábor" (dále ZST). Její členové se začali scházet po bytech, mnoho času trávili v modlitbách a nad Božím slovem. Kazatelem sboru ZST byl zvolen bratr Novák, poté co bratr Sokol odcestoval do Austrálie. V roce 1920 některé evangelické církve mění své názvy a Svobodná reformovaná církev přijímá název Jednota Českobratrská (dále JČ). Při této příležitosti je Záchranný spolek Tábor na vlastní žádost přijat do JČ jako samostatný sbor. Bratři rozšiřují letniční pravdy i po jiných sborech Jednoty českobratrské v Čechách, tím však začíná nové kolo bojů. Ve vedení JČ převládá skupina odmítající orientaci letničního směru, je zde silný vliv Berlínské deklarace z roku 1909 a v roce 1923 tato skupina na žižkovské konferenci prosadila definitivní vyloučení sboru Záchranného spolku Tábor, který se tehdy scházel v Myslíkově ulici č. 16, z Jednoty českobratrské. Od počátku své samostatné existence byl tento sbor ve spojení s letničními na Těšínsku, sdruženými ve spolku "Rozhodní křesťané letniční" (RKL). Společně dále pokračovali v reformační práci. Vedle misijního směru zde byl pod vedením bratra Františka Sokola i směr sociální činnosti. Po smrti bratra Františka Sokola v roce 1940 se vedení sboru ujímá Rudolf Sokol spolu s bratrem Michálikem. Sbor byl přestěhován do Ječné ulice, kde pokračoval ve své práci i během nacistické okupace. Kromě tohoto místa se scházel také v Úvalech a Černošicích. Po osvobození byly spolky, tudíž i Záchranný spolek Tábor, novým církevním zákonem z roku 1951 zrušeny. Úvalský sbor Záchranného spolku Tábor přešel v roce 1952 jako stanice do žižkovského sboru Jednoty českobratrské a pražský sbor se začal ilegálně scházet po bytech. Následovalo období vyslýchání a nátlaku úřadů. Misijní práce byla znemožňována a činnost věřících se tak zaměřila na vnitřní službu členům. Koncem roku 1969 s touto skupinou, tehdy vedenou bratrem Tefrem, navázala kontakt rodina Kocurových a v následujících letech 1970-73 přicházely další nové rodiny. Přesto v roce 1974 prošel tento sbor krizí, někteří členové na základě nerozsouzeného proroctví podlehli obavám před pronásledováním a ustala pravidelná shromáždění. Úsilí usilujících o obnovu shromáždění podpořil jeden bratr z Litvy, který sem po sedm let pravidelně přijížděl sloužit. Mezitím byl ke službě vedení formován a povolán bratr Pavel Kocur a k jeho pomoci bratr Milan Liba. V roce 1977 byl navázán kontakt s těšínským a brněnským sborem a pod názvem Rozhodní křesťané letniční (RKL) společně usilovali o registraci letniční církve. Sbor prožil oživení v misijní činnosti a při práci s mládeží, která se později po dlouhá léta scházela v bytě ve Vršovicích. V té době zde bylo na jedné straně protivenství a tlak ze strany úřadů a StB, na druhé Boží moc. Konečně byla úřady dne 25.1.1989 statutárně povolena Apoštolská církev v České republice. Sbor, který se během své existence staral o mnoho stanic a diaspor, pokračoval ve svém životě a dnes čítá 66 členů.

AC PRAHA - MARAN ATHA

Začátek tohoto společenství spadá do období služby Toma Loftona, misionáře Assemblies of God z USA ve sboru Apoštolské církve Praha. Nejprve s bratrem Kamilem Hvolkou pracoval na školách s evangelizačním programem "Dětská ulice" a od jara roku 1995 začal spolupracovat s dalšími křesťany v nadaci Teen Challenge. Byla otevřena kavárna a od března bylo kázáno evangelium mezi narkomany, bezdomovci a před rockovými kluby, kde byla rozdávána káva a čaj. Poté přibyli i další spolupracovníci. Později v roce 1995 začali bratři Tom Lofton a Kamil Hvolka samostatně pracovat s cílem založit nový sbor v Praze. Začátkem září byl do všech sborů Apoštolské církve rozeslán dopis prosící o modlitby za evangelizační kampaň, která proběhla ve spolupráci se studenty Letniční biblické akademie v Kolíně ve dnech 1. do 8. října 1995 v sále Slovanského domu v Praze 1. Bůh se přiznal k tomuto dílu a Duch svatý zde proměnil životy několika lidí. Od prosince tak probíhala nedělní shromáždění ve Slovanském domě a později v YMCE. Po deseti měsících práce na ulici byl dne 21.ledna 1996 biskupem Apoštolské církve Rudolfem Bubikem a pastorem pražského sboru Apoštolské církve Pavlem Kocurem ustanoven nový sbor - II. sbor AC v Praze se jménem AC MARAN ATHA a pastorem se stal Tom Lofton. Ten však v létě roku 1996 odletěl se svou rodinou na jeden rok zpět do USA. Novým pastorem se po čase modliteb stává bratr Jiří Hodničák, do toho dne sloužící jako druhý pastor sboru Apoštolské církve Varnsdorf. Počátkem roku 1997 sbor čítal 21 stálých členů a asi 8 uchazečů. Později ke konci jara roku 1998 došlo k opětovnému předání sboru do rukou Toma Loftona, který se stal tak opět jeho pastorem.

AC UHERSKÝ BROD

Bůh začal v tomto městě přidávat nově uvěřivší lidi a společenství Božího lidu zde se začalo formovat (okolo rodiny nynějšího pastora Pavla Čepa) v roce 1989 až do dubna roku 1991. Do té doby rostli pod záštitou brněnského sboru AC a bratři z Brna sem obětavě dojížděli sloužit. Sbor v Uherském Brodě vznikl 1.4.1991, kdy jej ve shromáždění potvrdil bratr Rudolf Bubik. Pastorem byl tehdy ustanoven bratr Pavel Čep. Nový sbor měl koncem tohoto roku okolo 20 členů. O rok později byl také pastor sboru uvolněn pro službu ze svého zaměstnání. Bůh tomuto společenství žehnal, přicházeli další lidé a na přelomu let1996/97 sbor čítal 70 řádných členů a spravoval dvě stanice: v Uherském Hradišti a ve Zlíně. V dalším roce došlo k osamostatnění zlínské části a vznikl samostatný sbor AC Zlín.

AC VALAŠSKĚ MEZIŘÍČÍ

Nynější pastor Josef Hasmanda přišel do společenství adventistů po roce 1968. Nejprve začala v té době sbor Církev adventistů sedmého dne navštěvovat jeho maminka a později se svou ženou Evičkou vstoupili do sboru Církve adventistů sedmého dne i oni. Jednou při čtení knihy Dýka a kříž Bůh probudil v jeho srdci touhu po Duchu svatém a změně života. Následoval čas modliteb za křest v Duchu s některými dalšími. Nakonec se setkali s baptistickou rodinou mluvící jinými jazyky a byli pozváni na skupinku do Jablůnky, kde byli další takoví. Postupem času začaly do Jablůnky jezdit asi 2/3 sboru. Poté se tato skupinka "cestovatelů" začala scházet sama, začali se modlit a vyvíjet různé aktivity. Starší sboru byli z toho nešťastní, chodili tam, kontrolovali a vymlouvali, ve sboru začaly bouřlivé diskuse. Nakonec celá rodina Hasmandových roku 1985 ze sboru odešla, ale před tím však, veden Pánem, se bratr J.Hasmanda setkal s bratrem Rudolfem Bubikem. Později se začali, tak jak jim to vycházelo, scházet v rodinném domku u Vrajů. Později se zde scházelo přes polovinu adventistického sboru a když jich zde bylo 35, rozhodli se požádat Ústřední radu starších o ustanovení sboru, což se stalo roku 1991. Pastorem nového sboru byl ustanoven bratr Josef Hasmanda. Během svého vývoje sbor prošel dvakrát rozdělením. Po prvním, ke kterému došlo roku 1990 se znovu začínalo s 8 lidmi. Když jich bylo znovu okolo 75 (roku 1992), se skupina asi 25 sourozenců rozhodla odejít do sboru Slova života. Sbor se z tohoto odchodu opět vzpamatoval a pokračoval ve svém životě i růstu a na přelomu let 1997/98 měl150 členů.

AC VARNSDORF

Více než před 35 lety zde povstala skupina znovuzrozených lidí, kteří se pravidelně scházeli k modlitbám. Lidé přijímali do srdcí Pána Ježíše, cele se mu vydávali a Bůh své dílo potvrzoval divy a zázraky. Postupem času se však toto obecenství z různých příčin rozpadlo a zde zůstala jen hrstka z nich. Dále trávili svůj čas na kolenou a nad Biblí. Uplynula tak řada těžkých let... V roce 1982 na charismatické skupince Církve bratrské v Kutné Hoře uvěřil nynější 1. pastor sboru Martin Moldan, který nejprve navštěvoval mládež Českobratrské církve evangelické ve Varnsdorfu, kde však docházelo k názorovým střetům. Současně dojížděl na shromáždění do Cvikova (Bratrská jednota baptistů) a na jiná místa a později na jaře roku 1986 se blíže seznámil s letniční církví a bratrem Rudolfem Bubikem. K významným mezníkům patří jeho pozdější seznámení s rodinami Němcových v Kunraticích a Němcovými ve Šluknově (jde o různé rodiny, které jsou pamětníky charismatické skupiny pracující zde v 50.-70. letech.). Během těchto let si zde Bůh připravil dvě manželské dvojice a jednu sestru. V roce 1988 se tak ve Varnsdorfu scházela opět malá skupinka věřících a na jaře roku 1990 zde probíhala první větší evangelizační akce - videoprogram se slovem a písněmi. V létě se také během kázání australského evangelisty Steva Rydera v Liberci obrátila skupina narkomanů z Varnsdorfu, ale po několika měsících se jeden po druhém vrátili zpět do světa. Opravdový zvrat však nastal v průběhu podzimu roku 1990, kdy během několika týdnů uvěřilo v tomto městě asi 20 - 30 lidí. Vedoucím této stanice sboru AC Praha se stal bratr Martin Moldan. Následovalo několik evangelizací např. dvoudenní evangelizace Harvest 91, „Život 92“ s Erichem Theisem, stan „Exploze 94“... Zpočátku byl tento sbor, ustanovený 20.5.1992 s počátečním počtem 27 členů, tvořen téměř výlučně mladými lidmi, později po modlitbách za starší generaci přišla do sboru i řada starších lidí. Na přelomu let1997-98 měl tento sbor asi 56 členů. Nejvíce lidí bydlí ve Varnsdorfu, další v Rumburku a ve Šluknově a jim blízkých vesničkách, kde jsou stanice sboru. Jedna diaspora je taká v Kunraticích u Cvikova.

AC VYŠKOV

Současný pastor Jiří Pospíšil se svou manželkou poslechli v létě roku 1993 Boží volání z Brna a odstěhovali se do Vyškova. Po přestěhování přišla od bratří z Brna nabídka možnosti služby na plný úvazek a tento bratr tuto možnost nakonec přijal. Z počátku sloužil ve Vyškově jako misijní pracovník a od založení sboru (1.10.1995) jako pastor tohoto společenství. Když v roce 1993 přišli do Vyškova, scházelo se zde okolo pěti znovuzrozených křesťanů. Připojili se k této skupince, bratr Pospíšil ji začal zanedlouho vést a poté se stali stanicí brněnského sboru. Bůh začal do této skupinky přidávat nejen nově uvěřivší ze světa, ale i věřící, kteří uvěřili v jiných městech (např. Karviná, Košice, Čáslav). O dva roky později dne 1.10.1995 se z této stanice stal samostatný sbor a pastorem ustanoven bratr Jiří Pospíšil. V roce 1996 tento sbor čítal 22 členů a spravoval jednu stanici: Kroměříž a dvě diaspory: Rychtářov a Bučovice.

AC ZÁBŘEH

V roce 1989 se do Zábřehu přestěhovala z vesničky Ruda nad Moravou rodina Pohankových. Ti během roku 1986 vydali svůj život Pánu a za svůj duchovní domov přijali sbor AC Český Těšín, odkud jednou za měsíc přijížděli bratři konat malé rodinné shromáždění pro tuto skupinku věřících. Později v roce 1989 se, jak již bylo úvodem zmíněno, přestěhovali do Zábřehu, kde se jednou měsíčně v bytě scházeli s Ohlídalovými z Hostic (16 km) a rodinou Dvořákových z Třebářova (20 km). I zde bratři z Těšína pokračovali ve své obětavé službě. Tehdy se také bratr Tomáš Pohanka stal vedoucím této vzniknuvší kazatelské stanice Zábřeh. Skupinka své modlitební nasazení zaměřila především na jednu rodinu, kterou znali již dříve, a asi po jednom a půl roce mohli vidět, že Bůh tyto modlitby vyslýchá. Nejprve uvěřila sestra Jarka a po dalším roce a půl společných modliteb i její manžel František. Pravidelně se dále scházeli každou neděli v malém shromáždění a v týdnu ke společným modlitbám. Po vzniku sboru AC Olomouc se stali jejich stanicí a pastor tohoto sboru Aleš Navrátil jim jedenkrát měsíčně, stejně jako dříve bratři z Těšína, přijížděl sloužit. V roce 1993 po nabídce bratra Stanislava Bubika byla v Zábřehu uspořádána stanová evangelizace. Mimo tuto evangelizaci přicházeli další lidé spíše jednotlivě. Někteří stanicí pouze prošli, někteří však zůstali a stali se jejími členy. Z Boží milosti mohl být v červnu roku 1996 ustanoven nový sbor AC Zábřeh a pastorem bratr Pohanka. O rok později čítalo toto společenství 26 členů.

AC ZLÍN

V neděli 23. ledna 1997 se konalo slavnostní shromáždění u příležitosti ustanovení nového sboru AC ve Zlíně. Během tohoto shromáždění, kde byl přítomen bratr biskup Rudolf Bubik a senior oblasti Pavel Čep z Uherského Brodu, proběhlo také jmenování 1. a 2. pastora Petra Fiuráška a Milana Trávníčka.

(poznámka: Součástí Apoštolské církve v ČR jsou dále i sbory ve městech: Čáslav, Havířov, Chomutov, Jihlava, Kladno, Zlín, Znojmo, o kterých se mi však nepodařilo získat bližší informace.)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace