poslal tk Co by tomu řekl Jan Hus?
Nedávným objevem vyplněného »formuláře«, 550 let starého odpustkového listu v chebském klášteře, jsme si připomněli tento ze středověku nám nechvalně známý pojem.
Koncem 14. stol. docházelo ve střední Evropě k rozvratu a úpadku společnosti. Značnou měrou se na tom podílela katolická církev. V čele reformátorů, kteří se snažili tento trend zvrátit, byl v Praze na univerzitě Mistr Jan Hus. Spojencem jim zpočátku byl i král Václav IV. Hus se ale ostře postavil i proti odpustkům a označil je za svatokupectví. Král ovšem v nich viděl příležitost k zisku i pro sebe a nekřesťanské kupčení povolil. Jan Hus pak ztratil podporu krále a stal se také terčem hněvu papeže, neboť ten potřeboval mnoho peněz, mimo jiné na křížové výpravy a boj proti Turkům. Jako kněz a čestný muž byl Hus zásadně proti tomu, aby se ti, kteří na to mají, mohli vykupovat ze svých hříchů. A tak i odpustky byly jedním polenem na jeho hranici.
Díky archivářce Michaele Baumlerové jsme se dověděli, že jakýsi Sasík Arndt Rubard 40 let po Husově upálení pojistil klid své duše i celé rodiny zakoupením odpustkového listu. Bylo by zajímavé zjistit, z jakých hříchů se tím vykoupili a jaká byla sazba za krádež jednoho čuníka nebo za jednu plánovanou vraždu. Snad nám sdělovací prostředky předvedou i grafickou podobu onoho formuláře, kde patrně stačilo k předtištěným položkám desatera jen doplnit, kolikrát je možné za daný obnos zhřešit. Zajímalo to i Jeho Eminenci kardinála Miroslava Vlka a přišel se podívat do Národní knihovny, jak kdysi církev svatá vydělávala. Nezdálo se, že by jej to bylo pohoršilo.
Nedozvěděli jsme se, kolik katolická církev utržila od Sasa Rubarda v roce 1455, zato ale víme, že jeho odpustkový list zpeněžila podruhé, když od Národní knihovny ČR plzeňská diecéze vyinkasovala 250 tisíc Kč. Tentokrát to byly peníze ze státního rozpočtu, tedy z kapes daňových poplatníků. Mohou se tedy těšit věřící i nevěřící, že i jim bude nějaký hříšek odpuštěn! Teď jen aby se těch vzácných Gutenbergových tisků nenašlo příliš, aby to neohrozilo státní rozpočet! Tedy hlavně platy, penze, podpory atd. A vůbec, jak je to s poklady? Najde-li se na mé zahradě poklad (nebo v klášteře vzácný dokument), ceněný na čtvrt milionu, mohu si jej ponechat, nebo dokonce prodat?
Václav PETR
Haló noviny
