poslal Nepřihlášený
Po shlédnutí televizní diskuze, která vypovídala o postoji muže k ženě ve světe islámu, jsem si mohla znovu uvědomit, jak diametrálně se liší pohled na ženu ve světě křesťanství a ve světě islámu.
(viz odkaz: Žena se má podřizovat ve všem kromě hříchu….Re: BITÍ ŽEN V KATARSKÉ TELEVIZI (Skóre: 1)Od Miloslav v Sobota, 26. srpen 2006 v 21:52:02 CEST)
Ježíš přinesl znovu ženám důstojnost.Ježíšovo jednání s ženami bylo v naprostém protikladu ke zvyklostem té doby.
Pán Ježíš přiznal ženám důstojnost, která jim byla po staletí upírána, díky hříšnému zneužívání Božího plánu pro ženy.
Evangelista Lukáš říká, že s Ježíšem a jeho učedníky chodilo i několik žen (Lukáš 8.1-3), což bylo mezi rabíny té doby velmi neobvyklé. Ti totiž nikdy nepřijímali mezi své učedníky ženy, protože nejsou s to chápat rabínské učení a nejsou ho ani hodny.
Pán Ježíš překvapil učedníky rozhovorem se samařskou ženou, protože muži obyčejně nejednali s ženami jako sobě rovnými.
(Jan 4:27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?).
Pán Ježíš dal samařské "ženě" i to privilegium, že mohla svědčit a mnoho v Něho uvěřilo. (Jan 4:39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila).
V této souvislosti je velmi významná zmínka evangelisty Jana o tom, jak po vyslechnutí Ježíšova učení měli samařští muži velkou potřebu říci ženě, jak jejich víra už není dále závislá na jejím svědectví. (Jan 4:42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.").
Ženy měly k Ježíši svobodný přístup, cítily se v jeho přítomnosti dobře. Mezi jeho následníky patřil, jak ženy svobodné, tak i vdané, jak se zmiňuje evangelista Lukáš 10,38-42.
Oproti zvyklostem rovněž nejednal se svobodnými ženami (Marie, Marta) jako by byly horší než vdané.
Není proto nijak překvapivé, že ap. Pavel později napsal:
Galatským 3:28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. 29 Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
Tento Pavlův postoj k ženám, kdy ženy jsou představovány jako rovnocenné osoby, které mají před Bohem stejnou hodnotu, můžeme přenést i do novozákonních listů, kde nacházíme směrnice pro život Kristovy církve.
Např. když se píše o „jedinečnosti každého“ a jednotě v těle – církvi, platí to i o ženách: Efezským 4.4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni, 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.7 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
I pro ženy platí, že jsou údy“jednoho těla“ – církve(1K 12,12-31)
V 16 kapitole listu k Římanům Pavel rovněž významně hovoří o ženách. Mezi 26 osobami, jež apoštol Pavel nechává pozdravovat, je osm žen. Pavel jedná s ženami přátelsky a přizval je k práci na Božím díle podobně jako muže.
Také je pravda, že Bůh do lidské rovnosti zakomponoval rozdílnost. Rozdíly mezi mužem a ženou ovšem netkví v hodnotě, ale ve funkcích.
Rozdílnost postavení neznamená ještě různou kvalitu. Odlišnost funkcí nemusí nutně označovat méněcennost. Ale je to prostor pro vzájemné doplňování.
Odlišnou úlohou je např.v manželství funkce ženy, která tkví v podřízenosti. Ženatým mužům zase svěřil Bůh obrovskou zodpovědnost a náročný úkol, aby byli hlavou ženy.
Rozdílnost funkcí a úkolů pro muže a ženy vnímáme i ve službě, v církvi (rozdílnost úloh mužů a žen je i v rámci tradice jednotlivých církví, denominací).
Není to však o kvalitě člověka, ale o rozdílnosti muže a ženy, která nám byla Bohem darována k vzájemnému prospěchu – doplňování se.
rive
