 |
Právě je 547 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116571161
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: 1Kor 12,13
Vloženo Pátek, 20. leden 2006 @ 15:23:59 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž duchem.
Ahoj chtěl bych abyste se vyjadřily k tomuto versi, kdy se to stalo?
Bylo to Sk 2,1-4 a proto je křest v Duchu svatém neopakovatelny?
Křtem v Duchu svatem se zrodila církev a každy je po uveření automaticky pokřtěn do jednoho Těla Kristova?
Nebo letniční zkušenost je opakovatelna?
Ale to by přece musela vznikat stale nova tela Kristova?
Nebo je rozdil v 1k 12,13 a ostatni místa ve skutcích ktere pojednavaji o letnicních projevech, nejsou křest v Duchu svatem
Jak to vidite, prosim o vaše postrehy.
|
Re: 1Kor 12,13 (Skóre: 1)
Vložil: Hlavsa (hlavsa@seznam.cz) v Úterý, 24. leden 2006 @ 13:32:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Pokusím se zde vysvětlit, jak rozumím tomuto biblickému
místu:
1 Korintským 12:13 Neboť
my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem
pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Vím, že tento verš je mnohými považován za zásadní argument
proti letničnímu a charismatickému učení. Pokud jsme byli „všichni napojeni“ do
společného těla, tak se to týká připojení k církvi, tedy času, kdy se člověk
stává křesťanem – Božím dítětem. V tomto světle by tedy „křest Duchem svatým“
byl součástí „připojení se k církvi“ a nebyl by nějakou následnou
zkušeností, jak tvrdí například letniční.
Domnívám se, že jádro problému spočívá v tom, že některé
pojmy nejsou v Bibli používány se stejným významem a naopak pro jeden jev bývá
použito více označení. Bible někdy není v používání slov tak „konkordantní“, či
„encyklopedická“, jak bychom si možná přáli a budeme-li stavět některý věroučný
závěr jen na tom, že je v určitém verši použito stejné slovo můžeme se i mýlit.
Slovo „křest“ je v tomto dobrým příkladem. V Bibli ho
nacházíme v mnoha spojeních, která třeba ani přímo nemluví o ponoření do vody.
Spíše je použit jako symbolické vyjádření úplného prostoupení něčím, či
ponoření do něčeho, naplnění něčím apod. Takové použití nacházíme například v
těchto verších.:
Lukáš 12:50 Křtem mám
být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! (ve smyslu „křest
utrpením“)
Marek 10:38 Ale Ježíš
jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být
pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
Galatským 3:27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni
v Krista, také jste Krista oblékli.
1 Korintským 10:1-2 Chtěl
bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým
sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři
spojeni s Mojžíšem,
Lukáš 3:16 Na to Jan
všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já;
nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít
Duchem svatým a ohněm.
Pokud je řeč konkrétně o termínu „křest Duchem svatým“ tak
ho nacházíme:
1. Jednak jako zaslíbení v evangeliích:
Lukáš 3:16 Na to Jan
všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já;
nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem
svatým a ohněm.
Totéž: Matouš 3:11, Marek 1:8
2. Jako zaslíbení a příkaz po Ježíšově vzkříšení:
Skutky apoštolské 1:4-5 Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma:
"Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan
křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik
dní."
3. Jako součást vysvětlení a obhajoby apoštola Petra, proč
při návštěvě v Kornéliově domě, pokřtil pohany a
jedl s nimi:
Skutky apoštolské 11:16-17 Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: `Jan křtil vodou, ale vy budete
pokřtěni Duchem svatým.´ Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když
uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?"
4. Jako součást výkladu apoštola Pavla o potřebnosti všech
darů a částí Kristova těla, tedy církve:
1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme
jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Když se podíváme na některé pasáže blíže, zjistíme, že
v sousedních verších je totéž vyjádřeno jinými slovy. Sám apoštol Petr
mluví o „křtu v Duchu svatém“, když vysvětluje události v Kornéliově domě a přitom v další větě v zápětí
používá slovo „dar“ (Stejný termín je použit například ve Skutcích 2:38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a
každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a
dostanete dar Ducha svatého.) Tytéž události v Kornéliově domě jsou také popsány o kapitolu dříve a tam
jsou použity zase jiné výrazy: „Duch svatý sestoupil“ a opět „byl dán dar Ducha
svatého“:
Skutky apoštolské 10:44-45 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří
tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i
pohanům byl dán dar Ducha svatého. (Předpokládám, že Petrova slova
ve Sk 10 i Sk 11 budou snad všichni považovat za popis totožné události.)
Událost, která se stala o letnicích, nazývá Pán Ježíš „křtem
Duchem svatým“ („…vy však budete pokřtěni
Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní…“ Sk 1:5) a přesto je v
další kapitole při jejím popisu použito výrazu „naplnění Duchem svatým“:
Skutky apoštolské 2:4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit
jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
Dále jsou dvě pasáže, ve kterých je popsána podobná situace
jako o letnicích a v Kornéliově domě: učedníci
v Samaří a v Efezu. Tam jsou použity některé
stejné ale i jiné výrazy: „byl dán Duch svatý“, „sestoupil Duch svatý“,
„přijali Ducha svatého“:
Skutky apoštolské 8:14-17 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,
neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno
Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
Skutky apoštolské 19:1-6
Zatímco byl Apollos v Korintě,
prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu;
tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali
jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je
seslán Duch svatý." Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli
pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým." Tu jim Pavel prohlásil:
"Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby
uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše." Když to uslyšeli, dali se
pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na
ně Duch svatý a oni mluvili v jazycích a prorokovali.
Domnívám se proto, že bychom neměli diskuzi ohledně „křtu
Duchem svatým“ zužovat na otázku, ve kterém verši je uvedena definice tohoto
pojmu, protože je to jen jeden z řady výrazů, které Bible pro takovou
zkušenost používá. Není třeba trvat na tom, že samotný termín „křest Duchem
svatým“ je to jediné klíčové slovo, jehož význam je třeba v Bibli správně
nalézt a tím potvrdit, či vyvrátit letniční učení. Naopak věřím, že je správné
ukazovat na to, že třebaže Bible používá různé podobné výrazy, jako je
„naplnění Duchem svatým“, „sestoupení Ducha svatého“, či „dar Ducha svatého“,
mají popisované situace stejný vzor a jsou obdobné. Křesťané v knize
Skutků prožívali určitou zkušenost, která se obvykle odehrávala později,
než samotné uvěření v Ježíše Krista a následný křest ve vodě.
V případě
Kornélia a jeho domu, se odehrála
současně, nebo ve velmi krátkém časovém úseku. Učedníci Ježíše Krista už jistě
věděli, že je Mesiáš, už jim dal porozumět Písmu a věděli, že za ně dal svůj
život, a přesto měli „zůstat ve městě“ dokud nebudou „vyzbrojeni mocí
z výsosti“ (L 24,44-49). Učedníci v Samaří uvěřili v Ježíše Krista, Filip jim vysvětlil to, co bylo na
počátku třeba znát, dali se pokřtít a přesto „přijali Ducha svatého“ až když
k nim přichází Petr a Jan a vkládají na ně ruce. Učedníci v Efezu byli učedníky Ježíše Krista, ale byli pouze zčásti
vyučeni a byli pokřtěni jen křtem Janovým, tedy křtem pokání. (Podobně jako Apollos. Viz Skutky apoštolské 18:25-26 …Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s
velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův… Když ho
uslyšeli Priscilla a Akvila,
vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu.) Tito učedníci,
až po důkladnějším porozumění Boží cestě a až po svém křtu ve vodě, prožívají,
že na ně „sestoupil Duch svatý.“
V tomto smyslu si tedy vykládám i onen verš v 1
Korintským 12:13: Neboť my všichni, ať
Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno
tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Nechápu ho jako jakousi definici termínu „křest Duchem
svatým“ a tedy klíčový verš pro neplatnost letničního učení. Pokud se budu
snažit o co nejopatrnější výklad, aniž bych se vydal cestou jedné nebo druhé
teorie, tak se domnívám, že tento verš je prostě konstatováním toho, že skrze
působení Ducha svatého jsme se stali součástí Božího těla – tedy církve. To, že
jsme se stali křesťany, tedy následovníky Ježíše Krista, je Boží práce skrze
jeho Ducha. On sám nás připojil jako části, končetiny, jeho těla. Domnívám se,
že opatrný výklad by z tohoto samotného verše neudělal závěr o tom, ve
kterém okamžiku k tomuto připojení či pokřtění došlo. Takový výklad se mi
nezdá být v souladu s kontextem, který se zabývá potřebností všech
darů (jsou-li z jednoho Ducha, mají všechny sloužit „společnému prospěchu“
celé církve). Jen proto, že je zde použito stejného výrazu „pokřtěni Duchem
v jedno tělo“ jako například v Kornéliově
domě („vy budete pokřtěni Duchem svatým“), nemůžeme z toho automaticky
usuzovat na to, kdy a jakým způsobem k tomuto „křtu Duchem svatým
v jedno tělo“ dochází. Možná, že už i odlišné spojení „křest Duchem v
jedno tělo“ nám může trochu naznačovat, že se nemusí jednat o použití
s totožným významem. Mám obavu, že kdybychom tímto jazykovým způsobem
důsledně postupovali při výkladu citovaných veršů, mohli bychom vytvořit hodně
velký zmatek. Vzato do extrému, mohl bych například argumentačně postupovat
takto:
Dle Sk 1 a
2 je termín „křest Duchem svatým“ to co prožili učedníci o Letnicích. Zároveň
zkušenost v Kornéliově domě prohlašuje Petr za
stejnou jako o letnicích (Skutky apoštolské 11:17 Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v
Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?", Skutky
apoštolské 10:47 "Kdo může
zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?").
Zároveň je o stejné události řečeno, že „sestoupil Duch svatý“ (Sk 10,44). Mohl
bych tedy tvrdit, že termín „křest Duchem svatým“ se rovná termínu „sestoupení Ducha
svatého“. Potom bych začal hledat v Bibli další výskyty pojmu „sestoupení Ducha
svatého“ a zjistil bych, že při Ježíšově křtu v Jordánu na něj „sestoupil
Duch svatý“ jako holubice. Nebo bych mohl jít ještě dál a zjistit, že stejný
termín je použit u Marie, které anděl řekl „Sestoupí na tebe Duch svatý.“ Jazykově
vzato se stále pohybuji ve stejných termínech, ale jaké závěry bychom z toho
mohli vyvozovat? Že snad biblickým znamením „křtu v Duchu svatém“, který
je totožný se „sestoupením Ducha svatého“ je podobně jako u Marie panenské početí?
Snad všichni chápeme, že tyto události jsou, i přes použití stejných výrazů,
nesouměřitelné a takový výklad je zcela zavádějící.
Štěpán
Hlavsa
AC Ústí nad Labem
|
|
|
|
|
