Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Zdrávas Marie, naše spolu-vykupitelko   Ačkoliv to bylo tiskovými mluvčím Vatikánu nedovoleno, byly široce podány médii zprávy o tom, že papež Jan Pavel II by mohl učinit neomylné prohlášení, kde bude znít ustanovení, že Marie je spolu-vykupitelkou pro celý lid. Po dlouhý čas jak se vyvíjela katolická doktrína stejně jako tato deklarace by mohla být pozdvižena na úroveň dogmatu.

Toto by ustanovilo Mariinu roli jako spolu-vykupitelku – jako část „depozitu víry“ a božsky zjevenou pravdu, ne jednoduše teologický závěr. Následující řádky se budu snažit vysvětlit co pro Řím znamená Mariina práce jako spolu-vykupitelky a proč je toto učení nebiblické. Vše je spolu s odkazy na katechismus katolické církve. Podle římsko-katolické církve, když Marie dala souhlas k tomu, že bude nositelkou Jeho Syne, tak , „ …Maria spolupracuje na celém díle, které její Syn má vykonat.“ (viz Katechismus § č.973“) Otec milosrdenství chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené matky, tak jako žena přispěla k smrti, aby také přispěla k životu. To se jedinečným způsobem vztahuje na Matku Ježíše, která přinesla na svět vše-obnovující Život a dostala od Boha dary, které byly důstojné tak vznešené úloze. Proto se není čemu divit, že svatí otcové přijali zvyklost nazývat Bohorodičku celou svatou a bez jakékoliv poskvrny hříchu, jako nové stvoření – dílo Ducha Svatého. Jelikož byla od první chvíle svého početí obdarována neobyčejnou krásou svatosti, zvěstující anděl podle Božího příkazu pozdravil nazaretskou Pannu, jako „milosti plnou (viz Lk 1,28) na což odpověděla nebeskému poslovi: „Hle, služebníku Páně, nech se mi stane podle tvého slova! (Lk 1,38). A tak Marie, dcera Adamova, souhlasila se slovem Božím a stala se Matkou Ježíše. Nepošpiněná žádným hříchem, z celého srdce přijala spasitelnou Boží vůli a cele se zasvětila jako služebnice Páně osobě a dílu svého Syna. Pod jeho vedením a spolu s ním se z milosti všemohoucího Boha dala do služeb tajemství vykoupení. Proto svatí Otcové právem usuzují, že Marie nebyla jen pasivním nástrojem v Božích rukou, ale že spolupracovala na lidském spasení dobrovolnou vírou a poslušností. Tak jako svatý Irenej říká, že ona „poslušností se stala příčinou spasení pro sebe samotnou a pro celé lidské pokolení“. Z toho důvodu mnoho minulých Otců ve svých kázáních rádi tvrdí se svatým Ireneem: „Uzel Eviny neposlušnosti rozvázala Mariina poslušnost; co svázala Eva panna nevěrou, to rozvázala Panna Maria vírou. A v dalším porovnání s Evou nazývají Marii „Matkou živých“. Přičemž častěji tvrdí, „skrze Evu přišla smrt a skrze Marii život.“ (Dokumenty II.Vat.koncilu – Lumen Gentum odst.56) Podle římskokatolické církve Mariina účast na vtělení byla pouhým začátkem její role v účasti na spasení. Církev učí, že „bylo Božím plánem, aby požehnaná Panna Maria, zjevně oproštěna od veřejného života Ježíše, měla mu pomáhat, když umíral přibit na kříži.“ (viz dokument Inter Sodalicia papeže Benedikta XV.) Spojena s Kristem, Marie nabídla Jej jako oběť Bohu na kříži: „Ona byla ta, která byla chráněna od každého hříchu, jak osobního, tak i dědičného, a dokonce více blíže spojena se svým Synem, nabídla jej na Golgotě Věčnému Otci spolu s se svými rodičovskými právy a mateřskou láskou.“ (viz dokument Mystici Corporis papeže Pia XII) Nejen, že Marie nabídla svého Syna Bohu, ale „spolu se svým jednorozeným Synem hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplně souhlasila, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila.“ ( Viz katechismus § č.964 ) A tak i Panna Marie následovala cestu víry a věrně setrvávala v jednotě se Synem až ke kříži, při kterém stála, ne bez Božího vedení, velmi trpěla spolu se svým Jednorozeným, a s mateřským srdcem se přidružila k jeho oběti a s láskou souhlasila s obětováním. (Dokumenty II.Vatikánského koncilu Lumen Gentum – odst. 58) Podle církve, Mariino utrpení bylo tak intenzívní, že ji to přivedlo až na práh smrti. Ona, říká církev, „byla účastna spolu s Ježíšem Kristem ve velmi bolestivém úkonu vykoupení“ (viz dokument Explorata Res Papeže Pia XI.) Marie trpěla a tak jako se stalo umřela i se svým trpícím Synem; pro spasení lidstva se vzdala svých mateřských práv a jak dalece to záviselo na ni, obětovala svého Syna božské spravedlnosti, tak že my můžeme říci, že vykoupila s Kristem lidstvo. (Viz dokument Inter Sodalicia papeže Benedikta XV.) A tak Marie, podřízena roli Krista, měla „účast s Ním na vykoupení lidstva.“(viz Dokumenty Coeli Reginam papeže Pia XII) Proto je nazývána církví jako „spolupracovnicí lidského vykoupení“ (viz Dokumenty Ubi Primum papeže Lea XIII.) a také „naši spoluvykupitelkou.“ ( viz dekret kongregace Svatého Stolce, „Indulgences,“ červen 26,1913) A proto na kříži, Marie triumfovala, když „naprosto porazila toho starého hada(satana - pozn. překl.)“ (viz dokumenty Ineffabilis Deus papeže Pia IX) Po následující smrti a vzkříšení Krista, říká církev, Marie byla vůdčí pomocnicí v šíření evangelia. (viz katechismus §č.965) Není přeháněním, když přímo řekneme, že její vedení a pomoc v moudrosti měly takový vliv v učení evangelia, že se šířilo tak rychle, aby všechny národy světa navzdory tvrdošíjným perzekucím přešly pod novou vládu práva a míru. (Viz dokument Adiutricem Populi papeže Lea XIII) Nakonec, římskokatolická církev učí, že když Mariin život na zemi byl v plnosti, Bůh zázračně vzal její tělo do nebes. Takto ji korunoval jako Královnu Nebes a Země (viz katechismus §č. 966) Požehnaná Panna Maria je nazývána Královnou nejen pro její božské mateřství, ale také proto, že bylo Boží vůlí, aby měla velkou účast na práci našeho spasení. V této práci vykoupení, požehnaná Panna Maria byla blízce spojena. Právě tak, jako Kristus nás vykoupil, je speciálně titulován jako náš Král a Pán, tak je také Požehnaná Marie naší Královnou a naší Paní, protože jedinečným způsobem spolupracovala na našem vykoupení. Ona poskytla jeho podstatu člověčenství a ochotně Jej nabídla za nás a tak získala jedinečnou účast v našem spasení touhou, modlitbou a obdržením. (V dokumentu Ad Coeli Reginam papeže Pia XII.) Je zde jen jeden spasitel, nikoliv dva. Písma jsou zcela jasná v tom, že Pán jako jediný je naším vykupitelem. K Izraeli Bůh prohlásil, „já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.“ Novozákonní Písma zjevují, že je jen v Bohu „milovaném Synu, ve kterém máme vykoupení, odpuštění hříchů“ (Koloským 1:13-14). Bůh ospravedlňuje hříšníky „skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši“ (Římanům 3:24) Tvrzení církve, že Marie obětovala Krista „na Golgotě Věčnému Otci“ (viz dokument Mystici Corporis papeže Pia XII) protiřečí tomu, co je psáno v Písmu. Bible hovoří, že Kristus „přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.“ (Židům 9:14) Podobně není zde biblické podpory pro tvrzení římskokatolickou církví, že Marie „spolu s Kristem vykoupila lidstvo“ (Viz dokument Inter Sodalicia papeže Benedikta XV.) Církev říká, když hovoří o Marii: V ní, v jejím velkém utrpení jsme nashromážděni v takovém vzájemně propojeném způsobu, že to není jen zkouška její neporušitelné víry, ale také přispívání ke spasení všech. …bylo to na Kalvárii, kdy Marie trpěla vedle trpícího Ježíše, kdy utrpení dosáhlo intenzity, které si jen stěží lze představit z lidského úhlu pohledu, ale které bylo tajemně a nadpřirozeně úspěšné pro vykoupení světa. (Viz dokumenty Salvifici Doloris papeže Jana Pavla II.) Zde je církev, spíše, než ve zobrazování Marie jako vykupitelky hříšníku v patách svému Spasiteli, vykresluje ji jako že „přispívá ke spasení všech“ (Viz dokumenty Salvifici Doloris papeže Jana Pavla II.) skrze její vlastní utrpení. Ve slovech druhého Vatikánského koncilu, stejně jako i v katechismu §č.968: Když počala, porodila a živila Krista, přinesla jej do chrámu Otci, trpíc spolu se svým umírajícím Synem na kříži, spolupracovala na díle Spasitele zcela mimořádným způsobem a to poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou, aby tak obnovila nadpřirozený život duší. (Dokumenty II.Vat.koncilu – Lumen Gentum odst. 61) Genesis 3:15 Někteří katoličtí učenci odkazovali na Genesis 3:15 jako podporu pro církevní učení o Marii jako spolu-vykupitelce. V mnoha římskokatolických verzích bible, tak jako je např. Douay Rheims, standardní římsko-katolické bibli v angličtině do poloviny dvacátého století, Boží prokletí satana se četlo: Vložím nepřátelství mezi tebe a ženu, a mezi tvé símě a její: ona rozdrtí tobě hlavu a ty budeš setrvávat v očekávání pekla. (Genesis 3:15 – Douay Rheims) ((Doslovně přeloženo z orig.: I will put enmities between thee and the woman, and thy seed and her seed: she shall crush thy head, and thou shalt lie in wait for her heel.)) Na základě tohoto verše, mnoho soch a vyobrazení Marie ukazují na její potlačení hada pod svýma nohama – jako grafickou reprezentaci své úlohy jako spolu-vykupitelky. Toto představování nalezneme také v katolických dokumentech. Proto z toho důvodu, jako Kristus – prostředník mezi Bohem a člověkem, spolu s lidskou přirozeností, podle rukopisy písem, že stojí proti nám a když byl přibit na kříž, nejsvatější Panna, spojena s ním tím nejbližším a nerozlučným poutem, byla s ním a skrze něj, věčně v nepřátelství se zlým hadem a zcela úplně triumfovala nad ním a tak rozdrtila jeho hlavu svou neposkvrněnou patou. (Viz dokumenty Ineffabilis Deus papeže Pia XI.) Nicméně takto názorně a na takovémto základě mylného překladu Genesis 3:15 z latinského textu Bible Vulgaty, stojí oficiální interpretace Bible římskokatolické církve již od čtvrtého století. Až donedávna texty latinské Vulgaty sloužily jako základní text pro všechny římskokatolické překlady, včetně Anglického překladu Douay Rheims Bible. V originálním jazyce Starého Zákona – hebrejštině, předmět v Genesis 3:15 je rodu mužského, nikoliv ženského. Proto spíše, než interpretace „ona rozdrtí tobě hlavu“ (Genesis 3:15, Douay Rheims) by měly být verše přeloženy „On rozdrtí tobě hlavu“ (Genesis 3:15 NASB… i české překlady). Verše prorocky hovoří o Kristově vítězství nad satanem, nikoliv Mariiným. Přestože nedávné římskokatolické překlady opravily chybu, římskokatolická teologie zůstala nepozměněna. Lukáš 2:34-35 Další pasáží, kterou církev užívá k podpoře svého učení o „spojení matky se Synem v díle spasení“ (Dokumenty II.Vat.koncilu – Lumen Gentum odst. 57) je Lukáš 2:34-35. Josef a Marie vzali malého Ježíše do Jeruzaléma a představili Jej v chrámě. Simeón, spravedlivý muž, který se těšil na příchod Mesiáše, vzal dítě do svých rukou a řekl Marii, A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."(Lukáš 2:34-35) Podle církve, mečem, o kterém se zde mluví, vysvětluje Mariinu účast s Kristem na utrpení pro naše vykoupení (viz Katechismus §č.618). Ona, jak napsal papež Jan Pavel II, „přispěla k vykoupení nás všech.“ (V dokumentu Salvifici Doloris č.25 papeže J.P.II) …bylo to na Kalvárii, kdy Marie trpěla vedle trpícího Ježíše, kdy utrpení dosáhlo intenzity, které si jen stěží lze představit z lidského úhlu pohledu, ale které bylo tajemně a nadpřirozeně úspěšné pro vykoupení světa. (Viz dokumenty Salvifici Doloris papeže Jana Pavla II.) Římskokatolické tvrzení, že Marie trpěla pro vykoupení nás všech je neospravedlnitelné ze třech následujících důvodů: 1. Marie netrpěla za hříchy Když Marie viděla jak je její Syn věšen na kříž, nepochybně ukrutně trpěla. Nicméně to stejné by mohli říci ostatní přítomní, co Pána milovali a byli svědky Jeho utrpení : Jan, Marie Magdaléna, Salome, Marie manželka Kleofášova( viz Jan 19:25-27, Marek 15:40). Mohli bychom popsat přirozenost tohoto druhu utrpení a zármutku ze soucitu. To je taky tak, jako když Marie, dokonce stejně jako Kristus, snášeli výsměch a urážky zlých lidí. Přijala to ochotně, když věděla, že Bůh ji nazval, aby Mu sloužila jako matka Ježíše. Písma popisují tento druh pronásledování jako utrpení v zájmu spravedlnosti. (Viz 1.Petrova 3:14 - Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslavení. 'Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá) Nicméně tyto dva druhy utrpení, musí být odlišeny od toho utrpení, které Kristus zakusil na kříži. On trpěl pro hříchy. Kristus, „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe“ (Galatským 3:13), stal se objektem, ne kterém spočinul hněv Boha Otce, „jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech“ (Izajáš 53:6). Tento Pán Ježíš byl, „ubit od Boha a pokořen“ (Izajáš 53:4), trpěl v osaměle v mukách: Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo. (Žalm 69:21) Zjevně ani Marie, ani nikdo z dalších u kříže si neuvědomovali, že před nimi Syn Boží trpí za hříchy světa. 2. Marie netrpěla smrtí za hříchy Navzdory intenzitě Kristova fyzického utrpení, Písma důsledně odkazují naše vykoupení ne skrze Jeho bolest, ale skrze Jeho smrt. Pavel píše, že jsme „s Bohem smířeni smrtí jeho Syna“. (Římanům 5:10). Pisatel Židům nám připomíná, že „jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů“ (Židům 9:15). Jan nám říká, že Ježíš „svou krví nás zprostil hříchů“ (Zj.Janovo 1:5) Trestem za náš hřích je smrt. (Genesis 2:17, Římanům 6:23). Život proto musel být dán, aby nás vykoupil. Proto Kristus přišel, aby „dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Marek 10:45). „Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ (1 Petrova 3:18). Nikde není v Písmech zapsáno učení, že jsme byli vykoupeni skrze Kristův spravedlivý život, věrnou poslušnost, nebo dokonce skrze Jeho utrpení v rukou krutého člověka. Zde znovu utrpení Marie nemá charakteru vykupitelského utrpení. Cíkev prohlašuje, že „Marie trpěla a téměř umřela se svým umírajícím Synem.“ (Dokument Inter Sodalicia papeže Benedikta XV.), když „v srdci umřela s ním a zármutkem byla probodena mečem její duše.“(Dokument Jucunda Semper papeže Lea XII) Ale pravdou je skutečnost, že Marie neumřela na Kalvárii. Kristus sám dal svůj vlastní život pro naše vykoupení. 3.Marie není kvalifikována pro to, aby vykoupila lidstvo Dokonce i kdyby Marie umřela na Kalvárii, její smrt by nikoho nevykoupila. Marie sama byla hříšníkem. Jako taková byla sama hříšná před Bohem a nevhodná pro to, aby kohokoliv vykoupila. Ta stejná pravda platí o komkoliv – muži či ženě. Písma učí, že: Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.(Žalm 49:8-9) Proto Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil. On sám na to byl kvalifikován. Od doby, co je Božím Synem, Jeho život má nekonečnou hodnotou a jen On byl schopen vykoupit celé lidstvo. „Způsobem bytí byl roven Bohu“(Filipským 2:7) Proto musil být ve všem jako jeho bratři, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. (Židům 2:14-17). Jedině, když byl bez hříchu, byl Jeho život přijatelnou obětí (1 Petrova 1:19; 2:22). Kristus samotný, je hoden být nazýván Vykupitelem. „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ (Zjevení 5:12) Přeloženo z knihy Jamese G.McCartyho - Evangelium podle Říma Cristiano