Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Záplavy, sucha, vichřice a další extrémní výkyvy počasí nás budou potkávat častěji a budou nás stát víc peněz. Takto jednoznačně vyznívá zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o dopadech klimatických změn na Evropu, která byla zveřejněna v polovině srpna 2004 a další výzkumy toto varování potvrzují. Víc bude pršet na severu Evropy, naopak na jihu bude sucho, což může ohrozit zemědělství v některých oblastech. Vlny horka budou častější, což znamená hrozbu pro lidi s chatrným zdravím. Ledovce budou tát, dokonce až 3/4 ledovců ve švýcarských Alpách zmizí do roku 2050. Také stoupnou hladiny moří - v posledním půlstoletí stoupala hladina evropských moří o 0,8 až 3 milimetry ročně. Objevují se nové důkazy o tom, že oteplování během posledních padesáti let je spojeno s lidskou činností a stále akceleruje. Rozsah a tempo klimatických změn s největší pravděpodobností přesáhl všechny přirozené odchylky klimatu za posledních víc než tisíc let, píšou autoři zprávy EEA. Tempo globálního oteplování je nyní téměř 0,2 °C za desetiletí. V Evropě se za sto let průměrná teplota zvýšila o 0,95 °C a předpovědi hovoří o tom, že v tomto století stoupne dokonce o 2 až 6,3 °C v závislosti na vývoji emisí skleníkových plynů.

Probíhající klimatická změna je skutečností. Lze diskutovat o tom, do jaké míry se na ní podílí člověk a do jaké míry jsou její příčiny v přirozených procesech, které člověk ovlivnit nemůže. Názory odborníků jsou různé, avšak v naprosté většině se shodnou v tom, že ani příspěvek člověka, ani přirozené příčiny nejsou zanedbatelné. V posledních letech minulého století se častěji než o klimatické změně hovořilo o globálním oteplování. Ze Slunce dopadá na Zemi ve formě záření ohromné množství energie; část se odráží, část Země pohltí. Zachování stacionárního tepelného stavu je zajišťováno tím, že Země přijatou energii zas ve formě tepelného (infračerveného) záření vyzáří do prostoru. Pro člověka příznivá teplota je udržována díky tzv. skleníkovému efektu, který záleží v tom, že část vyzařovaného infračerveného záření je zachycena atmosférou. Na skleníkovém efektu se podílí řada komponent atmosféry; mezi nimi je i oxid uhličitý CO2. Významnou příčinou změny klimatu je růst jeho podílu v atmosféře, který je zřejmě důsledkem lidmi iniciovaných spalovacích procesů. S tím roste i podíl atmosférou pohlcovaného tepelného záření, roste tak množství energie v atmosféře, jehož nejjednodušším projevem je růst průměrné teploty - proto globální oteplování. Větší množství energie v atmosféře se může projevovat i jinak, např. jako kinetická energie proudícího vzduchu; různých katastrofických jevů souvisejících s nebezpečně rychlým prouděním vzduchu skutečně přibývá. Země se otepluje - tedy roste průměrná teplota. To je alarmující skutečnost, přestože hodnoty jejích přírůstků za rok či i desetiletí jsou mnohem menší než je denní či roční amplituda teplot; při úvahách o klimatické změně v důsledku větší absorpce infračerveného záření v atmosféře je třeba uvažovat i místní variabilitu teploty; i ta výrazně převyšuje (roční či dekádní) přírůstek průměrné hodnoty. Většina modelů naznačuje, že při růstu průměrné roční teploty Země se bude zvětšovat místní i časová variabilita teploty, změní se rozložení i intenzita větrů, vlhkosti, srážek apod. Místy může dojít i k zlepšení úrodnosti, avšak v globálním měřítku probíhající klimatická změna vede k jejímu zhoršení. Podobné tvrzení platí obecně o životních podmínkách. Není jednoduché probíhající změnu, týkající se nesmírného množství parametrů a indikátorů, jednoduše a výstižně vyjádřit. Jedním z nepochybných ukazatelů je právě rostoucí podíl oxidu uhličitého v atmosféře. Stojí za to tuto skutečnost konfrontovat s modely ukazujícími, že Země bez života by měla mnohem větší podíl CO2 v atmosféře, než tomu je při existenci života. Růst podílu tohoto plynu v atmosféře je zřejmě antropogenní, může za něj člověk. Nelze se vyhnout otázce, zda zde nedostáváme kvantitativně vyjádřitelné varování o tom, že svou činností (spalováním fosilních paliv, zejména v energetice a dopravě) působíme proti (lidskému, živočišnému) životu. Shodněme se na těchto tezích: a) Klimatická změna probíhá, b) Člověk se na ní v nezanedbatelné míře podílí, c) Klimatická změna znamená zhoršení životních podmínek pro člověka (a nejen pro něho). Jak na tyto skutečnosti má člověk reagovat? Nabízejí se v podstatě čtyři možnosti: 1. Nedělat nic; 2. Změnu kompenzovat uměle nastartovanými kompenzačními procesy; 3. Omezit činnosti, které změnu vyvolávají, popřípadě k ní přispívají; 4. Naučit se ve změněných klimatických podmínkách žít. První možnost, nedělat nic, je snad ve všech etických systémech nepřijatelná; pro křesťana či Žida je v ostrém rozporu s posláním člověka uvnitř stvoření. Lze říci, že by to byla zrada lidství. Druhá možnost je jak z vědecko-technického, tak i z etického hlediska neuskutečnitelná. A i kdybychom vyvinuli příslušné prostředky a dokázali se jako lidstvo na jejich užití sjednotit, vždy při tak mohutném zásahu by zde bylo značné riziko nežádoucích nepředvídaných či dokonce nepředvídatelných efektů. Šlo by tak o porušení všeobecně přijímaného principu předběžné opatrnosti [PPO, podle něho je třeba přijmout vhodná opatření k ochraně životního prostředí s ohledem na budoucnost i tehdy, není-li dostatečně vědecky prokázána souvislost mezi příčinou a možným dopadem. Nedostatek informací, daný aktuální úrovní vědeckých a technických znalostí, nesmí vést k odsunutí efektivních a přiměřených akcí, které mohou zabránit hazardu]. Naproti tomu třetí možnost je s PPO v souladu. Uskutečňovat takováto omezení je nutné, avšak nikoli dostačující. Problémem je lidská neochota něco změnit ve svých nárocích a návycích. S klimatickou změnou se musíme naučit žít. Klimatická změna směřuje ke zmenšení objemu dostupné pitné vody a ke snižování úrodnosti půdy - té ve své podstatě vzácné půdy, jíž se dnes tak bezostyšně plýtvá. Vzácných, byť v našich očích stále ještě samozřejmých, zdrojů, jakými pitná voda a úrodní půda jsou, je nezbytné si opravdu vážit, učit se s nimi dobře hospodařit a šetrně s nimi nakládat. Tyto skutečnosti musí jednotlivci i lidská společenství vzít za své - je to nutné k tomu, aby život na zemi v té formě, v níž zahrnuje i život lidský, nespěl k zániku. Je nutná koordinace akcí na všech úrovních. Je nutná změna jednání, myšlení, vnímání skutečnosti; úvahy o podmínkách lidské existence na Zemi tak směřují k nezbytnosti pokání. Probíhající změna klimatu k němu přímo vyzývá. Člověk nábožensky založený (a nemusí jít jen o křesťana) v ní může slyšet Boží hlas, zřetelný, avšak přesto od většiny lidí zůstávající bez odezvy. Přijmutí uvedené třetí a čtvrté možnosti reakce člověka na vývoj klimatu je v souladu s etikou naprosté většiny naboženství. Křesťanská, biblicky založená etika není iracionální, nýbrž plně racionální a život podporující; postihuje nepoměrně hlubší souvislosti než odmítnutí jednání založené na dnešním kultu mamonu. Přitom nejde jen o individuální změny; konec konců modelový příklad pokání Ninivanů z Jonášovy knihy svědčí o kolektivním přijetí změny jednání - s králem na čele. Skutečnost probíhající klimatické změny bourá scestný hodnotový systém naší civilizace materiálního přebytku a vede k zamyšlení nad celým naším ekonomickým systémem, který je pro nás zdrojem pohodlí a poměrně jednoduchého života. Tragické události na severním pobřeží Mexického zálivu by měly zůstat nepřehlédnuty a nepřeslechnuty. Je bezpodmínečně třeba produkovat méně CO2 - nutná změna musí být dokonce mnohem rasantnější než požaduje Kjótský protokol. Je pravda, že výrazně lepší ekonomický systém zatím neznáme, což však neznamená, že bychom o něj neměli usilovat. V naší části Evropy máme špatné zkušenosti z komunismu; ty bývají zneužívány k obhajobě současného kapitalismu, který je z environmentálního hlediska neudržitelný; je postaven na falešném předpoklad možnosti neomezeného materiálního růstu. Změna je proto nutná, a - věříme - že i možná. Současný stav světa je každopádně výzvou k aktivitě. Nový ekonomický systém musí někdo vytvořit. Pro jeho tvorbu musí vznikat "podhoubí". Je zde úkol pro všechny, kdo si tuto skutečnost uvědomují. Současná ekonomická paradigmata sice ve svých důsledcích přinášejí značné části obyvatel naší civilizační oblasti pohodlný život, avšak sama ve své podstatě jsou lživá. Jsou v rozporu s naším poznáním přírody, s poznáním omezenosti zdrojů a absorpčních možností prostředí, speciálně naprosto nerespektují varovnou skutečnost překročení možností našeho planetárního systému vstřebávat námi lidmi produkovaný CO2. Sama existence života, tedy nastavení fyzikálních parametrů tak, že jsou životu příznivé, je zázrakem (tedy ze striktně vědeckého hlediska náhodným, a priori nesmírně nepravděpodobným jevem). Neměli bychom proto vylučovat jiný zázrak (velice nepravděpodobný jev) - změnu lidského chování. Klimatická změna k tomu může dát impuls. Je na všech lidech dobré vůle ve prospěch této změny pracovat. K tomu patří i definovat a nastavit vhodné sociálně ekonomické parametry, umožňující udržitelný život či rozvoj respektující vývoj klimatu. A věřím, že můžeme připojit i požadavek sociální důstojnosti, že není s předchozím ve sporu. Úkol je to velký - pro všechny. Vlády a parlamenty by při něm měly hrát zvláštní roli, měly by mít však také možnost opřít se o veřejné mínění. Tváří v tvář klimatické změně jsme voláni k pokání, pokoře, úctě k druhým a spolupráci s nimi. Jiří Nečas