Grano Salis - Když už jsme tu mrtvolu vzkřísili….aneb Utrápený charismatik počtvrté

Nedá mi to, abych nezareagoval na znovu obnovenou debatu k článku „Utrápený charismatik“. Nebudu reagovat na to, co napsal uživatel GS Pavel, protože jeho teologická východiska jsou (jak je nám všem známo) ve znamení synkretismu a modernismu a tak jeho optika vyčítá charismatikům i to, co je vlastní podstatou křesťanské víry. Chtěl bych reagovat na to, co Jirka Krupa označil jako velké lži. Hned na začátek chci říct, že si Jirky jako člověka a bratra velmi vážím, a tak bych byl velice nerad, aby se tento můj článek stal zdrojem dalších výpadů proti němu. Přesto mi to co označil jako velké lži připadá spíš jako malé nepřesnosti nebo drobná zkreslení. Budu vždy uvádět původní větu z článku, pod ní reakci Jirky Krupy a nakonec můj vlastní komentář.

„Lež“ číslo 1: Utrápený charismatik : "Skutečnou, živou církev tvoří členové charismatického hnutí .Z těchto lidí sestává Boží lid." Jiří Krupa : To je lež. To je nepravda. To je prostě hloupost a nepravda, kterou ti neřekne ani Rudek Bubik, ani Dan Drápal, ani Edvald Rucký, ani Jirka Zdráhal.. ani Petr Pakosta ..vedoucí církví (i když to není úplně aktuální viz. třeba Dan, že), které bys určitě zařadil buď přímo do nebo nablízko toho, čemu říkáš "charismatické hnutí" . Přemýšlím opravdu nad tím, jak toto může být součástí "odborné" zkoušky na Karlově univerzitě. xvejvodam : Je asi pravda, že nikdo ze jmenovaných by to takto natvrdo neřekl, dokonce velká část těch, kterým mi říkáme charismatici neví, že by byli členy nějakého charismatického hnutí, oni jsou prostě křesťané, případně živí křesťané…a tak jakoby mimochodem a mezi řádky zůstává viset ve vzduchu, jací křesťané a zdali vůbec jsou ti, kdo vyznávají Krista v tzv. tradičních církvích. Sám jsem se setkal několikrát v církvi, které jsem byl členem, že se rozdělovalo na živé křesťany (ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se to dopovědělo, co jsou ti, kdo nejsou živí...), myšlen byl ovšem ten náš typ zbožnosti. Ale nemusíme chodit daleko, vždyť na dceřinném portálu GS Echo se někteří příslušníci Charismatického hnutí vyjádřili docela jasně, jaké jsou ty církve, které nejsou charismatické: Byl to například uživatel „Charismatik“ v článku „Stydíš se za to, že jsi charismatik?“:“ Přihlašte se všichni, kdož jste charismatici v diaspoře v mrtvých církvích a sborech! Vyznejte veřejně, čemu věříte, odkud jste a pro jakou službu ve sborech jste přijali pomazání! Nestyťe se za Pána a zjevenou Pravdu a vyznejte ho veřejně před celým světem!“ Jinými slovy, kdo není v tradičních církvích charismatik, je mrtvý, nepatří Pánu a nebyla mu zjevena Pravda. Malé shrnutí: Jistě, představitelé charismatických skupin by ve většině případů asi nepotvrdili, že jen charismatičtí křesťané jsou ta pravá církev atd., ale jak je vidět mezi řadovými charismatiky je pocit vlastní výlučnosti velmi zakořeněný a v extrémních případech dokonce neváhají zatratit věřící křesťany jiných tradic. „Lež“ číslo 2: Utrápený charismatik : „Vlastní církevní organizace je ztotožněna s královstvím Božím." Jiří Krupa : Není pravda, že "charismatické hnutí" učí tak , že by církevní organizace byla ztotožněna s královstvím Božím. xvejvodam :No, asi opravdu není pravda, že by to tak charismatické hnutí učilo, on to ani původní článek netvrdí, že se jedná o učení, ale v praxi to tak určitě (alespoň taková je má zkušenost) často je. Ona je to v podstatě obdoba toho prvního bodu a úzce to souvisí, pokud někod odejde z „živé“ církve do „mrtvé“, tak…. Několikrát jsem se setkal s tím, že byla řeč o někom, kdo odešel z „živého“ sboru a mluvilo se tak, že odešel „od Boha“, „Do světa“ a přitom se nijak moc neřešilo, nešel-li ten člověk do nějaké jiné církve. „Lež“ číslo 3: Utrápený charismatik : " Ovšem tomu, kdo by chtěl odejít z charismatického sboru, je vyhrožováno peklem. " Jiří Krupa : Není pravda, že obecně lidé, kteří se rozhodnou odejít z charismatického sboru, prochází vyhrožováním "peklem". xvejvodam : Obávám se, že takové případy opravdu byly a asi i jsou. Ono jde, ale zase spíš o ten dojem, který v člověku to dané společenství vzbudí, je to ten pocit výlučnosti a to přesvědčení o vlastní „živosti“ a zde už je jaksi podvědomě zafixována odpověď, kam odcházím ze živé církve….kam jinam než do zatracení. Já osobně jsem se nesetkal s takovým vyhrožováním, ale obdržel jsem na rozloučenou pár moc pěkných “prorockých slov“. „Lež“ číslo 4: Utrápený charismatik : základní povinností křesťana je členství v charismatickém sboru, Jiří Krupa : Rozhodně není pravda, že základní povinností křesťana je členství v charismatickém sboru. (respektive, že toto učí charismatici) xvejvodam : To opravdu není pravda, charismatici si na formálním členství příliš nezakládají a jsou zpravidla ochotni (oproti jiným skupinám) provést křest i bez formálního vstupu do sboru. Co je ovšem považováno za základní povinnost, to je pravidelná docházka do sboru a aktivní účast na sborovém životě. Je pravda, že tato podmínka má sbor od sboru různou intenzitu. Ale slyšel jsem i o případu, kdy byla vyžadována „omluvenka“ ze shromážděni s uvedením důvodu nebo jsem se setkal s internetovými stránkami sboru, kde byli ke stažení formuláře pro docházku. Tak to je taková bodová reakce na údajné lži z článku. A ještě bych chtěl reagovat na toto Jirkovo tvrzeni: Myslím, že na některé sbory by tento popis trošku sedět mohl, ale jestli zobecňuje, tak lže…. Myslím si, že autor článku „Utrápený charismatik“ velice konkrétně uvádí, o který sbor se jednalo a tak jej samozřejmě nelze nařknout z nějakého zevšeobecnění. Další věcí je, že ty jevy, které autor vypíchl jsou pozorovány více lidmi na různých místech, i když v různé intenzitě a tak bych se je osobně nebál vnímat jako „typické“ pro toto hnutí. Nelze však samozřejmě pominout řadu pozitivních věcí, které toto hnutí přináší, a které by neměli být v našich očích potlačeny těmi „negativními“. Tak to je asi tak vše, co jsem měl na srdci. S přáním všeho dobrého Michal Vejvoda

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace