poslal xvejvodam Matouš 23,34-39
34Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, 35aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. 36Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení. 37Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! 38Hle, váš dům se vám ponechává pustý. 39Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: 'Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.'"
Druhé čtení je částí promluvy, kterou Pán Ježíš v chrámě před svým ukřižováním směřoval zejména na adresu farizeů. Zní velice tvrdě, ale jedná se vlastně o odpověď na řečnickou otázku, kterou Pán Ježíš pokládá v předcházejícím verši Matoušova evangelia, ta otázka zní „Jak uniknete pekelnému trestu?“.
Dnes si připomínáme umučení prvomučedníka Štěpána, který byl prvním, na kterém se naplnila slova Pána Ježíše o pronásledování. Tedy v jistém smyslu první, neboť Pán Ježíš vlastně, ačkoliv používá budoucí čas mluví i o minulosti a současnosti zároveň.
V celé promluvě je vlastně zřetelné, že nemluví člověk nýbrž všemohoucí Bůh.
Bůh posílá proroky, učitele, zákoníky, Bůh chtěl shromáždit děti Jeruzaléma jako kvočna.
Bůh ponechává dům pustý….
Napadají mne asi tři výklady této biblické pasáže. Každý se pohybuje trochu v jiné rovině.
První a nejzřetelnější historicko-náboženský je směřován na skutečné farizeje a potažmo židovské náboženství.Oni byli první, kdo odmítli radostnou zvěst vyhlášenou Kristem i jeho učedníky, oni první kamenovali a vraždili proroky, jejich Dům se ponechal pustý – tedy nejprve po stránce duchovní, kdy si Bůh zbudoval chrám ve své církvi, podruhé, když byl chrám doslova zpustošen. V Písmu lze ovšem docela zřetelně nalézt předpověď, že jednoho dne velká část židů řekne o Pánu Ježíši: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!“
Vyznají, že Ježíš je ten, kdo přichází ve Jménu Hospodinově a tím opět stanou ve společenství s Bohem a jeho lidem. A tehdy opět uvidí Boha, kterak přebývá mezi nimi.
Jedná se tedy o text prorocko-eschatologický, tedy text, který kárá, napomíná, ukazuje cestu, ale i budoucí vývoj a dobu konce.
Jak tento text ještě může mluvit k nám dnes do dnešní situace. Říká nám, jako Kristově církvi, že pokud budeme skutečně těmi, kdo patří Kristu a necháme se jím posílat jako jeho poslové, budeme držet a kázat Boží slovo, nevyhneme se zřejmě pronásledování a kamenování. V tom lepším případě v uvozovkách, v tom horším třeba i bez uvozovek. Lidé totiž neradi mnohdy slyší zprávu, se kterou nás Pán Ježíš posílá. Je to zpráva dobrá. Evangelium, je to zpráva Boží milosti, odpuštění hříchů. Proč je tedy důvodem pronásledování, křižování, kamenování….?
Podívejme se na farizeje – nejpřísnější sekta židovského náboženství, vyhlášená svou zbožností, životem podle židovského zákona, ale jistě i dobročinností.
V čem byl tedy problém, když jím bylo zvěstováno Evangelium? Problém je v tom, že když někomu něco odpouštíte, automaticky to předpokládá vinu, situaci, kdy je ten dotyčný v nepořádku. Ale když si někdo myslí, že on je v pořádku, nastává problém…a někdy může mít i velmi krvavé vyústění, vzpomeňme Štěpána.
Třetí výklad spočívá v tom, když celou situaci otočíme. Nebudeme teď těmi posílanými, ale těmi, za kterými proroci, učitelé a zákoníci přicházejí. Vážené sestry a vážení bratři, jak reagujete, když za vámi někdo – kdokoliv přichází s napomenutím, s tím, že nejste v pořádku. Myslím, že často je to tak, že nás napadají věty typu: „A co ty mě máš co kritizovat?“ „Zrovna ty.“ Nebo „podívej se na sebe jakej si gauner a pak něco říkej.“
To vědomí, že já nemám problém, já jsem v pořádku, to vědomí je mnohdy silné a to, bohužel i u nás křesťanů. A běda „prorokovi“ (myšleno přeneseně), který za námi přichází: „Prásk šutrem po hlavě“. A nemusí jít jenom o člověka, někdy k nám proroci promlouvají třeba z Písma, zjistíme jak nás jeho slova usvědčují a co řekneme. Není to tak zlé, nelze to brát tak doslova nebo Písmo rovnou zavřeme?
Je pravdou, že ti, kdo jsou posílání od Pána, nepřinášejí jenom slovo o problému, o vině, o hříchu, ale vždy a hlavně ukazují cestu ven, řešení…ukazují Boží milost, lásku a milosrdenství.
Dříve bylo v církvi zvykem volat Kyrie eleison, Pane smiluj se! A to je ,myslím, ta správná reakce na zprávu o problému v nás, o chybách které činíme, o hříchu…padnout na kolena a volat Bože smiluj se! Já nejsem v pořádku, ale ty jsi ten, kdo mě volá k sobě jako kvočna svá kuřátka, ty jsi ten, kdo mi může pomoct v tom boji se mnou samotným, ty jsi ten, kdo mě může pomoci měnit se k tvému obrazu a činit spravedlivé skutky.
Pane, smiluj se nad námi, dej nám pokorné srdce, mysl ochotnou ke změně smýšlení a sluch otevřený hlasu tvých proroků. Dej ať jsme tvými svědky, ochotnými tě následovat a kázat tvé slovo i za cenu pronásledování a ústrků.
Amen
