Grano Salis - Je mluvení jazyky platné i dnes?

JE MLUVENÍ JAZYKY PLATNÉ I DNES? Teorie "mluvení jazyky" je dnes rozšířená mezi různými denominacemi. Stoupence můžeme najít téměř v každé skupině, zahrnujíc i katolíky. Jeden spisovatel správně objevil, že "Mluvení jazyky by nemělo být vysvětlováno jako znak z nebe, ale mohlo by být správně vysvětlováno jako znak doby" (Glossolalia: From God or Man?, Jimmy Jividen, zadní obálka). Obvyklý aspekt denominačního náboženského zážitku je odmítnutí vnějšího standartu pravdy. Fráze jako "Já vím v mém srdci, že jsem spasen," a "Záleží pouze na upřímnosti," a "Měl jsem lepší zážitek, když jsem jej cítil, než když mi bylo něco řečeno," vyměnily pochopení toho, "Co říká Bible?"

Charismatická činnost "mluvení jazyky" přirozeně zapadá do zkušenostního vyznání víry. Ale význam biblické autority je pro naše náboženské činnosti stále platný. V Matoušovi 7,21-23 Ježíš jasně ukazuje, že upřímnost a vnitřní přesvědčení jsou dostatečné, aby nám zajistili Jeho přijetí. Naše činnosti musí být v mezích Kristova zákona, aby byly pro něj přijatelné. A tak je správné, aby dnešní praktiky mluvení jazyky byly vyzkoušeny ve světle toho, co je zjeveno v Bibli. Když to uděláme, je jasné, že tato praktika nemá původ v Duchu svatém. Protiklad starověké a dnešní praktiky - Nikdo, kdo věří v Bibli, neodmítá existenci mluvení jazyky v novozákonní době. Ale dnešní praktika mluvení jazyky se liší ve velmi důležitých směrech od té starověké, dané Bohem. Jimmy Jividen, autor "Glossolalie: od Boha nebo od člověka?," mluví o šesti rozdílech (str. 57-58), které zde rychle shrnuji: 1. Novozákonní dar byl darem cizích jazyků (Skutky 2,8). Dnešní praktika není nic jiného než mluvení ve vytržení. 2. Novozákonní dar měl být užíván k učení církve (1 Korintským 14,5). Dnešní praktika je užívána pro osobní radostné vzrušení a oddanost. 3. Novozákonní dar byl přijímán skrze pokřtění Duchem svatým, nebo skrze pokládání rukou apoštolů. V případě křtu Duchem svatým jsou v Písmu pouze dva velmi jedinečné příklady, kdy se toto stalo. Poprvé při vytvoření Pánovy církve (Skutky 2,1-4). Podruhé při přijetí pohanů do církve (Skutky 11,15). Je v protikladu k Písmu prohlašovat takový díl pro každého křesťana. Křest Duchem svatým není částí jednotlivého spasení každého člověka. Je zřejmé, že pokládání rukou apoštolů dnes pro věřícího není. Naopak dnešní praktika je přijímána jednotlivci, kteří mají silnou osobní touhu pro tento dar. 4. Novozákonnímu daru mohli rozumět lidé, kteří znali daný jazyk (Skutky 2,8). Dokonce termín jazyk znamenal opravdový mluvený jazyk. To je význam, který tento termín měl v původním jazyce. Současné praktikování není srozumitelné pro lingvisty. 5. Účelem novozákonního daru bylo potvrzení nového zjevení (Skutky 16,36 a Židům 2,1-4). Naopak současné praktikování nemá žádné zjevení, které by mělo potvrdit (Juda 3). 6. Novozákonní dar byl dočasný a ti, kteří ho vlastnili, předpovídali jeho konec (1 Korintským 13,8). Ti, kteří ho praktikují dnes, prohlašují, že jejich zážitek je stálým darem od Boha a pro křesťany všech věků. Předchozí jasně ukazuje, že ať je současné mluvení jazyky cokoli, není to ani vzdáleně příbuzné daru, který vlastnili a praktikovali křesťané v prvním století. Pavlovo napomenutí Korintských - Existuje zde však jedna paralela mezi dnešním mluvením jazyky a biblickým darem. Dnešní praktika mluvení jazyky porušuje principy, které Pavel zjevil ve svém napomenutí Korintských v 1 Korintským 14. Někteří Korintští získali dar jazyků. Co se týká různých darů, Pavel prohlásil v kapitole 12, verši 7, "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu." Ale někteří z těchto bratrů byli vinni, že používali dary pro osobní povznesení a nepoužívali je pro povznesení všech. Jak Pavel řekl ve verších 4-5, kapitoly 14, "Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek." Dále Pavel prohlásil ve verší 22, "A tak jazykové jsou za div ne těm, kteříž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím" (viz Kralický překlad Bible). Dnešní praktika porušuje principy dané Pavlem. Mluvení jazyky se často neváže s vysvětlením. A tak je pouze pro osobní užitek a není pro užitek ostatních. Co se týče používání jazyků jako znamení pro nevěřící, musíte pouze vyžadovat nařízené předvedení, abyste poznali, že se nazajímají o používání svého "daru" jako svědka pro ty, kteří jimi nejsou. Závěr - Je velmi těžké přesvědčit toho, kdo mluví jazyky, že jeho dar nepochází od Boha. Musí se nejprve přesvědčit, že jeho osobní zkušenosti a citové zážitky nepochází od Boha, pokud nejsou v souladu s Písmem. Mým návrhem by bylo začít celkovým studiem autority a postavit Bibli jako základní kámen pravdy a teprve poté přistoupit k praktice mluvení jazyky. Teprve když si uvědomí omezující kvalitu zjevené pravdy, bude uvedený materiál účinný, aby ho zbavil této falešné praktiky.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace