Pastor George Thomas, který v malém městečku v Nové Anglii vedl svůj sbor, přišel jedno velikonoční nedělní ráno do kostela a nesl rezavou, zkřivenou starou ptačí klícku, kterou položil na kazatelnu. Mnozí lidé nadzdvihli v údivu obočí, když pastor začal mluvit.

Včera jsem se procházel po městě a uviděl chlapce, který nesl tuto klícku. Byli v ní tři malí divocí ptáčci, třesoucí se chladem a strachem. Zastavil jsem se a zeptal se. "Co to tam máš, synku?"
"Jen pár starých ptáků," odpověděl.
"Co s nimi chceš dělat?"
Vezmu je domů a budu si s nimi hrát," odpověděl mi. "Budu je dráždit a vytrhávat jim peří, aby se pobili. Vsadím se, že se pobavím."
"Ale dříve nebo později už toho budeš mít dost a přestane tě to bavit. Co uděláš pak?"
"Ale, mám i pár koček," řekl ten malý chlapec. "Rády si na nich pochutnají, dám ptáčky jim."


Na okamžik jsem se odmlčel. "Kolik chceš za ty ptáky, synku?"
"Co?!!! Na co by vám byli, pane? Jsou to jen obyčejní ptáci z polí. Ani nezpívají - a vůbec nejsou pěkní!"
"Kolik?" znovu jsem se zeptal.
Chlapec si mě přeměřil, jako bych byl blázen a řekl: "10 dolarů!"
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl desetidolarovku. Dal jsem ji chlapci do ruky, a ten zmizel rychle jako blesk. Zdvihl jsem klícku a něžně ji nesl na konec aleje, kde byl strom a malý trávník. Položil jsem ji na zem, otevřel dvířka a něžným klepáním na mřížku klícky přesvědčil ptáčky, aby vyletěli. Pustil jsem je na svobodu. Tím vysvětlil přítomnost klícky na kazatelně a začal vyprávět následující příběh: Jednoho dne si povídal Ježíš s Ďáblem. Satan se právě vrátil z Rajské zahrady a škodolibě se chlubil:
"Nu, Pane, právě jsem nachytal plný svět lidí. Nastavil jsem past, starou návnadu, věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!"
"Co s nimi budeš dělat?"
otázal se Ježíš.
Satan odpověděl: "Cha, budu se bavit! Budu je učit, jak se ženit a rozvádět, jak se mají nenávidět a škodit si, naučím je pít a kouřit a proklínat. Naučím je, jak vynalézt pušky a bomby a navzájem se zabíjet. Už se těším na tu zábavu!"
"A co uděláš potom?" zeptal se Ježíš.
"Zabiji je!" hrdě se vypnul Satan.
"Kolik za ně chceš?" zeptal se Ježíš.
"Snad bys ty lidi nechtěl?! Nění v nich ani kousek dobra. Když si je vezmeš, budou tě jen nenávidět. Naplivou na tebe, budou tě proklínat a zabijí tě! Určitě je nechceš!"
"Co za ně chceš?" opět se Ježíš zeptal.
Satan se podíval na Ježíše a zamračil se:"Všechny tvoje slzy a všechnu tvojí krev!"
Ježíš řekl: "Máš to!" a zaplatil.

Pastor zdvihl klícku, otevřel dveře a odešel od kazatelny. Není směšné, jak jednoduše lidé pohrdají Bohem a potom se diví, že svět se řítí do pekla? Není směšné, jak věříme novinám, ale nedůvěřivě zkoumáme slova Bible? Není směšné, jak každý chce přijít do Nebe za předpokladu, že nemusí věřit, myslet, hovořit nebo dělat nic z toho, o čem mluví Bible? Říkají: "Věřím v Boha", ale následují Satana (který, mimochodem, taktéž "věří" v Boha). Není směšné, že posíláme e-mailem tisíce vtipů a ty se rozšiřují jako požár, ale když začneš posílat zprávy týkající se Pána, lidé si dvakrát rozmyslí, zda je pošlou dál? Není směšné, jak se oplzlosti, vulgárnost a nemravnost volně šíří počítačovým prostorem, ale veřejná diskuze o Ježíši je ve školách a na pracovištích potlačena? Není směšné, když je někdo v neděli celý zapálený pro Krista, ale celý zbytek týdne je neviditelným křesťanem? Usmíváš se? Není směšné, že kdybys tento příběh měl poslat někomu dalšímu, mnohým z tvého okolí ho raději nedáš, protože si nejsi jist, čemu věří, nebo co by si o tobě pomysleli? Není směšné, jak se víc trápím tím, co si o mně pomyslí lidé, než co si o mně myslí Bůh? Pošleš tento příběh dál...............?