Grano Salis - "Dealeři už nabízejí ten shit i svý mámě nebo ségře.."

Společenství (Jan 10) pro službu dětem a mládeži ....pomoc mladým lidem v krizi, kontakty, informace, poradenství… .…alkohol, drogy, AIDS, gambling, šíkana, týrání, zneužití, sekty.... ..…preventivní programy na školách, odpolední a večerní kluby.…. …terénní, případová a skupinová sociální práce, duchovní služba... .…výměnný program, potravinový servis, zprostředkování léčby…. ….přednášky, vzdělávací programy, podpůrná skupina pro rodiče… ..sportovní a společenské aktivity, výlety, zátěžové akce v přírodě… Hlavní 280/5, 353 01 Mariánské Lázně, tel: 0165/620750, e-mail: kotec@jan10.cz Zpráva o negativních sociálních jevech mezi dětmi a mládeží Z mnoha různých stran - od rodičů dětí, pedagogů, zástupců státní správy i samosprávy - jsem v poslední době vnímal přání a potřebu mít informace o skutečném dění mezi dětmi a mládeží, o způsobech jejich rizikového chování, o počtech uživatelů drog, zneužívaných látkách, místech kde se sdružují apod. Rozhodl jsem se tedy vytvořit materiál, který by reagoval na tuto výzvu a zároveň představil a shrnul poslední 3 roky práce našeho zařízení v této oblasti. Mým cílem a snahou je podat co nejkonkrétnější a nejreálnější informace o situaci mezi mladou generací, které jsme schopni na základě našich dosavadních zkušeností poskytnout. Tyto informace však budou nutně jen dílčí, omezené naším úhlem pohledu a skupinami, mezi které jsme doposud pronikli. Pro ilustraci budu informace prokládat příběhy, které jsou pravdivé, ovšem se změněnými údaji kvůli zachování anonymity klientů. 1. Situace mezi mladými Drogová scéna (včetně dalších sociálně patologických jevů s ní spojených) se těžko popisuje jako celek. Skutečné počty uživatelů drog, dealerů, prostitutek, množství drog v oběhu a jiná "tvrdá data" jsou skrytá, obtížně dostupná a není ani cílem naší práce tyto údaje přesně zjišťovat. Držení drog je ilegální, scéna je spojena s kriminalitou, mnoho mladých lidí svou závislost nebo jiné rizikové chování tají, a to i před svými rodiči nebo partnery. Mnohokrát jsem již hovořil s rodičem dítěte nebo partnerem, který užívání pervitinu odhalil až po několika měsících nebo letech společného života, v době rozvinuté závislosti, kterou provázejí nepřehlédnutelné znaky - změna v komunikaci, odchody z domova i na několik dní bez udání důvodu, používání mobilního telefonu k utajeným hovorům či sms, nedostatek financí, ztráta či prodej drahých věcí apod. Petrovi je 17, dokončuje prominentní školu, rodiče jsou vysoce postavení lidé ve městě. Netuší, že jejich syn po nocích utíká z domova, užívá marihuanu, pervitin, experimentuje téměř se všemi dostupnými látkami. Tyto "výlety" podniká autem svých rodičů a financuje je z obchodu s kradenými věcmi. Martině je 23 let, stále ještě nemá hotovou střední školu. Pervitin užívá již 4 roky, část tohoto období aplikovala nitrožilně. Matka, u které dříve bydlela, sice měla podezření vůči chování své dcery, nikdy však nezjistila skutečnost. Partner, se kterým žije již přes rok ve společné domácnosti, odhalil její závislost až nyní. Za více alarmující však považuji fakt, že už i zde, v našich městech a sousedstvích, žijí celé rodiny, které užívají drogy - mladí lidé i jejich rodiče. Nejčastěji jde o marihuanu a pervitin. A nejedná se zdaleka pouze o romské rodiny, i když v nich je tento jev (často spojený s prostitucí) častější - možná i viditelnější. Setkáváme se také s mladými páry ve věku 25 - 30 let, kteří spolu žijí již několik let, jsou aktivními uživateli pervitinu, a vážně pomýšlejí na založení rodiny, na to, že budou mít vlastní děti. Když jsem před několika lety viděl následky této situace na vlastní oči při stáži ve Velké Británii, nezdálo se mi její přenesení do našich podmínek reálné. Dnes již více rozumím varováním tamních odborníků, že podobná situace nastane brzo i u nás a že společnost se bude muset starat (i finančně) nejen o rodiny, ale o celá ghetta, kde žijí společně příslušníci všech generací závislí na tvrdých drogách. Erikovi je 12, Elišce 15. Jejich rodinný přítel distribuuje pervitin, Elišce již několikrát nabídl, samozřejmě zdarma, ona zkusila. Jejich matka, rozvedená, po nějaké době začala brát také. Našla způsob, jak zvládat problémy své osamělosti. Prozatím. V jednom realistickém filmu o protidrogovém komandu je věta: "Víš, dealer nikdy nenabídne ten shit svý mámě nebo sestře nebo synovi, protože ví, že prodává smrt, ale ta hyena to kvůli zisku klidně nabídne cizímu malýmu dítěti na ulici.". V našem regionu se objevují jiná pravidla: postupně dostat celou svou rodinu pod osobní a finanční kontrolu... Martin je závislý na pervitinu již několik let. Zkoušel se léčit, ale nevydržel. Nyní má partnerku, se kterou čeká dítě. Chtějí se usadit a založit rodinu. Výraznou skutečností týkající se prostituce mladých lidí je, že zdaleka nejde jen o specifikum romské populace v regionu. Pracovali jsme nebo se dostali do kontaktu již s více děvčaty z bílých, často i dobře materiálně situovaných rodin, které se v důsledku své závislosti prodávaly dealerům - často ne jen jednomu, ne postupně - někdy popisované scény připomínaly spíše hromadné znásilnění. Nedělaly to za finanční úplatu, ale za svoji dávku. Princip je však stejný, emoční zranění doživotní. Počáteční cena za soulož je 1 gram (1000 až 1600 Kč, tj. 8 - 12 dávek v závislosti na kvalitě zboží), na "konci kariéry" se tyto dívenky prodávají za 1 čáru pervitinu (tj. desetinu původní ceny), kterou buď po aktu dostanou nebo ne... Tato děvčata, kterým je nyní 14 a více let, se v lepším případě během několika let stanou matkami svých dětí. Takových děvčat jsme potkali v našem regionu řádově desítky, a to je jen výsek skutečného počtu. Jana je atraktivní dívka, opakuje poslední ročník střední školy. Pervitin užívá teprve rok, ale zato intenzivně. Poslední půlrok to s ní jde rychle dolů, ztrácí přátele. Nemá na zboží a tak se prodává dealerům. Po nocích ji odvážejí do nočních podniků po celém kraji, občas se vrátí až za 2 dny. Večer se bojí vycházet sama z domu. Katka je - nebo spíše byla - dcera podnikatelů. Materiálně byla dobře zajištěná. Přede dvěmi lety utekla z domu, pohybovala se po nočních klubech, mezi cizineckými gangy. Užívala všechny dostupné drogy, převážně však pervitin. Po půl roce útěku se na krátkou dobu zkusila vrátit domů, ale po několika týdnech zmizela beze stopy. Údaje o nových uživatelích drog, které zaregistrujeme, o vyměněném injekčním materiálu apod. statisticky vypovídají pouze o tom, kolik se nám jako pracovníkům programu podařilo v daném období nakontaktovat osob z cílové skupiny, tedy o úspěchu či neúspěchu naší práce, nevypovídají však nic o celkovém počtu uživatelů drog, o tom, zda narůstá nebo klesá. Tento údaj nelze přesně zjistit, nicméně celý náš tým je přesvědčen o neustálém nárůstu. Zasažené rodiny často mlčí a problémy svých dětí skrývají. Celá drogová problematika, i když je velice medializovaná, se v každodenní realitě skrývá za roušku společenského tabu. S nadsázkou se mezi pracovníky kontaktních center traduje, že také instituce a úřady o této věci nechtějí nic vědět, "dokud nezažádá o léčbu starostovo dítě". Musím však říct, že ve městech, kde působíme, jsem se většinou od samého počátku setkával u samosprávy i státní správy s pochopením a praktickou podporou naší práce. Tento příznivý stav je daný mj. i tím, že jsme jedno z mála zařízení v regionu specializované na se*****ární a terciální protidrogovou prevenci, tedy na pomoc již zasaženým jedincům a skupinám, a také tím, že v tomto příhraničním regionu jsou některé sociopatologické jevy ve společnosti natolik viditelné, že před nimi jednoduše nelze zavírat oči. Veronika vyrůstala v úplné rodině, vázla však komunikace s matkou. Měla velké pochybnosti o sobě samé, o své hodnotě. Krátce před dokončením střední školy utekla z domu, začala se prodávat na ulicích v pohraničí. Vypěstovala si závislost na pervitinu, ze které se pokoušela léčit. Neúspěšně. Jirkovi je 22, ale stále se nedokáže osamostatnit od svých rodičů. Již 4 roky užívá pervitin, aplikuje nitrožilně. Utíká z domu na ulici a zase se vrací, zkouší abstinovat, ale nikdy se mu to nepodaří dlouhodobě. Pobyt v léčebné komunitě zatím odmítá, chce se dál léčit ambulantně. Díky tomu, že se pohybujeme v rámci drogové scény, máme k dispozici výpovědi jejích účastníků - našich klientů a pracujeme přímo s osudy jednotlivců i rodin zasažených drogami nebo jinými negativními jevy. Dokážeme si tak utvořit alespoň částečný obraz o této problematice, odhadnout její rozšíření mezi mladými lidmi v jednotlivých městech. Zkušenosti našich terénních pracovníků shrneme v samostatné zprávě, kterou připravujeme. V této souvislosti chci poukázat na jiný jev - rozšiřuje se mezigenerační propast. Téměř v každém případě se setkávám s tím, že generace rodičů dnešních dospívajících nemá skutečný obraz o realitě, ve které jejich děti vyrůstají. Já sám patřím k té části společnosti, která odmaturovala před rokem 1989. Tím, čím pro nás byly na základní škole cigarety a pivo, se dnes pro děti stává marihuana, a stojíme na prahu doby, kdy se pro nás na střední škole "zakázaný" tvrdý alkohol bude moci přirovnat k tripům, extázi, pervitinu pro dnešní středoškoláky (ale i žáky 8., 9. tříd ZŠ). S drogami - ani lehkými - jsem se na střední škole vůbec nesetkal, tehdy patřily do uzavřené malé skupiny lidí, dnes marihuanu nebo hašiš vyzkoušel téměř každý druhý žák či student střední školy. Zkušenost s tvrdými drogami udává 16 % 15-19letých (celostátní průzkum MUDr. Polaneckého z r. 2000). Dnešní dospívající vyrůstají v jiném světě. Rokem 1989 se k nám naplno prolomila západní kultura, která dříve pouze prosakovala. Videoklipy, herci, filmy, hvězdy šoubyznysu propagují heslo "užij si dokud můžeš", užívání drog a sexuální promiskuita je běžnou součástí jejich života. Mladí přebírají tuto filozofii a vzory chování za své, za mlčenlivého souhlasu dospělých. Orientace na peníze a hmotný zisk, kterou vidí u svých rodičů, utichání rodinné komunikace, ztráta jistoty v sociálních vazbách - to vše nahrává výše uvedenému a stírá možnost alternativy. 2. Drogová scéna v regionu V tomto oddíle uvedu několik obecných charakteristik drogové scény v regionu. Vazba na konkrétní místo není příliš důležitá. V každém městě je několik podniků, ať již jsou to bary, herny, rockové kluby nebo diskotéky, kde se uživatelé drog i jejich distributoři shromažďují. Vůdčích dealerů je zpravidla několik (Mar. Lázně mají odhadem 5, Cheb 8), každý z nich má své místo a způsob distribuce, fungují paralelně a vzájemně se respektují. Nemá však smysl uvádět zde tato místa pro jednotlivá města jmenovitě, neboť centra dění se plynule přesouvají a pokud z jakýchkoli, třeba i bezpečnostních důvodů přestane vyhovovat jedno, vytvoří se ihned další. V této branži nabídka reaguje na poptávku neuvěřitelně rychle, zřejmě však adekvátně vzhledem k objemu peněz, které jsou ve hře. V tomto směru se raději zdržuji jakýchkoli odhadů. Koneckonců vnímavý rodič, který je ochoten do svého dítěte investovat trochu svého času ve večerních a nočních hodinách, jakožto i bystrý policista, je schopen vytipovat si taková místa během několika málo dní či týdnů. Bohužel z mé zkušenosti se valná většina rodičů opravdově nezajímá o to, kde a s kým jejich děti tráví večery a noci - nemyslím teď, že by se neptali, ale že se na ta místa a lidi nejdou podívat v realitě. Děti umí vyprávět krásné příběhy a je příjemnější zůstat ve vlastním pohodlí než si ověřovat jejich reálnou věrohodnost. Otázkou spíše je, zda děti vůbec mají tyto příběhy komu povídat - téměř 100% našich klientů má dysfunkční rodinné zázemí, kde buďto chybí jeden nebo oba rodiče, nebo je zablokovaná komunikace. Narážíme i na následky fyzického a emočního týrání, sexuálního zneužívání. Tato zranění z minulosti se potom projevují ve formě patologického nebo rizikového chování, které mluví o ztrátě vědomí hodnoty sebe sama u mladého člověka. Nechci se dál zabývat problémy rodinného zázemí mladé generace, i když zde leží většina kořenů jejich stávajících problémů, ani planě moralizovat. Zůstanu u symptomů této krize - jak se tyto stopy minulosti projevují. Monika vyrůstala na ulici. Matka ji neměla ráda, otec ji bil. Nezřídka strávila hodiny přivázaná u ústředního topení jako trest za svoje přestupky - školní či domácí. Ve 14 letech chtěla utéci z domu, ale neměla kam. Začala se toulat po hospodách, často v doprovodu dospělých mužů. Josef se svou mámou žil jen krátce. Otec byl alkoholik a on vyrůstal od raného dětství v dětském domově. Ten vystřídal výchovný ústav a posléze výkon trestu. S kriminalitou se pojilo agresivní chování, se kterým si nevěděl rady. V průběhu času začal více a více kouřit marihuanu, která ho zklidňovala, a nakonec přešel na pervitin. Vyzkoušel si nitrožilní aplikaci a byl překvapen účinky, které pocítil. Cítil se klidně a vyrovnaně, schopen zvládat sebe i své problémy. Byl si vědom nebezpečí, které droga skrývá a prohlásil, že tuto zkušenost již nebude opakovat. Vrací se k ní však znovu a znovu. Důležitější než na lokalitu je vazba na mobilní telefony. Bez mobilních telefonů by dealerská síť čelila mnohem vážnějším problémům než je tomu dnes, neboť by byla nucena pohybovat se na určitých konkrétních místech, což není bezpečné. V prostředí malých až středně velkých měst našeho regionu však probíhá distribuce drog k uživatelům přes osvědčené a jištěné osobní kontakty, které se domlouvají prostřednictvím mobilů. Tyto kontakty se získávají pouze obtížně a jsou poskytovány důvěryhodným osobám. Funguje stabilní síť dealerů a odběratelů. Drogu, ať již lehčí nebo tvrdší, může samozřejmě získat i prvoodběratel na místech, kde se drogy distribuují a užívají, ale pouze přímým osobním prodejem v malém. Po ověření důvěryhodnosti bude napojen jako poslední článek dealerské sítě. Opatřit si drogu není problém pro žádné dítě v jakémkoli městě nebo větší vesnici v regionu - nejčastější vstupní branou pro nové uživatele jsou jejich kamarádi, případně spolužáci. Vzhledem k riziku odposlechu mobilní sítě však někteří dealeři tento způsob spojení už opustili a využívají jiných taktik nebo zprávy šifrují do témat s drogami zcela nesouvisejících. Marek vyzkoušel svoji první drogu na učilišti. Samozřejmě to bylo tak, že si s kamarády vykouřil jointa. Zajímal se o další přírodní drogy, jel s kamarády sbírat lysohlávky. K syntetickým drogám měl nedůvěru, ale když mu kamarád nabídl extázi, zkusil. Pak si od něj obstaral i tripy (LSD) a prožil rušné období několikaměsíčních experimentů. Pervitinu se bojí, zatím jej nezkusil. Marie si svoji první čáru šňupla doma se svým kamarádem. Pomohla jí přebít bolest po rozchodu s partnerem. Poté, co se šňupání pervitinu stalo jejím denním návykem a znemožňovalo dostudování střední školy, odjela na léčbu. Nejužívanější drogou v lokalitě je THC - tedy marihuana nebo hašiš, z tvrdých drog jednoznačně vede pervitin. Na diskotékách a parties jsou běžně dostupné taneční drogy včetně halucinogenů - extáze, tripy (LSD). Velké oblibě mezi mladými, zvláště středoškolskou mládeží, se těší experimentování s přírodními látkami. Několikrát jsme řešili předávkování klienta po požití lysohlávek, já osobně jsem se setkal asi s 5 případy, kdy kouření marihuany (ve velkých dávkách) nebo požití hašiše (i jednorázové) mělo za následek velice vážný zdravotní fyzický a psychický stav klienta - včetně nucené dlouhodobé hospitalizace, rozjíždějící se psychózy apod. Nicméně faktem zůstává, že dobrá polovina dospívajících kouření marihuany vyzkoušela, třetina ji kouří pravidelně, skupiny mladých z učilišť i středních škol bez rozdílu ji kouří každodenně bez jakýchkoli okamžitě viditelných následků. O dlouhodobých negativních účincích se ve společnosti diskutuje, chci jen podotknout, že několik mých klientů, každodenních uživatelů, kteří se rozhodli pro abstinenci, prohlásilo, že užívání negativně působilo na jejich schopnost tvořivě a pružně myslet, pamatovat si a navazovat širší sociální kontakty. Petra prožila na taneční party divokou noc. Nejprve si vzala extázi na uvolnění, pak další k tanci, po půlnoci přidala trip. Vzápětí vykouřila jointa a dostala se do nekontrolovatelného stavu, válela se po zemi pod nohama tanečníků. Kamarádi ji odtáhli k blízkému lesu, nutili ji chodit, mluvit. Do rána se z nejhoršího dostala. Pavla to doma nemá veselé, nerozumí si s tátou, i když ho má ráda. Rodiče se rozvádějí. Hledá různé možnosti úniku od svých pocitů. Jednou se přes kamaráda dostala k většímu množství houbiček. Snědla je, když byla sama doma. Naštěstí před kolapsem ještě zvládla odejít a vyhledat pomoc. Rád bych zmínil ještě jednu smutnou skutečnost - za posledního půl roku jsme zaznamenali několik klientů užívajících jako drogu č. 1 heroin. Náš klient, kterého jsme poslali na odvykací léčbu ze závislosti na pervitinu, z léčby utekl a po půl roce života se závislým partnerem ve větším městě se vrátil jako heroinista. To ukazuje trend, přítomný v Praze a jiných oblastech, který bohužel zřejmě zasáhne i náš region - na místo rozšířeného pervitinu domácí výroby se na drogový trh prosazuje heroin - látka s mnohem nebezpečnějšími a rychlejšími účinky. 3. Další sociálně patologické jevy Vedle zneužívání drog jsou mezi dětmi a mládeží rozšířeny další negativní jevy, většinou se však jedná o pevně propojený řetězec. Prostituci jsem již zmiňoval, kromě několika málo výjimek s prostitutkami přímo nepracujeme, pokud nepřicházejí primárně s problémem závislosti. Na podzim roku 2001 prováděl náš terénní pracovník průzkum v oblasti dětské prostituce v Chebu, její závěry jsou předmětem samostatné zprávy, kterou jsme zveřejnili v prosinci roku 2001. Týrání a zneužívání dětí je v rodinách skrýváno ještě důkladněji než drogové závislosti, a proto jsme tuto problematiku přímo neřešili. S následky těchto zkušeností se však setkáváme u dospívajících při hledání příčin jejich současného patologického chování. V rámci sociálně preventivního působení se nám podařilo nakontaktovat některé rizikové skupiny mladých - party punkerů, skinheads, "huličů", kluků z ulice. Kromě možnosti azylu v našem centru jsme se jim snažili zprostředkovat alternativní možnosti trávení volného času formou klubových programů a zátěžových akcí v přírodě (slaňování, paintball, puťáky apod.). Podařilo se nám zabránit několika násilným střetům mezi příslušníky hnutí punk a skinheads a ujmout se role prostředníků při řešení sporů. Ve spolupráci s Okresní hygienickou stanicí v Chebu jsme mezi členy těchto skupin několikrát provedli testy na HIV, neboť k rizikovým formám jejich chování patří i sexuální promiskuita. Sociální práce je zaměřena na pomoc při vyřizování dokladů, jednání se školou, s úřady, na pomoc při dokončení učení nebo při hledání práce a vlastního bydlení. Díky vstřícnému přístupu společnosti Bytov Mariánské Lázně jsme schopni mladým bezdomovcům dočasně poskytnout 2 krizová lůžka, další možnost ubytování a brigády jsme měli při rekonstrukci budov na ústředí našeho sdružení v Dolním Žandově. Jsme v kontaktu s několika klienty, kteří pobývají ve vazbě nebo ve výkonu trestu ve věznici v Horním Slavkově a v Plzni na Borech, a kterým se snažíme ve spolupráci s probační a mediační službou zprostředkovat výkon alternativního trestu. Karel byl na ulici od 15 let. Matka ho doma nechtěla, z učiliště utekl nedlouho poté. Prošel vazbou a vrátil se na ulici. Po ročním kontaktu s naším centrem a několika marných pokusech při hledání nové perspektivy pro jeho život se podařilo umístit jej zpět do učení, ze kterého před několika lety utekl. Když jsme se setkali s Lucií, žila na ulici nebo u kamarádek už několik měsíců. Poskytli jsme jí na přechodnou dobu krizové lůžko a snažili se ji podpořit v jejím úsilí. Dokončila učební obor, našla si práci a vlastní bydlení. Ulice je zvláštní svět sám pro sebe. Má svá neměnná pravidla, zákony a tváře. Je spousta mladých, která tráví většinu svého času na ulici a v pouličních hernách a barech, případně na otevřených bytech obývaných pouze mladými. Jsou tu mladí bezdomovci, rváči, uživatelé a drobní dealeři drog, šlapky, kšeftaři. Určité tváře lze spolehlivě nalézt vždy na stejných místech, která tvoří jejich teritorium. Zdaleka se nejedná pouze o kluky - na ulici se tímto stylem pohybuje také řada děvčat. Většinou jsou nezaměstnaní, s nedokončeným vzděláním, u rodičů (pokud je vůbec mají) bydlet nemohou nebo nechtějí a vlastní bydlení nemají. Vytvářejí party a gangy. Jsou mezi nimi také cizinci, často bez legálního pobytu. Jejich svět, ačkoli je všem na očích, je před zraky veřejnosti skryt - pozná ho pouze ten, kdo mezi ně nějakým způsobem pronikne a stane se jeho součástí. 4. Závěr Závěrem této zprávy (rozsáhlejší než jsem původně zamýšlel) bych chtěl říct ještě pár slov. Práce s rizikovými skupinami dětí a mládeže není jednoduchá. Výsledky nelze vyjádřit čísly, přicházejí až po delší době, častokrát se o nich ani nedovíme. Musíme čelit nedůvěře určité části veřejnosti, pomluvám. A přicházejí zklamání - když se klient po téměř 2 letech úspěšné léčby vrátí ke své jehle, když člověk, se kterým jsme se za měsíce a roky kontaktu sblížili, umírá na předávkování. Vysvětlení těchto věcí se hledá obtížně. Chování jednotlivce není dáno jen vnějšími poznatelnými vlivy - kde se pohybuje, s kým se stýká, jak se chová. Je dáno také jeho vnitřním světem a prožíváním, jeho minulostí a zkušenostmi, a v tomto labyrintu je spousta věcí, kterým nerozumíme a snad ani zcela porozumět nemůžeme. Nicméně jeden rys pozoruji zřetelně - mladí jsou velice závislí na svém sociálním okolí. Jejich chování významně ovlivňuje okruh lidí, se kterými se stýkají. Dospívající se těžko dokáže orientovat ve světě sám, nezávisle na ostatních, a proto hledá partu lidí, smečku, která mu pomůže zvládnout vstup do světa dospělých. Parta ovlivní jeho život buď pozitivně nebo negativně - to závisí na hodnotách, které se v ní utváří. Za součást našeho poslání považuji vytváření podmínek a prostředí umožňujícího mladým hledat a osvojovat si alternativní způsoby trávení volného času, zacházení se světem a se sebou. Snažíme se vnést do jejich vnímání pozitivní hodnoty, které navzdory společenskému klišé stále mají svoji platnost. Jak s těmito podněty naloží, je však jejich volbou, na kterou mají své nepopiratelné právo. Zneužívání drog není mezi dětmi a mládeží okrajovou záležitostí. Netýká se také pouze určitých skupin - ať již mladých z nižších sociálních vrstev, žáků učilišť apod., jak je někdy v povědomí veřejnosti. Spíše naopak. Pervitin zneužívají studenti středních (stále častěji i základních) škol, nadaní a inteligentní, často z dobře situovaných rodin. Efekt z užití psychotropní látky se totiž netýká v první řadě inteligence nebo sociálního postavení uživatele. Týká se jeho emocí, bolestí, nevyřešených vztahů a problémů, negativních zkušeností z dětství. A ty máme každý bez rozdílu. K setkání s drogou může dojít i nedobrovolně. Opakovaně se setkáváme s případy, kdy je mladým dívkám, které samy o jakýkoli kontakt s drogou naprosto nestojí, záměrně podáván pervitin např. formou sypání do nápojů. Účelem je pobavit se na jejich účet anebo je přímo získat prostřednictvím účinků drogy pro sexuální kontakt. Setkali jsme se i s případem, kdy tento způsob použil personál podniku vůči zákazníkům, aby si zajistil jejich přízeň prožitkem euforie na daném místě. Drogy jsou realita, se kterou se dnes setkávají všechny děti - rozdíl je jen v tom, jak na tato setkání zareagují. Klíč k tomuto rozdílu (protože zdaleka ne všechny děti, které drogy zkusí nebo s nimi experimentují, se stanou jejich pravidelnými uživateli a závislými) je možná v tom, zda mají ještě jiné zdroje, odkud čerpat pozitivní emoční energii. Zda mají někoho, kdo jim je ochoten věnovat čas, komunikovat s nimi. Mohou to být rodiče, ale také drogoví dealeři. Oběma těmto skupinám na dětech velice záleží - ovšem každé z jiného důvodu. Kéž by přibývalo rodičů, kteří tuto jednoduchou rovnici vyřeší ve prospěch svůj i svých dětí. V Mariánských Lázních dne 18. 3. 2002. Mgr. Michal Novotný, vedoucí centra

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace