 |
Právě je 268 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116533737
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům
Vloženo Úterý, 30. květen 2006 @ 16:44:03 CEST Vložil: Bolek |
poslal Serafim Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům.
Stačilo by to pouze v případě, kdy by automaticky všichni naparující se homosexuálové byli mírumilovní. Avšak z masmédií je znám velmi nebezpečný homosexuální kanibal Amin Meiwes - dostal za to letos v Německu doživotí. V České republice jde např. o Michaela Šešinu. V únoru 2006 dostal trest za pohlavní zneužívání chlapců ve věku od 10 do 17 let, kterých se dopouštěl ve východních Čechách v letech 2002 až 2004. Přede mnou osobně se jiný homosexuál chlubil, jak ho bavilo sekat hlavy za války v Jugoslávii.
Z masmédií je známa lesba Nysschenová, která zlámala nohy, ruce, pánev, klíční kost a na závěr i lebku čtyřletému dítěti. Nysschenová nutila čtyřletého chlapečka, aby jí řekl „tatínku“. Když to neudělal, začala ho mlátit. Engeline de Nysschenová (dnes 33 letá) bila chlapečka tak dlouho, dokud neupadl do bezvědomí. Doslova ho utloukla. Chlapeček podlehl smrtelnému zranění. Zemřel v nemocnici na krvácení do mozku dne 12.června 2003. Viz např.: http://www.zvedavec.org/clanky_1552.htm#
Nelze zapomínat, že homosexualita je deviace (obsese, posedlost), která se velmi často projevuje extrémními násilnými činy! Před tímto násilím je třeba společnost slabších - především žen a dětí bránit. I posedlého muže Gadarenského obdařila společnost řetězy, neboť byl nebezpečným. Viz evangelium sv. Marka, 5. kapitola, 1-20. verš. Pouze vtělený Boží Syn Ježíš dokázal posedlého muže od legie démonů osvobodit. Apoštolům ani farizeům se to nepodařilo. My nejsme lepší než Ježíš Kristus, abychom na počkání uměli všechny homosexuály vysvobodit z démonické závislosti. Kromě toho i ten posedlý Gadarenský se nepotkal s Kristem ihned, musel na vysvobození způsobené setkáním s Kristem čekat pravděpodobně roky. Vysvobození, které by přišlo okamžitě si většina lidí totiž neváží, neumí být za něj vděčná.
K přemýšlení vybízí Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Nic se nemá přehánět aneb čeho je moc, toho je příliš ! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 30. květen 2006 @ 18:11:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pravoslavná obec v Brně se distancuje od protipotratového "boje" kněze Libora Halíka
28. 11. 2004 21:00 ČTK (Brno)
Činnost kněze Libora Halíka je neslučitelná s povoláním pravoslavného duchovního a Pravoslavná církevní obec v Brně se od něj distancuje. Vyplývá to z dnešního usnesení farní rady obce, které má ČTK k dispozici.
Kněz dlouhé měsíce každé ráno zpěvem před brněnskou porodnicí Na Obilním trhu protestuje proti potratům. Neupustil od toho po kritice občanů, radnice Brno‑střed ani po jednání s církevními nadřízenými.
"Toto prohlášeni jsme s politováním nuceni vydat po dlouhodobé snaze řešit situaci kompetentními osobami v naší církvi. Bohužel za současného správce eparchie (pravoslavné církevní diecéze) olomoucko‑brněnské biskupa Simeona tento problém zůstává nevyřešen," píše rada ve svém prohlášení.
Brněnská pravoslavná obec Halíkovi vytýká, že porušuje základní body ústavy této církve tím, že jako duchovní vystupuje na území farnosti, v níž vůbec nepůsobí. Donedávna pracoval v Třebíči, kde bude ale nahrazen jiným knězem. K činnosti v Brně nemá Halík žádné svolení tamní pravoslavné církevní obce. Pravoslavní duchovní jsou sice zásadně proti potratům, naprosto ale odmítají formu protestů, kterou Halík volí. Podle nich si na počínání kněze stěžují již i samotní věřící. Obec se obává toho, aby nebyla spojována s činností duchovního.
|
Re: Nic se nemá přehánět aneb čeho je moc, toho je příliš ! (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Úterý, 30. květen 2006 @ 19:33:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
dobrý postřeh. Teď je na bratru Halíkovi, aby vysvětlil svoje chování i na tomto webu.
Já jsem taky proti potratům, homosexualitě atd., ale myslím si, že chování bratra Halíka spíš církev poškodilo...
Myslím tím jeho hlasité chování před brněnskou porodnicí Na Obilním trhu. Možná by ses bratře Halíku měl k tomuto vyjádřit.
S přáním pokoje Karels
|
]
|
|
Re: Počátky modlitební stráže Libora Halíka u nemocnice 13.6.2003-6.2.2004 (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Úterý, 30. květen 2006 @ 20:02:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Modlitební stráž Libora Halíka u nemocnice 13.6.2003-6.2.2004
V gynekologicko-porodnické klinice na Obilním trhu v Brně se provádí umělé potraty, které následují po umělém oplodňování ve zkumavce. Říká se jim redukce plodů. Za umělé oplodnění ve zkumavce (tj. za asistovanou reprodukci in vitro) se draze platí. Hotově. Je to největší zdroj finančních zisků této nemocnice. Dřívější forma umělého oplodňování, při které se děti nezabíjely, se nepoužívá. Kromě toho tato klinika vydělává klasickými umělými potraty. Oficielně zde provádí dvě pětiny klasických umělých potratů v Brně. Proto se modlím Žalmy před touto nemocnicí. Simeon ThDr. Radivoj Jakovljevič, olomoucko-brněnský biskup Pravoslavné církve, mi dal k tomu požehnání.
V pátek 13.6.2003 jsem se v černé klerice poprvé postavil ke vchodu uvedené kliniky. Přibližně tou dobou se zde po umělém oplodnění ve zkumavce mělo jisté matce narodit 5 dětí. Tři z nich si tu dala zabít. Po této tzv. redukci plodů čekala dvojčata. Narodila se v 7. měsíci. Jedno dvojče brzy po porodu zemřelo a druhé bylo neduživé. Je možné, že také zemřelo. Zdravotnice, která mi to sdělila, si myslí, že to byl Boží trest za to, že matka nechtěla 5 dětí. Také mi řekla, že tu kazím kšefty. Představitelé kliniky mne za to nenávidí a snaží se mě zbavit.
Službu u nemocnice konám už 3 roky každý všední den 10.00-12.00. Stojím zde obvykle s někým. Denně vidím, že lidé, kteří schvalují zabíjení dětí, se změnili v barbary. Zahrnují mě nadávkami. Někdy si při zpěvu Žalmů u nemocnice připadám jako dozorce mezi nenapravitelnými vězni v Pekle. I když urážky odpouštím, byl jsem první půlrok každý den a bývám někdy dodnes tak vyčerpaný, že vsedě usínám. Až do rána následujícího dne trvá, než se bolestné rány zacelí. Také manželé Š. mi sdělili, že zbytek dne, kdy rozdávali letáčky na Obilním trhu, pro únavu nejsou schopni jiné práce. Bolest však necítí každý, ale komu je to dáno – kdo to unese. Ostatní spolupracující Bůh chránil emocionální anestezií, nebo tím, že zde stáli v okamžicích, kdy nám někdo děkoval. Nebo je Bůh potěšoval tím, že kolem procházeli lidé hodní, kteří si rádi vzali letáčky. Vždyť během prvních 2 let práce si od nás dobrovolně vzalo více než 40 000 zájemců protipotratový letáček. Pro tyto návštěvníky nemocnice jsem se spolupracovníky zřídlem Boží lásky. Zorganizoval jsem 35 brněnských modlitebních pochodů k této nemocnicí – každou 2.sobotu v měsíci. Před vánoci jich bývá více – narodil se Ježíš Kristus. Nebyl potracen. Účastní se 20 až 140 modlitebníků. Na 2.a 3.pochodu nás přepadli anarchisté. Policie je však rozprášila. Více se neobjevili. Na pochodech sděluji: Půjdeme na místo smrti, kde zabili děti. Hodili je do odpadků. My tam neseme kříž. Pište poslancům. Jinak si budou myslet, že interupce nikomu nevadí. Chceme se zastat človíčka, kterého se zřekla máma. To dítě se nepokusilo zavraždit matku. Přesto dostává trest smrti. Máma a popravčí lékař jsou ochránci zvířat. Neublížili by ani mouše – jen nemluvněti. Jak pokrytecké! Nesmíme se bát nikoho, kdo není větší než Bůh. On nám dodá odvahu, On nás posílí. Lékaři v naší vlasti musí přestat zabíjet! Musíme na ně vyvíjet svatý nátlak. Po špičkách POTICHU chodí národ kolem této Golgoty. Slušní lidé mlčí. Nalhávají si, že Bůh jim zbabělost odpustí.
V úterý 1.7.2003 za námi přišel zástupce přednosty MUDr.Unzeitig s vrchní sestrou. Je propagátorem zakázané potratové pilulky RU-486. Radil nám, ať odejdeme z Obilního trhu. Petr C. mu dal nabídku, že když naše letáčky budou před potratářskou ordinací, vyhovíme. Lékař nabídku odmítl. Jistá lékařka se mě snažila obelhat vysvětlením, že oni nezabíjí děti, ale jen shluk buněk. Proto v pondělí 7.7.2003 mám na klerice nový plakát s fotkou dítěte před potratem a po interupci. Dne 28.7.2003 za mnou přišel přednosta kliniky Prof. MUDr. Ventruba s vrchní sestrou a ekonomem. Přestože jsem toho dne stál až v parku, poručil mi, abych i odtud odešel. Já mu s úsměvem nabídl, že odejdu, až v této porodnici přestanou provádět umělé potraty. To odmítl. Ve středu 30.7.2003 se mě snažil MUDr.Ventruba vydírat a hrozil policií. Vytrhl Karlovi z ruky 2 letáčky, roztrhl je a strčil mi je za pás.
Profesor Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Brně RNDr.Vladimír Vetterl, pravoslavné víry jako já, měl velkou radost z toho, co proti potratům dělám. Tajemník městské části Brno-střed JUDr.Radovan Novotný mi to však 14.8.2003 zakázal. V den památky kněze Martina Středy (skrze jehož modlitby r.1645 Brno odolalo přesile vraždících Švédů) jsem podal ke Krajskému soudu ČR žalobu na tajemníka. Soud jsem 29.8.2003 vyhrál.
Jistá žena 18.8.2003 uviděla můj plakát potracených dětí. Proto mi řekla, že na potrat nepůjde, ač má už 3 děti. Na Obilním trhu jsem byl s Jurou Č. a jeho manželkou Šárkou na invalidním vozíku. Šárka je ochrnutá od narození, protože lékař porod zkazil. Měla na sobě plakát. Jistý lékař zařval: „Taková se neměla narodit! Lépe kdyby zemřela!“ Připojil vulgární výrazy. Cizí muž v parku to slyšel a přiběhl. Lékaři vytkl, že se nestydí na mrzáčka a na nás, kteří krásně zpíváme. Lékař ujel. Přijeli městští strážníci. Oznámili správci K., že protestovat zde smíme. Večer 28.8.2003 se mi stalo něco s páteří. Ulehl jsem. Spolupracovníci mě od 1.9. do 10.10. každodenně zastupovali na Obilním trhu.
Vozíčkář František B. s plakátem živého a potraceného miminka 2.10.2003 zdravil u dveří nemocnice: „Dobrý den“. Správce K. přivolal městské strážníky. Ti mu utrhli z krku plakát a nechali invalidu u dveří. Na Obilním trhu mi 23.10.2003 mladý muž vyprávěl, že když před 6 lety jeho manželka otěhotněla, tak ji na radu lékařů poslal na potrat. Už byla provedena všechna předpotratová vyšetření, když si to s manželkou rozmysleli. A tak se jim narodil kluk a mají z něho velkou radost.
Od pondělí 10.11.2003 stávám před nemocnicí každodenně i s křížem. Známý gynekolog se chlubil, že předepisuje umělý potrat jen ze zdravotních důvodů. V jisté gynekologické ambulanci je vyvěšena lákavá nabídka umělého potratu zdarma čili ze zdravotních důvodů. Zdravotními důvody je buď selhání antikoncepce, nebo věk do 15 let, nebo věk od 40 let, nebo když žena dvakrát rodila císařským řezem. Jak pokrytecké!
Ve čtvrtek 4.12. přišla neznámá paní. Řekla: „Vás se tady štítí, ale já Vás chci poprosit o modlitbu za maminku.“ V pondělí 15.12.2003 mi 1 paní vyprávěla, že má 5 dětí. Její tchyně ji kdysi nutila na potrat. Chodila na přípravu k potratu. Současně se modlila. Nakonec na potraty nešla. Narodily se jí tak nadané děti, že i tchyně z nich má radost.
Dopoledne 17.12.2003 za mnou zašel před nemocnici přednosta kliniky MUDr.Ventruba. Vysmál se mi, že můj hlasitý zpěv Žalmů není uvnitř nemocnice slyšet. Tím mně a mé spolupracovnici sám prozradil, že to co dal rozhlásit do novin a televize, byla účelová lež.
Lékaři zkoumají nemoc nenarozených dětí. Matkám pak doporučí umělý potrat. Je známo, že vlastní děti gynekologů, kteří provádí interupce na Obilním trhu, byly podle těhotenských testů zdravé. Přesto se narodily postižené. Mně přišlo 10 žen na Obilní trh říci, že jim lékaři předpověděli nemocné dítě. Ony odmítly interupci a modlily se. Děti se narodily zdravé. Pouze dvěma z nich se narodilo dítě postižené. Mají je přesto rády a odmítly je dát do ústavu. Ve čtvrtek 18.12.2003 jsem po návratu od nemocnice zdrcen z toho, co mi řekla 1 matka. Hrdě se pochlubila, že jde potratit dítě, protože je postižené.
Před pochodem 10.1.2004 jsem četl příběh gynekologa - Piláta, který se zeptal: „Co zlého udělalo vaše dítě?“ Zakřičeli: „Pryč s ním! Zabít! Potrat!“ Pilát zavolal katovi. Nastalo vytrhávání končetin, potom trupu. Rodina byla šťastná. Jen matka šeptala: „Co, Pane Bože? Já že jsem Kain! Jak můžu vědět, kde je mé dítě? Byla jsem v narkóze.“
Manželé, kteří měli 4 děti se domnívali, že páté dítě neuživí. Šli na potrat. Před nemocnicí 3.2.2004 potkali nás šest. Vzali si letáček a hodinu naslouchali zpěvu Žalmů. Pak se rozhodli na potrat nejít. Toto vše řekli Marii M., která rozdávala letáčky. V pátek 6.2.2004 stojím před nemocnicí s Janou R., ještě 1 slečnou a Vítězslavem N. o berlích. Po 12.00 mladí manželé vynesli z porodnice holčičku. Přišli nám poděkovat za to, že tu stojíme a za život jejich dcerky. Řekli, že jsem ji zachránil. Dali ke kříži gerbery ve váze. Poprosili mě o požehnání jejich dítěti.
|
Re: Počátky modlitební stráže Libora Halíka u nemocnice 13.6.2003-6.2.2004 (Skóre: 1)
Vložil: joker v Středa, 31. květen 2006 @ 07:29:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane Halíku, jak si myslíte, že budou na vaše zpěvy (čti hulákání a povykování) reagovat občané, kteří na Obilňáku žijí. Budou vás podporovat, nebo se vás budou snažit vystrnadit za pomoci všech dostupných prostředků?
Pane Halíku, jak si myslíte, že budou na vaše plakáty s roztrhanými tělíčky nenarozených dětí reagovat rodiče (vesměs matky), které chodí na Obiňák s malými dětmi do parku?
Pane Halíku, Brno se Švédům ubránilo díky tomu, že odzvonilo poledne o hodinu dříve.
Pane Halíku, na http://www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati2.htm#streda jsou informace o jezuitovi Středovi. Není zde napsané nic o modlitbách, skrze které bylo Brno zachráněno. Je zde zato napsané něco o tom, že založil domobranu. |
]
|
|
Re: Každý z nás má své povolání... (Skóre: 1)
Vložil: Speranza v Úterý, 30. květen 2006 @ 20:32:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milí bratři,
jistě ne od každého z nás Pán očekává stejnou formu protestu a boje se zlem jako od otce Halíka, který se angažuje před brněnskou porodnicí. Na druhou stranu však od nás žádá, abychom respektovali cesty, k nimž některé z nás povolává.
Děkuji otci Halíkovi za jeho odvahu a lituji, že se od jeho činnosti brněnská pravoslavná obec distancuje.
S pozdravem Speranza |
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: nasloucham v Úterý, 30. květen 2006 @ 21:32:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Cituji: "Nelze zapomínat, že homosexualita je deviace (obsese, posedlost), která se velmi často projevuje extrémními násilnými činy!"
Pane Dr. Halíku, ač je z Vašeho jednání patrný zájem hájit pravdu (ať už je jakákoliv), prosím, užíváte-li akademických titulů, užívejte citací, odkazů na zdroje, ze kterých čerpáte atd. Buď se zde chcete prezentovat jako akademik a pak se tak chovejte, nebo jako laik a pak si užívání akademických titulů odpusťte. |
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 31. květen 2006 @ 08:22:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Odpovídám Jokerovi:
O modlitbách katolického duchovního Martina Středy za Brno je v jeho životopise, který je možné koupit buď v knihkupectvích nebo v antikvariátech.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: joker v Středa, 31. květen 2006 @ 08:42:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zkusím prosím odpovědět i na první dva dotazy.
Zároveň by bylo vhodné, kdybyste se vyjádřil k informaci, že se vaše církev od vás distancuje, jinými slovy že se sice církví zaštiťujete, ale činíte tak proti její vůli. |
]
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 31. květen 2006 @ 08:39:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Mgr. Libor Halík PhD.: Odpovídám člověku ukrytému pod zkratkou „Nasloucham“
Akademické informace o homosexualitě čerpám např. od odborníka, který se jmenuje
Gerard J. M. van den Aardweg, Ph.D.
Narozen 1936 v Haarlemu, Nizozemí.
Studium psychologie na Leidenské univerzitě, 1955-1961. Doktorandské studium na Amsterdamské univerzitě, 1967 (doktorská práce na téma homosexualita). Specializace jako psychoterapeut (neo-psychoanalýza). Soukromá praxe v Amsterdamu od roku 1962, poté v městské správě Bloemendaal (blízko Amsterdamu). Externí psycholog-psychoterapeut na holandském Ministerstvu spravedlnosti, Haag, 1965-1976.
Výzkum v oblasti neurózy, kriminality a homosexuality, klinický i statistický. Publikace na tato témata, zvláště na téma homosexualita, od roku 1964.
Přednášky ve Spojených státech amerických, Kanadě, Brazílii a Německu. Postgraduální profesor psychoterapie na Katolické univerzitě v Campinas, Sao Paulo v roce 1977. Profesor psychologie křesťanské osobnosti na Medo, Pontifikálním mezinárodním institutu pro manželství a rodinu pro severozápadní Evropu, Kerkrade, Nizozemí, 1990-1994.
Vedoucí psychoterapeutického oddělení Holandské asociace psychologů (NIP) v roce 1981. Člen redakční rady Mezinárodního katolického časopisu "Communio", holandské vydání, 1980-1990.
Ženatý, 7 dětí.
Homosexualita
Léčil několik stovek homosexuálních pacientů od roku 1962. Výzkum a mnoho publikací na téma "psychologické testy a homosexualita", "výsledky terapie homosexuálů" a "příčiny a léčba".
Přednášel na kongresech o homosexualitě, např. evropské a americké kongresy ex-gay organizace Exodus International (Kalifornie, 1992; Německo, Holandsko, Francie), kongresy o rodině a "pro-life" v Evropě (Human Life International: Holandsko, 1995; Irsko, 1997; Minneapolis, 1997; Houston, 1998; Rakouská episkopální konference o rodině, 1993; aj.).
Školil a přednášel o homosexualitě lékařům, duchovním a rodičům (prevence) v různých evropských zemích.
Člen Americké národní asociace pro výzkum a terapii homosexuality.
Knihy na téma homosexualita
(v holandštině, angličtině, němčině, italštině, španělštině):
V USA: Homosexuality and Hope (Ann Arbor, 1985; přeloženo do italštiny a španělštiny), On the Origins and Treatment of Homosexuality (New York, 1986), The Battle for Normality: A Guide for (Self)-Therapy of Homosexuality (San Francisco: Ingnatius Press, 1997).
V Německu: Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen a Selbsttherapie von Homosexualität (Hänssler Verlag, 1997; 1996).
Knihy na téma rodina
Married and Children (holandsky; 1984), Fatima, 1917: The Greatest Paranormal Event of Modern Times (holandsky; Brughes, Belgium, 1988, nové vydání v roce 1997, připravuje se španělské vydání); Obsolete Atheism (holandsky; 1994).
Publikace na téma homosexualita
Články
Mannelijke homosexualiteit en psychologische tests. Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, 1964, 19, 79-96. (Male Homosexuality and Psychological Tests)
Male Homosexuality and Psychological Tests. International Mental Health Research Newsletter, 1969, 11, 7-11 (New York).
De neurose van Couperus. Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, 1965, 20, 293-307. (The Neurosis of Couperus)
Homofilie en klachtenlijsten: een overzicht van de gegevens. Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, 1967, 22, 687-695. (Homophilia and Lists of Complaints: A Review of the Evidence)
De factor "klaagziekte", neurose en homofilie. Psychologica Belgica, 1973, 13, 295-311. (The Factor "Complaining Sickness", Neurosis, and Homophilia)
A Grief Theory of Homosexuality. American Journal of Psychotherapy, 1972, 26, 52-68.
Homossexuais masculinos em tratamento. Boletim de Psicologia, 1972, 24, 155-171 (Sao Paolo). (Male Homosexuality in Treatment)
Parents of Homosexuals: Not Guilty? Interpretation of Childhood Psychological Data. American Journal of Psychotherapy, 1984, 38, 180-189.
Male Homosexuality and the Neuroticism Factor: An Analysis of Research Outcome. Dynamic Psychotherapy, 1985, 3, 79-87.
Články v populárně-náučných a ostatních periodikách:
V "30 Giorni" (Řím).
Knihy
Homofilie, neurose en dwangzelfbeklag. Amsterdam: Polak & Van Gennep, 1967. (Homophilia, Neurosis and the Compulsion to Complain)
Gaardheid of scheefgroei? Brughes (Belgium): Tabor, 1984. (Inherentness or Stunted Growth?)
Publikováno s J. Bonda: Een netelig vraagwtuk: Homofilie, geloof en psychologie. Nijkerk: Callenbach, 1981. (A Thorny Problem? Homophilia, Faith, and Psychology)
Das innere Drama des gewöhnlichen Homosexuellen. Neuhausen (Germany): Hänssler Verlag, 1985 (poslední vydání, 1997). (The Inner Drama of the Average Homosexual)
Homosexuality and Hope. Ann Arbor, MI: Servant Publications, 1985. (Italská verze: Omossesualitá e Speranza. Milan: Ares, 1995; španělská verze: 1998).
On the Origins and Treatment of Homosexuality: A Psychoanalytic Reinterpretation. New York: Praeger, 1986.
Selbsttherapie von Homosexualität: Leitfaden für Betroffene und Berater. Neuhausen: Hänssler, 1996. (Americká verze: The Battle for Normality. San Francisco: Ignatius Press, 1997).
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: joker v Středa, 31. květen 2006 @ 08:45:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | V případě této odpovědi jste SPROSTĚ vykradl informace uvedené na http://www.homosexualita.cz/content.html?c=103 (stačí zadat jméno autora do google a již druhý odkaz vede sem). Tento web s vámi určitě nemá nic společného (Řád Dominikánů, Praha) a dokonce osobně pochybuji, že jste někdy nějakou knihu z pera tohoto jistě plodného autora četl, natož abyste ji vlastnil. |
]
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 31. květen 2006 @ 10:26:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Mgr. Libor Serafim Halík PhD.:
Pane Joker, proč mi připisujete zlodějské motivy? Obvykle se stává, že právě zloděj volá: „Chyťte zloděje!“ Já jsem napsal: Akademické informace o homosexualitě čerpám např. od odborníka, který se jmenuje Gerard J. M. van den Aardweg, Ph.D. a dále jsem přetiskl informace o tomto odborníkovi. Nikde jsem netvrdil, že jsem četl všechny knihy, které holandský odborník Aardweg napsal. Avšak řadu informací jsem z díla Aardwega opravdu načerpal – což jak chápete, není možné bez prostudování, pročtení.
Na http://www.homosexualita.cz/ ,kterou jsem já i Vy použil, přesněji na http://www.homosexualita.cz/content.html?m=1&mm=3 jsou následující informace vhodné do diskuse:
HOMOSEXUÁLNÍ ŽIVOTNÍ STYL Následující řádky zde zveřejňujeme ne proto, abychom dehonestovali lidi s homosexuální orientací, ale ukázali pravou tvář aktivního homosexuálního způsobu života. Řada rodičů, učitelů i těch, kteří si myslí, že mají homosexuální touhy, se ptají, zda "comming out" a aktivní homosexualita dovede člověka ke štěstí.
Homosexuální soužití je ve sdělovacích prostředcích prezentováno jako prostá alternativa heterosexuálního pohlavního života s výjimkou nepodstatných rozdílů v pohlaví partnerů. Nic ovšem není více vzdáleno od pravdy než tato představa. Při bližším pohledu totiž můžeme zjistit, že homosexuální životní styl je spojen s některými vysoce nebezpečnými a riskantními praktikami, které u této skupiny lidí výrazně zvyšují výskyt různých nemocí včetně AIDS. K nejzávažnějším prvkům rizikového chování patří nesmírně vysoká promiskuita, zvláště mezi muži a způsoby sexuálního uspokojování, zvláště pak anální pohlavní styk.
Promiskuita v homosexuálních vztazích
K dnešnímu dni nejdůkladnější práce na toto téma byla prezentována A.P. Bellem a M.S. Weinbergem v jejich knížce Homosexualities (Homosexuality) z roku 1978. Na základě této studie si můžeme udělat podrobnější obrázek o tom, jak vypadá homosexuální promiskuita, zvláště mezi muži. 74% mužských homosexuálů udalo, že mělo během svého života více než 100 partnerů, 41% mělo více než 500 partnerů a 28% více než 1000 partnerů! 79% označilo více než polovinu svých partnerů jako cizí a 70% udalo, že s více než polovinou mužů měli styk pouze jednou. Další studie stejných autorů z roku 1981 ukazuje, že pouze 2% homosexuálů zachovalo monogamii nebo semi-monogamii definovanou velmi velkoryse jako 10 a méně partnerů!
Dva spolužijící homosexuální muži D.P. McWhirter a A.M. Mattison (jeden psychiatr, druhý psycholog) se snažili prostudovat vzorek nejstabilnějších homosexuálních párů, které se jim podařilo najít. Ze 156 párů pouze 7 zachovalo sexuální věrnost; ze 100 párů, které žily spolu déle než 5 let nikdo nebyl schopen dodržet sexuální věrnost!
Anální pohlavní styk a další praktiky
Nejzávažnější nebezpečnou praktikou vyskytující se u homosexuálních mužů je anální pohlavní styk. Dokonce s použitím kondomu je anální pohlavní styk škodlivý především pro "přijímacího" partnera. Řitní svěrač je předurčen pouze k minimálnímu roztahování a může být tedy pohlavním stykem do této oblasti těžce poškozen. Další poměrně rozšířené praktiky, jako zavádění různých předmětů a dokonce i pěsti do anu ("fisting") způsobuje ještě větší škody. U homosexuálních mužů se vyskytují u nich poruchy svěračů s mimovolným odchodem stolice (inkontinencí), který si může vyžádat dokonce i nošení plen. Často trpí řitními vředy, trhlinami a hemoroidy. Častější je také výskyt rakoviny anu a s ohledem na blízkou anatomickou polohu také postižení prostaty.
Kromě análního pohlavního styku je však výrazným charakteristickým rysem homosexuality široká paleta různých dalších sexuálních praktik. Pro sexuální chování ve společnosti platí, že když je strženo jedno společenské tabu, pak ostatní padají již snadno a rychle. Se stržením části hráze dravá řeka uvolněného sexuálního pudu ničí rychle celou hráz. Z toho důvodu nás nemůže překvapit, že se u homosexuálních mužů vyskytují orogenitální praktiky (90-98%), vzájemná masturbace penisu a řitního otvoru (80-90%), zavádění prstu do řitního otvoru (40-70%), oroanální sex a tzv. "rimming" (30-40%), zavedení pěsti do rekta - "fisting" (5%) a různé sadomasochistické praktiky (5-10%), jak to zjistily různé nedávné studie sexuálního chování homosexuálních mužů.
Infekční nemoci a AIDS
Mnoho laiků žije v představách, že homosexuálové mohou žít stejně dlouho a zdravě, pokud se nenakazí nevyléčitelnou chorobou AIDS. Nic ovšem není více vzdáleno od pravdy než tato představa. Homosexuální životní styl zvyšuje riziko výskytu nejen mnoha infekčních, ale také neinfekčních onemocnění, které se šíří fekálně-orální cestou. Statistiky říkají, že alespoň 75% homosexuálních mužů jsou nosiči jedné nebo více infekčních nemocí, dále, že asi 75% prodělalo alespoň jednu pohlavní nemoc, avšak nemusí být momentálně nemocní, a konečně, že 40% onemocní v průběhu jednoho roku, i když možná nebudou těžce nemocní.
Mezi nejčastější nevirová infekční onemocnění u homosexuálů patří amebiáza (25-40%), giardiáza (10-30%), kapavka, shigelóza, salmonelóza, campylobakterová infekce, chlamydie, syfilis, ektoparaziti. Z virových onemocnění jsou to podle výskytu tyto nemoci: condylomata - "bradavice" (30-40%), herpes - "opar" (10-20%), infekční žloutenky typu A i B. Téměř 65% homosexuálních mužů prodělalo infekční žloutenku typu B a 16% z nich touto nemocí onemocní ročně. 5-10% jedinců, kteří prodělali onemocnění, zůstává chronickými nosiči. Infekce virem hepatitidy B navíc zvyšuje riziko rakoviny jater.
Neradostná bilance
Představte si, že se nastěhujete do domu ve San Franciscu, kde bydlí deset náhodně zvolených homosexuálních mužů, kteří jsou ve věku poloviny třicátých let života. Na základě výsledků nejnovějších výzkumů, které se staví k homosexualitě buď neutrálně nebo pozitivně, a v případech, kde statistická data se od sebe vzájemně odchylují s přihlédnutím k nejnižším hodnotám, bude tato skupina, pokud jde o vzájemné vztahy a tělesné zdraví, vypadat následovně:
4 z deseti mužů mají v současné době určitý vztah, ale pouze 1 z nich je věrný svému partnerovi, avšak také on bude v průběhu jednoho roku nevěrný.
4 neměli nikdy vztah, který by trval déle než jeden rok, pouze 1 měl vztah, který byl delší než tři roky.
6 z nich měli pravidelně pohlavní styk s cizími osobami, v průměru měl každý alespoň dva partnery měsíčně.
3 z nich se příležitostně účastní orgií, 1 je sadomasochista a 1 pedofil.
3 muži z deseti jsou v současné době alkoholici, 5 bylo alkoholiky kdysi, 4 užívali drogy.
3 kouří cigarety, 5 užívá pravidelně alespoň jednu ilegální drogu, 3 konzumují více drog.
4 byli akutně depresivní, 3 vážně uvažovali o sebevraždě, 2 se o sebevraždu pokusili.
8 mělo v minulosti přenosnou pohlavní nemoc, 8 jsou momentálně nosiči zárodků nakažlivé nemoci.
3 trpí v současné době na základě těchto zárodků zažívacími nebo močovými obtížemi.
Alespoň 3 byli infikováni HIV a 1 má AIDS.
Citováno podle T. E. Schmidt: Straight & Narrow? Compassion & Clarity in the Homosexual Debate).
Při pohledu na takovou bilanci musíme pouze konstatovat, že toto není žádná veselá parta (gay znamená v původním významu také "rozpustile veselý").
|
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 31. květen 2006 @ 13:34:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Pane Joker, píšete:
Pane Halíku, jak si myslíte, že budou na vaše zpěvy (čti hulákání a povykování) reagovat občané, kteří na Obilňáku žijí. Budou vás podporovat, nebo se vás budou snažit vystrnadit za pomoci všech dostupných prostředků?
Odpovídám:
Tajemník městské části Brno-střed JUDr. Radovan Novotný mi hned zpočátku 14.8.2003 zakázal stát před nemocnicí. V den památky kněze Martina Středy (skrze jehož modlitby r.1645 Brno odolalo přesile vraždících Švédů) jsem podal ke Krajskému soudu ČR žalobu na tohoto tajemníka. Soud proběhl neobvykle rychle - 29.8.2003 jsem vyhrál. Proto stojím před potratářskou nemocnicí od 13.6.2003 každý všední den už téměř 3 roky – přesně to bude až 13.6.2006. Dnes je 31.5.2006. Stále se zde modlím a zpívám nahlas Žalmy. Plakát potraceného dítěte mám na těle. V ruce držím 3 metrový kříž s nápisem „Nezabiješ nenarozené dítě“. Je to práce podobná volání Jana Křtitele na poušti: „Urovnejte cesty Páně…..“
Ptáte se, jak lidé reagují na fotku zavražděného nemluvněte. Inu, prohlédnou si ji a většinou mlčky jdou dál. Pouze výjimečně mi jednotlivci přijdou poděkovat, že varuji před tímto zlem a pouze výjimečně mi jednotlivci přijdou vynadat, že jim tu s*****ím. Naplňují se tak slova Pána Ježíše, že apoštolové a jejich učedníci budou někomu vonět a jinému s*****ět. Apoštol Pavel to přesně popisuje (2Kor2,14-17):
14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.
15 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý?
17 My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.
K těm Švédům v Brně: Já bych to být Vámi pokládal za Boží prozřetelnost, či chcete-li šťastnou náhodu, že se Brno Švédům ubránilo díky tomu, že odzvonilo poledne o hodinu dříve. Možná tomu tak s tím předčasným zvoněním bylo, ale historici to předčasné zvonění, na rozdíl od skutečného osvobození Brna, pokládají jen za legendu – lidmi později vymyšlenou tradici. Já více věřím těm tehdejším modlitbám zbožného a neobvykle poctivého Martina Středy.
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: joker v Středa, 31. květen 2006 @ 13:51:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jste vzdělaný člověk, používejte proto prosím při oslovení vokativ.
Myslím, že diskuse s vámi nemá velký smysl, jste až příliš upjatý ke své pravdě a odmítáte připustit, že se můžete mýlit. Mýlit nikoliv v názoru na potraty, ale v praktickém naplnění vašeho protestu. Bohužel svými agresivními výroky a výhrůžkami škodíte více, než si jste vůbec ochoten připustit. Pokud to ovšem nepovažujete za své předurčení.
Obávám se, že svým chováním neprospíváte nejen vaší církvi, ale ani křesťanům obecně.
Pana Středu jsem osobně neznal, takže bych úvahy o jeho poctivosti (coby člena řádu Tovaryšstva) ponechal ve stejné rovině bájí, do které jste odkázal brněnské zvonění. |
]
|
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 31. květen 2006 @ 13:45:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Pane Joker a pane, či paní ukrytý(-á) pod Nasloucham:
Jistě Vás potěší následující přednáška PhD. Aardwega:
HOMOSEXUÁLNÍ ŽIVOTNÍ STYL
Dr. Gerard J.M. van den Aardweg
holandský psychoterapeut
přednáška v rámci semináře v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR - Krize současné rodiny
Úvod
Zabývám se homosexualitou asi od roku 1962, nejprve jako student a následně, v roce 1967, jako autor disertační práce na téma Homosexualita jako forma neurózy. Tehdy bylo na univerzitě v Amsterdamu možné se touto problematikou zabývat, i když se za to muselo trochu bojovat. Dnes je již těžší, možná dokonce nemožné, se tomuto tématu na naší univerzitě vědecky věnovat.
Měli bychom si uvědomit, že to, co člověk o homosexualitě slyší, je naprosto jednostranné a neodpovídá realitě. Je to bohužel pro mnoho postižených lidí velice zpolitizované téma, část celé jedné ideologie. My, kteří žijeme v západní Evropě, jsme touto ideologií velice manipulováni. Osobně jsem jako student také měl homosexuální přátele. Jak je to ve studentských kruzích běžné, i o tomto tématu jsme bez zábran hovořili. Pochopil jsem, že nezávisle na tom, jak se k dané problematice stavěli, byla pro ně homosexualita veliký vnitřní problém. Vše to souvisí se zápasem vnitřní vyrovnanosti.
Dva druhy pohledů na homosexualitu
Je možné toto téma nahlížet ze dvou pohledů. Když se hovoří o homosexualitě, je potřeba dvou hlasů. Jeden hlas je kritický, útočný, hledající pravdu, revoluční, revoluční ve smyslu proti ideologii, která právě vládne, která nehledá sama o sobě pravdu, ale pouze se slepě snaží dosáhnout svých cílů a hodně lidí učiní nešťastnými.
Druhý hlas se orientuje na postiženého, který se snaží být čestný, otevřený, hledá a chce hledat pravdu. Tito lidé by neměli být kriticky napadáni osobně, ale zaslouží si realistické porozumění, alternativní informace a možná v mnoha případech psychologickou a jinou pomoc. Této pomoci se jim téměř nikdy nedostane. Existuje tedy velká skupina postižených lidí, kterým se díky ideologickému přístupu pomoci nikdy nedostane.
Jako terapeut jsem se věnoval stovkám postižených, mluvil jsem s nimi a doprovázel je. Publikoval jsem články a knihy. Mohu říci, že rozumím jak těmto lidem, tak i jejich problémům. Psychoterapeut musí k těmto problémům přistupovat pozitivně a přátelsky.
Přístup veřejnosti
V Holandsku konkrétně v Amsterdamu, kde je všechno možné,došlo k prvnímu uzavření homosexuálního manželství na úřadě. Před televizními kamerami oddával tento pár nový starosta Amsterdamu. Byl to veliký úspěch? Myslím, že to nebyl úspěch téměř pro nikoho.
Reakce veřejnosti byla taková, že to byla show a něco, co se nedalo brát vážně. Podobně tomu je s Gay Games v Amsterdamu. Takové věci nejsou podporovány veřejností. Lidem spíše připadá, že dnes je možná každá bláznivost. Homosexuálům to také nezajistilo velkou prestiž. Lidé krčí rameny, a myslí si: Ve světě je plno bláznů. My jsme tolerantní a když to jiným neškodí, ať se blázni vydovádí. Chceme-li pochopit tuto událost, je nutné se vžít do postojů běžného Holanďana.
Zmatení pojmů
Co je motivací takovéhoto sňatku? Samozřejmě je to snaha o rovnoprávnost. Každý ví, že rovnoprávnost platí pro všechny. Běžný člověk nebude tvrdit, že pod pojmem manželství chápe něco jiného než dlouhodobý sexuální vztah mezi mužem a ženou orientovaný na zplození a výchovu dětí v běžném sociálním prostředí (děti, vnuci, atd.). Proto tento vztah označujeme jako manželství.
Samozřejmě můžeme říci, že to, co jsme vždy nazývali sklenicí, je ode dneška i papír. Je logické, že se holandští právníci vyjádřili v tom smyslu, že označili homosexuální sňatek za zmatení pojmů. Velká většina homosexuálů říká v podstatě to samé a je si toho vědoma. Jedná se tedy jen o politicko-ideologickou demonstraci.
Co se týče zákonů, po uzavření sňatku se nic nezměnilo. Měli jsme již předtím registraci pro nejrůznější druhy partnerství, a nyní se nic nezměnilo. Byla to pouze show. Pojem manželství se dá používat i pro tento druh vztahů, ale to není to pravé. Dalo by se tedy říci, že i homosexuálové, kteří o něčem podobném sní, jsou vlastně nakrmeni jakousi prázdnou slupkou. Mnozí homosexuálové ovšem tuto situaci přesto brali jako vítězství. Jak je možné, že se něco takového stalo? Důvodem je propagace nerovnoprávnosti. Proč by lidé nemohli mít uzákoněny i jiné druhy soužití? Samotným pojmem diskriminace se dnes dá hodně lidí zmást.
Kritické otázky a propaganda
Otázka, co je to vlastně homosexualita, se systematicky zatlačuje do pozadí. Nediskutuje se o ní v parlamentu, nikdo neklade kritické otázky. Každý, zdá se, žije pod tlakem, že pokud se zeptá, bude usvědčen z diskriminace. Navíc to většinu lidí prostě nezajímá, což je logické. Již dlouho zažíváme degradaci manželství -- soužití na hromádce, sexualita jako rekreační sport, smazávání rozdílů rolí muže a ženy.
V takovémto klimatu jsou samozřejmě takovéto pokusy možné. Jsem si jistý, že tomu za padesát či sto let lidé nebudou rozumět o nic více, než my tomu, proč se např. v roce 1933 začalo v nacistickém Německu jednat rasisticky.
Tohoto nekritického přístupu je ovšem možné docílit propagandou. Je dobré si uvědomit, že my máme rovněž mnoho let propagandy za sebou. To, co si člověk v duchu myslí a cítí, zejména pak veřejní činitelé, nehraje žádnou roli při jejich veřejných vystoupeních. Je psychologicky fascinující, jak daleko se podařilo dostat národ, který si myslel, že je vyvinutý, tím, že se mu pravidelně promýval mozek. Dostane se do situace, v jaké jej chtěl mít ten, který jej zpracovával.
V Holandsku jsou velice kritizováni lidé, kteří ve 30. letech spolupracovali s nacisty. Stále jsou slyšet slova jako: Již nikdy více, atd. Neuvědomujeme si ale, že obdobným způsobem dnes také běžíme s někým. Proto se otázka, co je to vlastně homosexualita, vůbec nepokládá. Je vytlačována do pozadí. Možná, že se v budoucnu ještě odsouhlasí jeden zákon, podle nějž každá osoba, která tuto otázku položí na veřejnosti, bude moci být zažalována nebo zavřena jako nebezpečná pro společnost.
Zrovnoprávnění
Ideologie zrovnoprávnění je tedy nelogická a nevědecká. Vznikla celá pseudověda, aby se na veřejnosti dalo říci, že věda zjistila, potvrdila, že říká,a každý pak zmlkne a je zticha. Ale věda, která by potvrdila ideologii zrovnoprávnění, v podstatě neexistuje.
Kdo studuje fakta, dojde k závěru, že homosexualita je psychická porucha. Kdo se skutečně těmito fakty zabývá, zjistí, že je sice pravda, že lidé takto trpí, ale že to není jiné, než u jiných sexuálních obsesí (chorobná nutkavost, posedlost), které jsou srovnatelné i s jinými v heterosexuální oblasti.
Např. ženatý muž trpí obsesí pro ženy, nemůže se ovládnout a každou noc musí mít nějakou novou oběť. Zničí tím své manželství, přestože to nechce. Je třeba přemýšlet o vnitřním boji tohoto muže. Má dvě možnosti. Může se omlouvat a hledat výmluvy, že to je normální, že je prostě takový a vzdát to,celé to zracionalizovat pomocí spousty argumentů, kterými si sám sobě vyjasní, že mu nezbude nic jiného, než takto žít. Nebo může dojít k závěru, kdy si řekne: Co se dá dělat? Mohu se ovládat? Mohu se změnit?
Homosexualita a pedofilie
Toto platí i pro homosexuály a pedofily (přitažlivost k dětem, které ještě nedosáhly puberty; objekty mohou být chlapci, děvčata nebo v mnoha případech oboje pohlaví). V průběhu své praxe jsem hovořil s mnoha pedofily a nemají jednoduchý život. Tito lidé však také stojí před volbou, co mají dělat - povolit nutkání, obhajovat se, takto žít a mít pocit, že jsou šťastní. Je veliké štěstí, že jsme v Amsterdamu doposud nezažili svatbu pedofilů, přestože na západní polokouli existuje aktivní hnutí za legalizaci pedofilie (NAMBLA) a výsledky jejich snažení jsou dále, než si mnozí myslí. Ve skutečnosti nemáme žádné jiné logické argumenty proti sňatku pedofilů než to, že se jedná o děti. Ale ta druhá strana ihned odpoví, že když to dítě chce, proč by k tomu nemohlo dojít. Samozřejmě pak logicky scházejí argumenty, protože když je jednou legalizován sňatek homosexuálů, pak nejsou jiné argumenty proti legalizaci pedofilie. Pedofil trpí stejným způsobem. Existuje více způsobů soužití takového nestandardního druhu (např. polygamie, aj.), proti nimž jsme ztratili již všechny argumenty.
Pedofilie a homosexualita jsou propojeny. Z různých průzkumů vyplývá, že 10-15% homosexuálů má i pedofilní kontakty a u mnohých homosexuálů, kteří se normálně orientují na dospělé partnery, hraje pedofilie roli v jejich fantaziích. V hnutí za emancipaci homosexuality hráli pedofilové vždy podstatnou roli.
Demokracie a ideologie
Zrovnoprávnění nebylo rovněž demokratické z dvou důležitých důvodů. Dlouho se vedla jednostranná propaganda a lidé, kteří si to nepřáli, nedostali téměř žádnou šanci. Průzkum veřejného mínění - nejen v Holandsku - jasně prokazuje, že 60-70% občanů si myslí, že homosexualita není normální, i když souhlasí s určitými právy a privilegii pro homosexuály. Nelze říci, že by si to celý národ přál. Je manipulován a nemá možnost se k tomu vyjádřit. Tolik k otázce naší demokracie.
Tato ideologie končí nutně v tyranii, protože ten, kdo má jiný názor, je odsunut různými způsoby na okraj. Nemůže vykonávat určitá zaměstnání, není nikdy volen do jistých grémií a své názory může vyjádřit pouze tehdy, dokáže-li se velice dobře bránit. V opačném případě by porušil anti-diskriminační zákon, který rovněž v Holandsku existuje. Zažil jsem to jednou s jedním spisovatelem. Kriticky se vyjádřil o gay-parádě v jednom holandském městě, kde aktivisté provokovali jako obvykle velice dětinským způsobem - muži byli převlečení za řádové sestry, transvestité, atd. Jeden aktivní homosexuál se cítil tak uražen, že tohoto spisovatele zažaloval a je jasné, jak bylo rozhodnuto. Zákon nezakročil proti provokující skupině, která mnoha lidem ublížila, ale proti obyčejnému muži, který se upřímně vyjádřil ve smyslu: Co to má znamenat? Toto vidíme v souvislosti s našimi zákony častěji. Vypadá to tak, že i v případě pedofilie bude vznášení žalob stále těžší.
Moderní mýty
Nyní několik slov o pseudovědě. Existuje řada moderních mýtů. Ortodoxní učení o homosexualitě se dá shrnout do několika bodů: počty homosexuálů, přirozená varianta, neměnitelnost.
Počty homosexuálů
Tvrdí se, že 5-10% lidí – v každém případě 5% - jsou homosexuálové. U zbytku je přítomna homosexualita latentně. Podle jiné varianty je každý člověk bisexuál. Ale skrze západní kulturu, v níž se šířilo represivní křesťanství, se homosexuální komponentu v lidech podařilo zničit. Tzn. že ideologie se vyjadřuje tak, že národ bude od potlačování své nevědomé homosexuality osvobozen a otevřou se mu oči.
Když budeme předpokládat, že 2% dospělé populace má v určitém stupni (slabém, středním, silném) homosexuální sklony, určitě to není ten nejnižší bod, který lze odhadovat. Vyplývá to ze všech korektních, statistiky spolehlivých studií. V USA a Anglii je udáváno okolo 1-1.5%. Velice se zde přehání a politicky je to velice příjemná situace, protože čím více homosexuálů je, tím větší nároky mají na peníze od státu a kvóty v určitých zaměstnání. Např. by mělo být 5% policistů-homosexuálů, jinak by se jednalo o diskriminaci.
Přirozená varianta
Dalším bodem ortodoxního učení je, že homosexuálem se člověk narodí a jedná se o přirozenou variantu. O vrozenosti či genetické podmíněnosti homosexuality nelze zjistit vůbec nic nového, protože by ze závěrů studií muselo vyplývat, že homosexualita je geneticky podmíněna. Já se domnívám, že muži a ženy s homosexuálními sklony jsou po biologické, tělesné, hormonální, chromosomální stránce docela normálními lidmi. Rovněž mají v sobě heterosexuální instinkt, který je blokován vývojem a vlivem prostředí.
Neměnitelnost
Další bod ortodoxního učení o homosexualitě je neměnitelnost. Změna je nemožná a ten, kdo tvrdí, že svou homosexuální orientaci změnil, se přetvařuje. Je pravda, že není jednoduché měnit sexuální obsese, v některých případech to ale není tak těžké. Dokonce i velice silně zakořeněné případy transsexuality, kterou lze zařadit pod kategorii homosexuality, se podařilo radikálně změnit.
Související neurotické problémy
Existují velice jasná propojení mezi homosexualitou a jinými psychickými problémy neurotického rázu - pocity méněcennosti, strachu, nutkavá neuróza, problémy s kontakty a sexualitou, kdy u homosexuálů dochází k sexuálním poruchám. Pokud v této oblasti vyjde něco najevo, ihned se říká, že to již známe a že to je důsledkem diskriminace.
V článku Same-Sex Sexual Behavior And Psychiatric Disorders od jedné holandské výzkumné skupiny, který letos vydala Americká lékařská společnost v časopise The Archives of General Psychiatry, se potvrdilo to, co se potvrdilo již mnohokrát předtím: Homosexualita je spojena se všemi druhy psychiatrických problémů podstatně více než u kontrolních skupin. Na konci článku je velice opatrně napsáno, že existují hlubší spojení než pouze díky sociální pozici a bude to ještě dále předmětem pozorování. Opět byly výsledky vědeckého bádání odsunuty do pozadí.
Často jsem slyšel od aktivně žijících homosexuálů, že osobně nikdy netrpěli diskriminací, nyní trpí mnoha drobnými neurotickými symptomy a tyto symptomy se projevovaly již v dětství předtím, než se projevila jejich homosexuální orientace. Tvrdím tedy, že toto všechno jde daleko hlouběji. Homosexuální pocity a přání v dětství a pubertě jsou většinou následkem hledání východiska z problémů, které jsou již přítomny. Samozřejmě že když člověk má takovéto pocity, cítí se jinak než ostatní. Je to logické. Pocity se dají potlačit, ale mnoho z těchto lidí trpí. Jsou terčem posměchu a mnoho z nich nachází ve svém okolí málo porozumění. Není však pravdou, že všechna tato vysvětlení lze použít pro vysvětlení hlubších neurotických problémů.
Role oběti
Cituji německého aktivního homosexuála: Nikdo neodporuje spolkům sdružujícím homosexuály. Proto je jim umožněno, aby přeháněli bez omezení, a vždy se velice úspěšně prezentují v roli oběti. To je právě ono: Já jsem ten ubohý diskriminovaný. Z pohledu psychologie se jedná o projekci člověka, který sám sebe pociťuje jako eliminovaného, který má pocit, že nepatří k žádné skupině a právě proto se cítí smutný. Tímto tlakem se v mládí formují homosexuální sklony.
Jinak řečeno, homosexuál trpí komplexem, že nikam nepatří a že v první řadě nepatří ke skupině stejně starých vrstevníků -- např. chlapci, kteří byli ve své skupině odsunuti na okraj nebo se takto cítili. Cítí se osamocení, přejí si náklonnost, srdečnost a mužské teplo. Homosexuálové dále hrají roli odsunuté oběti v dospělosti. Přehání a neustále se cítí odsunováni. Z této emoce vyplývá jejich žaloba proti společnosti. V homosexuálním prostředí existuje tendence k sebedramatizaci a je ji možno vidět v propagandě homosexuality.
Např. člen homosexuálního spolku v Holandsku, který byl třináct let v radě tohoto spolku, byl během války v koncentračním táboře a napsal knihu o svých zážitcích v Německu. Říká: Tzv. historická skutečnost, že za Třetí říše docházelo k systematickému pronásledování homosexuálů, je lží. Nacisté neměli pro takovéto věci čas. V Holandsku přišel o život jeden homosexuál. Byl to příslušník SS, kterého zastřelil důstojník, s nímž měl kontakty. Toto je zpráva z Institutu pro pronásledování během války v Amsterdamu a takovéto zprávy zcela určitě nejsou anti-homosexuální. Zmiňuji to právě z důvodu naznačené sebedramatizace. Autor zmíněné knížky byl žid, jehož celá rodina byla zavražděna. Proto se rozčiloval, že homosexuálové byli postaveni na stejnou úroveň jako Židé.
Fakta o homosexuálních partnerstvích a vztazích
Na základě německého průzkumu z roku 1996 mezi aktivními homosexuály (což je v podstatě podskupina, jelikož není známo, kolik homosexuálů není aktivních) se ukázalo, že méně než jedna pětina žije v monogamním vztahu. 60% z této jedné pětiny nebydlelo spolu. Z toho je možno usoudit, že většina homosexuálních vztahů nejsou vztahy pevné. Z mnoha průzkumů je dobře známo, že aktivní homosexuál má průměrně stovky partnerů, i když má stálého partnera. Podle dalšího německého průzkumu trval pevný vztah déle než pět let pouze u~7%. Podle amerických průzkumů gay-psychologů si pouze 4% byla navzájem věrná a tyto vztahy trvaly méně než pět let. Je možno říci, že jen velmi malá skupina homosexuálů něco jako manželství chce a je toho schopna. Podle sčítání lidu v USA v roce 1993 podstatně méně než 1% dospělých mělo stálý homosexuální vztah.
V homosexuální literatuře je možno se dočíst, že mnoho homosexuálů chce manželství jako uznání jejich vztahu, který je pro ně mezistupněm, ale to, co opravdu chtějí, je uznání jejich životního stylu. Manželství je krokem k tomuto uznání.
Jeden aktivní americký homosexuál nedávno napsal: Bojujte za manželství osob stejného pohlaví a jeho výhody. Když se toho dosáhne, přeměňte celou definici manželství, abychom mohli požadovat právo na sňatek ne proto, že máme rádi morální hodnoty společnosti, ale proto, že chceme radikálně změnit pojem manželství. Manželství je mýtus a zastaralá záležitost. Toto říkají homosexuální ideologové. Ti, kteří propagují myšlenku rovnoprávnosti, neví, co na to odpovědět. Většina homosexuálů manželství nechce. Např. po onom homosexuálním sňatku v Amsterdamu řeklo mnoho známých holandských homosexuálů v různých rozhovorech, že to pro ně nepřichází v úvahu. Je to prý hezké a dají z toho vytěžit určité finanční výhody, ale manželství nechtějí. Je to z toho důvodu, že homosexuální pud je nenasytitelný a jedná se o neurotický pud, obsesi. Ze začátku si člověk dělá iluze o tom, že s tímto konkrétním přítelem bude šťastný, ale po několika letech zjistí, jak to ve skutečnosti je. K tomu slova jedné cynické lesbičky: To, co bychom chtěli, je nemožné.
Homosexualita jako beranidlo
Hnutí za emancipaci homosexuality by nikdy nedosáhla takového úspěchu a homosexuálové by nikdy nedosáhli tak privilegované pozice ve společnosti (jedná se s nimi jako v rukavičkách), kdyby jiné, mnohem důležitější skupiny neviděli v homosexuální ideologii možnost přiživit se. Jeden holandský profesor svého času prohlásil: Musíme manželství a rodinu od základu změnit. A homosexualita nám k tomu bude sloužit jako beranidlo.
Jedná se o skupiny mezinárodního hnutí sexuální reformy, Alfreda Kinseyho a jeho zprávy z~roku 1952. Kinsey je označován za otce americké sexuální revoluce. Podle jeho programu změny společnosti měla být sexualita bez jakýchkoliv stabilních vztahů, homosexualita a pedofilie měly být legalizovány a uznány jako varianty. Kinsey sám byl homosexuál a pedofil, což v té době nikdo nevěděl. Byl totiž ženatý s dětmi a vždy byl fotografován jako šťastný otec normální rodiny. To mu dodávalo důvěryhodnost.
Podle jeho programu měl být legalizován i incest (tzn. mezigenerační sex) a děti měly být ve škole v tomto směru vyučovány (učit se sexuálním hrátkám, sexu s dospělými, s osobami stejného pohlaví - tzn. celkový program osvobození sexuality). Celý tento program převzala Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF) a financovala jej Rockefelerova nadace.
Z hlediska pseudovědy je hnutí sexuální reformy spjato s feminismem. V tomto hnutí hráli homosexuálové vždy důležitou roli, protože v homosexualitě viděly feministky možnost propagace své vlastní ideologie. 30% přesvědčených feministek bylo homosexuální orientace. Některé feministické spisovatelky psaly a dělaly průzkumy o roli sexuality u primitivních národů a především o rozdílech mezi rolemi muže a ženy v porovnání s naší kulturou se závěrem, že ty role, které zde jsou (mateřství, atd.), jsou dány pouze kulturou. Jejich průzkumy se ukázaly zásadně nesprávné zrovna tak jako průzkumy Kinseyho, protože údaje, které používal, byly zfalšovány.
Dalším hnutím je hnutí kontroly populace, které má za cíl snížit počet obyvatel na zemi a též akceptovalo teorii beranidla. Již začátkem šedesátých let říkali: Jestliže chceme změnit rodinu, dobrým prostředkem je mimo jiné podporování homosexuality a~její propagace ve školách. Toto je oficiální plán, který je možno si přečíst v literatuře IPPF.
Zmínil jsem se o nacistech. Neříkal jsem, že nacisté byli homosexuálové, ale že naše společnost je nyní pod stejnou indoktrinací jako za nacistů. Je důležité vědět, že program propagace a šíření homosexuality byl obsažen i v různých nacistických plánech pro oblast východní Evropy. Existovaly dva oficiální plány na snížení populace východní Evropy (např. i v Čechách či Polsku) pomocí potratů, antikoncepce a legalizace a zavedení homosexuality. U těchto populačních plánů byla homosexualita vždy přítomna.
Nyní agendu převzala OSN, která tento program prosazuje na celém světě. Toto jsou skupiny, které se dají označit jako proti-manželské a proti-rodinné. Návrh dokumentu konference o populaci a rozvoji v Káhiře předefinoval pojem rodiny tak, že zahrnuje i homosexuální rodiny, což chce OSN prosazovat po celém světě. Proto je pro těch málo lidí, kteří říkají, že homosexualita není dobrá a normální, velice složité dát najevo alespoň svou kritiku. S médii je to stejná situace.
Důsledky „sňatku“
Sňatek homosexuálů v Amsterdamu nebyl tak nevinný. Jaké bude mít následky? Do hlav dětí nové generace se vtlouká, že sexualita nemá nic společného s reprodukcí, ale jedná se jen o jakési vyjádření mezi lidmi - jako sklenička alkoholu. Toto bude mít dopad i na jejich možnosti uzavřít dobré manželství a založit rodinu. Image normální rodiny se tímto dále a dále ničí, proto je tento propagandistický efekt jedem. Naše společnost potřebuje dobrá manželství a stabilní rodiny. Bez toho je západ předurčen k zániku. Pouze v těch společnostech, které se v minulosti pohybovaly na pokraji zániku, se objevilo rozšíření a tolerance homosexuality a pedofilie. Tvrdím, že se pohybujeme stejným směrem.
Adopce dětí homosexuálními páry
Zde se znovu objevila pseudověda, podle níž prý nebylo nikdy prokázáno, že děti jsou homosexuálními páry vychovávány špatným způsobem. Pokud se přesně podíváme na průzkum, vše poukazuje na fakt, že je to pro děti katastrofální. Tvrdím, že děti jsou obětí této homosexuální ideologie. Jeden profesor, vedoucí adopčního centra v holandském Utrechtu, který nemá žádný vztah k náboženství, na základě své vlastní zkušenosti oponoval adopcím dětí homosexuálními páry a za svá kritická slova byl propuštěn. Tyranie této ideologie skutečně působí a ještě stále nejsme u konce. Je tedy vychovávána řada dětí s neurotickými problémy.
Nárůst pohlavně přenosných nemocí
Kampaně na boj proti AIDS ve smyslu používání kondomů, atd. nepomáhají, jsou lživé. Kondomy se nepoužívají, nejsou dobrými prostředky a pokud se používání u velkých skupin sleduje delší dobu, zjistíme, že rizika spíše stoupají, než klesají. Na to neexistuje žádná jiná odpověď, než normální manželství a normální rodiny.
Sexuální výchova ve školách
Do škol chodí mladí lidé - homosexuálové z místních sdružení – a hovoří o svém stavu jako o normalitě, atd. Tato indoktrinace nabývá každým dnem na drzosti. Z velké části se prakticky jedná o reklamu.
Diskriminace
Homosexuálové, kteří skutečně chtějí slyšet pravdu a mají zájem o pomoc, jsou diskriminováni ostatními homosexuály a z oficiálních míst. Vědecké a terapeutické průzkumy jsou tabuizovány stejným způsobem, jako byla ve středověku tabuizována anatomie.
Závěr
Toto všechno jsou známky dekadentní společnosti a je jasné, co je potřeba dělat: veškerou kritiku rozšiřovat na veřejnosti a kromě toho propagovat pravou lásku - pravou lásku v manželství – a pravé rodiny. Ne všechny heterosexuální vztahy jsou založeny na lásce. Láska je jádrem. Mnoho lidí se stalo homosexuálními z nedostatku lásky. Sexualita a láska se nedají oddělit. Tak tomu nebývá ani u mnoha heterosexuálních vztahů a ani u neurotických homosexuálních vztahů. O opravdové lásce je třeba více mluvit a uvádět ji ve známost, protože pokud se nenaučíme znovu opravdové lásce, je i politika bezmocná a v podstatě i terapeuti. Jedná se o hlubokou krizi lásky. Egoismus a láska tvoří dva protipóly naší doby. V rodině, kde skutečně panuje láska, kde otec skutečně miluje svého syna a dá mu to najevo, kde matka skutečně miluje svou dceru adá jí to najevo, je pravděpodobnost rozvoje homosexuality a jiných sexuálních poruch a typů neuróz velice nízká.
Životopis Dr. Gerard J.M. van den Aardweg - Vystudoval psychologii na Leidenské univerzitě. Jako téma pro svou disertaci na univerzitě v~Amsterdamu si zvolil problematiku homosexuality. Od roku 1965 se v soukromé praxi v nizozemském hlavním městě zabýval psychoterapií, současně působil mj. jako externí psycholog-psychoterapeut na holandském ministerstvu spravedlnosti v Haagu (1965-1976). V roce 1977 působil jako postgraduální profesor psychoterapie na univerzitě v Campinas, Sao Paulo. V odborné praxi se klinicky i statisticky věnuje výzkumům v oblasti neurózy, kriminality a homosexuality. Napsal řadu publikací, které se přímo týkají homosexuality a homosexuálního chování. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků, zejména anglického, německého, španělského, italského a polského. Přednáší v Evropě a USA o terapii homosexuality.
Výběr z literatury: Homosexuality and Hope (Ann Arbor, 1985), On the Origins and Treatment of Homosexuality (New York, 1986), Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen (Neuhausen/Stuttgart, 1996), Self-Therapy of Homosexuality} (San Francisco, 1997).
|
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: nasloucham v Čtvrtek, 01. červen 2006 @ 00:24:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | No páni, to je textu.. :o) Samozřejmě děkuji za Vaši reakci.
Já přihodím jen nějaký ten odkaz, kde si případní zájemci mohou požádat o informace od českých odborníků. Takže např.:
http://comingout.stud.cz/co-uvod/
http://www.sexuologickaspolecnost.cz/cz/Kontakt/
Dr. Serafima Halíka zdraví pan, či paní ukrytý(-á) pod Nasloucham.
I když chápu Vaše rozhořčení nad potraty, nerad bych se stal Vašim dalším cílem pro své některé odlišné názory a měl Vás ráno pod oknem. I když zpívat můžete hezky. ;o) |
]
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: joker v Čtvrtek, 01. červen 2006 @ 08:43:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Na vaše grafomanské příspěvky zareaguji otázkou: co si těmito svými příspěvky kompenzujete? |
]
Re: Nestačí jen odpouštět naparujícím se homosexuálům (Skóre: 1)
Vložil: nasloucham v Úterý, 06. červen 2006 @ 17:24:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý příspěvek. :o)
Tak předně, vážně nevím, zda jsem grafoman nebo nejsem. Každopádně gratuluji k rychlé "diagnóze". 8o)
No, asi dobře tušíte, že moje komentáře pro mě mají nějaký význam, nějakým způsobem mi "dělají dobře". Ale proč bych je zde měl vypisovat, když neznám ty Vaše důvody? A i kdyby jste je sem napsal, tak si myslím, že by to byla jen část pravdy. Nechci Vás podceňovat, ale myslím si, že je velmi těžké si něco nenalhávat (viz obranné mechanismy, např. popření, vytěsnění - a jsme u Freuda). Takže na Vaši otázku odpovědět nemohu. Ne zcela po pravdě.
Asi Vám nezbyde než se mnou nesouhlasit, nečíst mé příspěvky, prostě je ignorovat, možná si připustit, že existují i jiné názory než jsou ty Vaše a že je bude někdo (v tomto případě asi já) vykřikovat stejně hlasitě jako Vy, že si prostě o ten svůj kousek "prostoru" na Zemi budu "bojovat".
Pokud Vás nějaký můj příspěvek vytočí, mám jen čínské přísloví (tykání neberte osobně): Když budeš trpělivý v jedné chvilce zlosti, ušetříš si stovky smutných dní.
Příjemný den. |
]
|
|
|
|
