V předešlé kapitole Má Bůh svobodnou vůli? A jaká je definice svobodné vůle? Předurčení. P2  jsme definovali pojem "svoboda volby" a objasnili jsme, že člověk má možnost volit z různých alternativ a za své volby nese odpovědnost. To, jak volí, je však podmíněno jeho charakterem. Nyní se pojďme zabývat otázkou, v jakém stavu je charakter člověka po pádu. Následující čtení nebude příliš příjemné, protože nebudeme mluvit o katastrofálním stavu charakteru marťanů, ale lidí jako jste Vy nebo já. Zatím ponechme stranou otázku, z jakého důvodu padl první lidský pár v zahradě Edenu. Konstatujme však, že pád člověka popsaný v biblické knize Genesis představuje zásadní změnu v charakteru člověka. Když Bůh člověka stvořil, byl člověk, podle Božího konstatování, velmi dobrý. To se po vzpouře proti Božímu příkazu radikálně změnilo. Boží příkaz zněl jasně:

Gn 2,17
Ze stromu poznání však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

Velmi jasně zní i sankce spojená s tímto příkazem "propadneš smrti". Jak se v Bibli později dovídáme, nejedná se jen o smrt fyzickou (člověk stárne a jednoho dne zemře), ale o něco mnohem hroznějšího - o smrt duchovní, která sebou nese nepřátelství k Bohu a nakonec je završena v den Božího soudu uvržením člověka do ohnivého jezera, kde bude mučen na věky věků. Perspektiva člověka se vzpourou v Edenu změnila v ten nejhrůznější horor. Bible nám vydává svědectví, jak radikálně se lidský charakter po pádu změnil. Brzo došlo k první vraždě a zlo páchané člověkem se šířilo dál, až Bůh zasáhl a s výjimkou osmi lidí zničil celou tehdejší civilizaci potopou. Než to učinil, vyřkl velmi jasné hodnocení lidského charakteru:

Gn 6,5
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Ano čtete dobře, takovéto je Boží hodnocení stavu padlého člověka: "každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý."

Pokud by si snad někdo myslel, že toto konstatování se týká pouze nějakých extrémně zlých "předpotopních lidí" a že dnes je svět zaplněn převážně "dobrými lidičkami", tak je na vážném omylu. Pán Bůh totiž stav člověka potvrzuje jinými, ale velmi jasnými slovy i po potopě:

Gn 8,21
I ucítil Hospodin libou vůní a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

Vemte prosím v úvahu, že tento popis se netýká nějakých abstraktních bytostí z hororu, ale lidí, kterými je obydlena tato planeta a zkuste se alespoň na chvíli zamyslet nad dosahem Božího výroku o člověku: "každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý." Pokud si ještě stále myslíte, že člověk je hříchem jen "nějak narušen" a že zmíněné Boží výroky jsou řečeny nějakou "tvrdou starozákonní mluvou", tak se podívejte, jak hodnotí stav padlého člověka Nový zákon. Zde jsou některé výroky Pána Ježíše Krista o nitru člověka, totiž srdci:

Mt 15,19
Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

Mk 7,21-22
Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.

A takto, přátelé, hovoří Boží Slovo o padlém stavu takových "milých lidiček" jako jste vy nebo já:

Ř 3,10-18
Jak je psáno: 'Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.'

Je to opravdu drtivé hodnocení. A co je nejhorší - z tohoto stavu nedokážeme žádným způsobem uniknout. Padlé srdce je totiž nevyléčitelné:

Jr 17,9
Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?

Jr 13,23
Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?

Změnit se a začít jednat dobře je pro padlého člověka stejně nemožné jako změnit barvu své kůže. Bible říká, že cokoliv není z víry je hřích a říká také, že naše spravedlnosti jsou před Bohem jako roucho ohyzdné. I ty "nejlepší skutky" padlého člověka jsou Bohu odporné, protože jsou vykonány ze špatných motivů.

Pokud si snad myslíš, že unikneš trestu, když budeš dodržovat nějaký soubor příkazů, tak věz, že Slovo Boží Tě zbavuje i této naděje:

Ř 3,19-20
Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona 'nebude pře ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Zkoušíš možná dodržovat přikázání a činit "dobré skutky", abysis zasloužil spásu, a tak dodržuješ Boží příkazy ze strachu před peklem. Ale to nejsou dobré motivy - Tvé nitro zůstává temné a v nejhlubším nitru Boha nenávidíš, i když Tě Tvé úskočné srdce obelhává, takže tvrdíš, že Boha miluješ. Možná si myslíš, že přeháním, ale tak to není ani v nejmenším. Člověk ve svém padlém stavu Boha nenávidí. Vždyť Ježíše Krista ukřižovali lidé jako Vy nebo já. A jeho ukřižování si nevymohli jen nějací kriminálníci, ale i lidé kteří byli známí svou charitativní činností. Farizeové totiž pečovali o vdovy a sirotky - rozhodně to nebyli nějací filmoví bandité. Ano, na Golgotě jsme jako padlí lidé všichni prokázali, že Boha nenávidíme doslova až k smrti. Lidé v padlém stavu jsou na tom alespoň v určitých ohledech podobně jako jiné zlé bytosti, totiž Satan a jeho démoni. Společně s nimi totiž čekají, až budou v Onen den uvrženi do ohnivého jezera. I nejděsivější věci odehrávající se na této zemi jsou ničím proti hororu pekla. Každá lidská obava bledne ve srovnání s věčnými mukami v ohnivém jezeře. A nemáme výmluvu! Vlastní vinou jsme propadli smrti, když jsme ignorovali Boží varování:

Gn 2,17
Ze stromu poznání však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

A ono se to opravdu stalo - propadli jsme smrti.


Shrnutí předchozích dvou kapitol

1. Lidské volby jsou podmíněny charakterem člověka. Člověk volí to, co chce - v tom je svoboda a z ní vyplývá odpovědnost. To, co člověk chce, vychází z toho, jaký je jeho charakter - v tom je podmíněnost volby.

2. Charakter padlého člověka je v katastrofálním stavu. Slovy Bible: "každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý".

3. Z bodů 1. a 2. vyplývá, že padlý člověk, pokud mu v tom něco nebude bránit (o tom budeme mluvit v příští kapitole), dobrovolně volí zlo a za své volby je odpovědný.

4. Součástí lidského padlého stavu je i úskočné a nevyléčitelné lidské srdce, které člověku nalhává, že to s ním není tak zlé a že je schopen "konat dobro". Takto vykonané "dobro" je však konáno nikoliv z víry, ale z nejrůznějších zlých motivů a před Bohem jsou tyto lidské "spravedlnosti", slovy Bible, pouze jako roucho ohyzdné. Lidé často hovoří o tom, co si zaslouží. Nikdy bychom si však od Boha neměli přát, co si zasluhujeme. V Božích očích si totiž všichni bez rozdílu zasluhujeme uvržení do pekla. Je tedy pro padlé lidi nějaká naděje? Je nadějí pro opravdové zločince zpráva, že je bude soudit spravedlivý soudce? Ani náhodou! Spravedlivý soud bude samozřejmě jejich konec. Co je tedy nadějí, když ne spravedlnost? Přemýšlejte o tom prosím.

V následující kapitole se budeme zabývat otázkou: "Proč je ve světě tak málo zla, když jsou lidé tak zlí. Pro pokračování klikněte prosím na následující odkaz: Proč je ve světě tak málo zla? Předurčení P4.





Odkazy na všechny dosavadní kapitoly o předurčení: