poslal Serafim Měl dar uzdravovat nemocné
Bourbonská královna, která měla Božího muže ve velké úctě, si mu stěžovala, že nemůže a nikdy nemohla mít děti. Dobrý otec (František z Pauly) jí odpovídá takto: „Paní, netrapte se pro to. Dřív než se odeberu z Francie, budete mít dítě.“ A jindy: „Paní, buďte vytrvalá ve vzdávání díků Králi králů, zanedlouho porodíte potomka.“ Sám jsem říkal dobrému otci, že je nebezpečné psát jí takovou odpověď; pokud se ten příslib nesplní, bude to hanba pro celou řeholi. Ale dobrý otec na to: „Necháme to na Bohu.“ Zakrátko nato (bourbonská královna) přivádí na svět nádherné děvčátko a dává mu jméno Zuzanka. Roku 1490 nechává z vděčnosti založit klášter v Qien na pravém břehu Loiry a zabezpečuje řeholníky nejpotřebnějším vybavením.
Královna a vévodkyně z Bretagne onemocněla tak vážně, že lékaři jí nebyli schopní pomoci. Odporučila se do modliteb dobrého otce, který jí poslal tři jablka. Avšak lékaři ji zrazovali jíst je. Vysvětlili, že by to byla pro ni jistá smrt. Ale naše nemocná, plná víry, řekla, že je jíst bude. Nemohou jí přece uškodit, vždyť jí je poslal dobrý otec. Snědla je a současně s tím cítila úplné uzdravení.
Tento svatý muž se snažil zakrývat svoji svatost. Dával nemocným požehnaný chléb a svíce a ti, užívaje je, nabyli zdraví na jeho přímluvu a s pomocí, jíž ho Bůh provázel. Za zmínku stojí i to, že všechno, co radil František nemocným, bylo zcela opačné lékařské praxi. Ti, kteří byli tak uzdraveni, rozpoznávali, že Bůh je nejvyšší lékař jak těla tak i duše.
Jeden vážený muž z královského dvora, jménem Karel de Vie, byl stižen horečkou a blouzněním. Trpěl proto mnoha útrapami a dělal i mluvil mnohé hlouposti. Jednoho dne žádal svoji manželku o svíci posvěcenou dobrým otcem. Postavil si ji před sebe a obrátil se na Boha, že je-li dobrý otec (František z Pauly) skutečně Božím služebníkem, jak se věřilo, dosáhne okamžitého uzdravení dřív, než si sundá čepici z hlavy. A bolesti hlavy se tak úplně vytratily.
Život svatého Františka z Pauly napsaný jedním anonymním učedníkem, jeho současníkem r.1502, Vranov u Brna 1994, str. 43-44
Viz:
List Jakubův, 5. kapitola, verše 13-18 ekumenicky:
13 Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!
14 Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.
15 Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.
16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Kralicky: MNOHOŤ MŮŽE MODLITBA SPRAVEDLIVÉHO OPRAVDOVÁ.)
17 Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
18 A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
Evangelium sv. Marka, 16. kapitola, verše 17-20:
17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a JEJICH SLOVO POTVRZOVAL ZNAMENÍMI.
Skutky apoštolů, 5. kapitola, verše 14-15:
14 A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu.
15 Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.
Skutky apoštolů, 19. kapitola, verše 11-12:
11 Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy.
12 Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.
