poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 23. Otázka Spásy.
Kdybychom my, nebo anděl z nebe prohlašoval jiné evangelium nežli to, které jsme vás učili - budiž prokletý! člověk není ospravedlněný skutky Zákona ale vírou v Ježíše Krista, protože skrze skutky Zákona nebude ospravedlněný nikdo.
(Galackým 1:8, 2:16)
Milostí jste spaseni skrze víru ne z vašich skutků; je to Boží dar, aby se nikdo nemohl vychloubat.
Efezkým 2:8-9
Kdyby kdokoliv prohlásil, že svátosti Nového Zákona (katolické církve) nejsou nutné pro spásu ... že i bez nich lidé obdrží milost spásy pouze skrze víru - nechť je prokletý!
Trentský Sněm1
Od dávných časů byly v církvi nabízeny Bohu dobré skutky pro spásu duší ... modlitby a dobré skutky svatého lidu ... kajícník byl omyt, očistěn, spasen.
Následujíce v Kristových šlépějích, ti kteří v něj věří, vždy nesli své kříže aby se vykoupili z hříchů a pomohli druhým z hříchů se vykoupit ... pomáhali bratrům získat Boží spásu...
Vatikán II. Apoštolská Ústava k revizi odpustků2
"Svatá Tradice a svaté Písmo tvoří dohromady jednu svatou depozici Božího Slova," učí Vatikán II.3 Když jsou Tradice a Slovo v rozporu, Řím se řídí Tradicí. Tím se vytvořil největší rozpor mezi Protestanty a Katolíky: OTÁZKA SPÁSY! Tato úžasná propast, uznávaná jak Protestanty tak i Katolíky, kteří za 400 let svůj názor nezměnili, je dnes popírána vedoucími Evangelíky. Charles Colson, na příklad odpovídá na otázku proč považuje Katolíky za Křesťany:
"Máme rozdíly, ale co se týče starodávného kréda a jádra křesťanské víry, stojíme společně."4
Není tomu tak! Vzájemný souhlas v oblasti článků víry ano, ale krédo neříká o tom, jak mohu být spasený! Spása lidské duše je tou nejdůležitější otázkou křesťanské víry! A v tomto bodu je pohled Protestanta a Katolíka tak rozdílný, jako je rozdíl mezi věčným životem a věčným trestem!
"SPASENÍ" & "NESPASENÍ"
Bible učí, že existují dva druhy lidí: Spasení a ztracení. Kristus sám prohlásil, že Jeho úkolem bylo zachránit svět ztracených lidí. (Lukáš 19:10 Jan 12:47) Pavel učil: Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky." (1Timoteovi 1:15). SPASIT JE OD ČEHO? Od Božího soudu, který hříšníky na věčnost odděluje hříšníky od Boží přítomnosti pro jejich nečistotu:
"Ten, který věří na Syna má věčný život; ten kdo nevěří Synu, neuvidí život, ale hněv Boží na něm spočívá." (Jan 3:36)
"aby plamenem ohně vykonal trest na těch, kdo neznají Boha a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu, kteří budou potrestáni věčnou zkázou daleko od Pána a Jeho moci. Aby mohli být odsouzeni ti, kteří neuvěřili pravdě. (2Tesal. 1:8-9, 2:12)
"Kdokoliv, jehož jméno nebylo nalezeno v knize života, byl vhozen do ohnivého jezera." Apokal. 20:15 .
Evangelium prohlašuje "že Kristus zemřel za naše hříchy dle Písma, že byl pohřben a třetí den vstal z mrtvých." (1Kor.15:3-4) Evangelíci tomu nevěří pouze jako historickému faktu, ale jako nabídce odpuštění hříchů a věčného života jako daru z Boží milosti. Pavel řekl že toto je evangelium, "kterým jste spaseni." (1Kor.15:2) A na této bázi Evangelík ví že je spasený!
Člověk obdrží spásu v okamžiku, kdy uvěří evangeliu. Na upřímné zvolání:"Co musím udělat, abych byl spasený?" (Skutky 16:30) Pavel odpovídá:"Uvěř v Ježíše Krista a budeš spasený."Tak je to prosté! V okamžiku, kdy víra je zaměřena na Krista, člověk je spasený - spásou, kterou už nikdy ztratit nemůže! Člověk "přešel ze smrti do života" a už není pod Božím soudem. (Jan 5:24) Jeho domovem je nyní nebe a smrt znamená "odejít z těla a být s Kristem." (2 Korint. 5:8) Bible učí:
"Bůh tak miloval svět že dal svého jediného Syna, aby kdokoliv v Něho uvěří nezahynul, ale měl věčný život."( Jan 3:16) "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude spasen" (Jan 10:9) "moje ovce slyší můj hlas, já je znám, ony mne následují, a já jim dávám věčný život a nikdy nezahynou." (Jan 10:27-28) "Zalíbilo se Bohu spasit ty, jež uvěří pošetilou zvěst." (1Korint 1:21) "Milostí jste spaseni" (Efez. 2:8) "Spasitele Boha, který si přeje, aby všichni došli spásy." (1Timot. 2:4)" Bůh, který nás spasi.l" (2Timot. 1:9) "Podle svého milosrdenství nás spasil." (Titus 3:5)
Evangelík věří, že potom co přijal Kristovu nabídku milosti, se stal Křesťanem, narozeným z Božího Ducha do Boží rodiny. Je si jistý, že jako Boží dítě "nikdy nezahyne" (Jan 10:28) ani nepodléhá "odsouzení." (Jan 5:24) Jeho spása je jistá, bezpečná, protože, skrze nádhernou Boží milost, Kristova smrt zaplatila dluh hříchu. Tak totiž praví Boží Slovo:
"Ten kdo věří v Božího Syna má svědka v sobě (jistotu Božího Ducha ve svém srdci); kdo Bohu nevěří, udělal z Něj lháře, protože neuvěřil tomu, co Bůh říká o svém Synu!"
A toto je to prohlášení, že nám Bůh dal věčný život a ten život je v Jeho Synu.
Ten kdo má Syna, má věčný život, kdo Božího Syna nemá, nemá také život.
Tyto věci jsem vám napsal, abyste věděli, že věčný život máte, abyste uvěřili na jméno Božího Syna."(1 Jan 5:10-13)
EVANGELICKÝ CÍL: SPÁSA HŘÍŠNÍKŮ.
Zatím co člověk vyrůstá v evangelické rodině a kostele, je zcela možné, že věří evangeliu pouze intelektuálně a uvědomuje si, že spasený není. Pouhý mentální souhlas s Biblí nespasí, člověk musí osobně přijmout Krista jako Spasitele. Je to ten akt víry který spasí: "Milostí jste spaseni, skrze víru." Všechno je nyní jiné. Člověk se stává "novým tvorem" v Kristu: "Staré věci pominuly, všechno je nové." (2 Korint. 5:17)
Ta osoba je nyní spasená, člen univerzální Církve - ne skrze členství u Baptistů, Luteránů, Metodistů či Katolíků, ale skrze Božího Ducha, který ho umístil do Těla Kristova! "A Lord přidával denně k Církvi ty, kteří byli spaseni."(Skutky 2:47) "Jedním Duchem jste všichni pokřtěni do jednoho těla, ať už Židé, nebo Pohané." (1Korint.12:13) A toto je ta "dobrá zpráva" Kristova evangelia!
Kristus řekl svým učedníkům, aby šli do celého světa a kázali Jeho evangelium, aby se dokončil Kristův úkol spasit hříšníky. Primární cíl Evangelíků je rozhlašovat Kristovu zprávu, aby se ztracení mohli zachránit. Petr řekl že "musíme být spaseni skrze Krista," jelikož jiná cesta ke spáse není! Pavlova láska k jeho Židům se ukázala ve slovech „aby mohli být spaseni.“ (Římanům, 10:1) A takové je přání Evangelíků pro celé lidstvo.
KATOLÍCI NEJSOU SPASENÍ, ALE ZTRACENÍ.
Reformátoři byli katoličtí kněží, kteří si uvědomili že nejsou spasení ale ztracení, protože Katolicismus nebyl tím biblickým evangeliem, které spasí! Byla to falešná zpráva. Lidé nebyli přiváděni do osobního vztahu s Kristem jako Spasitelem, ale do područí církve, v naději že budou nakonec zachráněni slepým plněním jejích pravidel a nařízení ch. V Katolicismu není spása dokonanou skutečností skrze víru v Krista, ale stálý proces skutků a rituálů v poslušnosti ke katolické církvi.
Po tom co uvěřili biblické evangelium, Reformátoři věděli, že jsou spasení, žili v té radosti a začali kázat dobrou zprávu "evangelia Boží milosti." (Skutky 20:24) svým katolickým bratřím v naději, že zreformují církev zevnitř. Za to byli exkomunikováni, perzekvování a zabíjeni.
Byl svolaný Trentský Sněm, aby se postavil proti tomu, co bylo prohlašováno Reformací. Trent odmítl všechno, co Reformace přinesla - od autority Božího Slova, po spásu z milosti skrze víru a kněžský statut všech věřících. Při tom vynesl více jak sto prokletí na všechny, kteří přijmuli reformní doktríny. Ani jedna jediná kletba nebyla dodnes zrušená!
Toto jsou prostá fakta z historie! Nic se nezměnilo ve víře jak Katolíků, tak i Evangelíků. Ironií je, že Evangelíci, kteří se pokoušejí poukázat na omyly Katolicismu proto že Katolíky milují a chtějí aby došli spásy, jsou obviňováni z "odsuzování Katolíků." A co ty kletby proti Protestantům? To snad není odsuzování?
Všeobecně se věří, že Vatikán II. mnoho změnil. Ve skutečnosti bylo povoleno několik "kosmetických" úprav, jako povolení, aby se mše sloužila ne v latině ale v jazyce toho či onoho národa. Z ústředních doktrín nebylo změněno vůbec nic! Vatikán II. stále opakoval výnosy Trentu a jiných sněmů - jednoduše potvrdil zavedená katolická dogmata z minulosti. Aby to bylo úplně jasné, Vatikán II. prohlašuje:
„Svatý Sněm přijímá věrně ctihodnou víru našich předků v živém spojení, které existuje mezi námi a bratry, kteří jsou na slávě nebes, nebo se ještě očisťují (v očistci) po jejich smrti.“ Tento Sněm opětně navrhuje dekrety Druhého Sněmu v Nicei, (787) Sněmu ve Florencii (1438-42) a Sněmu v Trentu (1545-63).5
"SPÁSA" V KATOLICISMU.
Ano, katolická církev učí spásu, ale v přímé opozici k Bibli a tomu co věří Protestanté. Katolická "spása" spočívá v poslušnosti k církvi a ne na bázi skončeného díla Ježíše Krista na kříži. Žádný Katolík nemůže prohlásit že spasený je a ví s jistotou, že po smrti půjde do nebe. Takové prohlášení by skončilo jistou exkomunikací a kletbou Říma: Trentský Sněm:
„Pakliže kdokoliv prohlásí s jistotou, že má dar vydržet až do konce - (to znamená že je spasený tak, jak Bible slibuje) - nechť je prokletý!“ 6 Trent....
Římsko katolická církev je neústupná v tvrzení, že skutky pro naší spásu nebyly dokončeny Kristem na kříži a že hříšník nemůže být spasený prostou vírou v Něj. Trvá na tom že spása je stálý proces skutků, rituálů a utrpení nařízeného církví. To všechno pokračuje během celého života a velmi pravděpodobně vyžaduje, aby člověk ještě trpěl v očistci:
Kdyby kdokoliv prohlásil, že po tom co člověk přijal milost ospravedlnění, je jeho vina tak zrušena a jeho dluh věčného trestu tak vymazán, že žádný dluh dočasného trestu, který by musel být zaplacen ať v tomto životě či v očistci nezbývá před tím, než se otevře nebeská brána, nechť je prokletý!“ (H.J.Schroeder: "The Canons and Decrees of the Council of Trent", 1978)7
Trent tak potvrzuje že "litující hříšník" je ospravedlněný milostí. To zní biblicky a oklame to mnohé. Přesto že s l o v a mohou být stejná, jako ta, která používají Evangelíci, jejich katolický v ý z n a m je zcela odlišný! Výnos Trentu trvá na tom, že "litující hříšník," který byl Boží milostí ospravedlněný, stále ještě musí trpět, aby se "očistil" od svých hříchů ať už zde, nebo v očistci - většinou jak zde, tak i tam. Toto dogma popírá dostatečnost Kristova utrpení na kříži. Je to falešné evangelium, které Pavel proklel! (Galackým 1:8)
Bible neustále opakuje, že spása není ani ze skutků ani z dodržování Zákona. A přesto Řím trvá na tom, že spásu lze získat skrze skutky v uposlechnutí "Nového Zákona." Vatikán II. prohlašuje, že "prohlašování evangelia," - což je úkolem biskupů - má pomáhat lidem získat „spásu duše "skrze víru, křest a dodržování přikázání." (kurzivou pridané) (Austin Flannery: Vatican Council II. 1988)8 Namísto spásy pouze skrze víru jak učí Bible, Vatikán II. prohlašuje že "Bůh sám dal vědět lidské rase, jak se může spasit službou Bohu." (kurzivou pridané) (Flannery)9
VYKOUPENÍ: POKRAČUJÍCÍ PROCES, NEBO HOTOVÝ FAKT?
Nejdůležitější částí "služby Bohu" a "dodržování přikázání" pro spásu, zahrnuje účast na svátostech - principiálně křtu a mši. Dlouhá snaha o spásu počíná křtem a pokračuje po celý život tím, že se člověk účastní dalších svátostí, činí dobré skutky a trpí. Katolík si nikdy není jistý jak délkou trvání celého procesu, tak ani s jeho konečným výsledkem. Jenom chová neději že nezemře ve smrtelném hříchu, což by ho poslalo přímo do pekla, odkud není úniku. Další dekret Vatikánu II zní:
Je to liturgie, skrze kterou a hlavně skrze Božskou oběť se naplňuje naše vykoupení... 10
Bůh také rozhodl aby skutky spásy, které apoštolové kázali,se mají provádět obětmi a svátostmi, kolem kterých se otáčí celý liturgický život ..... Liturgie je .... fontánou, ze které proudí veškerá moc matky církve."11
Podle Božího Slova, vykoupení (nebo spása) bylo zajištěno Kristem Jeho obětí na kříži a je k dostání skrze víru: "Ve kterém máme spásu skrze Jeho krev." (Efezkým 1:7, Koloským 1:14) "Ale jednou pro vždy dal svou vlastní krev a tak nám získal věčné vykoupení." (Židům 9:12) Řím to odmítá a trvá na tom, že naše vykoupení musí být dokončené církevní liturgií. Katolická kontradikce Písma v tomto bodě je očividná a osudná!
V evangeliu Boží milosti, pro spásu duše, kterou učili apoštolové, není ani zmínka o liturgii - tím méně že by byla cestou k "zakončení spásy" nebo "fontánou" moci církve! Tyto nápady byly formulovány později, jako část katolické "Apoštolské Tradice!" Nic z toho nelze vystopovat zpět k apoštolům!
Evangeličtí vůdci, kteří přijímají Katolíky jako Křesťany často říkají: „Shledal jsem, že mám více společného s Katolíky, než liberálními Protestanty!" Pravda - člověk by mohl najít více společného jak politicky, tak i eticky s konzervativními ateisty či Buddhisty, než s liberálními Protestanty! Ale spása nemá nic společného s politikou, etikou či sociálním jednáním! Katolík může být velmi morální a i politicky konzervativní - ale dogmata jeho církve jsou úplnou antitezí toho, co učí Boží Slovo!
Jeden bývalý Katolík, odříznut od své rodiny, (která není ani ochotná prodiskutovat rozdíly) vysvětluje čemu Katolíci věří co se týká spásy:
Jsem velmi zarmoucený tím, co katolická církev dělá členům mé rodiny. Posílá mou matku do pekla. Ona nevidí žádnou potřebu poznat Ježíše nebo číst Bibli, protože věří že je v bezpečí tak dlouho, pokud je ve správném vztahu k církvi!
Konec konců ona navštěvuje kostel a účastní se mše každou neděli a o povinných svátcích! Chodí pravidelně ke zpovědi, lituje svých hříchů, pravidelně koná skutky milosrdenství a cituje mnoho modliteb k Marii a svatým za odpuštění hříchů.
Její tak zvané dobré skutky a účast na svátostech jsou pasem, který ji provede jednou nebeskou branou potom, co strávila nějaký čas v očistci za hříchy, které možná ještě zůstaly. A Petr sám má klíče od nebes, které předal papežům - a tak ona má vyhráno.12
SPÁSA: MILOSTÍ, NEBO SKUTKY?
V evangeliu které učil Pavel, není nic o "spáse z dobrých skutků," která je "v procesu" podle katolické liturgie - jak Vatikán II. prohlašuje. Spása je výlučně a totálně dílem Boha a Krista dokončeným jednou pro vždy na kříži. Není nic, co by k tomu mohl přidat člověk, protože člověk nemá nic, co by nabídnout mohl! Verš ve Filipských 2:12 nemůže v žádném případě znamenat že my bychom si mohli svou spásu "odpracovat," protože tento koncept je jasně Božím Slovem odsouzený. Jediné co tento verš může znamenat je: abychom po tom, co nás Bůh spasil, žili tak, jako "stvoření v Ježíši Kristu" v "dobrých skutcích, které pro nás Bůh připravil." ( Efez. 2:10).
Hříšník - a to znamená každý z nás - se nemůže spasit právě tak, jako mrtvola si nemůže sama dát transfusi! V naší přirozenosti jsme "mrtví v hříchu!" (Efez.2:1, Kolos.2:13) V Katolicismu je člověk pouze "hříchem raněn," (Flannery)13 ale mrtvý v hříchu není! A tak může tu svou spásu tak nějak odpracovat:
Člověk získá (Bohem danou) důstojnost, když se sám zbaví otroctví vášní a snaží volit to co je dobré a skrze svou píli a zručnost zajistí efektivně prostředky k tomuto cíli..(Flannery)14
Na druhé straně Bible učí, že naše dobré skutky hříšníka jsou jako "špinavé hadry" v Jeho očích. (Izaiáš 64:6) Až teprve potom, co byl člověk spasený může - v síle Božího Ducha - konat dobré skutky, ne odpracovat si spásu, ale protože milujeme Toho, který nás spasil. Aby mohl být spasený, člověk musí uznat svou vinu a nemohoucnost spasit sama sebe, musí uvěřit v to, co Kristus vykonal a přijmout Jeho oběť za své hříchy! Bible opětovně učí, že spása je z Boží milosti skrze víru a ne z vlastních skutků: "Skrze milost Ježíše Krista jsme spaseni." (Skutky 15:11) "Milostí jste spaseni." (Efez.2:5) "Je to milost Boží, která přináší spásu." (Titus 2:11)
Pouze když je dluh zaplacen plně, je možné dostat se do nebe. "jsou ospravedlňováni zadarmo Jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši" (Římským 3:24) Katolické evangelium spásy skrze skutky a rituál stojí v přímé opozici k Boží milosti. Je to, vlastně odmítnutí Boží nabídky spásy milostí skrze víru v to, co již vykonal Kristus. Vyžaduje, aby Kristova oběť byla doplněna našimi skutky a utrpením.
Evangelium, kterému musíme uvěřit abychom mohli být spaseni, se nazývá "evangelium o Boží milosti." A milost, svou podstatou vylučuje skutky! Pavel to říká: Pakliže je to milostí, potom to není ze skutků, jinak milost není milostí. Pakliže ze skutků, potom není z milosti!" (Řím. 11:6) Člověk si nemůže zasloužit, odpracovat nebo dokonce koupit! Spása může být obdržena od Boha pouze jako dar Jeho milosti těmi, kteří připustí že si ji ani nezaslouží ani ji nemohou za cokoliv vyměnit.
Vatikán II. opakovatelně učí spásu skrze skutky. Každý aktivní Katolík se snaží svou spásu odpracovat, zasloužit si ji skrze své skutky. Někteří kněží i jeptišky dokonce ještě dnes si dávají kaménky do bot, nosí košile z pytloviny a bičují se, aby si zasloužili spásu. Jděte se podívat do kterékoliv katolické země v době církevních svátků a uvidíte lidi, kteří se bičují za účelem pokání, poutníky, kteří lezou po kolenou na zemi směrem k nějakému Mariánskému památníku, jiní padají pod tíhou těžkého kříže, další doufá, že bude mít větší šanci ke spáse, když koupí svíci a zapálí jí před obrazem či sochou at už Marie či nějakého jiného "svatého." Na některých místech, jako Filipíny, se pár horlivců nechá přibít na kříž a visí tam po nějaký čas v bolesti a agónii, aby alespoň částečně zaplatili za svou spásu a spásu druhých. Namísto aby je pokáral, Řím je ještě povzbuzuje! Spása skrze skutky je jasně učena v katolických dogmatech a tak široce praktikována věrnými, že to nikdo nemůže popřít!
Vzpomeňte si na Julia Hernandeze, který byl upálen na hranici 22. prosince 1560 v Seville za to, že přivezl Bible z Německa do Španělska! Další jeho zločin za který byl upálený bylo prohlášení, že "kdokoliv věří v Krista a věří pouze v Jeho zásluhy, přijde určitě do nebe."15 Představte si, že je člověk odsouzen k smrti upálením za to, že věří evangeliu Boží milosti! A přesto Řím zabil statisíce lidí z tohoto důvodu...
EVANGELIUM PODLE ŘÍMA.
Člověk musí velmi opatrně definovat význam slov, když diskutuje s Katolíkem. Katolicismus používá mnoho biblických slov (milost, vykoupení, spása) ale s nebiblickým významem! Katolík věří, že Kristus je jediným Synem Boha, s Otcem jako jeden, který zemřel za naše hříchy, třetího dne vstal z mrtvých a vrátí se na zem aby zde vládnul. K této pravdě byla však přidána dogmata, která tuto pravdu překrucují! Mnoho Evangelíků, kteří tuto skutečnost neznají, považují Katolíky za Křesťany a tuto nepravdu předávají druhým.
Katoličtí obhájci, jako autor "InterVarsity" Petr Kreeft takový zmatek podporuje tvrzením, že Katolíci "jsou spaseni Boží milostí, která je zcela zadarmo a ne tím, že by si chtěli cestu do nebe odpracovat!"16 Přesto Katolicismus je jedna veliká "práce" pro nebe. Kreeft zamlžuje fakt, že "být spasený skrze Boží milost," znamená pro Katolíka, že jeho dědičný hřích je vymazán křtem a že potom si člověk může zasloužit nebe skrze dobré skutky, přijímání Kristova těla, modlitbami k Marii a svatým a mnoho dalších způsobů. Kromě toho "milost" nemůže Katolík obdržet přímo od Krista či Boha, ale přichází skrze církev, její svátosti a hlavně skrze Marii, která je "schránkou veškeré milosti."
Katolická církev dlouho učila že "všechna milost jde od Boha ke Kristu, od Krista k Marii a od Marie k nám. Boží milost, která je lékem na všechno, k nám přichází skrze Marii jako voda skrze vodovod." (Rev.John Ferraro:"The Series of Meditation on the Mystery of the Rosary.")17 Sv. Bernardin řekl:
"Všechny dary, všechny ctnosti a všechna milost je rozdělována z rukou Marie, komukoliv a kdykoliv se jí zachce. Naše Paní, jelikož Ty sama jsi dárce všech milostí, a jelikož milost spásy může vyjít jen z Tvých rukou, naše spása závisí od Tebe!" (St.Alphonsus de Liguori:"The Glories of Mary"- Redemptorist Fathers, 1931).18
ÚLOHA MARIE VE SPÁSE.
Marie hraje klíčovou roli ve spáse. Sv.Bernard kdysi prohlásil:"Všichni lidé z minulosti, přítomnosti i budoucnosti by měli pohlížet na Marii jako na prostředek a rozdělovatelku spásy..." (Alphonsus de Liguori)19 Zde je příklad toho co hlavní katoličtí svatí prohlásili (a učili!) o úloze Marie ve spáse lidské duše:
Sv. Bonaventura:"Brány nebeské se otevřou každému, kdo se svěří ochraně Marie." Sv. Ephrem nazývá uctívání božské matky: "to odemyká brány nebeského Jerusaléma." Blosius říká: Tobě Ó Paní, jsou svěřeny klíče a poklady nebeského království.". A proto bychom se měli neustále modlit slovy sv. Ambrože:"Otevři nám Ó Paní, brány ráje, neboť Ty máš klíče" - ne ještě více - Ty jsi tou branou!"
"Jelikož," říká svatý Fulgentius, skrze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem, aby skrze ní mohl člověk vystoupit do nebes!" "A Ty, Ó Paní," volá sv.Anasthazius,"byla jsi naplněna milostí, aby jsi mohla být naší cestou ke spáse a prostředkem k vystoupení do nebeského království."
"Požehnáni jsou ti, kteří Tě znají, Ó Matko Boží" říká svatý Bonaventura" protože znát Tebe, je dálnicí k věčnému životu a prohlašování Tvých ctností je cesta věčné spásy." "Marie," říká Richard St.Laurence "Je paní nebes, protože tam ona poroučí jak sama chce a vpouští toho, koho si ona sama přeje vpustit."
"A proto," říká Opat Guerric,"ten který slouží Marii, má nebe jisté, jako by tam už byl.. a ti, kteří Marii neslouží, spaseni nebudou.“ Svatý Bonaventura volá:"Slyšte, Ó národy a všichni, kteří touží po nebi! Služte a uctívejte Marii, a věčný život jistě najdete."
"Postačuje, Ó Paní" říká sv. Anselm "pakliže tak budeš chtít a naše spása je jistá!" A svatý Antonín učí, že "duše chráněné Marií a vše, na co se ona podívá, je nutně ospravedlněné a spasené." (A. de Liguori, "The Glories of Mary“) 20
Další, tentokrát moderní autoři citují svaté z minulosti: "Církev a svatí Tě zdraví takto: Ty Marie, společně s Ježíšem, vykup nás! Ó Marie, naše spása je ve Tvých rukách! Ona je spoluspasitelka lidské rasy, protože společně s Kristem vykoupila lidstvo z moci Satana. Ježíš nás vykoupil krví svého těla, Marie agónií ve svém srdci, trpěla v srdci to co scházelo v Jeho utrpení!" (Rev.John Ferraro: "Ten Series on Meditation on the Mystery of the Rosary")21 Populární traktát s nadpisem "Nebe otevřené praktikováním TŘIKRÁT ZDRÁVAS MARIA" slibuje:
Jedním z největších prostředků ku spáse a jeden z nejjistějších znaků předurčení je - bez jakékoliv pochyby bezmezná oddanost Nejpožehnanější Panně. Všichni svatí učenci církve jsou zcela jednotní v souhlase se svatým Alphonsusem z Ligueri: "ZBOŽNÝ SLUŽEBNÍK MARIE NIKDY NEZAHYNE!"
"Zasvěcuji Ti, Marie mé srdce se všemi city a prosím Tě, abys pro mně zajistila od Nejsvětější Trojice všechny milosti potřebné ku spáse!“ Nebe otevřené opakováním „Zdrávas Maria!“ Imprimatur: Francis Cardinal Spellman, Arcibiskup New Yorku.22
MILOST NEBO MILOSTI?
Že Marie je tou, ke které se Katolíci primárně obracejí pro "milosti nutné ke spáse", se nedá popřít. Tato skutečnost je omlouvána obhájci Katolicismu jako jednání prostoduchých Katolíků, "kteří nic lepšího neznají! Ale opak je pravdou! Všechny tyto citáty byly výroky katolických Svatých! Liguori byl jednou z největších autorit církve, kardinál a "svatý." Uctívání Marie není církevní hierarchií nikterak odmítnuté - naopak - je součástí učení a je podporované. Biskupové, kardinálové a sami papežové byli mezi těmi nejoddanějšími kultu Marie - nikdo z nich tolik, jako nynější Jan Pavel II. Byl to papež Jan XXII., komu se zjevila "Naše Paní z Hory Karmel" v roce 1322., a určila "Sobotní Privilej." Potvrzena papeži Alexandrem V., Klementem VII., Piem V., Řehořem XIII., a Pavlem V., (Liguori)23 byla oporou milionům a milionům Katolíků od té doby až podnes:
"Slibuji pomoc v hodině smrti, a milosti, které jsou potřebné ku spáse všem těm, kteří na první soboty, pět po sobě jdoucích měsíců půjdou ku zpovědi a Přijímání, budou recitovat pětkrát růženec a budou mými společníky po patnáct minut - zatím co meditují o tajemství růžence s úmyslem nápravy a kompenzace vůči mně a v čase smrti mají na sobě můj hnědý škapulíř." (Z modlitební karty vydané "International Fatima Rosary Crusade," Schválil Francis Kardinál Spellman 21 února 1961!!! )24
Povšimněte si, že spása je skrze Marii, a přichází její pomocí v hodině smrti. Dále si uvědomte, že v Katolicismu se hovoří o "milostech ne o milosti!" O mši se učí, že je prostředkem postupného "aplikování a konferování milostí, potřebných ku spáse," které Kristus získal na kříži. (John A.Hardon: "Pocket Catholic Dictionary," 1966)25 Množné číslo slova milost se nevyskytuje v Bibli ani jednou!
Bible učí, že jsme spaseni milostí. Odpuštění hříchu a věčný život je darován milostí všem, kteří uvěřili slibu evangelia. Katolická idea "milostí" naznačuje, že spásu nelze obdržet najednou, ale pouze ve splátkách kousek po kousku, hlavně skrze svátosti, které udělují milosti! A tak v Katolicismu nikdy neobdržíte pardon a věčný život jako kompletní transakci. Je stále ještě mnoho "milostí," které je nutné odpracovat. Biblická milost je zdarma, katolické milosti je nutné si odpracovat.
V Katolicismu je potřeba vykonat mnoho, aby člověk obdržel "milosti." Bible na druhé straně učí, že vše co je zapotřebí ku spáse je uvěřit Jeho daru a přijmout jej jako dar odpuštění a věčného života. K získání "milosti," musí Katolík následovat pravidla a příkazy - mnoho způsobů, jak všechny ty milosti akumulovat. Podle speciálního slibu Marie papeži Janu XXII. práce musí být vykonána "na první sobotu po pět následujících měsíců." V ty dny musí člověk ke zpovědi a přijímání, recitovat růženec, dělat Marii společníka, a meditovat nad tajemstvím růžence a.t.d. TO JE SPÁSA VLASTNÍMI SKUTKY A SKRZE MARII!
Zde je jasně vidět ten ohromný rozdíl mezi římským Katolicismem a biblickým evangeliem Boží milosti. V tom prvním případě přichází milosti od Boha (skrze meditací o Marii) jako reakce na to, co zbožný Katolík koná. Ve druhém případě přichází milost od Boha jako reakce na to, co vykonal Kristus. JE URÁŽKOU BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI TVRDIT, ŽE ON MŮŽE ODPUSTIT HŘÍCHY PROTO ŽE SE NĚKDO MODLÍ RŮŽENEC, ÚČASTNÍ SE MŠE, NEBO DĚLÁ NĚCO, CO CÍRKEV NAŘÍDILA! Bůh může odpustit hříchy a spasit duši na základě toho že Kristus zaplatil plnou cenu požadovanou Boží spravedlností. A to se stalo. Nyní Bůh může být "spravedlivým a zároveň ospravedlnit ty, kteří uvěřili Ježíši Kristu" (Řím. 3:26)
SÉMANTICKÉ NEDOROZUMĚNÍ?
Ve své knize apologetiky, Petr Kreeft dělá nehorázné tvrzení, že to co Luther objevil jako "ospravedlnění vírou." je katolická doktrína, kterou církev učila a učí. (PeterKreeft: "Fundamentals of the Faith")26 Je jasné, že Kreeft musí vědět, že katolické "ospravedlnění skrze víru," je něco zcela jiného nežli to, co Martin Luther objevil v Bibli a v co dnešní Evangelíci věří dnes! V opačném případě byli jak Luther, tak i další Reformátoři mentálně zaostalí! A inkvizitoři museli být ještě krutější než jsme se domnívali, kdyby neřekli těm ubohým obětem, které upalovali na hranicích, že to všechno je pouze "sémantické nedorozumění," že právě tak Řím učil jejich herezi a je vlastně jejím původcem.
Keith Fournier, ve své knize "Evangelical Catholics," srovnává Katolicismus s biblickým evangeliem Boží milosti. Skutečnost, že někteří Katolíci používají materiál z D.James Kennedyho "Evangelism Explosion," má sloužit jako důkaz, že Katolíci jsou evangeličtí. Když se Fourniera zeptali na použití evangelického materiálu, Fournier odvětil:
„Je několik věcí v procesu Kennedyho, které jako Katolíci přijmout nemůžeme, protože to není katolické učení. Na příklad je tu totální jistota spásy ... to druhé je spása pouze skrze víru
Katolíci jsou spaseni vírou ale také skrze poslušnost k Ježíši Kristu... existují činy poslušnosti, na které je spása vázána.. (David W.Cloud: "Flirting with Rome", 1993).27
Pavel napsal: "I kdybychom my, nebo i anděl z nebes učili jiné evangelium nežli to, co jsme vás učili, nechť je prokletý! (Galackým 1:8) Poukazoval na ty, kteří v jeho době měnili Boží evangelium (verš 7). Tito "Judaisté," legalisté zatím co částečně potvrzovali evangelium, prohlašovali, že jako dodatek musí být člověk obřezaný a musí dodržovat zákon. Tento dodatek měnil evangelium a přivolal na ně Pavlovu kletbu. Katolicismus měl 15 století času aby přidal různé "dodatky," o kterých se Judaistům ani nezdálo! Zaslouží si Pavlovu kletbu!
ROZDÍL OD BIBLICKÉHO EVANGELIA.
Pavel vysvětlil zcela jasně, že spása závisí pouze na uvěření evangelia: „Nestydím se za Kristovo evangelium, protože je Boží silou ke spáse každého, kdo (mu) uvěří!" (Římanům 1:16) Tak jednoduchá je spása lidské duše a nemá nic do činění s názorem papeže a jeho kolegů v hierarchii, která ani neexistovala po sto let od doby, kdy bylo evangelium poprvé prohlášeno a mělo výsledek milionů spasených lidí.
Pavel neřekl tomu zoufalému žalářníkovi "Uvěř v Krista a to tě postaví na dlouhou cestu dobrých skutků, členství v církvi, svátostí, modliteb ke svatým a pod. Když to vydržíš, potom nakonec - po hrozných plamenech očistce a mnoha mší, za tebe odsloužených, nebeské brány se Ti nakonec otevřou“. Ale to je evangelium Říma! Tyto ideje jsou pozdější vynálezy, které daly Římu neuvěřitelnou moc nad těmi, kteří v Katolicismu hledali spásu. Skutečnost, že stamiliony jsou stále vedené někam, kde spása neexistuje, nás velmi skličuje!
Římsko-katolická spása není to, co učí Bible. Kristus říká:"Přijďte ke mně" (Matouš 11:28) Řím říká:"Pojďte k matce církvi!" Katolík nemůže přijít přímo ke Kristu, ale musí k Němu jít skrze církev, která nabízí ke spáse - jako dodatek ke Kristově dokonané oběti - zásluhy svatých, plus zásluhy za vlastní lítost a dobré skutky, utrpení jiných na konto druhých, podřízení se papeži, poslušnost vůči církevním nařízením. Vatikán II. jasně učí, že katolická církev je nutná pro spásu lidské duše! (Flannery)28 Toto dogma je vyjádřeno v mnohých papežských dekretech, na příklad papeže Bonifáce VIII.:
"Je pouze jediná svatá katolická, apoštolská církev, mimo kterou není spásy Je zcela nutné pro spásu, aby každý tvor se stal poddaným římskému papeži! ( jeho papežská bula)29
Pro Katolíka je církev klíčem ke spáse a skrze církev jsou její věrní pevně drženi na šlapacím mlýně sebespásy, církví určenou metodou. Nový katolický univerzální Katechismus poukazuje na "všechny cesty ke spáse," které církev řídí (Catechisme de L’eglise Catholique, 1993)30 a prohlašuje že "spása přichází od Krista, hlavy církve, skrze církev, Jeho Tělo, které je nutné pro spásu".31 Vatikán II. potvrzuje, že je mnoho "způsobů spásy," které církev uděluje:
Plně zapojení do církve jsou ti, kteří vlastní Kristova Ducha, přijímají všechny způsoby (druhy) spásy, které byly církvi dány s celou její organizací, a kteří skrze svazky vytvořené prohlášením víry, svátostmi, duchovní vládou a přijímáním, jsou spojeni v neviditelné stavbě Kristovy církve, který jí vládne skrze papeže a biskupy." (Flannery)32
Namísto samotného Krista, a osobního vztahu k Němu, římský Katolík vzhlíží ke své církvi, se kterou musí být ve správném vztahu než zemře, aby mohl být spasený(á). Toto je učen Katolík již od dětství - toto najdete v každém katechismu a je to prohlašováno při biřmování. Poslechněte si Vatikán II: "Založena na Písmu a Tradici církev učí, že ona, nyní poutník na zemi, je nutná ke spáse." On (Kristus) výrazně určil nutnost církve, do které lidé vchází křtem jako skrze dveře. (Flannery).33 Nový univerzální katechismus Vatikánu jasně prohlašuje, že spása protéká od Krista skrze církev. (Catechisme)34 Kánon 992. nazývá katolickou církev "administrátorem spásy." (James A. Coriden, Thomas J.Green, Donald E.Heintschel:"The Code of Canon Law," 1985)35
Obhájce římského Katolicismu namítne, že člověk nemusí být v církvi aby byl spasený a bude recitovat Vatikán II. ve smyslu toho, že dokonce i modloslužebníci mohou být spaseni mimo církev:
Bůh není vzdálený od těch, kteří ve stínu a mezi modly hledají neznámého Boha jelikož Spasitel si přeje aby všichni lidé byli spasení. Ti, kteří bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium nebo Jeho církev, ale kteří přesto hledají Boha s upřímným srdcem, a pohnuti milostí, snaží se uskutečnit Jeho vůli ve svém konání, jak ho znají podle svého svědomí - takoví také mohou obdržet věčnou spásu." (Flannery)36
Předešlá sekce ale jasně prohlašuje že "i když různými cestami, přesto jsou si příbuzní: Věrní Katolíci, další kteří věří v Krista, a nakonec celé lidstvo povolané Boží milostí ke spáse. (Flannery)37 Kromě toho další odstavec prohlašuje, že spása není pro ty, "kteří vědí že katolická církev byla založená jako potřebná Bohem skrze Krista - buď odmítnou do ní vstoupit nebo v ní zůstat."(Flannery)38 Jinými slovy: Pohanští modloslužebníci jsou - tak nějak v církvi, i když si to neuvědomují, ale Protestanté - a hlavně bývalí Katolíci jsou prokletí.
CO ŠPATNÉHO JE NA DOBRÝCH SKUTCÍCH?
Musíme dělat kritický rozdíl mezi skutky pro zasloužení si spásy (což je nemožné!) a dobrými skutky, které Bible nazývá "ovoce Ducha," (Galackým 5:22-23) které jsou přímým důsledkem nového zrození z Ducha. Hříšník se nemůže stát svatým skrze dobré skutky právě tak jako planá jabloň se nestane "Golden Delicious" tím, že na ní přišpendlíme Golden Delicious jablka! Kvalita ovoce je výsledkem druhu stromu. Pouze potom, co hříšník byl Boží milostí spasený a tím zázračně obrácen na svatého Bohem, mohou být jeho dobré skutky akceptovány. "Ne pro dobré skutky, které jsme konali, nýbrž Jeho milostí." (Titovi 3:5)
Další problém: To, co se zdá být "dobré" z naší perspektivy, je velmi nedokonalé v očích Boha. Ježíš řekl: "Není žádný dobrý, kromě Boha." (Marek 10:18) Podle dokonalého Božího standardu "není, kdo by činil dobro, ani jeden!" (Římanům 3:12). "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy." (Římanům 3:23) A tak, co se nám zdá jako "dobrý skutek," je pro Boha nepřijatelné.
Co se týká dodržování zákona: "ze skutků zákona nebude nikdo před Ním ospravedlněný." (Římanům 3:20) Představte si člověka, který stojí před soudem pro rychlou jízdu a domnívá se, že unikne trestu, jelikož po té stejné cestě jel mnohokrát před tím, aniž by dovolenou rychlost překročil! Taková obhajoba by neobstála před žádným lidským soudem - a přesto si většina lidí myslí že když jejich "dobré skutky budou početnější než jejich skutky špatné, dostanou se do nebe! Řekněme že by obžalovaný řekl soudci:"Pusťte mne pro tentokrát a já vám slíbím, že už to nikdy neudělám!" Soudce odvětí:" Pakliže už nikdy zákon nepřekročíš, budeš dělat pouze to, co zákon vyžaduje. Žádné "body k dobru" za dodržování zákona! A tak i kdyby bylo možné žít dokonalý život od zítra (což je stejně nemožné!) nikdy bychom tím neodčinili jeden jediný hřích naší minulosti!
Dále: Spása je dar! "Boží dar je věčný život." (Řím. 6:23) "Bůh nám dal věčný život a tento život je v Jeho Synu." (1Jan 5:11) Člověk si nemůže "odpracovat" dar! Ten musí být přijatý zdarma, jinak to není dar! Spása a věčný život musí být přijatý jako dar od Boha. Každý pokus nabídnout za něj skutky, znamená jej odmítnout!
Není tedy místo pro dobré skutky? Jistě je. Dobré skutky následují spásu tak jistě, jako dobré ovoce roste pomocí slunečního světla a tepla! Křesťané jsou "nová stvoření,"(2 Korint.5:17) "stvořená v Ježíši Kristu pro dobré skutky, (Efezkým 2:10) ve kterých "mají být horliví.." (Titovi 2:14)
JSOU NĚKTEŘÍ KATOLÍCI SPASENÍ?
"Ale někteří Katolíci jsou jistě spasení!" je většinou reakce na pravdu o Katolicismu. Jsem více charitativní nežli Řím, který proklíná ty, kteří o sobě tvrdí, že jsou spasení. Jistě někteří Katolíci mohou spaseni být - ale pouze skrze to evangelium, které ztracené lidi zachraňuje! Nemůžete přece věřit v jednom čase dvěma nabídkám, které jsou v jasné kontradikci! Nikdo nemůže věřit že Kristus získal spásu svou krví a zároveň věřit, že vykoupení se dosáhne skrze skutky, utrpení, rituály a odpustky... člověk nemůže věřit že spása je skrze víru a zároveň věřit, že dobré skutky zajistí spásu!
Často se hovoří v obhajobě Katolicismu o tom, že římsko katolická církev vyznává ortodoxní (pravověrná) kréda a tudíž všichni Katolíci jsou Křesťané. Starodávná kréda ale neobsahují evangelium! V žádném případě ani Apoštolské či Nicénské! Tato prohlašují Kristovo božství, Jeho zrození z panny a že "trpěl pod Pontským Pilátem," ale nespecifikují, že zemřel za naše hříchy, a že my máme věčný život skrze víru v Něj! Proto je pomýlené tvrdit že římsko-katolická církev je evangelická, protože se hlásí k "starodávným vyznáním víry!"
V nedávném průzkumu 2000 domácností Španělska, pouze dvě osoby věděly co evangelium vlastně je - a to byli Protestanté! Ten zbytek 1998 lidí byli Katolíci, kteří se domnívali, že dobré skutky, návštěva kostela a podobné, je dostane do nebe. Po 15ti letech evangelizace ve Španělsku, mí misionářští přátelé nepoznali jednoho jediného Katolíka, který byl spasený nebo alespoň věděl jak získat spásu! Poznání že Katolíci jsou ztraceni, nutí Evangelíky pracovat ve dne i v noci aby jim přinesli evangelium Ježíše Krista.
Autor této knihy kontaktoval mnoho Katolíků kteří byli spasení a opustili katolickou církev. NIKDO Z NICH NIKDY NESLYŠEL ABY SE KDY PROHLAŠOVALO KRISTOVO EVANGELIUM! Všichni z ni
