poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 12. Nečistá matka.
Na její hlavě bylo napsáno jméno:
„MATKA VŠEHO SMILSTVA A VŠECH OHAVNOSTÍ..
Apokalypsa 17:5..
Historie celibátu je celá černá.... Větší částí je to degradace žen.. Ivo of Chartres (1040- 1115) píše o konventech, kde žily jeptišky jen podle jména... Ve skutečnosti to byly prostitutky.
Petr de Rosa,"Vicars of Christ"
Nedávné odhalení rozšířených sexuálních nepřístojností na straně určitých členů římsko katolického duchovenstva nepřichází jako nějaké překvapení pro nás, kteří jsme byli členy duchovenstva či jeptiškami...
(Bývalá jeptiška Nolan Savas v "USA Today" z 8/12 ‘93)1
Aby každý dobře rozuměl: Nemáme v úmyslu vzbudit dojem, že katoličtí papežové, kněží a jeptišky jsou, inherentně více náchylní k promiskuitě než zbytek lidstva! Máme všichni stejná srdce. Mnozí z těchto tragických jednotlivců - bezpochybně začali s vysokou morální a spirituální aspirací a v duchu se vydali na - jak věřili - cestu čistoty a oddání se Kristu. Byl to systém hierarchiálních privilegií, moci a autority nad obyčejným členstvem, který je změnil a zničil...
Tento systém, jak už jsme viděli, sbíral momentum po staletí skrze chtíč a nenasytnost papežů, jejichž přirozená náklonnost ke zlu, kterou máme všichni - našla neobyčejnou příležitost usnadněnou svým úřadem. Aby svou moc posílili, vydali řadu falešných dokumentů, které vydávali za písemnosti církevních Otců a za dekrety ranných synod. Jedním zištným tématem těchto podvodů bylo tvrzení, že papežové zdědili "nevinnost a posvěcení od Petra" a nemohou být posuzováni žádným člověkem. Von Dollinger píše:
Průpověď připisovaná Konstantinovi při Sněmu v Nice, zaznamenané v legendě Rufinusem, byla zvětšována až vyrostla do vysoce létající pretenze či nároku. Konstantin podle této bajky, když měl před sebou napsaná obvinění a pomluvy jednoho proti druhému tyto spálil s poznámkou, že biskupové jsou bohové, a že žádný člověk se nesmí odvážit je soudit.2
Jestliže je člověk na úrovni bohů, na co by neměl nárok? Bohové jsou nad zákonem. Není potom divu, že papežové začali otevřeně prohlašovat, že mají vládu nad králi, královstvími, nad každým člověkem a zároveň moc se stát tyrany. Ten přidaný nárok na neomylnost to všechno ještě zhoršil.
Každý kněz a jeptiška svým spojením s církví se podílí - i když v menším měřítku - na tom stejném absolutismu a povýšení nad obyčejnými Katolíky. Přidejte k této předstírané, jakoboží autoritu to nepřirozené pravidlo celibátu - které pouze málokdo je schopen nést - a máte podhoubí pro jakoukoliv příležitost pro zlo. Jeden upřímný katolický historik píše:
Skutečností je, že kněžský celibát nikdy skutečně nefungoval. Dle pohledu některých historiků, udělal celibát více škody nežli užitku - a to mnohem silněji než cokoliv jiného na Západě, včetně prostituce. Důkaz škody nadělané celibátem nepochází z nějakých anti-katolických pramenů, ale právě naopak! Zahrnuje v sobě papežské a sněmové dokumenty a dopisy od reformujících svatých ukazují jedním směrem: Namísto aby se stal celibát světlem ošklivého světa, kněžský celibát byl častěji než ne - skvrnou Křesťanství... (Peter de Rosa, "Vicars of Christ:The Dark Side of Papacy", 1988).3
KOŘENY I OVOCE CELIBÁTU.
Musíte si uvědomit, že nucený celibát není učen v Bibli, a ani nebyl praktikovaný apoštoly. Toto učení se vyvinulo jako integrální část papežského systému a postupně se stalo jeho nedělitelnou součástí. Celibát se ukázal být skutečným rohem hojnosti zla. Ve skutečnosti celibát nebyl zákazem sexu, ale manželství!
Na příklad papež Alexander II (1061-73) odmítnul potrestat kněze, který spáchal cizoložství s druhou ženou svého otce, protože nespáchal hřích manželství! Ten byl tím velkým zlem, které muselo být eliminováno, aby duchovenstvo bylo plně oddáno církvi. Během celé historie nejenom kněží a preláti - ale také papežové měli své milenky a navštěvovali prostitutky. Mnoho z nich se stalo homosexuály. Žádný člen duchovenstva nebyl nikdy exkomunikovaný pro sex, ale tisíce jich bylo propuštěno z duchovního stavu proto že se oženili. Proč potom tak přísný příkaz celibátu až do dnes, když to vlastně neznamená zdržení se sexu? Je to proto, že příkaz celibátu má velmi praktický a lukrativní účel pro církev: Zanechává kněžstvo a hlavně biskupy a papeže bez rodin, kterým by odkázali svůj majetek a tím ochudili církev. Duchovenstvo nesmí mít žádné dědice! Papež Řehoř VII, když si počal stěžovat na potíže s eliminováním manželství mezi duchovenstvem, prohlásil: "Církev nemůže uniknout ze spárů laiků, dokud se kněží nevymaní ze spárů svých žen!" A zde je další důvod pro celibát: Vytvořit duchovenstvo bez břemena (a zároveň věrné loajality) žen a dětí. A tak smilstvo a cizoložství - i když zakázané v teorii - měly přednost před před manželským vztahem. Historik devatenáctého století, R.W.Thompson vysvětluje:
Považovalo se za absolutně nutné pro dokonale pracující papežský systém, aby bylo vytvořeno duchovní těleso, kterému schází sympatie rostoucí pouze z rodinných vztahů, aby se lépe hodilo k papežskému účelu.4
Přesto že ženatí muži byli v ranných dobách přijímáni do kněžského stavu, byl na nich požadován celibát. Papež Leo I, (440-61) vydal dekret, aby ženatí duchovní měli žít se svou ženou "jako se sestrou." Málokterý Katolík ví, že ještě tak pozdě, jako za vlády Řehoře VII. (1073-85) bylo akceptováno, že kněží byli ženatí a předpokládaně žili se svými ženami v celibátu.
Takový požadavek je nepřirozený a nereálný. Kdo by byl schopný takové nařízení uposlechnout? Duchovní po celé Itálii měli, zcela otevřeně, početné rodiny a žádné disciplinární řízení proti nim zavedeno nebylo. Konec konců, bylo mnoho papežů, kteří měli velké rodiny také, a často to ani netajili. De Rosa komentuje:
Tento teologický zmatek v ve věku zkaženosti dovedl kněžstvo, hlavně římské kněžstvo pátého století tak hluboko, že se stalo synonymem všeho co bylo perverzní a zkažené.. Když papež Sixtus III byl postavený před soud za svedení jeptišky, velmi snadno se obhájil slovy Ježíše Krista:"Ten, který je mezi vámi bez viny, nechť hodí první kámen!" Potulní mnichové se stali společenským nebezpečím ... po dlouhá období nebyly kláštery nic jiného než bordely ... Druhý Sněm v Tours v roce 567 veřejně připustil, že by bylo obtížné najít duchovního, který by neměl ženu nebo milenku...5
SYSTÉM VHODNÝ PRO PROSTITUCI.
Po celá staletí byl kněžský stav povětšině dědičný. Většina z nich byli synové jiných kněží a biskupů. Více než jeden papež byl synem předešlého a předpokládaně celibátního papeže. Na příklad papež Sylverius (536-7) byl synem papeže Hormisdase (514-23) a Jan XI. (931-5) byl synem Sergiuse III. (904-11) a jeho favoritky Marozie, o které jsme se již zmínili. Další nemanželské děti, které vládli církvi, byli Bonifác I. (418-22), Gelasius (492-96) Agapitus (535-6) a Teodor (642-9). Není divu že papež Pius II. prohlásil: Řím byl jediné město, kterému vládli bastardi. Pius sám se přiznal, že zplodil dvě nemanželské děti, každé s jinou ženou - jedna z nich byla v tom čase provdaná. Nařízení celibátu doslovně vytvářelo prostitutky, a tím udělalo z Říma "Matku Děvek," jak to viděl Jan v Apokalypse. Ve svém ohnivém kázání, Savonarola z Florencie, (brzy potom umučený) nazval Řím "prostitútkou, která se prodá za minci," (W.Durant)6 a obvinil kněžstvo, že přináší "spirituální smrt na všechny, a že jejich zbožnost spočívá v trávení nocí s děvkami." Volal: "Jeden tisíc, deset tisíc, čtrnáct tisíc děvek je pro Řím málo - jak muži tak i ženy jsou děvky!" 7
Papež Alexander VI pohrozil, že vyhlásí interdikt nad celou Florencii, pakliže město Savonarolu neumlčí. Vládci města uposlechli ze strachu, "že všichni florentinští obchodníci v Římě, budou vsazeni do vězení." (Will Durant,"The Story of Civilization")8 Papež chtěl Savonarolu přivézt do Říma jako heretika, ale vládci Florencie ho chtěli popravit sami. Potom co podepsali přiznání, které z nich bylo vynuceno hrozným mučením, Savonarola a jeho dva přátelé byli oběšeni a potom spáleni na hranici.9 A přesto tento muž, který kázal proti nemorálnosti katolické církve a byl touto zavražděn, je nyní oslavovaný Vatikánem jako "gigant naší víry, umučený 23 května 1498. 10Jaká to revize historie!
Při své návštěvě Německa v osmém století, sv.Bonifác shledal, že ani jeden duchovní nedodržoval slib celibátu. Napsal papeži Zacharymu (741-52) :"Mladí muži, kteří tráví svá mladá léta ve znásilňování a cizoložství, vyrůstají v řadách duchovenstva. Prožívají své noci v posteli se čtyřmi či pěti ženami, potom ráno vstanou a jdou sloužit mši!" Biskup Rathurio si stěžoval, že kdyby exkomunikoval nečisté kněze, "nezbude nikdo, kdo by udílel svátosti - kromě chlapců." A kdyby do toho zahrnul i nemanželské syny jak kanonický zákon vyžaduje, "nezbyl by vlastně nikdo." 11
Dokonce i idealisté se stali darebáky bez jakýchkoliv principů, protože stát se duchovním, bylo tou nejjistější a nejrychlejší cestou k bohatství i moci, a nabízelo jedinečné příležitosti k jakékoliv rozkoši. Dnešní papež Jan Pavel II, ve své nedávné encyklice "Veritatis Splendor" zcela rozhodně odsuzuje promiskuitu. Člověk by mohl pocítit respekt k takovému dílu, kdyby papež připustil, že jeho papežští předchůdci byli jedni z těch nejhorších viníků; a že duchovenstvo, protože se nesmí ženit, bylo vždy více náchylné k nedovolenému styku než laici, a že tato promiskuita je stále velmi rozšířena mezi římsko-katolickým duchovenstvem. V opačném případě "Splendor of Truth" má zcela dutý zvuk...
VIKÁŘI KRISTA?
Jan XII (955-64) o kterém jsme psali dříve, se stal papežem když mu bylo šestnáct let. V Lateránském Paláci měl svůj harém a žil tak zlý život, že je to nad naše představy! Dokonce připíjel Satanovi před oltářem sv. Petra! Spirituální vůdce církve po osm let, spal nejenom se svou matkou, ale také s každou ženou, na kterou mohl dostat své ruce. Ženy byly varovány před návštěvou Lateránského kostela sv. Jana. O tomto muži píše Liutprand ve svém žurnálu:
Papež Jan je nepřítelem všeho.... palác Lateránů, který kdysi obývali svatí, a který je nyní bordel děvek, nikdy nezapomene jeho spojení s děvkou jeho otce, sestrou konkubíny Štefanie. Ženy se bojí pokleknout před svatými apoštoly, protože slyšely jak Jan vzal násilně do postele ženy-poutníka, jak vdovy, tak i panny.12
Záznamy sv. Petra Damiána z jedenáctého století o neuvěřitelných zlech zapříčiněných slibem celibátu byly tak skandální čtení, že papež, kterému se svěřil, zachoval tyto v papežských archivech. Ve skutečnosti to dokazuje, že zhýralost mezi duchovenstvem byla univerzální." Po šesti stoletích energického prosazování celibátu, bylo duchovenstvo nebezpečím pro vdané ženy právě tak jako dívky v každé farnosti. (De Rosa)13
Papež Innocent IV. (1243-54) byl donucen císařem Frederikem II, aby opustil Řím. Papež se uchýlil do Lyons ve Francii. Po smrti Frederika se papež vrátil do Říma a kardinál Hugo napsal obyvatelům Lyons děkovný dopis. Připomenul jim, že něco papežovi a jeho dvoru dluží. Jeho poznámka dává nahlédnout na nestydatou zkaženost papežského dvora:
Během našeho pobytu ve vašem městě my, (papežský dvůr) jsme byli velmi charitativní vůči vám. Při našem příchodu jsme ztěžka nalezli dvě "sestry lásky" (prostitutky) na prodej. Nyní, když vás opouštíme, zanecháváme po sobě jeden veliký bordel, který se rozprostírá od západní brány k bráně východní." (De Rosa)14
PROSAZOVÁNÍ CELIBÁTU.
Celibát byl v Anglii téměř neznámý, než začal být prosazovaný Innocentem IV, kolem 1250. Většina duchovenstva byla ženatá - něco co bylo přijato církví. Ale Řím se rozhodl, že učiní konec všem těm rodinným citům a svazkům jak pro kněze, tak i pro jeptišky, protože jejich věrnost a city mají být výlučně zaměřené na Matku církev a papeže.. R.W. Thompson vysvětluje, proč celibát byl v Anglii vynucován:
Celibát římského duchovenstva byl již od počátku, považovaný jako jeden z nejefektivnějších prostředků, pro zřízení svrchovanosti papežů, a pro tento účel už byl pokus zavést celibát po normanském dobytí Anglie..15
Papež Honorius II (1124-30) vyslal kardinála Jana z Cremy do Anglie, aby zjistil jak se nařízení o celibátu dodržuje. Kardinál svolal starší duchovní a vyčinil jim nemilosrdně pro jejich "nečisté životy." Prohlásil že je to "strašný zločin vstát od prostitutky, jít do kostela a rozdávat hostie." Duchovní které tak pokáral, našli kardinála ještě tu stejnou noc, v posteli s prostitutkou.16 Ovšem, kardinál nebyl ženatý.
V třináctém století sv. Bonaventura, kardinál a zároveň generál Františkánů, prohlásil, že Řím byl právě takový jako ta děvka z Apokalypsy, přesně tak, jak ji viděl Jan ve své vizi. Právě tak to uvidí Martin Luther o tři století později. Papež Bonifác VIII, nezaváhal a vzal si jak matku tak i její dceru za své milenky. Byla to Lutherova návštěva Říma, která dovršila jeho zklamání s církví. Ve čtrnáctém století ztratila církev veškerou důvěru jako vzor křesťanského života. Cynismus byl vidět všude. Nebylo žádné tajemství, že papež Jan XXII. (1316-34) měl syna, který se stal kardinálem. Právě jako Luther, anglický Jan Colet byl Římem šokován. Z kazatelny Katedrály sv. Pavla zahřměl:
Ó ta hrůzná bezbožnost těch mizerných kněží, kterých tato doba má tolik! Nebojí se vstát od ňader nečisté děvky a vejít do chrámu Páně, k oltáři Krista - k mystériím Boha!" (F.Seebohm)17
ŽIVOT NA PAPEŽSKÉM DVOŘE.
Po léta bylo běžné říkat, že "Řím má více prostitutek nežli kterékoliv jiné město světa, protože má nejvíce celibátníků." Papež Sixtus IV (1471-84) obrátil tuto skutečnost ve značný příjem, když počal vybírat daně z římských bordelů. Potom příjem ještě zvýšil tím, že vybíral daně z milenek, které si kněží drželi! Will Durant podává zprávu:
V roce 1490 bylo v Římě zaregistrováno 6800 prostitutek, a to se nepočítají tajné "pracovnice!" Obyvatelstva bylo asi 90 tisíc. V Benátkách při sčítání v roce 1509 bylo zaznamenáno 11654 prostitutek v obyvatelstvu, čítajícím 300 tisíc duší. Jeden podnikavý tiskař publikoval "Katalog všech hlavních a významných kurtizán v Benátkách - jejich jména, adresy i honoráře."(Durant)18
Když se stal Alexander VI (1492- 1503) papežem, Rodrigo Borgia, který spáchal první vraždu když mu bylo 12 let, zvolal triumfálně: "Jsem papežem, vikářem Krista!" Gibbon jej nazývá "Tiberius křesťanského Říma." Přesto že zřídka kdy předstíral že by byl Křesťanem, byl - jako všichni papežové, hluboce oddaný Marii. Vedoucí Florentský učenec napsal:
Jeho způsob života byl zhýralý. Neznal ani hanbu, ani upřímnost, ani víru, ani náboženství. Kromě toho byl posedlý nenasytným chtíčem, neuvěřitelnou ambicí a hořící vášní pro budoucnost svých dětí které, aby pomohly prosazení jeho hanebných dekretů, se neváhaly použít jakýchkoliv hanebných prostředků. (Francesco Guicciardini, "Storia"citováno v: R.Chamberlin "The Bad Popes," 1969) 19
Jako jeho předchůdce, Papež Innocent VIII. (1484-92) Borgia jako dobrý otec své děti přiznal, osobně je pokřtil, dal jim to nejlepší vzdělání a hrdě je oddal ve Vatikánu, za účasti nejlepších rodin Říma! Alexander VI. měl deset nemanželských dětí, o kterých se vědělo. Čtyři z nich - včetně notorických Cesare a Lucrezie - měl s Vannozzou Catanei, papežovou oblíbenou milenkou. Když Vannozza ztratila půvab, Borgia, v té době 58letý, si vzal za milenku právě vdanou patnáctiletou Giulia Farnese. Giulia dostala červený kardinálský klobouk pro svého bratra - od té doby známý jako "sukničkový kardinál," který se později stal papežem Pavlem III. (1534-49) který později svolal Trentský Sněm, jako reakci proti Reformaci.
STOPY V UMĚNÍ A ARCHITEKTUŘE.
Papežská promiskuita byla zvěčněna v samé struktuře a sochách Vatikánského chrámu sv. Petra a i v jiných kostelích a bazilikách. Na příklad nádhernou Sixtýnskou kapli nechal vybudovat a po sobě pojmenovat papež Sixtus IV., který zdanil kurtizány jiných, ale za své neplatil. Zde, v této kapli se scházeli kardinálové, aby zvolili nového papeže. Nad nimi, ve dvacetimetrové výšce, je vidět nádherné dílo Michelangela.
Obdivující návštěvníci si neuvědomují, že tento největší umělecký výtvor na světě, objednal papež Julius II., který si papežství koupil a ani nepředstíral že je Křesťanem! Notorický holčičkář, který zplodil mnoho bastardů, byl v poslední stadiu syfilisu, že nemohl ani nabídnout svou nohu k políbení! Sixtýnská kaple tak stojí jako monument k faktu že církev je, jak Jan viděl ve vizi "Matkou Děvek.."
Známý jako "nejdůležitější kostel věnovaný Marii v Západním Křesťanství," Santa Maria Maggiore vznikl spojeným úsilím papežů známých promiskuitou. Sixtus III., (432-40) další holčičkář, nechal postavit hlavní strukturu. Pozlacený dřevěný strop nad lodí byl objednaný papežem Borgia Alexandrem VI., (1492-1503)20 který za to zaplatil zlatem z Ameriky, které dostal od Ferdinanda a Isabely, kterým "daroval" Nový Svět. Papežova neuvěřitelná krutost, včetně jeho záliby v mučení jeho konkubíny, jeho nemanželské děti byly už stručně popsány. On začal první cenzuru tištěných knih "Index," který přežil víc jak 400 let.. E.R. Chamberlin, "The Bad Popes", 1969)21
Uvnitř baziliky sv. Petra náhrobní monument papeže Pavla III., (1534-49) je ozdobený skloněnými postavami žen. Jedna z nich, která představuje Spravedlnost, byla po 300 let nahá, až do doby, kdy papež Pius IX nechal přes ní namalovat oděv. Byla modelovaná podle sestry Pavla III., Giulia, která byla konkubínou papeže Alexandra VI. Tak byla zvěčněna promiskuita "celibátních" papežů......
DNEŠNÍ NEBIBLICKÁ TOLERANCE.
Nezměrná nemoralita mezi římsko katolickým duchovenstvem není omezená pouze na minulost, ale pokračuje "ve velkém" až dodnes. Takové zlo bylo velmi vyjímečné a bylo důvodem pro exkomunikaci v čase apoštolů. Křesťané se ani neměli stýkat se smilníky, kteří si říkali Křesťané (1 Korintským 5:8-9), aby celý svět věděl že takové chování je odsouděníhodné. O jednom takovém muži z Korintu píše Pavel: "A proto takového odstraňte (exkomunikujte) z vašeho středu"(verš 13).
A přesto papežové, kardinálové, biskupové i kněžstvo byli v nespočetném množství smilníci, cizoložníci, homosexuálové, masoví vrahové - bezohlední a krutí ničemové, kteří žili své zkažené životy v totální imunitě od odpovědnosti a od lidského soudu. Namísto exkomunikace, jsou takoví hrdě vystaveni na seznamu minulých "vikářů Krista". Dnešní kněz, který má sexuální poměr je zřídka kdy odstraněn z kněžského sboru nebo exkomunikován. Místo toho je přemístěn na jiné místo a - možná se podrobí "psychologickému léčení". Kněží, kteří byli prohlášeni za "vyléčeny" v takových léčebných centrech jako "Servants of the Paraclete" v Jemez Springs, New Mexico, jsou znovu zařazeni na farnosti aby mohli zneužít další oběti (National Catholic Reporter 1994).22
Zatím co Řím smilstvo oficiálně odsuzuje, tisíce kněží provádí mimomanželský sex. Národní katolické noviny nedávno napsaly: Sedm Francouzek, společnic kněží, kteří jsou nuceni utajovat - po celý život - lásku, kterou sdílejí s knězi, a kteří představují tisíce žen v podobném postavení, odcestovaly 20 srpna do Vatikánu požádat papeže, aby prozkoumal realitu, které čelí tisíce členů duchovenstva, kteří žijí ve stínu, často se svolením církevních autorit, a realitu dětí, které jsou vychovávány samotnými matkami a nebo opuštěny" (National Catholic Reporter", 3 září 1993).23 Podvod a pokrytectví pokračuje. Bývalá jeptiška Patricia Nolan Savas, autorka "Gus: A Nun°s Story" píše:
Během mých deseti let života jako sestra Augusta, jsem byla svědkem situací, které se pohybovaly od trapného až po úchylné. Vlastně, teoreticky jsme měly zakázáno dotknout se jiné osoby - ať mužské či ženské. "Zvláštní přátelství" bylo považováno za vážné porušení slibu čistoty, a měly jsme se mu vyhnout za každou cenu..
A cena za vynucenou asexualitu a tělesné odepření, byla vždy vysoká a často tragická.... S vyjímkou několika vybraných eunuchů, mnoho kněží a jeptišek které jsem znala, nakonec odmítli to nesnesitelné břemeno, a buď opustili náboženský život úplně, a nebo si vytvořili vzájemné vztahy, ať už mezi sebou nebo s lidmi venku.... Byli takoví odvážní, kteří pokračovali v upřímných snahách o umrtvení těla a často se stali obětmi vážných psychogenických stavů. Někteří z nich jsou stále ještě zranění jak v duchu tak i v těle, umístěni v institucích, které se nazývají "odpočinek" či podobným eufemismem. Tragický počet z nich se stali alkoholiky a pomalu se upíjejí k smrti... Co je hlavní příčinou ? Celibát. Ctnostný stav když do něj vstupujete dobrovolně, se změní na mlýnský kámen, když je prohlášený za neodiskutovatelné dogma, jak se stalo v katolické církvi před devíti sty léty. (Patricia Nolan Savas, "Misconduct by Clergy is No Surprise", USA Today)....24
Na počátku 1994, Terence German, bývalý jezuitský kněz, podal 120 milionů dolarů žalobu u New York State Supreme Court proti církvi, papeži Janu Pavlovi II a proti kardinálovi John O°Connor-ovi. Obvinil je z toho, že se vědomě odvracejí od opakovaných zpráv o sexuálních přečinech kněží a zneužívání církevních peněz. Germanova formální žaloba vysvětluje že:
On sám se vzdal "světa", když složil slib v 1964 výměnou za slib církve, že se o něj postará až do smrti. Základním předpokladem bylo to, že budu žít život vedený podle daných principů katolické církve. Církev která svým tichým souhlasem s převládající nedovolenou sexualitou a finančními přestupky - sama porušila svůj slib porušením daných předpisů.... Církev neprosazovala svá vlastní pravidla a tak já jsem nebyl schopný žít podle jejích předpisů... mezi lidmi, kteří kradli a měli sexuální poměr s malými chlapci"... (Times, St.Petersburg, Florida, 11 únor 1994). 25
Dnešní "celibátní" smilníci, pedofilové a perverti jsou téměř vždy tiše přemístěni. Na jejich dalších farách pokračují slavit mše a provádět kněžské povinnosti. Kdyby spáchali nějaký vážnější přečin, bude jim zakázáno působit jako kněží provždy.
KONEČNĚ DEMASKOVÁNI.
Sexuální a finanční nepřístojnosti římsko katolického duchovenstva dvacátého století, které byly po desetiletí skrývané, jsou nyní odhalené. Stále se zvyšující počet obětí vychází do popředí a žalují katolickou církev. Odhadnutá částka jedné miliardy dolarů byla vyplacena jenom v USA v mimosoudním jednání. Arcidiecéze v Santa Fe, New Mexico je na pokraji finančního krachu kvůli asi padesáti žalobám, před kterými se obhajuje. "Více než 45 kněží jsou v podezření, že sexuálně zneužili kolem 200 lidí za posledních 30 let. (National Catholic Reporter leden, 1994)26 Santa Fe není jedinou oblastí, kde církev čelí takovým žalobám. Arcidiecéze v Chicago předpokládá, že bude muset zaplatit víc než 2.8 milionu dolarů, které musela zaplatit v roce 1993. Tento problém je velmi rozšířený.
Seminář pro mladé Františkány v Santa Barbaře, Kalifornii, musel být zrušen, kvůli sexuálním vztahům mezi knězi a studenty. Po celých Spojených Státech, ženy které žalovaly církev, dostávají alimenty placené církví "za slib mlčení o tom, kdo je otcem." 27 Ve věci případů v Santa Fe, pojišťovny, které pojistily osobní odpovědnost - včetně Lloyds v Londýně odmítly platit, protože podle nich "autority dávají na fary kněze s historií sexuálního zneužívání." 28
Organizace, jako deset let stará "Good Tidings," které pomáhají kněžím a ženám, které jsou v sexuálním poměru, rostou jako houby po dešti. Good Tidings, jejíž ústředí je v Canadensis, Pensylvanii, má pobočky v Kanadě, Austrálii, a Anglii. Rozvíjí vazby na jiné, podobné organizace v jiných zemích v naději že se vytvoří federace, která by představovala spojenou frontu římské církvi, která považovala sexuální styky kněží a žen, jako čistě "Americkou záležitost." Mnoho kněží "vyvinulo návyk" opakovaných sexuálních vztahů k ženám. Některé z jejich milenek se považují za vdané "v srdci, když ne legálně" a některé vztahy jsou na úrovni "žití spolu." Ale když přijde k odpovědnosti za dítě, kněz je pryč. (National Catholic Reporter, 7 leden 1994)29
NESTOUDNÉ POKRYTECTVÍ.
Církevní naléhání na nepřirozeném a neproveditelném předpisu celibátu, udělal z duchovenstva spolek pokrytců, kteří říkají jedno a dělají druhé. Podle "National Catholic Reporter," kolem deseti procent kněží potvrdilo sexuální návrh od kněze, když byli v učení. Duchovní vedoucí, vůdcové noviců, profesoři seminářů, často zavádějí sexuální kontakt do jejich spirituálních úřadů.30 Biskupové ze západní Kanady navštěvující Vatikán, požádali papeže při několika setkáních, aby "připustil výjimku z kulturních důvodů, a povolil manželství kněží z kmenů Inuit a Dene, žijících v severní Kanadě. Papež byl velmi laskavý, ale neústupný. Patnáct století "neomylnosti," se tak rychle změnit nedá.31
St.John’s Abbey v Collegeville, Minnesota, byla během 12 až 14 srpna jevištěm úvodní konference na téma "Sexuální trauma a církev." Byla sponzorovaná dvěmi Benediktýny, T.Kellym a Dietrichem Reihartem. Zúčastnili se i Protestanté. Protože tam převládalo spíše hledání psychologické než spirituální, byli přizváni i psychologové a psychiatři, jako na příklad jezuita James Gill, psychiatr a vydavatel "Human Developement."
Účastníci se shodli na tom, že přesná čísla případů sexuálního zneužití nejsou k dostání, kvůli rozsáhlému potlačení takovýchto informacích církví. Thomas Doyle, právník a spoluautor zprávy "Doyle-Moulton-Peterson o sexuálním zneužíváním duchovenstva“ odhadli, že z 50 tisíc kněží v Americe, asi tři tisíce se současně sexuálně stýkají s mladistvými. Je odhadnuto že asi 4x více kněží se stýká sexuálně s dospělými ženami a 2x více s dospělými muži než s dětmi." 32 Situace se vymknula z rukou a tak je tomu po staletí. O svých duchovních přátelích napsal William Hogen po tom, co opustil kněžský stav v devatenáctém století:
"Je mi to velice líto, ale z mých poznatků od dětství až po dnes, jsem v celém světě nepoznal více prohnilou, zkaženou a prostopášnou instituci, než je tato." (William Hogan, Popery As It Was, And As It Is)33
Při Vatikánu II, papež Pavel VI použil dogma papežské neomylnosti, aby odebral z rukou Sněmu kritické problémy jako celibát a kontrola koncepce, na které pronesl vlastní názory. Požádal, aby celé kněžstvo znovu obnovilo slib celibátu na Svatý Čtvrtek 1970. Řím přece nemůže zvrátit svůj postoj k celibátu, aniž by přiznal omylnost jak papežů, tak i Sněmů a ukázalo by se, že jsou vzdáleni jak od Bible, tak i od Svatého Ducha po stovky let, zatím co Protestanté měli pravdu celou tu dobu..
Pokrytectví Říma je monumentální. Pokračuje ve svém moralizování světa, hraje si na rozhodčího a na vzor ctností, zatím co desetitisíce členů jeho duchovenstva, porušuje právě tu morálku, kterou sama vyhlašuje. Zamyslete se nad 179 stránkami "Veritatis Splendor," které psal papež Jan Pavel II celých šest let a vydal v roce 1993. Toto mocné teologické dílo odsuzuje antikoncepci, nedovolený sex a homosexualitu jako "zlo samo o sobě!" Papež Jan Pavel II zapomněl doznat, že vysoké procento jeho duchovenstva praktikuje všechny tři.
SMUTNÝ DŮKAZ NEZDARU.
Katolický teolog Hans Kung obráží víru většiny římských Katolíků, když nazývá celý pontifikát papeže Jana Pavla II. "příliš tvrdým" na sexuální moralitu a tvrdí, že taková "tvrdost" má spíše opačný výsledek. Kung, který je pod "mrakem vatikánského nesouhlasu," nazývá "Veritatis Splendor, " který církevní autority nazývají "volání po čistotě," "svědectvím jeho (papežova) nezdaru." Vojtylův pohled "na věc" - po tom co zahřměn v proslovech po celém světě, padl na neúrodnou půdu. Toto je vrcholné fiasko jeho patnáctileté kariéry.34 Ve své 120 miliónové žalobě proti církvi, bývalý jezuita Terence German, vatikánské "děvče pro všechno" od 1978 do 1981 v římském jezuitském ústředí tvrdí, že papež odmítnul poslouchat jeho stížnosti na sexuální nepřístojnosti. A když už se fakta nedala popřít, papež se pokoušel tvrdit, že se podobné věci dějí pouze v USA. "Ale to jsou jen žvásty," prohlásil German, "vždyť se to děje přímo v Římě a on to ví!" 35
Chicagský kardinál Josef Bernardin tvrdil že "Veritatis Splendor" potvrzuje morální vizi, která udržovala katolickou obci od doby Krista. 36 Je vůbec možné, že je tak ignorantní jak ve znalosti historie, tak i v dnešním stavu církve?
Řím je - bez jakékoliv pochyby tím městem, které je "Matkou všech děvek" z Apokalypsy 17, tím že vytvořil doslova miliony prostitutek během historie. Žádné jiné město na světě nepřichází v úvahu jako konkurent.
